Dech

Krásně dýcháš. Máš v sobě takový klid. Přijde mi až nadpozemský a přiznám se, že Ti ho i trošku závidím. Chtěla bych se Tě dotknout a kousíček Ti ukrást. Ale proč? Počkám si, až si mě najde sám. Nechci ho vyplašit. A navíc, Tobě tak sluší.
To Tvé jemné pobrukovaní ze sna mi ho pomůže přivolat. A pak se k Tobě přidám. Budeme ležet vedle sebe, jen tak, s pocitem klidu a pokoje. Nemusíme nic, jen tam tak vedle sebe dýchat a ráno zase procitnout. Je krásné cítit Tě vedle sebe i ve spánku.
A jednou se náš dech spojí v jeden. Budeme oddechovat ve stejném rytmu až se nám tím podaří vykouzlit naši vlastní symfonii. Bude plná jemných tonů a lásky. Pak už nikdy nepřijde strach z konce, protože naše symfonie utichne naráz. V jednu chvíli. A po ní zbude jen mír.