Sněhová královna

Anotace: budu rada za komentar:-)))

Vše kolem bylo pokryto bílým závojem. Bylo to právě toto zimní království, které dávalo pocit kouzla a krásy. Zadívala jsem se na ty zasněžené kopce a v duchu si přála, aby mě někdo objal a řekl, že to, co vidím není sen a že já jsem sněhová královna jeho srdce. Ale nikdo takový zde nebyl. Jen ticho a vítr, který si hrál se stromy…
Zvedla jsem oči k nebi a jedna vločka se dotkla mých rtů. Zavřela jsem oči a svět se semnou začal najednou točit. Když jsem oči otevřela, měla jsem na sobě bílé šaty pokryté perlami ve tvaru vloček a náhrdelník lesknoucí se jako barva křišťálu.
Nestačila jsem se podívat, kde to vůbec jsem a v tom mě někdo chytil kolem pasu. „Neotáčej se, nebo kouzlo zmizí.“ Ozval se mužský hlas. Dotkla jsem se jeho pevných rukou a ucítila jsem teplo a sílu, která pohltila celé mé tělo. Jeho ruce začaly hladit mé vlasy.Hladil je s takovou něžností. „ Jsi sněhová královna mého srdce.“ Otočila jsem se. Nikdo tady nebyl.A já byla zase obyčejná holka.
Kouzlo bylo pryč a on taky. Proč jen jsem nemohla vidět jeho tvář?
Šla jsem cestou domů a začalo hustě sněžit. A já kráčela zasněně a nevšímala si ničeho. Náhle mě osvětlila světla auta a já jsem si uvědomila, že stojím uprostřed cesty. Zakryla jsem si oči a ucítila opět sněhovou vločku na svých rtech. V tu chvíli mě někdo chytil a oba jsme spadli do sněhu vedle silnice. Rychle jsem otevřela oči. Co je to za čáry?
Opět ty šaty,náhrdelník…Ležela jsem v místnosti, kde hřál krb. Raději usnu a probudím se z toho snu…Ucítila jsem dotyk na svých rukou.
„Kde pak ses mi ztratila, královno moje? Hledal jsem tě snad celou věčnost. Našel jsem tě celou promrzlou v lese ve skále.
Slibuji, že už tě nikdy nenechám samotnou.“