Anotace: 25.12.2008
Všechno se opakuje. Všechno.
Ten smutný výraz. Potom zase veselý.
Spousta objednaného pití, všechno vypité.
Ten milý, milejší obličej.
Ale tentokrát. Přání k narozeninám, krátká pusa, krátké rozloučen...
Krátká schůzka, která je asi jednou z těch několika posledních. Ale tahle...
Nebyla zase tolik stejná. Byla jiná. Krátká. Neosobní. ¨
Krátká a neosobní a poslední.
Poslední a smutná.¨
Stejně, jamko ta minulá poslední.
Teď už jen čekám na telefon, mail,... třeba jen s pozdravem.
Ahoj jak se máš...
Dobře, co ty?
---
Mám se špatně. Je mi smutno. Chceš to vědět? Hm? Chceš? Doufám.
27.12.2008 14:19:00 Aliwien
Jen náhodou jsem při brozdání Literem narazila na tohle dílko. Vím asi, cos chtěla vyjádřit, ale jako povídka mi to rozhodně nepřipadá. Potřebovalo by to rozepsat, vložit přímou řeč a nějaký konkrétnější příběh, rozhodně by to pak bylo čtivější. Ale nic ve zlém, každý píšeme, jak to cítíme a já to také tak beru. Pokud máš ráda povídky ze života, zkus se podívat do mého autorského šuplíčku. Třeba i Tebe nějaká moje povídka zaujme a potěší. Mimochodem, v nedávné době mi vyšla knížka povídek. Kdybys měla o ni zájem, stačí napsat vzkaz a já Ti pak sdělím bližší podrobnosti. Zdraví Alena
26.12.2008 20:02:00 Cagi
zajímavý název, ale možná by to chtělo rozepsat, aby to bylo více říkající a řeklo to něco více i ostatním, ale jinak pěkně napsané. Je vidět, že tě trápí to co se stalo. Teda pokud je to věnované někomu určitému