Snad jen sen

Anotace: Nemám co dodat předem. Nejspíš nepoznáte, co ve skutečnosti těch několik následujících vět popisuje… Ale ať si každý udělá svou představu.

Ta špinavá a potemnělá ulice se starým rozbitým dlážděním. Stále tam je. Tichá, bez závanu, bez pohybu. Jen snad ta elektrická lampa, co kdysi nahradila tvář teplé záře plynové lucerny. I ta stále stojí a rezne. Její chladné bílé světlo poblikává. Ukazuje malou část světa. Světa, jenž je nám umožněn vidět přes naši slepotu. Přes náš zastřený zrak. Všechny ty barvy a rozmanitost - zahaluje. Zbyla jen vzpomínka. A přec snad vidí šeď fádních zdí. Tu cosi ukazuje, co po celou tu dobu ukrývaly.

Sedí. Jeho zrak se upíná na světlo, zí samotou. Snad jedno setkání mění vše. Možná že jen únava a náhle sen.

Stoupá, kráčí zlehka. Jiný svět. Místo jednolité šedi je tu blankytná modř zalívajíc vše okolo. Purpurová stuha obepínající celý obzor. Místy jako by se vpíjela do blankytu. Rovná hladina se zdá, je jak mléko, na dotyk z nejjemnějšího kašmíru. Světlá zář s narůžovělými volánky se jemně rozplívá v té kašmírové. Tvář ovíjí vlahý, sladce prosycený vánek s růží. Jen vzhůru stoupá, kde se blankyt s žlutí snoubí, kde se spojuje v zelená jezírka. Jezírka, do kterých se noří hlouběji a hlouběji. Dunění velkého bubnu zní v té hlubině a rozechvívá okolí. Nechává se unášet.

Však nejspíš jen sen. Ta špinavá a potemnělá ulice se starým rozbitým dlážděním. Stále tam je.

-