Daleko od tebe

Anotace: Rozchody někdy bývají kruté...

Zastavil jsem se u jednoho uschlého stromu, který byl na míle daleko jediným místem, kde bylo alespoň trochu stínu. Kolem dokola nebylo nic jiného, než vyprahlá pustina ztvrdlé půdy, sem tam trs trávy a daleko na obzoru, takřka za horizontem, se rozpínalo mohutné pohoří, jemně splývající s masou mračna nad ním. Ve skutečnosti to byl vskutku nádherný pohled, ale v tu chvíli mi to bylo tak nějak jedno.

„Rozcházíš se se mnou?“

Sundal jsem si sako, díky kterému jsem se na tom slunci tak trochu připékal a posadil se do chladného stínu, opřel si hlavu a promnul oči.
Člověk, který by neměl tušení o mé situaci a viděl mě tam sedět, by se zřejmě náramně divil. Přece jenom, chlapíka oblečeného ve společenském obleku, odpočívající ho uprostřed pustiny jen tak často neuvidíte.

„Nevím proč jsem na ten ples vůbec chodil.“
„Kvůli mně?“

Kravatu jsem měl povolenou, škrtila mě, u vesty jsem si povolil knoflík, aby se mi lépe dýchalo, taneční boty jsem měl celé zaprášené a ošuntělé, ale na to, kolik stovek kilometrů jsem v nich ušel, ještě vypadali dobře.

„Byli jsme spolu pět let. Myslím, že si spolu ještě můžeme naposledy zatancovat, ne?“

Hledal jsem v kapsách cigarety, vylovil jsem zmačkanou krabičku s posledními třemi kousky. Co nadělám. Vytáhl jsem si jednu a z kapsy na vestě vyndal zapalovač. Škrtl jsem a dočkal se jen malého plamínku. Už i ten mi dochází. Zapálil jsem si a nechal sluneční paprsky dopadnout na mou unavenou tvář.

„Zapomeň na mě. Odejdi a zapomeň na mě.“

Mé myšlenky se jako obvykle točili okolo tebe. Už ani neumím myslet na nic jiného.
Jsem sám uprostřed ničeho, stovky kilometrů od tebe.
Ale stejně jsem nezapomněl na vůni tvé pokožky a tvůj úsměv.
Znovu jsem si popotáhl a vybavil si tvé zářivé oči.
Myslel jsem si, že čím dál budu od tebe, tím dříve na tebe zapomenu.
Jsem od tebe stovky mil…
Naposledy jsem si potáhnul a zahodil zbytek. S námahou jsem se postavil. Z náprsní kapsy jsem vytáhl placatku a lokl si. Rozhlédl jsem se okolo a pak se skrze zavřené oči zahleděl do slunce.

„Sbohem.“

Viděl jsem opět jen tebe.
Myslel jsem si, že stovka mil od tebe bude stačit…

Vypadá to, že budu muset jít ještě dál.