Že by vyznání lásky?

Anotace: nevím proč jsem to psala.. snad ze zoufalství..

Mladá dívka sklíčeně hledí do stropu. Její tělo se jí zdá tak lehké, a přitom ji srdce po nezacelených ranách stahuje níž a níž… co má dělat? Už tolik si toho vytrpěla. Rodina, přátelé, láska… vše z toho má, ale v tom horším podání… Každičká myšlenka jí rve srdce.
Je zamilovaná. Muž, jemuž se rozhodla dát tělo i duši, není schopen se na ni ani podívat. Dělá, jako by byla vzduch. Dívka se všemocně snaží všechny dotěrné ideje zapudit. Odehnat. Chce od všeho utéci pryč. Copak může? Může tu sedět donekonečna a vzlykat nad hrozným osudem, nebo vstát a vyjít si… samozřejmě ho někde potká. Snaží se na něj nemyslet, jenomže jakmile se jí objeví před očima, podlomí se jí kolena… Polije ji teplo. Představuje si, jak ji drží v náruči, hladí jí vlasy, laská tváře a šeptá do ucha dvě zvrácená a vražedná slova „Miluji tě“. Co všechno se tímto dá vyjádřit… Pouhý pohled do očí řekne vše.
„Třeba je to jen další z mnoha zkoušek, které jsem zažila a které mě teprve čekají. Ale proč ta láska trvá tak dlouho?!“ pomyslí si. V úplném zoufalství prosí Boha o smilování.
„Prosím, Bože, pomoz mi. Vytvořil jsi tak silný cit, vytvořil jsi peklo v ráji. Dopřej mi klid, jen ať on je šťastný. Už nezáleží na tom, zda budeme spolu, svou naději jsem dávno ztratila. Jen tě prosím, zbav mě mého utrpení.
Naději mám pohřbenou hluboko v srdci. Vždy se říká, že naděje umírá poslední. Jenže proč je moje naděje pryč a láska stále přetrvává? Živím se snad představou, že jednou mi padne kolem krku? NE. Nejde to. On nechce a tím to hasne.“
Dívka je na pokraji svých sil. Najednou uvidí před sebou záblesk světla. Má snad mžitky? Nebo se Bůh konečně smiloval? Míří za světlem. Nedívá se kolem sebe. Soustředí se jen a jen na světlo. Nemá strach, nemá totiž co ztratit… Když světlo zmizí, všimne si, že stojí na zábradlí balkonu. Je tohle opravdu její cesta? KONEC cesty? Určitě to pro ni bylo znamení. Ještě naposledy si vzpomene na muže, kterému věnovala celé své srdce a vykročila…
Propadá se, hlouběji a hlouběji a ji opouští všechny strasti. Ozve se jen tupý náraz a pak všechno zmizí. Tma. Je pryč. Je svobodná. Je šťastná. Je mrtvá…