..všechno bude fajn.

Anotace: Ne hned, ne zítra, ale brzy ano.

Seděla jsem s Ivou, mojí nejlepší kamarádkou v příjemné vinárně, popíjely jsme víno, a místo zapojení se do zábavy, která proudila kolem nás, jsme řešily ožehavé téma.
-mně se to prostě nelíbí..jsou tam už druhý víkend po sobě a pochybuju, že tam jezděj jen kvůli tomu, že tam maj tak dobrý pivo, jak doma pořád básní Radek..
Přemýšlela jsem o jejích slovech. Něco na tom bude. To, že jeli sto kilometrů do nějakého zapadákova kde měli před měsícem školení bych pochopila. Ale, že tam pak jeli podruhý a potřetí ve svém volném čase a bez nás(!)se mi také vůbec nelíbí. Samozřejmě jsem si myslela to co Iva. Že v tom budou nějaké holky.
-takže jsem teď Radkovi řekla, že na to prase, jak je pozval ten kluk, příští víkend buďnepojede a nebo mě vezme sebou..a ty bys, Terezo, měla říct Patrikovi to samý…
A to jsem udělala.

Po někonečně dlouhé a únavné cestě jsme byli na místě. Připadala jsem si jako v pohádce. Všude bylo bílo, mráz vytvořil všude krásné přírodní malůvky a obalil větvičky stromů. Nádhera! Nám v Plzni se o takové idyle může jenom zdát.
-paráda, co?mrknu na Ivu a ta přikývne. Jsme v malé vesnici a stojíme před moc pěkně vypadajícím penzionkem.
-jestli bude z poloviny pěknej vevnitř tak jako venku, jsem spokojená…řekla Iva, popadla tašky co vlekla sebou, nedbaje keců kluků co tam táhne , a vyrazila ke dveřím. Následovala jsem ji.
Sympatická majitelka, kterou jsme se kvůli jejím nadbytečným kilům rozhodly nepovažovat za konkurenci, nás provede penzionem. Pokoje jsou skvělé, čisté a útulné. Převlečeme se a přemýšlíme co dál. Když vidíme, že jdou kluci na pivo, vyrážíme za nimi. Už je kolem šesté večer, je pátek, to znamaná, že se začnou scházet ti, kvůli kterým sem kluci jezdí. Ještě před tím se ale dlouze upravujeme v koupelně, voníme se a malujeme. Chceme vypadat skvěle.
-to těm burankám spadnou huby, co?šklebí se na sebe Iva spokojeně v zrcadle. Vesele přikyvuji i přesto, že si nejsem jistá, co od zdejších holek – pokud tu nějaké tedy jsou, čekat.
Scházíme dolů do hospůdky, kde je příjemné teplo díky krásnému krbu v rohu a sedáme si ke stolu.
-co to bude, dámy?zeptá se pohledný barman. Objednáváme si střik.
Barman odkráčí a já si pořádně prohlédnu svého Patrika. Moc mu to sluší, jako vždy, je velmi hezký, spíš jen zvažuji, jestli není nervózní nebo se nesnaží vypadat nějak líp – pro někoho. Změnu neshledávám, vypadá uvolněně a spokojeně. Zrovna se směje něčemu co říká Honza.
Do hospody se pomalu začínají scházet lidé. Pak dorazí větší skupina místních, převážně kluků. Jsou vysmátí a nadšeně se s našimi kluky zdraví jak staří známí. Honza, náš kamarád, se ujme představování mě a Ivy. Jména všech jdou nějak mimo mě, zapamatuji si pouze dredatého kluka s blond vlasy a neuvěřitelně zelenýma očima. Je tak krásný až mi to bere dech. Ondra.
Hned po něm si pečlivě prohlédnu holky. Samé nevýrazné typy, nic pro Patrika. Uleví se mi a úplně zapomenu na to proč jsem sem tam chtěla jet. Zábava se stupňuje a já tak nějak začínám klukům rozumět. Je tu vážně skvěle, příjemně a zdejší lidi jsou fajn. Začínám se bavit se zrzatou Martinou a je s ní docela legrace.
Přitom nenápadně pokukuji po Ondrovi. Je tak hezký! Nejsem ovšem dost opatrná, zachytí můj pohled a přátelsky se ušklíbne. Sklopím oči a rozhodnu se, že už se na něj nepodívám.
Pak do mě strčí Iva a ukáže ke dveřím. Dorazily dvě holky a míří k našemu stolu u kterého se strhne nadšený povyk. S Ivou si je pečlivě měříme. To už je konkurence! Rychle mrknu na Patrika, zrovna pije pivo a na Radka, který je zdraví s naprosto normálním výrazem. Honza jim něco říká a Šimon jen kouká. Žádná výrazná reakce ani jednoho z našich kluků. To ale nic neznamená.
Když ale vidím, že jedna z těch holek, blondýna Bára se líbá s oslavencem Dejvidem, trochu se uklidním. Tak ta je z cesty. Horší to bude s dlouhovlasou hnědovláskou. Je šíleně hezká, má výbornou postavu, i přes zimu venku krátkou manšestrovou sukni, která dává znát krásným štíhlým nohám. Krásná v obličeji, výrazný pohled, hezký úsměv..nevím proč mě tak zaujala. Prohlížím se jí a připadá mi víc než zajímavá. Iva si ji taky pozoruje, mnohem nevraživěji než já, protože se zrovna baví s Radkem. Ivě moc nezávidím, pění vzteky, jde totiž vidět, že se Klára Radkovi dost líbí.
Pak vstane Ondra, pozoruji ho skoro zbožně, vždycky jsem byla zatížená na hezké kluky a Patrik to jen dokazuje, dojde k brunetě, obejme a políbí ji.
Zatímco Ivě se asi dost ulevilo, mně se nějak přitížilo. Nevím proč, nemůžu si pomoct, ale cítím se nějak smutně. Co jsem si sakra myslela a co se to děje?

Budím se a cítím jak je mi zle. Bojím se otevřít oči. Když to nakonec udělám, vylekám se. Na konci postele v tureckém posedu sedí Iva a výborně se baví.
-kolik je hodin?hlesnu a nepoznávám svůj ochraptělý hlas.
-asi jedna odpoledne..směje se a podává mi růžový prášek a sklenici vody. Svalím se zpátky do postele a nechám si vylíčit včerejšek.
-co že jsem udělala?!vykřiknu zlostně, když mi Iva líčí jak jsem šla s Ondrou a několika dalšími ven kouřit trávu. Nejraději bych se neviděla. Nejsem zvyklá pít, ale tohle jsem opravdu nečekala. Já, do včerejška velká odpůrkyně drog!
To určitě kvůli Ondrovi, pomyslím si a mám chuť hned teď odjet.
-kde je Patrik?ptám se.
-Patrik je naprosto v pohodě, šel s klukama ven. Prej je tady v okolí krásně, tak si šli dát nějakej vejšlap. Nechal ti tady Poděbradku..prej ti bodnou bubliny na toho kocoura co budeš mít po probuzení, haha..
Jak milé!
Po hodině jsem schopná vstát a dát se do kupy. Pak si zajedu s Ivou do nejbližšího města na dobrý oběd a hned se cítím mnohem líp. Když se vrátíme, všichni už se chystají na další večer. S Patrikem prohodím pouze pár slov, nějak nemám chuť se s ním bavit. Trochu mu svůj dnešní stav vyčítám a on to nejspíš ví, proto mě nechává vycukat se. Aspoň bude hezké usmiřování.
Mám strach z večera, bojím se různých řečí na mojí osobu. Včera jsem musela být šílená. Pro jistotu už dneska piju jen kofolu, což Ivu a ostatní pobaví, ale mlčí.
Sešli se vesměs stejní lidé jako včera a já se výborně bavím i bez alkoholu. Pak vstanu a jdu na záchod. Na chodbě potkám Ondru.
-Léňo, já se ti chci omluvit za včerejšek..netušil jsem, že to s tebou tak zamává..kdybych to býval věděl, rozhodně bych ti to rozmluvil..omlouvá se mi s kajícným výrazem. Je boží!
-to se nic neděje, Ondro. To byla moje blbost..nejsem zvyklá pít..a po včerejšku si na to snad ani zvykat nechci..odpovím s nejhezčím úsměvem jakého jsem schopná a on se rozesměje. Chvíli spolu ještě mluvíme, a já pak odejdu na záchod. Tam potkám Kláru.
Snažím se s ní dát do řeči, je mi vážně sympatická a chtěla bych ji líp poznat, ale nějak se mi to nedaří. Na to jak je ve společnosti upovídaná toho se mnou moc nenamluví. Jen se tak zvláštně pousmívá a odpovídá krátce.
Pak mi to dojde. To je kvůli Ondrovi! Kdoví co jsem dělala včera a navíc nás určitě slyšela, jak se bavíme na chodbě. Skvělý. Nakonec jsem ráda, že zapadnu na záchod a ona odejde.Nejradši bych se neviděla, ale nejsem schopná na Ondru přestat myslet. Zvlášť když mám pocit, že mě neustále pozoruje. Jsem z toho dost nervózní, ale příjemně nervózní. Líbí se mi to.

Večer příjemně ubíhá, stále piji kofolu a občas se podívám na Ondru. Patrik o něčem zuřivě debatuje s Klárou. To mě překvapí, protože zrovna oni dva se spolu zrovna moc nebavili. Patrik je už trochu opilý, tak mám strach, aby Kláře neřekl něco hnusného. Podívám se na Ondru. Je jako na trní. Poposedává a je nervózní.
-tady a teď prostě ne!zvýší Klára prudce hlas a společnost u stolu ztichne. Patrik zavrtí hlavou a chystá se něco říct.
-Kláro…ozve se Ondra tiše a dívá se na ní. Klára ho probodne pohledem, prudce vstane a odkráčí pryč. K mému překvapení vyskakuje Patrik a žene se za ní. Ani si neuvědomuju, že najednou taky stojím a následuju je ke dveřím. Vůbec nevím co se děje, poslouchám jen své tělo. Ve dveřích se srazím s Ondrou. A pak už jen zírám.
Patrik, můj Patrik, se snaží zadržet Kláru, která je na odchodu a říká jí: Kláro, já už to dýl nevydržím..já už jí to musím říct..
Mám pocit jako bych dostala ránu palicí. V tu chvíli se na mě všichni dívají. Ondra tím svým soucitným pohledem, kterému konečně rozumím, Patrik provinile a nešťastně, Klára nějak podobně. Sklopí oči a tiše řekne: tak to se ti povedlo,Patriku..
Patrik se otáčí ke mně, já jsem jak ve snách, a jakoby zdálky slyším jak říká: přísahám, že jsem ti to chtěl říct a v úplně jiné situaci, Léňo..
Cítím jak se ve mně vaří krev, něco ve mně hrozně bolí, chce se mi řvát, vraždit a já nevím co ještě. Vykročím ke Kláře, mám chuť jí zmalovat ten její hezkej ksicht. Ondra mě zadrží a otočí k sobě, ale stihnu ještě zahlédnout Patrika, jak se obranně staví před Kláru. To opravdu zabolí.
-chci jet domů..řeknu a nevím proč to říkám zrovna Ondrovi. Ten pouze přikývne, vezme mě za ruku a vede mě ven. V autě mi teprve dochází co se děje. Začnu brečet. Jak mohl takhle zahodit dva a půl roku krásného vztahu? Ondra zastaví a obejme mě.
Trochu se uklidním.
-sakra, vždyť ty s ní chodíš, ne? Jak to, žes to vzal takhle? Proč jsi nedal Patrikovi přes hubu? Je to tvoje holka, ne?!nechápu.
-není..už není..Klára mi to všechno řekla asi před třemi týdny..odpoví.
-vždyť jsi ji včera líbal!vykřiknu ohromeně. Už ničemu nerozumím.
-to byl spíš takovej naschvál Patrikovi..nemohl nic dělat když tam měl tebe..jen trpět..a ostatní to taky ještě neví, což byl důvod proč se Klára nechala..proto se taky dneska hádali..
-jak se s ní vůbec můžeš bavit!nechápu.
Chvíli mlčí, pak se hořce pousměje a řekne- protože jí šíleně miluju, víš..
To mě dorazí úplně, nejsem schopna slova. Jen se svalím do sedačky a v tu chvíli je mi všechno jedno.
Ondra chvíli mlčí a pak pokračuje.
-já vim co si o ní teď myslíš. Že je to kurva. Má tvýho kluka. Ale není taková..je mi jasný, že to neuslyšíš ráda, ale ona je nejlepší člověk v mým životě. Je skvělá a lidi jí milujou..nejvíc já..byli jsme spolu pět let a já si byl jistej, že je to napořád. Už jsem si zvykl, že kamkoliv přijdeme, kluci se po ní sápou..ale viděl jsem a věděl, že mě miluje a nikdy to mi to proto moc nevadilo..neměli u ní šanci..Klára viděla jen mě a byl to skvělý pocit..a pak..zní to fakt děsně, ale pak si přijedou nějaký kluci z Plzně, my přijdeme jako každej pátek do hospody, ona se rozhlídne po lokále..a podívá se na něj..on na ní..a pak na sobě zůstali viset pohledem..úplně by se to mezi nimi dalo krájet jak to bylo silný…a já v tu chvíli věděl, jak to dopadne. Celej večer se na sebe dívali..bylo to strašný, ale nemohl jsem nic dělat. Klára chtěla jít domů, tak jsme šli..myslím, že se z toho pokoušela dostat..ale byl to předem prohranej boj. On jí tam pak nechal vzkaz když odjížděl, barmanka jí ho předala..no a od té doby to je.
Po tváři mi tečou slzy. Je to hrozný to slyšet. Nervy mě rozklepou jako osiku a jediný na co myslím, že chci, aby to bylo dobrý. Aby to přebolelo.
Ondra nastartuje a vyjedeme. Já se snažím dát dohromady průběh událostí za poslední hodinu. Jeví se mi to naprosto šíleně. Od Patrika už mám tři zmeškané hovory, ale kašlu na něj. Nenávidím ho.
-pořád doufám, že se vrátí..řekne zničeho nic. Znechuceně odfrknu.
-seš blbej. Je to hnusná kurva a nic jinýho..řeknu nenávistně.
Mlčíme. Už nebrečím. Nemám co. Jsem i docela v klidu. Už se neklepu a jsem nějak bez emocí.
Po dvou hodinách jízdy jsme před domem. Vyběhnu nahoru, sbalím všechno co můžu a vrátím se dolů. Patrik mi to pomůže naložit a veze mě k našim.
Před domem zastavíme a chvíli mlčíme.
-tak hodně síly..popřeje mi a pohladí mě po vlasech.
Nakloním se k němu a políbím ho. Nechá se, ale neoplácí mi to. Pak se stáhnu. Chci mu k tomu něco říct, ale předběhne mě. Vezme mi hlavu do dlaní a tiše řekne: neubližuj si ještě víc, Léňo..
Popadnu tašky a vymáznu jak cukrář. Pomalu kráčím cestou k našemu domu, kde bydlí máma s tátou a brácha. Odemknu dveře, shodím tašky na verandě a už se setkávám s udiveným pohledem svojí drahý mámy, kterou jsem vyrušila ze zalévání květin. Na nic se neptá. Doběhne ke mně a obejme mě. Brečím a ona mě hladí. Neptá se, jen je se mnou. Moc mi to pomáhá. Moje zlatá maminka.
Ráno mě čeká královská snídaně. Sedím, jím a dívám se jak sněží. Máma cinká nádobím a táta luští křížovku, sem tam mě pohladí po ruce. Brácha, kdykoliv projde kolem, mě poplácá na zádech.
Už je mi dobře a vím, že zase bude fajn.