Adventures of Amy Part 14.

Anotace: ...

„Gerarde ty jsi mi šáhnul na prdel?“ Zapištěl Mikey. Jeli jsme k domu Mercerovým a Gee už byl pěkně otrávený.
„Ne Mikey nesáhl jsem ti na prdel.“ Zavrčel Gee a poposedl si
„A chtěl bys?“ Všichni v autě vybuchli v záchvatu smíchu.
Projížděli jsme rovnou ulicí, na které bylo několik domků. Upřímně se mi tady nelíbilo. Na člověka tady přímo dýchal zločin. Skupinky sotva odrostlých dětí po nás házeli výhružné pohledy a za zády si nenápadně podávali malé balíčky, nebo srolované bankovky.
„Jackie…“ Zašeptala jsem, a nemohla odtrhnout oči, od té skryté hrůzy.“
„Nekoukej na to. Není to nic pěkného.“
Němě jsem přikývla a dala se do zkoumání špičky boty. Nedokázala jsem dost dobře pochopit, jak tady mohl vyrůst někdo tak skvělý jako Jack. Auto zabočilo k jednomu upravenému domku. Všichni jsme vystoupili a vešli dovnitř.
„Mami?“ Zavolal Jack a pomáhal mi z jeho bundy.
„Kdo to krucinál přinesl svoji prdel?“ Ozval se mužský hlas.
„Náš malej hulibrk se vrátil domů.“ Odpoví mu druhý o něco hlubší. Gerard, Mikey, Bob a Ray se válí smíchy po podlaze.
„Tak tohle mi chybělo.“ Zahýkal Ray. Jack ale jen protočí oči.
Do už tak malé předsíně se nahrnou tři chlápci.
„Bobby, Angele, Jery.“ Jack jim padl kolem krku. Něco mi tady ale nehrálo. Jak jsem pochopila, Bobby byl trochu menší něž Jack, zato vypadal dost drsně. Skoro jako gangster. Angel byl vysoký ramenatý černoch s lesklou lebkou. Jery byl taky černý, ale na rozdíl od Angela malý a celkově působil dojmem úředníčka i se svojí kozí bradkou. Tak co tady nehraje? Jack říkal, že jsou to jeho bráchové. Ale dva jsou bílí a dva černí.
„Kluci, tohle je Amy…“ Představil mě.“
„Copak bráško už jsi přestal kouřit cizí ptáky a…“
„Drž hubu Bobby. Vidíš že náš malej bráška je velkej chlap.“ Zastal se Jacka Angel.
„Ne teď bezesrandy. Rad tě poznávám.“ Usmál se Bobby a potřásl si semnou rukou. Kdybych měla dát na první dojem, asi bych už utekla, ale teď jsem ráda že jsem zůstala. Bobby a kluci byli skvělí.
„Budete v té předsíni stát ještě dlouho, nebo vás mohu očekávat u večeře?“ Ozval se z kuchyně příjemný mateřský hlas. Otočila jsem se na Jacka a čekala vysvětlení ohledně jeho bratrů. Už už jsem otevírala pusu, když mi na rty přiložil ukazováček a usmál se.
„Všechno ti vysvětlím.“ Rezignovaně jsem se usmála a nechala se políbit a následně vtáhnout před paní Mercerovou.
„Ty musíš být Amy drahoušku. Moc ráda tě poznávám.“ Objala mě mateřsky.
„Mě taky moc těší paní Mercerová.“
„Ale broučku. Říkej mi Evellyn.“
Všichni jsme se usadili ke stolu a dali se do jídla. Gerard pořád vrhal vražedné pohledy, které jakoby křičeli na všechny kolem: Viděl jsem McCrakena bojte se mě.
„Jeremiahu zavři pusu. Jsi snad kráva?“ Upozornila Evellyn Jeryho a ten okamžitě zavřel pusu a sklopil zahanbeně pohled.
„Promiň mami.“ Zahuhlal.
„A ty Angele. Lokty ze stolu.“ Angel okamžitě poslechl. Všichni bratři vypadali jako drsní chlápci, ale jakmile na ně máma promluvila byli krotcí jako beránci. Rychle jsem zkontrolovala, jestli mám zavřenou pusu, lokty ze stolu, příbory ve správné ruce. Jackie si toho nejspíš všiml a začal se smát. Hodila jsem po něm křečovitý úsměv a štípla ho pod stolem do stehna.
Když všichni dojedli pomohla jsem Evellyn sklidit ze stolu.
„Asi máš hodně otázek.“ Promluvila, když se za mnou zavřeli dveře.
„No asi ano.“ Ošila jsem se a začala jsem utírat umyté talíře.
„Tohle není zrovna vzorná čtvrť. Je tady moc dětských domovů, ze kterých vycházejí děti, které dělají tuhle čtvrť taková jaká je. Už mnoho let s těmi domovy spolupracuji a snažím se najít těm dětem domov, kde by se jim dostatečně věnovali. Všichni si myslí, že to ty děti mají geneticky zakódované, ale já stále tvrdím, že jen potřebují lásku, které se jim v těch domovech nedostává. Za celou tu dobu jsem takhle pomohla najít domov asi pro dvě stovky dětí. Mezi nimi jsem ale narazila na čtyři, které nikdo nechtěl. Tak jsem je vzala k sobě. Jerry Angel a Bobby své rodiče nikdy nepoznali. Jejich matky byly moc mladé na to, aby měly děti a tak je daly do domova. Ale Jackie, ten byl jiný. Do pěti let vyrůstal u svých rodičů. Jeho otec byl ale alkoholik. Jackieho mlátil hlava nehlava. Jeho žena také nebyla zrovna vzorná matka. Tahala se s každým koho jen potkala. On ji pak zabil a nakonec i sebe. Jack byl u toho. Když ke mně přišel bloudil po domě jako stín. Bál se lidí a před každým prudším pohybem se skrýval. Trvalo dlouho, než poznal, že tady je v bezpečí a nikdo mu neublíží.“
Zůstala jsem stát s talířem v ruce a celá se chvěla. Neměla jsem vůbec tušení, že je Jack adoptovaný, natož, že měl tak děsivé dětství. Z obývacího pokoje se rozléhal smích a rámus.
„Nezáleží na tom, že jsou adoptovaní. Miluju je jako své pravé syny. A oni jsou si navzájem pravými bratry.“ Usmála se a vyšly jsme za ostatními. Sedla jsem si vedle Jackieho a schoulila se mu v náručí. Povídali jsme si až do půlnoci, když Mikey a Ray usnuli a tak jsme se rozešli. Domek vypadal z venku malý, ale měl plno pokojů. Vystoupali jsme až do třetího patra, kde měl Jack pokoj. Na zdech měl plno plakátů a střešním oknem do pokoje vnikalo světlo úplňku.
„Chceš něco vidět?“ Usmál se na mě. Jen jsem přikývla a posadila se na postel. Jack otevřel okno a přistavil k němu malý žebřík, po kterém jsme vylezli na střechu. Z téhle výšky nebylo vidět špinavé ulice plné pochybných existencí. Byly tu jen střechy, s okny, od kterých se odrážel obrovský měsíc. Byl to najednou úplně jiný svět. Lehli jsme si a pozorovali hvězdy.
„Máma ti všechno řekla?“ Přikývla jsem a položila si hlavu na jeho rameno.
„Mám je všechny rád, jako svoje. Nezáleží mi na tom, že máme každý jiné rodiče. To pouto, které nás spojuje, je to jak jsme si v týhle hnusný čtvrti navzájem kryli záda. Kolikrát jsme se všichni porvali, když si někdo dovoloval, jen na jednoho z nás.“
„Jste jako mušketýři.“ Usmála jsem se a Jackieho hruď se zahoupala, když se zasmál.
„Jo mušketýři. Jeden za všechny. Všichni za jednoho.“
Leželi jsme potichu a užívali si, že jsme konečně sami.
„Někdy mám o mámu strach.“ Zašeptal do ticha.
„Proč?“
„Když něco dělá, tak to dělá naplno. Mám pocit, že píchá do vosího hnízda. Všechny ty tajné obchody na ulicích, které se snaží vymýtit mají kořeny daleko výše. Člověk nikdy neví, čím si proti sobě může někoho poštvat.“ Chytil mě za ruku a propletl svoje prsty s mými.
„Tvoje máme je úžasný člověk a určitě ví co dělá.“ Usmála jsem se a políbila ho.
„Už je zima. Pojďme dovnitř.“ Zvedl se a pomohl mi vlézt oknem zpátky. Převlékla jsem se do Jackieho trička Iron Maiden, které mi půjčil a vklouzla pod peřinu. Zespodu se ještě ozýval smích a Bobbyho nadávání. Jack skočil ke mně. Objal mě kolem pasu a pomalu usnul. Cítila jsem, jak mi tiše oddechuje do ucha. Příjemně to lechtalo. Zachumlala jsem se mu do náruče a taky usnula.

Ráno jsem se probudila a Jack už byl pryč. Hodila jsem na sebe jen džíny, tričko jsem si ještě nechala. Přeci jen to moje bylo ze včerejšího koncertu propocené. Celá střapatá a rozespalá jsem sešla dolů. Gerard a kluci už odjeli, takže jsem narazila jen na Jeryho, Bobbyho a Angela. Všichni zabručeli něco jako „bréráno“ a koukali na televizi. Jack stál bez trička v kuchyni a zrovna do sebe tlačil suchou bagetu, která už asi byla pěkně stará.
„Máma šla pro snídani, ale já už měl děsný hlad a byla tu jen ta bageta.“ Usmál se omluvně a z pusy mu lítala strouhanka. Zhroutila jsem se na židli a mnula si rozespale oči.
„Co budeme dneska dělat?“ Zívla jsem.
„Cokoliv budeš chtít.“ Usmál se a ponořil se do ledničky. Ode dveří se ozval zvonek.
„Kdo to může být? Máma má klíče.“ Ozval se z ledničky hlas umocněný ozvěnou.“ Slyšela jsem Bobbyho jak se šourá ke dveřím a remcá něco o nelidský hodině. Odhrnula jsem záclonu a vykoukla z okna. Stálo tam policejní auto.
„To je policie.“
„Cože? Co můžou chtít. Jestli zas Bobby udělal nějakej průser tak…“
„Jacku.“ Ozval se z předsíně Bobbyho hlas. Zněl ale nějak podivně. Šli jsme tedy za nimi. Ve dveřích stál starší policista s kamennou tváří. Bobby seděl na botníku s hlavou v dlaních. Angel stál opřený o stěnu a nevěřícně zíral někam do neznáma. Jery měl ve tváři nezdravou barvu a vypadal, že má co dělat aby neomdlel.
„Jacku.“ Promluvil polda a kývnul na pozdrav.
„Zdravím Greene.“ Stiskla jsem Jackieho ruku. „Co se děje?“
„Je mi líto, že se musíme setkat, za takové příležitosti…ale jde o vaši matku.“
„Co se stalo?“ Promluvil Jack přiškrceným hlasem.
„V krámě na rohu došlo k loupežnému přepadení.“ Pokračoval detektiv.
„Došlo ke střelbě. Je mi to líto, ale Evellyn byla zabita.“
Rukou jsem si zakryla ústa a z očí mi vyhrkly slzy. Cítila jsem, jak Jack vedle mě zavrávoral.
„Kdo to udělal Greene?“ Promluvil Bobby a zvedl se.
„Neboj Bobby děláme na tom.“ Začal se obhajovat detektiv. Vzala jsem Jacka za ruku a odvedla ho do pokoje. Prkenně se posadil na gauč a po tvářích mu stékaly slzy.
„Co mám dělat?“ Zaštkal. Klekla jsem si před něj a objala ho.
„Já nevím.“ Stiskl mě v náručí a jeho slzy se mi pletly do vlasů. Bobby jen prošel kolem a vyšel po schodech do svého pokoje. Angel se zhroutil do vedlejšího křesla a celý obličej měl mokrý od slz. Jeremiah zůstal stát ve dveřích.
„Musím pryč.“ Zašeptal a odešel.
Jackie vzlykal a tiskl mě k sobě.
I když jsem Evellyn znala jen pár hodin, připadalo mi, jako bych ztratila druhou matku.
„Nemám odejít?“ Zeptala jsem se směrem k Angelovi. Nechtěla jsem je tady rušit, přeci jen jsem nepatřila do rodiny. Angel ale zakroutil hlavou a Jack mě stisk ještě pevněji ztracený v záplavě mých černých vlasů.