Dotčené ego krásného anděla 15

Anotace: Další díl a zase ne poslední:) Jsem ale zvědavá, jak to bude pokračovat. Nevím, kdy bude další díl. Ať se líbí a nechejte komentář:)

Proč jsem se do ní musel zamilovat.
Do přítelkyně mého nejlepšího kamaráda, která je krásná a chytrá a nezaslouží se mě, protože já sem sám sobě odporný.
Ondra stojí před zrcadlem a prohlíží si své tělo.
Jizvy!
Kdyby se tady Adam ráno neobjevil, tak by to nemuselo dopadnout takhle!
Přejíždí si prstem po jednom z čerstvých stehů.
Neměli se prát!
Byli přece přátelé, tak kde se stala ta chyba?
Kdy nastal ten zlom?
Je to jako by to bylo včera, když u ní strávil noc! Seděl u její postele a díval se na její andělský obličej, ve kterém se zračila bolest.
Musela neuvěřitelně trpět!
Nechápal její chování, když ho ráno vyhodila a už vůbec nechápal proč ho políbila. Něco ji za ním tíhlo, ale to je teď pryč!
Znovu si vybaví její oči.
Zlostně bouchne do zrcadla před sebou. Sklo se rozpadne a dopadne na zem společně s kapkami jeho krve.
Další jizva! Napadne ho v duchu ale nezaobírá se tím.
Jde do koupelny a z dlaně si vytáhne střep, který mu tam zůstal.
Bolest, která jím projede je téměř nesnesitelná, ale jemu je to jedno. Chce zapomenout na bolest, kterou cítí kvůli Sylvě.
Ruku si zamotá do ručníku a jde do auta.
Nastartuje a jede o nemocnice.
Doktor mu ji bez jediného slova zašije a odejde. Sestra mu ruku zalepí a taky odejde.
Nechtějí být s takovou zrůdou moc dlouho v jedné místnosti.
Zavřou za sebou dveře a je jim jedno, co se s ním dál stane!
Musí pryč.
Daleko od světa, ve kterém se teď nachází, daleko od lidí, kteří ho znají a raději ho ignorují, aby ho nemuseli litovat.
On o lítost nestojí.
Sbalí si jen pár nejdůležitějších věcí a zamkne za sebou dveře svého bytu.
Uzavře tuto kapitolu a odejde.
Bez jediného pohledu zpět, bez jediného zaváhání!

Sylva stojí u dveří Ondrova bytu, ale nikdo jí neotvírá.
„No tak otevři, prosím!“ zašeptá potichu.
„Slečno, vy jdete za Ondrou?“ zeptá se sousedka, která právě přichází.
„Ano, ale asi není doma!“
„Před několika dny odjel a ještě se nevrátil!“
„Cože?“ vydechnu nechápavě.
„Jak říkám, sbalil si věci a odešel. Nikdo neví kam a na jak dlouho!“
„Aha děkuji!“ odpovím tiše a začnu sestupovat ze schodů.
Odjel a ani se nerozloučil!