Co víc si přát

Anotace: Milovat znamená radovat se z cizího štěstí..

Proplétali se ostrými větvemi. Každý náraz pronikavě zaštípal, ale oni nedali tu bolest znát. Byli spolu tak, jak už oba dlouho chtěli. /Co víc si přát./
Vyšli na vyšlapanou cestičku. /Mlčeli./ Dívali se upřeně před sebe. Ona myslela jen a jen na něj. /Co bude dál./ Jeho přítomnost ji bolela. Věděla, že už u něj nemá sebemenší naději. Hrála si na nedobytnou. Nechtěla, aby si všiml toho, jak moc ji rozrušuje.
Začala cítit pronikavou bolest. Něco se jí zarývalo do kůže. Klíč. Rozevřela dlaň a konečně ucítila osvobození od bolesti.
Podívala se na něj. Ještě stále hleděl zasněně před sebe. /Na co asi tak myslí./ Prudkým pohybem jí chytil za ruku. Ona se na něj jen nechápavě podívala a neodpustila si ironický úšklebek. Sama pro sebe se pousmála. Konečně začal mluvit. Povídali si celé hodiny a ona už konečně cítila ten pocit, že je opravdu šťastná.
Posadili se na lavičku. Tiše si hleděli do očí i když to ona tak nenáviděla. Nenáviděla svojí tvář, svoje oči, které se jí zdály tak..obyčejné.
Rychlým pohybem si stoupla a on ji hned následoval. Pochopil, že chce jít jinam. Objal ji kolem pasu. Zaplavila ji vlna štěstí. Po těle se jí rozlilo horko. V břiše se jí začaly třepotat miliony motýlků. Slyšela svůj vlastní tlukot srdce. Celým tělem jí neskutečně rychle proudila krev.
Znovu se posadili. Hleděli tiše do prázdna i když si toho měli tolik co říct.. Prudce ji obejmul kolem krku. Surově jí přitiskl její rty na jeho. Vždyť ona čekala jen obyčejnou pusu na tvář.
Konečně mohla vychutnat chuť jeho rtů. Držel ji tak pevně, že se nemohla hýbat i když by to ani neudělala. Bylo to tak nečekané. Jednoduché,ale krásné.
Chytil ji za ruku a společně se rozeběhli po dlouhé silnici lemované voňavými kopretinami, co se v té neskutečné tmě, ještě stále leskly od ranní rosy. Byli už tak daleko, že ona začala prosit, aby se vrátili. Stoupla si doprostřed silnice. On k ní něžně přistoupil a zadíval se jí do očí. Už znovu cítila jeho dech na svém obličeji. Ona prožívala svoje nejkrásnější chvíle života. /Co on?/
Zatoužila po lese. Táhla ho rychle za sebou. Přikrčovali se pod nižšími stromy jen proto, aby mohli být tak blízko u sebe.
Vyšli u malého potoka. On vyřkl tolik krásných vět, které se jí tak neskutečně vryly do paměti.
Pobaveně se na ní podíval a roztomile se usmál. Rozeběhl se a chytil jí do náručí, odmítal ji pustit. /Byla jen jeho./ Prosila a on nakonec polevil. Při dopadu na zem pocítila tu touhu tisknout se k němu. Tělem jí proudila vášeň. Tolik ji tiskl ke své hrudi, že cítila jeho tlukot srdce. Něžně jí přitiskl své rty na její a tiše pošeptal: ,,Ty si ta jediná holka, která mi v srdíčku uvízla snad na doživotí.´´
Prudce se odvrátila a zašeptala: ,,Chci jít domů.´´