Adventures of Amy Part 12.

Anotace: Tak tohle už jsou díly po první psací krizi :D

Dobře se mi spalo. V teplé peřině se dobře spí vždicky. Někdo otevřel dveře. To jsem slyšela. Přetáhla jsem si peřinu přes hlavu a chtěla pokračovat ve spánku. Na peřinu dopadlo něco malého. Nevěnovala jsem tomu pozornost.
„Amy. Hej Am.“
„Gerarde nech mě vyspat.“ Zabručela jsem podrážděně.
„No dobře, tak já Jackovi řeknu, že s ním nechceš mluvit.“
„Počkej, počkej, počkej. Neber mě hned tak vážně.“ Vytrhla jsem mu telefon z ruky.
„Halo?“
„Ahoj Amy. Tady Jack. Pamatuješ si mě?“ Hlupáček. Samozřejmě že jsem si ho pamatovala
„Na jasně že jo. Copak voláš tak brzo?“ Gerard se začal přiblble smát. A ukázal na budík. Byly dvě hodiny odpoledne. Kousla jsem se do rtu. Včera jsem byla u Franka v nemocnici a on mi navalil plno papírů s notama na různé písničky. Kdyby tak věděl, že v notách se vyznám asi tak jako v Brailově písmu. Proto jsem si až do noci pouštěla v mp3 všechny možné písničky a snažila se všechno odposlouchat.
„Amy jsou dvě hodiny odpoledne.“
„No jo já vím promiň.“
„Napadlo mě, jestli bys nechtěla zajít na večeři, v tvém případě asi snídani už.“ Gerard stál ve dveřích a čekal na svůj telefon. Dělat přiblblé kxichty, tak jsem po něm hodila polštář.
„No moc ráda.“
„Dobře, tak já se pro tebe za hodinu stavím. Stačí?“ V hlavě jsem si všechno propočítávala a hodina by mohla stačit.
„Jo jasně. Budu se těšit.“
„Já taky.“ A položil to.
„Amyyyy má raaaande.“ Gee začal prozpěvovat Amy má rande a nenápadně se ztrácel do obýváku. Hodila jsem po něm jeho mobil, který tak tak chytil.

„Už běžím“ Zakřičela jsem do zvonění zvonku. Oblíkla jsem si červenočerné proužkované tričko s dlouhým rukávem a černé džíny. Černé vlasy jsem si spletla do dvou copků a byla jsem připravená na cestu. Mezitím, co dával Gerard Jackiemu rady typu v kolik mě má přivést domů a podobné rodičovské rady jsem si zašněrovávala svoje Conversy.
„Můžeme jít“ Zahlásila jsem a rychle s Jackem zmizela z Gerardova dohledu.
„Moc ti to sluší.“
„Děkuju.“ Usmála jsem se a snažila se nečervenat. „Kam půjdeme?“
„No mohli by jsme do jednoho pěkného baru. Rád tam chodím a myslím, že dneska tam hraje i nějaká kapela.“
Bar byl opravdu skvělý. Celý byl tak situovaný do zkušebny nějaké kapely. Lidé seděli na různých reprobednách a zesilovačích. Na zdech visely kytary a různé hudební nástroje. A podél celého baru byly rozházené všelijaké kabely. Sedli jsme si s Jackem do rohu a obědnali si pivo.
„Jak jsi se jen tak ocitla u Gerarda?“ Začal Jackie vyzvídat.
„No on je to celkem dlouhý příběh.“
„Máme čas.“ Usmál se hezky.
„No dobře.“ Začala jsem tedy vyprávět, ale nějak jsem vynechala všechno ohledně Toma. Bylo ještě moc brzo, začít se svěřovat až tak důvěrně. Když jsem domluvila zůstal sedět a zíral na mě s pohnutým výrazem.
„Tvojí mámy je mi moc líto. Jak jsi to všechno mohla sama zvládnout? To nemáš žádného sourozence?“
„Nemám. Jsem sama, ale teď mám Geeho. On a kluci mi moc pomohli. A co ty tajemný Jacku Mercere. Řekni mi něco o sobě.“
„Můj život není nic, čím bych se mohl chlubit. Svoje pravý rodiče bych nejradši nikdy nepoznal. Máma mě adoptovala. Mě a moje tři bráchy. Žiju teď u ní. Nedokážu si ani představit, co by z nás vyrostlo, kdyby se nás neujala. Celá naše čtvrť je jedno velký smetiště všeho lidského odpadu. Máma se snaží udělat z toho místo aspoň trochu pro žití.“
„Tvoje máma musí být skvělá.“
„To je. Je to Anděl.“
Chvíli jsme seděli a poslouchali kapelu co hrála. Nebyli zas tak špatní. Do paměti se mi zase vrátila moje stará kapela. Byli jsme lepší, než oni.
„Amy.“
„No?“ Jackův hlas, jako by mě probudil z transu.
„Na něco jsem se tě ptal.“ Řekl a znepokojeně si mě prohlížel.
„Promiň. Moc se omlouvám. Nějak jsem se zasnila.“
„Říkal jsem, že mám dva lístky na HIM, jestli by jsi třeba nechtěla jít. Už je mám hodně dlouho. Měl jsem původně jít…s jednou kamarádkou, ale…nějak…no prostě nepůjde. Šla bys?“ Musela jsem se pousmát tomu, jak byl roztomilý, když byl nervózní.
„Půjdu ráda a klidně to můžeš říct, že jsi ty lístky měl pro svoji holku. Proč jste se rozešli?“ Trochu se při té vzpomínce zamračil
„Byla mi nevěrná. Už jsme spolu bydleli. A já jsem přišel, jak už to bývá dřív domů. A ještě se zmohla jen na tu otřepanou frázi: Není to tak jak si myslíš.“
„To je mi líto.“
„Tak už to bývá.“
Všude v klubu zhasly světla.
„Zavíráme panstvo.“
Jack se zamračil a podíval se na hodinky.
„No teda, s tebou ten čas tak rychle utíká. Jsou tři ráno.“
„Cože? Tolik?“
Jack mě vzal za ruku a pomalu vedl domů.
„Jsi zvláštní člověk Amy. Řekl bych, že jsi mi dneska o sobě řekla hrozně moc věcí, ale přesto jsi mi tak vzdálená a neznámá. Nikdy jsem nikoho takového nepotkal.“ Nezmohla jsem se na nic jiného než na úsměv.
Vedl mě přes prázdné náměstí. Tady před týdnem srazilo Franka auto. Teď tu ale nebyl ten shluk aut a lidí. Jen někde z dáli se ozývala hudba. Byla to nějaká skladba na piáno, ale tak emotivní a plná citu. Jack mě vzal kolem pasu.
„Smím prosit?“ Usmál se a jeho oči mě doslova propalovaly.
Vedl mě jako peříčko. Každá můj pohyb splýval s jeho byli jsme jako jeden. Jeden osamělý tančící člověk. Díval se mi do očí a byl si tak jistý každým krokem. Celá jsem se pod jeho doteky třásla. Hudba utichla a my zůstali stát. nahnul se a políbil mě. Tak krásně, jako, když mě tehdy líbal Tom poprvé. V tu chvíli bylo všechno pryč. Rychle jsem se od něj odtrhla.
„Amy co se děje. Omlouvám se. To…promiň, nevím co mě to popadlo.“
„Ne ne Jackie to není tvoje vina. Já za to můžu. Promiň mi to, ale já ještě nemůžu. Prostě to nejde. Omlouvám se.“ Otočila jsem se na podpatku a rychle utíkala pryč.
„Amy počkej.“ Byla jsem mu vděčná, že tam zůstal stát a neběžel zamnou. Nejspíš cítil, že by to nebylo nic platné. Jak jen jsem to mohla udělat. Tom umřel teprve před měsícem a já už se líbám s jiným. Bylo mi zle ze sebe. Slzy mi stékaly po bradě a nemohla jsem přestat. Vběhla jsem do dveří a zabouchla je. Svezla jsem se po nich k zemi. Pořád jsem cítila jeho rty na svých. Slyšela jsem něčí šepot. Otevřela jsem oči. Zrovna si přede mě dřepl Gee.
„Amy copak je?“
„Nic nic. Budu v pořádku. Děje se něco?“ Všimla jsem si že je celý bledý. Bledý jsem myslela bledší než obvykle.
„Bob.“ Zašeptal.
„Co je mu?“ Vyhrkla jsem a srdce se mi málem zastavilo.
„Ne. Neboj. Je v pořádku, jen trochu v šoku. Je tady.“ Pomohl mi vstát. Došla jsem do obýváku, kde seděl Bob na sedačce a civěl do zdi. Byl taky bledý, ne li zelený.
„Co se stalo?“ Bob se ještě celý otřesený rozhlédl kolem a pak spustil
„Byl jsem s Rayem na pivo. Když jsem došel domů bylo normálně zamčeno. Otevřel jsem dveře do bytu a…“ Celý zezelenal a vypadalo to, že bude zvracet. Gee rychle donesl skleničku vody. Bob se napil a pokračoval.
„…Otevřel jsem dveře. Byla to hrůza. Všude v celém bytě. Úplně všude se válely kusy masa. Vnitřnosti a krev. Byla všude po zdech. Já se tam nevrátím. Můžu zůstat s váma že jo?“
„Jasně Bobe. Natáhni s tady na gauč a zaspi to. A ty…“ Otočil se na mě. „..měla bys jít taky spát.“ Přikývla jsem a šla si lehnout. Bylo mi strašně líto Jackieho. Nechala jsem ho tam chudáka vystrašeného. Jsem hloupá husa. Je mi ze mě zle. Zavřela jsem oči, ale stejně jsem neusnula.