Skryté souvislosti

Anotace: Co se děje kolem, když si zrovna náhodou máme možnost všimnout...o lásce, která nechce být skrytá..

Párkrát jsem si jí všiml, když ráno venčím psa, jak pospíchá do práce. Sousedka ze druhého patra, mladá, štíhlá, svěží. Zarytá sportovkyně, v podvečer, když jsem se vracíval z procházky s dětmi, přibíhala schvácená z běhání, tepláky na tělo a do poslední chvíle svižné tempo, pohrdla výtahem a propocená brávala schody po dvou. O víkendu, když jsem odnášel odpadky a kouřil před vchodem, přijížděla v pestrobarevném cyklistickém oblečku, se strhanými rysy ve tváři a zpevněným zadečkem těžkopádně seskočila z kola a zběžně pozdravila, aniž by mě pořádně zaregistrovala. Něco mě na ní poutalo a něco se mi na ní nezdálo. Jemný, jakoby špičatý obličejík, nakrátko ostříhané světlé vlasy, trochu strohý výraz, chlapecká postava, rychlé, sporé pohyby, jako by nestála o to, být viděna.
Pozoroval jsem ji v době, kdy jsem byl sám na dně, trochu se mi doma všechno hroutilo. Manželka vyhrožovala rozvodem, všechny mé snahy se míjely účinkem, domácí atmosféra k uzoufání a k tomu pocit selhání. Obava, že když tohle nedokážu zvrátit, tak to bude moje první velká nevratná prohra a že z mého života bude už jen sled dalších větších nebo menších selhání. Možná proto, že jsem sám měl o čem přemýšlet, tak jsem se tím stal vnímavějším ke svému okolí a všímal si toho, co by mě jinak nejspíš tolik neoslovilo.
Už dlouho mi chyběla něha a taky sex, byl jsem skleslý a strašně unavený snahou skrývat svoje soukromé problémy v práci a vůbec, fungovat navenek jakoby nic. Občas se mi o ní zdálo, erotické sny a párkrát jsem na ni myslel, když jsem onanoval. Ale byla to jen taková z nouze ctnost, když jsem ji pak viděl reálně, neměl jsem chuť ji oslovit a vlastně mě nijak zvlášť nepřitahovala. Jednou táhla do vchodu nějaké těžké desky a velkou krabici, evidentně na to nestačila. Bez dlouhého rozmýšlení jsem nabídl svoji pomoc. Vztekle mě odmítla, odtáhla se ode mě, ale přesto jsem v jejím námahou napjatém obličeji zahlédl špatně skrývané slzy. Dotklo se mě to asi tak jako by mě plivla do tváře, pocítil jsem podivnou ošklivost spojenou s lítostí. Byl jsem tehdy doma sám, manželka odjela s děckama k rodičům, nějak jsem nebyl schopný jít potom domů. Můj pocit osamění a nechuti ze sebe sama dosáhl vrcholu. Chodil jsem po městě dlouho do noci a přesto, že jsem měl možnost kontaktovat někoho s kým bych si mohl promluvit, neudělal jsem to. Když jsem konečně dorazil do bytu a k smrti unavený zalehl do postele, věděl jsem, že to nejhorší mám za sebou, prošel jsem svojí vlastní katarzí a bylo mi jasné, že s tím co mě čeká se dokážu vyrovnat, že mám svoji cenu a práva a že nejsem dokonalý a že si prohry můžu dovolit a možná i radosti. A bylo v tom spíš odhodlání než odevzdání se.
A pak jsem se mé známé neznámé chtěl spíš vyhnout, nebyla mně příjemná představa potkat se s ní. A opravdu nebyla k vidění. Moc jsem to neřešil, ale byla doba dovolených, tak to byl asi důvod našeho sousedského míjení. Skoro jsem na ni zapomněl, když včera ráno při venčení, proběhla kolem mne a s úsměvem na tváři pozdravila. Něco bylo jinak. Vzápětí se zastavila, zvrátila hlavu směrem ke svému oknu a radostně zamávala. Taky jsem se zvědavě zadíval tím směrem a uviděl v okně dívčí tvář s dlouhými vlasy a mávající ruku. A sousedka udělala pár kroků a znovu vyhledala očima tu druhou, aby jí poslala vzdušný polibek. A já jako bych tam ani nestál. No jo, láska. A co asi čeká mě?