Té noci

Anotace: O tom, jak jsem si myslel, že jsem potkal tu pravou... aneb nemůžeš mít vždy to co by si chtěl...

„S Janou jsme se poprvé potkali na párty, kterou pořádala její sestra.
Tu noc jsem kašlal na všechno. Bylo to pro mě zrovna těžké období. A tak jsem do sebe kopnul dalšího panáka a šel jí oslovit.
Okamžitě jsme si padli do oka, přes ty všechny miliardy věcí, které spolu nemáme společné, ve kterých se od sebe lišíme, jsme spolu našli společnou řeč a bavili se o těch, asi deseti věcech, co spolu společné máme.
Neuvěřitelně jsme se bavili. Toho večera jsme si řekli všechno. Absolutně. Naprosto jsme se sobě otevřeli a neměli mezi sebou žádné tajemství.
Párty kolem nás už pomalu končila. Všichni odpadali a pomalu usínali. Jenom my jsme seděli na té osudové červené pohovce a dál se bavili.
Nespali jsme spolu. Bylo nám jasné, že o tomhle to nebude. Bavili jsme se spolu do těch nejtemnějších nočních hodin. Schoulení na červené pohovce.
A takhle nás našel i úsvit.
Ospalé, ale stále spolu.
A já jsem věděl, že jsem v tom až po uši.
Celá ta bezstarostná a svým způsobem podivná zkušenost zapříčinila, že jsem se do tebe z celého srdce zamiloval.
A celá ta bezstarostná a podivná zkušenost se ukázala být jako jeden z největších vtipů, které mi kdy život přichystal.
Vím, že už nikdy nic takového nezažiji. Nikdy by to už nebylo ono.
Ty to už ale taky nikdy nezažiješ. Už nikdy. A jen proto, že si se právě vdala.
To je cena za věčně trvající lásku.“

Všichni svatebčané na mě hleděli se značně šokovaným pohledem. Povolil jsem si vázanku a napil se své whisky.

„Každopádně,“ pokračoval jsem, „přeji tobě i Janě všechno nejlepší.“

Hrobové ticho, které zavládlo v sále bylo přerušeno jen vzteklým skřípotem ženichových zubů, který na mě hleděl takovým tím vražedným pohledem. Znovu jsem se klidně napil.

„Hej,“ řekl jsem, „… chtěl si, abych řekl proslov.“