Adventures of Amy Part 6.

Anotace: Co více říct? Ať už skončí tohle moje období "psala jsem to před rokem" nemůžu to po sobě ani číst :D

Seděli jsme s Tomem na černém gauči v šatně 30 seconds to Mars a já byla hrozně nervózní.
„Lásko?“ Zašeptal Tom“
„Hmm?“
„Mohla bys mi prosím přestat drtit ruku?“ Uvědomila jsem si, že samou nervozitou mu ji opravdu drtím. Pustila jsem ho a omluvně se usmála.
„Amy nedělej to horší než to je.“
„A co ještě nemám dělat?“ Zeptala jsem se a mrkla na něj. Ve chvíli jsem mu seděla na klíně.
„Ještě máš pěkný monokl.“ Vyhrnula jsem mu tričko. „A taky tady máš nějaké modřiny.“ Lehce jsem mu konečky prstů přejela po žebrech až mu naskočila husí kůže.
„Lásko tohle taky nedělej. Víš že jsem lechtivý“ Smál se Tom a já konečně taky.
Najednou do šatny vpadli všichni z kapely.
„Amyyyyy“ Zakřičeli Jared a Shannon dvouhlasně
„Ahoj Kluci“ Vyskočila jsem a objala je. Jared měl na sobě slušivou černou košili a celkově mu to fakt seklo. Už to nebyl ten klučina, se kterým jsme běhali po naší čtvrti a učili křečky plavat v kalužích. Vypadal, že zrovna přemýšlí nad tím samým.
„Pááni Amy změnila jsi se. Co tě sem přivádí?“
„Jo kluci málem bych zapomněla. Tohle je Tom“ Ukázala jsem na Toma „Můj přítel“ Jared najednou propukl v záchvat smíchu.
„Hej co je na tom směšného“ Obořila jsem se na něj. Jared se otočil na Toma.
„Taky ti nasypala do trenek mravence jako tehdy Samovi Tetchrovi?“
„Cože?“ Zasmál se Tom a tenhle rozhovor ho najednou zaujal. Začala jsem v duchu nadávat že Tom umí skvěle anglicky.
„Jayi to neuděláš. Neříkej mu to!“ Jaredovi to ale bylo zřejmě jedno a se salvou smíchu spustil.
„Sam se jí líbil a tak mu nasypala do trenek mravence. Sam se pak běžel za roh svlíknout a ty mravence vytřepat. Amy ale doběhla za ním a řekla mu že ho hrozně miluje a dala mu pusu.“ Chytil další záchvat smíchu. Shannon se už válel po zemi a já je nabručeně pozorovala. „...Byl úplně nahý....A to není všechno. Sam na ni chvíli koukal a pak začal strašně křičet a utekl domů. Jeho máma si pak byla na Amy stěžovat. Sakra bylo nám deset.“ Spustil další záchvat smíchu. Tentokrát už se smál i Tom až mu z očí tekly slzy.
„No fajn tak jsme se zasmáli a teď už by to stačilo ne?“
„Jasně. Promiň“ Usmál se omluvně Jared. Sedli jsme si tedy na gauč. „Tak co vás sem přivádí?“
Tom mě chytil za ruku, asi vytušil, že to pro mě nebude zrovna jednoduché.
„Jayi vezmete mě sebou domů?“ Nechtěla jsem chodit kolem horké kaše, nikdy jsem na to nebyla.
„Cože?...Jako...tebe...jen tak?...samotnou?“
Přikývla jsem, protože jsem si nebyla jistá jestli to dokážu říct.
„Klidně vás můžem vzít oba...to by nebyl problém.“
„Ne to nejde“ skočil mi do řeči Tom. „Já si tady ještě musím něco zařídit a asi za dva měsíce bych měl taky přiletět.“
„No dobře, ale za hodinu odjíždíme na letiště“ Zatraceně tak rychle to šlo. Už jenom hodinu.
Jared vzal mobil a šel někomu zavolat, aby mi obstaral letenku. Cítila jsem se najednou tak divně, jako že dělám něco špatně, ale nic špatného v tom nebylo. Prostě nasednu do letadla a pak už budu jenom čekat, to bylo všechno. Popravdě, už teď jsem se těšila na ten den až Tom přiletí.
„Tak všechno zařízeno. Pomalu můžeme vyjet.“
Netrvalo dlouho a stáli jsme před terminálem. Jared a kluci z kapely se odbavovali a já se loučila s Tomem.
„Slečno vy letíte taky?“ Zavolala na mě letuška.
„A..Ano hned tam budu“
Rozběhla jsem se směrem k terminálu, ale Tom mě ještě chytil za ruku.
„Amy poslouchej mě. Ať se stane cokoliv...opravdu cokoliv, vždycky budu s tebou. Běž už. Miluju tě.“ Naposledy jsem ho políbila a proběhla jsem turniketem. Otřela jsem si slzy, když jsem zase šla vedle Jareda vzal mě kolem ramen.
„Klid. Bude to v pohodě.“ Achjo ty slova už jsem začínala nesnášet, jak mi je pořád někdo opakoval. BUDE TO V POHODĚ. Jo bude. Usmála jsem se a nastoupila do letadla.

Páni ještě nikdy jsem neletěla letadlem, natož tak první třídou. Tolik luxusu. Kluci, jak se zdálo tu byli skoro jako doma.
„Ahoj, my se ještě neznáme.“ Ozvalo se vedle mě.
„No jo. Promiň. Já jsem Amy. Amy Cooková.“
„Bond James Bond. Ne dělám si srandu Jmenuju se Tomo.“
„Těší mě....Takže ty jsi kytarista?“
„Jooo i tak se to dá říct. Odkud se znáte s Jaredem?“ Byl fakt hrozně milej.
„No vyrůstali jsme spolu. Naše mamky spolu ležely v porodnici, Jared je ale o tři dny starší než já.“
„No páni tak to je něco, to by jsi mi na něj mohla něco prásknout.“ Jo to se mi teď hodilo. Vrátit mu pěkně to co mi udělal před Tomem, ale nemohla jsem si zatraceně na nic vzpomenout. Ale pak mě něco napadlo. Nebylo to sice tak silný kafe, jako moje příhoda, ale i tak to bylo dobré.
„No jako malej, chtěl vždycky hrozně vybočovat z řady. Prostě chovat se jinak než ostatní a tak třeba jednu dobu chodil pozpátku. Jeho máma z toho celkem šílela, protože už pomalu začínal i zkoušet mluvit pozpátku.“ Tomo chytil záchvat smíchu.
„Hej vy dva čemu se tak smějete?“ Zavolal na nás Shannon.
„Ničemu, jenom Derajovi“ Odpověděla jsem mu se smíchem
Shannon okamžitě pochopil a začal se smát taky.
„Heeej nechte toho“ Houkl Jared zabručeně. A vyměnil si místo s Tomem, takže seděl teď vedle mě zase on. „Amy můžu s tebou mluvit?“
„Jistě...pane oteL“ Dodala jsem se smíchem.
„Proč se vracíš domů a kde je paní Ká. Paní Ká říkali mojí mamce.
„Jayi mamka umřela. Měly jsme autonehodu. Jsou tomu asi dva měsíce.“
„To je mi líto“ Řekl smutně a objal mě. Byla to najednou taková divná změna nálad.
„Nechtěla jsem už bydlet v tom bytě. Bylo to šílené. Všechno mi jí tam připomínalo. A navíc taky jsem asi trošku utekla. Pár lidí ze školy mě moc nemuselo a dávali mi to dost jasně najevo. Tom mě bránil, ale sám si viděl, jak vypadal.“
„Jo na to jsem se právě chtěl taky zeptat...Co se stalo?“
Postupně jsem mu vylíčila všechno co se za celou dobu co jsme se neviděli stalo.
„No vidím, že ses tady nenudila“ Zazubil se.
„Pořád nemůžu uvěřit tomu že se vracím domů.“
„Holt už je to tak“ Usmál se a ještě jednou mě objal. „Jsem rád že jsem tě zase potkal. Hrozně jsi mi chyběla.“
„Ty mě taky Jayi. Ty mě taky.“