Vánoce 2018

Anotace: Kdopak to zvoní? 16.

Gita seděla v obýváku obklopená časopisy se svatebními šaty a kreslila si vlastní návrh. Bříško už začalo růst, a tak vymýšlela, co by bylo nejlepší, když bude v šestém měsíci skládat manželský slib přede všemi příbuznými a přáteli. Chtěla vypadat hezky a důstojně. Bude se přece vdávat poprvé a naposled.
Kytička byla na návštěvě u jejích rodičů, jak si přáli. Těšila se tam hlavně na dva drsnosrsté jezevčíky, otcovy mazlíčky. A její matka byla ráda, že dům zase ožije, když bude mít doma kromě bručounského manžela i dvě děti. Konečně zase může péct buchty a vařit pro nenasyty.
Těšila se, až zase holčičku uvidí, až si pro ni s Filipem pojedou. A těšila se i k rodičům, jakoby se zase kapku jejich chování změnilo, když se dozvěděli o svatbě a když získali novou vnučku.
Filip se měl za hodinu vrátit z práce. Volal, že se zdrží, tak měla čas si nerušeně prohlédnout modely a navrhnout vlastní. Ačkoliv ho nosila v hlavě dávno.
Kromě šatů bylo zapotřebí koupit Filipovi oblek, košili a kravatu, také nové boty, šatičky pro Kytičku, prstýnky, objednat kytici a výzdobu, zajistit hostinu, seznam hostů, cukroví, pozvánky. Bylo toho až až. No a do toho samozřejmě jejich práce, kdy bylo všeho až nad hlavu. Jestli si neměli vybrat raději červencový termín?
Jenomže ona věděla, že čím později by svatba byla, tím větší bude mít bříško a tím víc to bude náročnější.
Myšlenkami byla na svatbě, když zazvonil zvonek. Zvedla se z pohovky, odložila návrhy na stolek a vydala se otevřít.
Ve dveřích stála upravená žena, kterou neznala. Na tváři se silnou vrstvou make-upu, pod nímž nebyla vidět pravá tvář, jí pohrával jízlivý úsměv, když sjela Gitu pohledem pichlavých očí.
„Co si přejete?“ zeptala se domácí paní cizinky.
„Dovolíte?“ hrnula se neznámá do dveří.
Gita jen němě stála, když ta divná žena chtěla vklouznout dovnitř.
„Co si přejete?“ zopakovala otázku ráznějším tónem.
„Je Filip doma?“ cpala se zase do haly.
Gita jí však zastoupila cestu. Instinktivně si chtěla sáhnout na břicho, ale v půli cesty se jí ruka zastavila. Dala ji v bok.
Ještěže jsem tak velká, ty jedna malá mrcho, říkala si v duchu. Cítila z té cizí ženské zášť a samou negativní energii. V žádném případě ji nepustí dál, dokud nepoví, co chce.
„Není doma, přijde později,“ odpověděla klidně, ačkoliv ji začala uvnitř znervózňovat.
„Tak já tady na něj počkám,“ rozhodla se ta fiflena.
„To bohužel nepůjde, za moment odcházím,“ odpověděla pohotově Gita, aby se jí zbavila.
„A vy jste kdo, že rozhodujete, jestli můžu jít dovnitř?“ vyprskla jedovatě neznámá.
„Já? Do toho vám nic není,“ zněla asertivní odpověď Gity. „A teď prosím odejděte, Filip doma není a já vás dál nepozvu, protože odcházím,“ zavřela jí dveře před nosem.
Opět se ozval ohlušující zvuk zvonku, jak ta protivná ženská držela prst na tlačítku. Zprvu ji chtěla nechat, ale rozmyslela se a vrátila se zpátky.
Zprudka otevřela dveře. „Můžete toho laskavě nechat?“ zvedla hlas.
„Ne, dokud mě nepozvete dál,“ začala znovu nepříjemná návštěvnice.
„Už jsem vám řekla, že Filip není doma a já odcházím. Tak si tady stůjte a zvoňte, jak je vám libo,“ oznámila jí a chystala se zase zavřít.
„Vlastně jsem přišla i za Markétkou,“ změnila potvora taktiku.
„Ani ta není bohužel doma.“
„O tom se přesvědčím sama,“ strčila nohu mezi dveře, aby Gita nemohla přibouchnout dveře.
„Vidíte ji tady snad?“ nedala se Gita zastrašit. „A tu nohu dejte laskavě pryč nebo vám ji přibouchnu,“ usmála se a opravdu zavírala dveře, až jí nohu přivřela.
„Au!“ zakřičela vetřelkyně a nohu rychle vytáhla, takže jí Gita přibouchla dveře před nosem.
To musí být Jitka! Gitu zachvátila panika. Ona si opravdu přišla pro Kytičku!
Zašla si pro telefon.
„Ahoj lásko,“ ozval se Filip. „Co je to za zvuk?“
„Miláčku, proto ti volám,“ nadechla se. „Jitka je za dveřmi a zvoní, protože chce dovnitř. Myslím, že si přišla pro Kytičku, i když to netvrdila přímo. Prý chce mluvit s tebou…“
„Hned přijedu. Nepouštěj ji dovnitř a nemluv s ní, ano?“ zavěsil.
Gita se posadila na pohovku a opřela se. Dýchala zhluboka a snažila se uklidnit, dlaní hladila břicho. Chtěla zabránit panice, která se jí zmocňovala při pomyšlení, že by si ta potvora odvedla Kytičku. Nervózně se dívala na hodiny, kdy dorazí Filip a zbaví se té ženské.
Po několika minutách konečně ustalo zvonění. Nedokázala pochopit, jak se někdo může tak chovat. Vstala, aby se podívala z okna, zda už Filip dorazil domů.
Divoce gestikuloval a evidentně křičel, což normálně nedělá. Asi ho musela pořádně rozčílit. Ani se nedivila, po tom, co předvedla ve dveřích a jak dokázala jako umíněný fracek zvonit na zvonek minimálně dvacet minut. Nechápala, jak si s ní mohl cokoliv začít, byli tak rozdílní.
Raději se odvrátila od okna. Nebylo slušné pozorovat někoho za záclonou. Počká, až se Filip vrátí a všechno jí sám vysvětlí.
Vrátila se ke svým návrhům, aby jej dodělala. Měla by se začít starat o věci na svatbu, čas kvapí.

„Já tu mrchu zabiju!“ zatínal ruce v pěst a rázoval po místnosti sem a tam.
„Klid, Filípku,“ objala ho zezadu Gita. „Sedni si a řekni mi, co zase chtěla. Uvařím ti čaj, ano?“
„Spíš si dám panáka, zase mě rozčílila!“
Pustila ho a šla k barovému pultu pro drink, který mu rychle nalila. Čistou whisky bez ledu.
„Na,“ podávala mu pití a přiměla ho, aby se posadil na pohovku.
„Díky,“ obrátil v mžiku obsah do svého hrdla a sklenici odložil na stolek.
Gita si sedla vedle něj a pohladila ho po rameni. „Tak povídej, proč se tady teď objevila?“
„Kytička. Prý si pro ni přišla, protože je její matka.“
„Vždyť je i tvoje, to přece víš. A už vyhrožovala, jen si vzpomeň, jak tady vyváděla posledně.“
„Ano, taky jsem jí to řekl. Jenomže ona zase zkoušela to s tím otcovstvím a taky, že se změnila a bude žádat o změnu opatrovnictví.“
„Změnila? Chová se jako puberťák se zmalovaným ksichtem,“ vybuchla Gita. „Držela ten svůj kostnatý prst na zvonku dobrých dvacet minut. A takové by měl soud svěřit do péče dítě? Zítra zajdeme za právníkem, ano?“
„Už jsem mu volal cestou domů. Máme domluvenou schůzku.“
„Tak vidíš, nemáme se čeho bát. Je to psychopatka, té soud dítě do péče nesvěří.“ Bylo jí lhostejné, jak mluví o matce jeho dcery, nebyla schopná přetvářky. A úctu k ní neměla pražádnou.
„Co je to?“ zvedl ze stolku papír s její kresbou.
„Ale nic,“ vytrhla mu ji rychle.
„To jsi kreslila ty?“
„Hm,“ přeložila papír napůl.
„Pěkné, moc pěkné,“ natáhl se, aby si obrázek prohlédl lépe. „Ukaž, chtěl bych se podívat ještě jednou.“
„Ne, budeš se mi smát,“ schovala jej za záda.
Naklonil se k ní a chytil ji za zápěstí. Zakláněla se před ním víc a víc, až ležela na pohovce, ruku zkroucenou za zády a Filip nad ní. „Ještě jsi mě nepřivítala.“
Obličej měl od jejího pár milimetrů, když zavřela oči a vychutnávala si polibek, jenž přišel záhy. Na rtech cítila chuť whisky. Měla ji ráda, ale kvůli miminku si ji samozřejmě téměř dva roky nedá. A nevadilo jí to. Vůbec.
Vytáhla ruku a objala ho kolem krku. Využil příležitosti a vzal si papír zpod jejích zad, ale nepřestával ji líbat. Po chvilce se odtrhnul, oba zadýchaní se na sebe dívali pohledem plným lásky a touhy.
„Nikdy mě nepřestaneš přitahovat,“ zašeptal. A pak se usmál a rozdělal složený papír.
„Ty jsi lišák!“ natahovala se po něm Gita, ale nedovolil jí, aby mu kořist zase sebrala.
Zmlknul, když uviděl, že to jsou svatební šaty.
„Neměl jsi to vidět,“ zašeptala zklamaně.
Nevěděl, co říct. „Jsou krásné a ty v nich budeš nádherná,“ vydechl nakonec.
„Opravdu?“
„Opravdu. Jsem rád, že jsem tě potkal.“ Pohled mu zjihnul.
Přivinula se k němu. „Jsem ráda, že tě mám.“
„Půjdeme nahoru?“ dostal na ni neobyčejnou chuť.
„Teď?“
„Hned!“ podal jí ruku, aby jí pomohl na nohy.
„Uděláme si hezký večer?“
„Ano, pojď už,“ popoháněl ji před sebou a cestou jí jemně hnětl zadeček přes látku domácích šatů.
„Umyju ti nohy, ano?“ navrhla, když přišli do ložnice.
„Tím se nebudeme zdržovat,“ přitáhl si ji blíž a chtěl jí svléknout šaty.
„Bude se ti to líbit, uvidíš,“ postupovala pozadu do koupelny a jeho vzala s sebou.
Posadil se na stoličku u vany a ona zatím napustila vodu do lavoru. Postavila ho před něj na zem, nalila tam olej a klekla si. Svlékla mu ponožky a ponořila nohy do vody.
„Jaká je?“
„Příjemná,“ pověděl.
Ponořila ruce do vody a pomalu mu je myla, aby se uvolnil. Když mu je zahřála, vytáhla jednu z vody a položila si ji do klína, kde předtím rozprostřela ručník, aby neměla mokré šaty.
Neutřela mu ji, jen ji mokrou pohladila. Masírovala mu prsty a pak celé chodidlo, až slyšela, slastné vzdychy. Opravdu to bylo velice intimní, poznávat člověka fyzicky kousek po kousku od jeho nohou.
Vrátila mu nohu do teplé vody a vzala druhou, aby zopakovala doteky, které se mu líbily.
„Kde ses to naučila?“
„Nikde.“
„To není možné, bylo to příjemné. Pohlazení jako pírkem a přitom ses mě dotýkala tak, až mě to vzrušovalo.“ Vzal její vlhkou ruku a položil ji do svého klína.
Zvedla k němu oči se svůdným pohledem, který doplňoval lákavý výstřih s oblými ňadry.
„Jen jestli je to pravda,“ mrkla na něj.