Kouty mého života VI.

Anotace: Děkuji mockrát Veronikass za název. Lepší bych nevymyslela. Tento díl je pro Tebe. Sice je strašně krátký, ale snad se bude líbit.

/Láska. Přátelství. Nezdá se vám tohle pro život nejdůležitější?/

Pohupovala nohou. Byla trochu nervózní a tohle bylo jediné, co ji aspoň trochu uklidnilo. Vždycky když s ním byla, přemohla ji nervozita. Usrkla kávy a podepřela si levou rukou hlavu.
„Chceš ještě dort? To kafe se mi zdá málo.“ Zeptal se a podíval se na nabídku zákusků.
„Káva stačí. Ani nevíš jak dobře mi dělá.“ Slastně se usmála a on se tomu od srdce zasmál.
„Tak aspoň zmrzlinu.“
„Ne. Díky, ale tohle mi fakt stačí.“
Zase se trochu napila a on se na ni chvíli díval. Usmál se, když viděl jak její tváře zčervenaly.
„Nech toho.“ Sklopila hlavu, doufala že takhle své rozpaky zakryje.
„Čeho?“
„Toho dívání. A usmívání.“
„Tobě vadí můj úsměv?“
„Naopak.“
Podíval se do jejích očí a ruku natáhl k její tváři.
„Jsi strašně hezká.“
„Jsi strašný lhář.“

„Ještě pořád se s nim bavíš.“
„Nevím proč bych nemohla.“
„Jde mu jenom o jedno.“
„Štěpáne nech toho! Proč mi tohle děláš?“
„Vždyť je to pravda. Všichni to ví, jen ty ne.“ Chytl ji za ramena a jemně s ní zatřásl.
„Ale on takový není. Nechceš to nechat být a zase se se mnou normálně bavit?“
„Ne. Copak nechápeš, že se snažim o to, abys nebyla nešťastná?“
„Jsem nešťastná teď! Chci aby to bylo jako dřív.“
Posadil se na lavičku. Stála nad ním. A i když to vypadalo, že má teď převahu, cítila se malá a bylo jí do pláče.
„Chci aby sis se mnou povídal jako předtím, chci tvoje přátelství. Nenuť mě si vybrat!“
Nedokázal ji odpověď. Byla ráda, že neviděl, jak ji na zem ukápla slza.

Seděla v kuchyni u stolu. Dívala se na mámu, která dělala večeři. Potichu si u toho pobrukovala známou melodii.
„Co to je?“
Otočila se na dceru, v ruce držela pórek.
„Kam že chodíš na školu?“ Zasmála se svému rýpavému vtipu.
„Nemyslím ten pórek. Co to je za melodii?“
„Ty ji nepoznáváš? Když jsi byla malá, tak jsme si ji pořád zpívali. Od ráno do večera. Nemohla ses jí nabažit.“
„Aha.“ Usmála se, když si na to vzpomněla. Najednou se jí udělalo trochu líp.

/ Ale co když dostanete na první pohled zcela jednoduchou otázku: Láska nebo přátelství? Co odpovíte? /