Povídka o Kláře na pokračování...3.díl

Anotace: 3.pokračování

Všechny hodiny probíhaly stejně...všichni se nudili...bavili se...a tak dále...Jen Petr byl při hodinách aktivní a prakticky na všechny otázky se hlásil...To byl první okamžik,kdy slyšeli jeho hlas...Měl klidný a příjemný hlas...Ne hluboký,ale vysoký také ne...Klára se na něj fascinovaně dívala...A přemýšlela,proč o ni nemá zájem...V tu chvíli jí blesklo hlavou,že by ho mohla požádat o doučování...Věděla,že je pod její úroveň chodit za někým se učit,ale chtěla to zkusit...Proto se ihned po zazvonění vydala směrem k první lavici...Kde si Petr opakoval nějaké otázky na další hodinu..."Ahoj"...Řekla a překvapivě se dočkala stejné odpovědi..."Víš na napadlo mě,že když ti to tak dobře de...že bys mě mohl třeba doučovat...samozřejmě to nechci zadarmo,ale měl bys někdy čas"?
"Jo...jasně...měl...ale žádný peníze za to nechhci...tak v pondělí po škole..."!Odvětil kluk sedící naproti ní...ale ani koutkem oka se na ní nepodíval...Klára tedy odešla ze třídy a na chodbě to jako obvykle všem vykládala...Samozřejmě trochu přibarveně...
Uběhl víkend a bylo pondělí odpoledne "po škole"...
Klára už deset minut čekala na svého doučujícího před školou...Až se konečně dočkala,když se otevřeli dveře a vyšel...Měl zvednutou hlavu a díval se na ní!!!Jeho tmavě hnědé oči...Se jí vrývaly pod kůži...Poprvé spatřila jeho tvář...jeho oči...byl tak krásný...Ale proč se s nikým nebaví???Došel k ní...ale znovu sklopil smutně oči..."Tak jdeme"?..."Jo,určitě,ale kam?"..."To je jedno...třeba támhle na ty lavičky"...Posadili se tedy vedle sebe na lavičky a začili se učit...Zhruba po 20 minutách se Klára musela zeptat:"Proč se s nikým nebavíš a máš stále sklopené oči"?..."Protože se nedokážu dívat lidem do očí"..."Ale co se ti stalo ve staré škole"?...Po téhle otázce se najdenou Petr prudce otočil na Kláru a jeho oči teď vypadaly hrozně naštvaně...I jeho výraz tomu odpovídal...Po tomhle se už raději na nic neptala,ale stále jí to vrtalo hlavou...Rozhodla se,že musí vypátrat co se stalo,ale jak,když nikomu nic neřekne...???
Učili se a Klára pomalu zjišťovala,že i přesto,že moc nevnímá učení,to už trochu umí...Takže se sice nedozvěděla co chtěla,ale v tom učení už je to lepší...Po 2 hodinách strávených se shrbenými záda na lavičce,se dohodli,že by měli jít domů...Tak mu poděkovala a odešla...Celou cestu nad ním přemýšlela,čím je tak zvláštní...Jestli vždycky býval takový,jaký je teď...ale nemohla najít odpověď...