Čtyři oči- pokračování

Anotace: Ani sama nevím, jak to s tím dopadne.

Sylva

Líně se pootočím na druhý bok a trošku si poupravím sluneční brýle, abych lépe viděla na vysokého, poměrně svalnatého plavčíka, co sedí na okraji hotelového bazénu a zlehka si máčí nohy ve vodě. Zachytí můj pohled a zvedne ruku k pozdravu. Oplatím mu to lehkým úsměvem a zapřemýšlím nad tím, zda by z toho mohl být nějaký lehký prázdninový flirt.
,, No, vidím, že nezahálíš,“ Snění přerušeno. Otráveně pohlédnu na svou drahou polovičku, klidnější, hodnější a vyrovnanější dvojče Julii.
,, Ten chlapík tě nějak zaujal,“ poznamená trefně a poněkud opatrně se posadí na vedlejší lehátko. Těhotenství, byť trochu nečekané, na ní zatím není moc znát, kromě dosti neobvyklých chutí k jídlu a občasných naprosto nepochopitelných změn nálad je všechno jak má být.
,, Co kdyby sis šla uplést bačkůrky pro mou budoucí neteř či synovce a tohle přenechala mně?“ usměju se na ní kysele a natáhnu se pro časopis, abych si to slunění nějak zpříjemnila.
,, Stejně to rodiče muselo stát dost úsilí …,“
,, Jo, bylo to od nich dost obětavé, když nám zaplatili tuhle dovolenou,“ skočím ségře nezdvořile do řeči a zlehka zalistuji stránkami, ,, A taky jim za to budu celkem dost vděčná. U nás bych takovéhle svalnatce nikdy nepotkala!“ Bradou pokývnu směrem k plavčíkovi.
,, Já tě nechápu,“ zavrtí hlavou Julie a začne si mazat svá holá ramena kvalitním opalovacím krémem, ,, Jak můžeš takhle střídat kluky? Jednoho máš v průměru na měsíc. A to by od tebe, když na konci září nastupuješ na vysokou, člověk čekal, že se zklidníš!“
,, Víš, jaký je zásadní rozdíl mezi námi dvěmi?,“ Naučně zvednu prst, ,, Zatímco ty se jednou zamiluješ, já si desetkrát užiju. Protože o tom je život!“
,, Jsme to teprve druhý den,“ nedá si pokoj, ,, To jsem zvědavá, co do těch dvou týdnů ještě stihneš!“

Náš hotelový pokoj je poměrně prostorný a prosluněný, nicméně pro dvojčata, nichž jedno je opravdu velmi nepořádné ( raději nebudu jmenovat ), je přeci jenom malý. Možná právě proto mám takové problémy najít něco vhodného na sebe, když se chystáme na večeři.
,, Krucinál, neviděla si tu mojí džínovou mini?“ kňourám už téměř zoufale s hlavou ponořenou do skříně a za mnou na zemi se tvoří slušná hromádka vyházených věcí. Julie, která si s klidem navlékne slušivé hedvábné šaty, na mě vhrne zvláštní pohled a komentář si raději nechá pro sebe, za což jsem jí celkem vděčná.
,, Abych nezapomněla,“ zmíním se, zatímco sjíždíme výtahem dolů na večeři a já se ještě rychle upravuji pomocí kapesního zrcátka, ,, V osm mám schůzku s Carlosem!“
,, A to je jako kdo? Ten plavčík?“
,, Zapaluje ti to,“ ujistím sestru, ,, Takže nevím, jak to bude vypadat s dobou mého návratu!“
,, A já budu zase sedět na balkóně jak tvrdý y a číst knížku,“ povzdechne si Julie. Ozve se zacinkání, znamení, že výtah zastavil, a tak projdeme halou, pozdravíme se s poměrně ochotným recepčním a za chvíli si již pochutnáváme na pečeném mase a chutném salátě.
,, Tahle dovolená bude stát zato. Cítím to v kostech,“ dumám s vidličkou v ruce, ,, To by bylo, abych neudělala v Turecku terno!“
,, To by bylo,“ souhlasí moje společnice a natáhne se pro sklenici, ,, Tak si na to připijeme. Na ten tvůj úspěch!“

Julie

Trošku otráveně si u venkovního baru objednám jeden z nealkoholických koktejlů a osamoceně se usadím k jednomu ze stolků pod rozkvetlými stromy. Kolem panuje již šero, jediným zdrojem světla jsou ozdobné lampy, vytvářející jakousi romantickou atmosféru. Tím spíš na mě padne těžký splín a zauvažuji, že si půjdu lehnout. Poslední volná dovolená, kdy mě ještě nečekají žádné povinnosti v podobě dítěte a rodiny. A já ji trávím takhle.
,, Zatraceně,“ procedím skrze zuby a letmo si pohrávám s brčkem. Ostře červená barva mého pité se mění, jak kostky ledu pomalu roztávají. Sylva si teď někde trajdá s tím svým Carlosem a já tu otráveně dřepím a řeším kraviny. Moje sestra byla vždycky taková nezávazná, nezodpovědná, průšvihy za ní řešili ostatní. K nikomu se nepoutá, dokonce si myslím, že by se dalo říct, že jí na nikom nezáleží. Není to sice to pravé ořechové, ale umí žít.
Netrpělivě poklepu prsty o desku stolu a rozhlédnu se kolem sebe.
Jeden mladý pár, pravděpodobně nějací Angličané, jež mají právě napilno cosi si sdělovat důvěrným šeptáním, postarší manželé, s výrazem, který jednoznačně říká, co si o nás všech myslí, a jakýsi muž, celkem pohledný, jak zjistím při bližším zkoumání, a dokonce mu věnuji nejistý úsměv, jenž mi bez váhání oplatí. V tu ránu jsou mé myšlenky o dost optimističtější, najednou mi to tu nepřipadá zase tak strašné.

Další den se slunce vyhoupne nad obzorem jako čerstvě vyloupnutý pomeranč, věštící další teplý a jasný den. Moře má i zdálky nádhernou azurovou barvu, o bazénu ani nemluvě. Prostě ráj pro všechny natěšené turisty.
,, Nechtěla bys laskavě vstávat?“ Na důkaz svých slov strčím do tvrdě spící sestry a se zájmem si prohlédnu její hluboké kruhy pod očima a rozmazanou řasenku.
,, To teda musela být divoká noc!“
,, Hm,“ zahučí to alkoholem zbídačené stvoření zpod peřiny, ,, Ani mi nemluv. Tequilla není tím nejlepším společníkem!“
,, Taky si myslím,“ zašklebím se a ještě si provokativně začnu notovat popěvek mé oblíbené písničky, zatímco se v koupelně před zrcadlem zlehka maluji.
,, Nechtěla bys ze sebe laskavě udělat člověka?“
,, Můžeš si nechat ten sarkasmus alespoň po ránu?“ požádá mě Sylva téměř s groteskním výrazem.
,, Chceš přinést něco ze snídaně?“ Odpovědí mi je jen několik vydechnutí a sestra se znovu propadá do říše snů.
, Takže opět sama, napadne mě krátce, ale chmurné myšlenky rozhodným potřesením hlavy zase zaženu. Dnešní den bude o něčem jiném!