Život

Anotace: Kdo chce může si domyslet happy-end a kdo je realista tuší že to dopadne jinak....

Dívka ležela na břiše a v bílých peřinách vypadala nevinně. Hnědé krátké vlasy měla něžně rozcuchané, jen červený lak na vykukující noze prozrazoval, že tak nevinná nebude. Nikdo by nepoznal, že promilovala celou noc. Ležela tak klidně a uvolněně. Pokoj okolo ní nevypadal jako dívčí, na stěnách vysely plakáty krásných aut a všude okolo byl nepořádek. Kluk vedle ní se vzbudil, opřel se o loket a chvíli se na ní tiše díval. Sedl si, začal jí rukou hladit po holých zádech. ,,Známe se dlouho, ale nic o tobě nevím. Tvoje oblíbená barva? Co ráda posloucháš?" Ptal se tiše, aby ji náhodou nevzbudil. Věděl, že by potom hned odešla. To by opravdu nechtěl, protože se na ní hrozně rád díval. Přestal hladit její záda. Podíval se na noční stolek kolik je hodin. Velký modrý budík ukazoval 7:00. ,,Tak brzy vstávat nebude" pomyslel si a opět vedle ní ulehl. Spát se mu už nechtělo, tak začal vzpomínat, jak vlastně došli až sem.
Poznali se před osmi měsíci. Ona se vzpamatovávala z rozchodu, on nikdy opravdu zamilovaný nebyl, prostě si rád užíval. Každé o sobě tvrdil, že je ,,komplikovanej,,. Všichni to chápali a vůbec se nedivili, když byl každý týden s jinou. Byl začátek týdne když se poznaly, možná úterý. Lindě se nikam nechtělo, ale kamarádka ji nakonec přesvědčila, že nemůže pořád sedět doma a smutnit. Daly si sraz v oblíbené hospodě. Přišlo hodně kamarádů jako vždy. Všichni si posedali na svá oblíbená místa. Židle vedle ní zůstávala stále prázdná. Najednou přišel kluk. Tmavé polodlouhé vlasy a temné krásné oči. Pozdravil všechny. Sedl si vedle Lindy. ,,Já jsem Tomáš" zazubil se na ní podávajíc jí ruku. ,,Linda" něžně vsunula ruku do jeho, až se polekal té něžnosti. Celý večer si povídali o plánech do budoucna, o snech, o důležitých věcech a vlastně o ničem. Těsně před zavírací dobou si vyměnili čísla, rozloučili a šli domů. Cestou domů mu poslala sms, jestli tak kouká po každé. Odepsal, že tak krásné oči nikdy neviděl. Psali si celou noc a jeho odpovědi začali být dvojsmyslné. Po pár trošku lechtivých sms navrhnul, jestli by neměla chuť na bližší seznámení. ,,Jenom další kluk na jednu věc“ svěřovala se druhý den kamarádce. ,,Na povídání?“ zeptala se kamarádka. Obě se rozesmály. ,,Proč se vázat, když si můžeš užívat? Jsme ještě mladý! Neblázni! “řekla kamarádka, která má už tři roky vážný vztah. Pár dní o tom přemýšlela. Domluvili se , že kdyby se do sebe zamilovali tak to ukončí. Pak mu napsala, že je sama doma a jestli by se nešel dívat na film. Vzpomněl si, že se k dívání na film ani nedostaly. Byli rozdovádění jak malé děti. Házeli po sobě polštáře, lechtali se. Pak se začali líbat. Odvedla ho do pokoje a tam se milovali. Při té vzpomínce se pousmál. Od té doby mu psala, že je doma sama čím dál častěji.. Jak čas plynul nikoho nehledali,nepotřebovali, byly svým způsobem Šťastní. Všichni je od toho zrazovali, kam to prý vede? Ale oni věděly svoje. Bylo to tak návykové. Ty doteky, pohledy když byly sami. Nechtěli a ani nemusely se toho vzdát. Teda zatím.
Před dvěma dny mu napsala, jestli by s ní nešel do ZOO. Sešli se před vchodem. Moc jí to slušelo. Procházeli pomalu a dívali se do výběhů. Pořád se postrkovaly jak malé děti. Na jednou si uvědomil, že mu není lhostejná. Lekl se, že by ji mohl ztratit, tak dělal jako by nic. Ale něco se přece změnilo. Spala u něho až do rána. Poprvé za tu dobu co se znali se nechtěl probouzet s prázdným místem vedle sebe. Trochu ji to překvapilo. Protože se ho hned na začátku zeptala, jestli se rád probouzí vedle dívky se kterou strávil noc řekl ,,k tomu bych musel mít dobrý důvod."
Je láska dobrý důvod? Opět se opřel o loket a podíval se na její holá záda. Trochu se pohnula. Otevřela oči, posadila se a začala se oblékat. ,,Uvidíme se večer?" zeptal se a zase ležel na zádech se zavřenýma očima. ,,Možná" stihla říct než za sebou zavřela dveře od bytu. ,,Tak večer" řekl do prázdného bytu. Přikryl se peřinou a začal přemýšlet jestli jí večer řekne že se do ní zamiloval...