Jana, krátká kapitola mého života

Jana, krátká kapitola mého života

Anotace: tak opět po dlouhé době dávám něco milostného; proto jsem měl větší pauzu; tímto bych chtěl sám sebe zostudit a třebas si i vyslechl od některé názor na mé chování...

Sbírka: Jana, krátká kapitola mého života

První setkání bylo naplánované na 19. ledna roku 2009. Osobně si myslím, teď s odstupem času, že lepší začátek roku jsem si snad nemohl ani přát. Nejen, že úspěšně skončilo mé hledání práce a nastoupil jsem do zaměstnání, které splňuje požadavky, jenž jsem si během svého dosavadního pracovního života stanovil, ale také zjistil, jak je pro mě psaní opravdu důležité. Zkráceně je mi jedno, jestli budu vydělávat patnáct, dvacet nebo třicet tisíc korun (či v budoucnu eur ;-)), hlavní je pro mě pro teď, dokud jsem sám a jedu na své triko – chápejte, že nemám rodinu – že mohu vyjádřit své pocity, myšlenky a nápady do štusu elektronických A-čtyřek. A k nastoupení do nového zaměstnání mohu ještě navíc připočítat setkání, tedy spíše zamilování se, do překrásné dívky, ženy, která nejen svojí krásou, šarmem, důvtipem, ale především nitrem mě okouzlila tak, jak bych to snad ani ve snu nečekal. A to nepíši jenom proto, že Ona je prvním a možná také jediným člověkem, který tento text bude kdy číst, ale jak už jsem ve svém psaní prostě takovým jakým jsem – ti, kdož ode mne něco už četli třebas vědí, že se zabývám příběhy a myšlenkami, které jsou něčím zvláštní, odlišné od toho klišé a stereotypu, které se objevuje všude v literatuře, filmech, počítačových hrách a podobném (tedy alespoň doufám, že tak tomu je) – tak mě napadlo, že když už se též trochu pletu do psaní milostné prózy, co jí dát kapku vážnosti, jedinečnosti a osobitosti, čímž mám na mysli právě ono popsání mé lásky k Oné ženě od úplného počátku. Takže počítejte s tím, že vše, co bude na těchto řádcích dále je pravda. Skutečnosti jsou zachované a možná jen místy to bude poupraveno ve smyslu čitelnosti, aby se to také dalo dobře číst a mělo to úroveň, protože ne vše se dá tak lehce popsat a vysvětlit, jako se to dá snadno prožít díky citům a emocím. Ostatně mi řekněte, jak byste popsali chvíli, kdy se utápíte v nazelenalých očích ženy, jejíž rty se třpytí na světle svíčky a jejíž hebká pleť vaše ruce svádí, aby jí pohladily. Ano, mluvím o chvílích, kdy se vám krátí dech, kdy srdce tluče klidně, aby vzápětí vystartovalo na olympijský maratón, kde má jediný cíl a to vyhrát. O touze, která Vás spaluje zaživa, kdy mozek přestává pracovat a je v něm jediná myšlenka: „Polib ji! Polib ji, než ztratíš příležitost..“ Ale vy přesto dál bojujete s tímto nutkáním, protože Vám za ten boj stojí, protože co je jediný polibek, kterým vše zahubíte, když můžete toliko získat. Teď se omlouvám, jestli to zní jako vypočítavost, ale v tom zápalu boje mezi srdcem, mozkem a chtíčem si musíte něčím dodávat síly, takže ta představa, že když vytrváte získáte víc je jediná, co Vás udrží ještě při životě a jakž takž zdravém rozumu..
Autor Sirnis, 30.01.2009
Přečteno 544x
Tipy 8
Poslední tipující: ewon, Darwin, Anne Leyyd, jjaannee, Veronikass
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Na úvodu většinou není moc co komentovat, ale tady se mi tak líbí ten punc opravdovosti a tak moc mě vtáhl do děje, že jsem Ti to prostě musela napsat:-)

24.04.2010 15:47:00 | Darwin

Taky se mi to líbí. Píšeš procítěne tak jak to vidíš a to se moc cení! ST! :)

15.07.2009 22:45:00 | Anne Leyyd

Páni, zajímavý nápad, inspirovat se v psaní románu vlastním životem.
Úvod, kterým nás zasvěcuješ do děje se mi také moc líbil, takže se hned vrhnu na první kapitolu.
Akorát bych do textu nepoužívala smajlíky, trošku to kazí dojem.
Většinou mě takové věci odrazují od čtení, ale tohle mě opravdu zaujalo, takže jsem pokračovala dál...
Opravdu pěkné!

31.01.2009 10:00:00 | Veronikass

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí