Přej a bude ti přáno II.

Anotace: Pokračování.Moc prosím o komentáře...Děkuju

„Kde jste takovou dobu?“ rozčiluje se Kerol. „Nemohla jsem najít míč.Ale už ho mám,tak dost řečí a jde se hrát.“ Bóďa po mě pořád kouká,ale já si ho nevšímám.Má tu svou Žanetu,nebudu za blbce a nějaká jeho hračka s kterou se přijde pobavit,když ta nohatá koza nemá náladu.Abstinenti rozmetou Mlátičky jako nic,3:0 na sety.Poražení vaří oběd.Paráda.Jídlo je naprosto famózní.Zapečené těstoviny s uzeným.Žádná specialita,ale naprostá mňamka, navíc mám hrozný hlad.Jdu si 2krát přidat,takže není divu,že se po obědě nemůžu ani hnout.Po vydatném obídku chtějí všichni vyrazit do města na nákupy.Ale s přeplněným žaludkem opravdu nemůžu.Vojta se projeví jako džentlmen a zůstane se mnou na chatě,zbytek vyrazí nakupovat.Dříve jak za hodinu se určitě nevrátí.
Lehneme si s Vojtou na deku před chatu.Ležíme tváří v tvář,díváme se jeden druhému do očí.Ty jeho krásné modré oči mě vždy dostanou.Je v nich vidět upřímnost a láska,touha.Je hezký.A naprosto úžasný kamarád.Někdy lituji,že je to jen kamarád.Ale když vidím,že se s každou holkou jen vyspí.Tedy kromě Terezy,tu opravdu miloval.Ovšem ona ho nechala.Od té doby si začal užívat života a s holkami jen spát. „Vojto,nebude ti vadit,když se k tobě přitulím?Nějak na mě padla smutná nálada.“ „Ne,pojď ke mně.“ Ležím zády k němu a on mě k sobě přitiskne a obejme.Cítím jeho horký dech na svém krku.Je mi krásně.Vojta mě lehce políbí na krk,ale pak se rychle omluví.Otočím se k němu čelem.Slyším hlasy,ostatní už přichází.Podívám se mu dlouze do očí a pak ho políbím. „Ty promiň.Nemohla jsem tomu zabránit.Něco uvnitř mi říkalo,“ nestihnu to doříct a on mě políbí.Když vidí,že neprotestuji,přidává na intenzitě.Vášně je v těch polibcích neskutečně mnoho a motýlci v mém těle poletují nadšením.Odtáhnu se. „Sakra Vojto.“ „Já vím,promiň,nemohl jsem si pomoci.Víš,jak mi bylo hrozně,když jsem vás viděl vycházet společně ze stodoly?Myslíš,že mi nedošlo,že jste tam nehledali jen míč?“ vstane a odejde.Sakra,zpackala jsem to,bleskne mi hlavou. „Jak jste se měli hrdličky?“ směje se Kerol.Zato Verča se netváří nějak moc nadšeně. „Dobře má milá,dobře.Co jste nakoupili?“ „ Všechno možné,hlavně tedy zásoby na večer,to je jasné.Nebudeme tu přeci na suchu.“ „Tak to každopádně,“ odpovím jí a jdu pomoct do kuchyně s vybalováním tašek. „Zabodoval Vojtíšek dneska?“ zeptá se mě Lukáš. „Cože?“ nechápu o čem mluví. „Nevadí,zeptám se ho sám,“ směje se. „Počkej,jak zabodoval,v čem zabodoval?“ „Kačenko,ty naše krásné naivní sluníčko.“ pronese a odejde.Nasadil mi pořádného brouka do hlavy.Co to mělo všechno znamenat?Janča celý náš rozhovor slyšela. „Co si o tom myslíš?“ zeptám se jí na její názor. „Hele já nevím.Možná se ti inteligenti zas o něco vsadili,neřeš to.“ „Když ono to nejde neřešit,stalo se toho docela dost.“ „Jak moc?Co se stalo?“ „Jani promiň,ale to si musím vyřešit sama.O nic nejde,ale bude lepší,když si to nechám pro sebe.“ „Jak chceš,je to tvoje věc.Ale přece jen,kdybys chtěla.“ „Děkuji“ debatu utne přicházející Žaneta.Všichni,kdo jsou v právě v kuchyni,ztichnou. „Bavili jste se o mě,že jste najednou tak ztichli?“ ptá se nafrněně. „Bavili jsme se o všem,jen o tobě ne.Nemysli si,že jsi tak super slečinko.Nám nestojíš ani za slovo,“ setře jí Nela. „No dovol!Bohoušek mi o vás vyprávěl pěkný věci.Jen si nemyslete,vy svatouškové.“ „Jo?A copak povídal pěkného?“ nedá mi to a zeptám se jí. „Být tebou,tak to radši nechci vědět.“ „Povídej,jsem zvědavá.“ „Řekla sis o to.Ty jsi prý nadržená děvka,ten tvůj blondýn děvkař.Veronika je prej slušňoučká panna a zbytek tady jsou prý naprostý idioti bez charakteru!“ „Páni,to jsou mi novinky,“ nestačí se divit Nela. „A to ti to mám jako věřit?“ krev se ve mně začíná pěkně vařit. „Klidně se ho na to zeptej sama.“ A taky že jo.Vstanu a jdu hledat Bohouše. „Tohle o mě prohlašovat!Co si o sobě sakra myslíš?“ vtrhnu za ním do koupelny jako uragán.Rychle si omotá osušku kolem pasu. „Ehm,klepání ti nic neříká?“ přistoupím k němu blíž a začnu do něho bušit pěstí. „Co si o sobě myslíš,ty napomádovanej blbečku!Tak já jsem nadržená děvka jo?Ty jsi takový ubožák a já ti věřila.Naivně jsem si myslela,že v té stodole mluvíš pravdu!“ Chytí mi ruce,abych do něho nemohla dál bušit. „Uklidni se,vůbec nechápu,o čem to mluvíš.“ „Jo tak t nevíš.Zeptej se své Žanetky boží.A pusť mě!“ „Nepustím,dokud mi to nevysvětlíš.“ „Žaneta nám říkala,co jí o nás říkáš pěkného.“ „Cože?Nikdy jsem jí o vás neřekl nic špatného.Jste jako moje rodina.Víš,od té doby,co měli naši nehodu a zabili se,jste opravdu jediní koho mám.“ Je smutný,říká pravdu,vidím mu to na očích. „Promiň,mě to jen hrozně rozčílilo.“ Z toho co před tím říkal je pěkně na měkko.Obejmu ho a on mě k sobě přitiskne.V tom vejde do koupelny Vojta. „Nenechte se rušit,“ vyštěkne a hned zmizí. „Promiň,“ omluví se Bóďa,pustí mě a odejde.Sakra,proč je to tak,jak to je.Zkazila jsem to.Jdu najít Vojtu.V chatě nikde není,venku taky ne.Musel se vydat jedině k rybníku.Sedí na břehu a do vody hází kamínky. „Vojto?“ Koukne na mě a hned se zase otočí. „Vojto,já“ „Káťo neomlouvej se.“ Za ty roky mě má přečtenou.Vždy přesně ví,co chci říct a co se chystám udělat.Sednu si k němu. „Slyšel jsi,co o mě prohlásila Žaneta?“ „Jo,slyšel.“ „A myslíš si to samé,co ona?“ Na chvíli se odmlčí a pak odpoví: „Nejsi,ale hned každému naletíš.“ Rozbrečím se. „Když já bych tak ráda našla konečně kluka,který mě bude milovat.Bude romantik,zábavný,budu s ním šťastná a bude mi s ním hezky.“ „A se mnou ti není hezky?“ zeptá se a zadívá se mi přitom do očí. „Je,je mi s tebou nádherně.“ „Vidíš,přesto bys mě nechtěla.“ „Protože jsi pro mě všechno a nechci tě ztratit.“ Položím si hlavu na jeho rameno a společně sledujeme,jak na hladinu rybníka svítí sluníčko a ryby vyskakují nad hladinu,aby se taky pokochaly tou krásou.Nedá mi to a musím promluvit. „Nechci tě ztratit,myslíš,že neumírám touhou tě políbit.Ale mozek mi říká,ať nejsem hloupá.Oba máme o lásce a vztahu jiné představy.Ty si chceš užívat a já najít opravdovou lásku.Navíc“ „Pššt,“ položí mi ukazováček na rty.Políbí mě a 1000 motýlků začne řádit v mém podbřišku.Položí mě na záda a nepřestává mě líbat.Vášnivěji a vášnivěji.Rukou mi přejíždí po mém holém stehně a postupně stoupá výš a vyhrne mi sukni.Přestane a podívá se na mě. „Cítila jsi něco?“ „Ano,cítila.“ „A byl to odpor nebo vzrušení?“ „Vzrušení,samozřejmě.“ „Tak vidíš,“ vstane a odejde.Nechá mě tam,naprosto zmatenou a zaskočenou.Vzpamatuji se až za delší dobu.Začíná se už stmívat.Přesto neodcházím.Zůstanu,dokud mě neobklopí úplná tma.Teprve pak vstanu a odejdu.Když dorazím,tak to už to tam pěkně žije.Muzika vyhrává,všichni se baví a jsou očividně v náladě. „Jdeš právě včas,právě se začíná hrát flaška.“ „Paráda,otázky nebo líbání?“ „Obojí,má milá.A vždy se musíš napít.Samo alkoholu,ne minerálky.“ Otázky lítají,dotazovaní odpovídají.Líbaní je na programu taky každou chvíli.Otázku dává Žaneta.Proboha hlavně ať to nejsem já.Flaška se točí,zastavuje se a ukazuje…přímo na mě! „Takže,s kolika klukama jsi se tu líbala?“ „Hm,se dvěma.“ „Já to říkala!“ zvolá vítězoslavně. „A já měla za to,že to říkal Bóďa.“ „Mnoo,ten taky,“ znejistí náhle.Mám náladu pod psa,tak si k sobě vezmu vlastní flašku a vesele popíjím.S přibývajícími hodinami se společnost rozpadá a všichni postupně chodí spát.Cítím,že mám hladinku alkoholu v krvi,ale nevadí.Flaška se mi stala společnicí.Mám na sebe takový vztek a jsem smutná.Naprosto se nenávidím.V obýváku už jsem zůstala jen já,Verča,Vojta a Bohoušek.Vojta ji má taky jak z praku.Veruna toho využívá a odvádí ho k sobě do postele. „Ty si taky o mě myslíš to samé,co Žaneta?“ „To si nemyslím,vůbec.Jen jsi ještě nenašla toho pravého.“ Vstane a jde zamknout dveře.Zůstali jsme tu úplně sami. „Jestli si myslíš,že když nejsem střízlivá,že ti podlehnu a vyspím se s tebou,tak jsi na omylu.“ „Já vím.“ Začne mě líbat. „A jestli si myslíš,že když tě slečna blonďatá vypatlaná žirafa odmítne,že budu tvoje Vendulku utěšitelka,tak jsi na omylu.“ „Já vím.“ Položí mě na gauč a vyhrne mi tričko. „Prosím,neubližuj mi.“ Prosebně se na něho podívám. „Vždyť ty ubližuješ mě.Tak mě prosím nech,ať nám zajistím příjemný večer.“ A pokračuje dál.Sundá mi tričko a veškeré mé námitky utne polibky.Jeho jazyk se setká s tím mým a svádí spolu souboj. „Ne!“ zarazí se najednou Bóďa. „Co je?“ podívám se na něho nechápavě. „Můžu tě mít,aniž bys byla opilá a následující den si to nepamatovala.“ „Chci to teď,hned.“ „Promiň,nemůžu a nechci.“ Vstane a nechá mě tam.Mám vyhrnuté tričko a rozepnuté kalhoty.Rozbrečím se.V tom vejde Kuba. „Proboha Káťo,co se stalo?“ „Nic,to je dobrý.“ „Ne,není.Kdo to byl?Bohouš nebo Vojtěch?“ „Nikdo,vážně.“ „Někdo určitě ano.Pojď sem.“ Vytáhne mě na nohy,zapne kalhoty a spraví tričko.Pak mě odvede do postele.
Ráno odmítám vstávat.Všichni přijdou k mé posteli,až na Bóďu a Vojtu,a snaží se mě vytáhnout z postele.Když už odbíjí poledne,vzdají to.Ani nevím,kolik je hodin,když se probudím.Sejdu dolů.Ale nikdo nikde není.Všichni jsou pryč.Na lednici najdu magnetem připevněný vzkaz: Šli jsme na Pantoflíček a chceme se jako každý rok stavit na Troskách.Zaspala jsi to.Vrátíme se až hodně pozdě večer. No paráda,neporušili tradici a prostě mě tu nechali trčet.Zajdu se osprchovat,v kuchyni si připravím snídani a vyjdu ven.Tam ovšem vrazím do Vojty!Hrozně se leknu. „Ááá,sakra!“ „Ahoj,Šípková Růženko.“ „Příšerně jsi mě vyděsil!“ „Promiň krásko,“ usmívá se Vojta. „Co ten úsměv na rtech?“ „To víš Kačenko,umím se radovat ze života.“ „Alespoň jeden z nás.“ „Co ten pesimismus?“ „Nic.“ „Mrzí mě to,“ koukne na mě těma svýma smutnýma očima. „Vojto,já jsem taková husa.“ „Ale nejsi,“ řekne a obejme mě.Nasnídám se,vezmu si plavky a vyjdu zase ven.Tam leží na lehátku rozvalený Vojta,na očích ty své brejličky a kruťasové plavky.Je vážně k sežrání.Rozložím na trávník deku a lehnu si na ni.Když to Vojta zjistí,snaží se nacpat vedle mě.Po chvilce boje to vzdám a pustím ho vedle sebe.Zavře oči a snaží se nachytat bronz. „Vojto?“ „Hm?“ „Co je mezi tebou a Verčou?“ Sundá si brýle a koukne se na mě. „Co tím myslíš?“ „Jestli s ní chodíš nebo spíš.“ „Nechodím s ní.“ „Takže s ní jenom spíš.“ „Káťo no tak,ty víš,že tě mám hrozně moc rád a mám pro tebe slabost,ale“ „Dokaž to,“ skočím mu do řeči. „Cože?“ „Dokaž to.“ Kouká na mě vyjeveně. „Tak nic,“ řeknu zklamaně a otočím se na bok,zády k němu.Ucítím jeho pravou ruku na svém břiše.Přitulí se ke mně a jeho horký dech cítím na svém krku a chloupky mi vstávají vzrušením.Jemně mě políbí na krk,na ucho.Potom mě překulí čelem k sobě.Zadívá se mi do očí a jemně mě políbí.Jen letmý motýlí polibek.Zadívá se na mě,jak reaguji.Když vidí,že nejsem proti,pokračuje.Jeho rty chutnají báječně.Po chvíli se odtáhne. „Hrozně moc tě chci,Káťo.“ „Můžeš mě mít.“ „Ale za takových okolností?Nechci se s někým o tebe dělit.A když si teď spolu užijeme hezké odpoledne plné vášně,zničíme naše přátelství a to nechci.Takhle mám možnost si představovat,jak asi líbeš,jaká jsi v posteli.Když jdeš z koupelny jen v ručníku,říkám si,jak krásné asi musí být tvé tělo.Ty si zasloužíš někoho,kdo tě bude milovat a budeš s ním šťastná.“ „ Myslíš,že neumírám touhou tě políbit?Že mi není hrozně,když tě vidím po boku Verči?“ „A jak asi myslíš,že je mě,když vidím,jak si z Bohouše úplně hotová a on z tebe!“ „A co když chci tebe?“ „Blbost.“ „Není to blbost,ale vím,že ty na vztah nejsi.“ „Asi máš pravdu.“ „Mám hlad,pojď,pujdem si ukuchtit něco k jídlu.Co ty na to?“ „Já jsem pro.“ A zase mi věnuje jeden z jeho nádherných úsměvů.