Evropa - 6.Kapitola

Anotace: Zpověd´.

"No ahoj kde si byla" zeptá se mě Alice jen co vkročím do naší kajuty. Má na sobě ještě noční košily a vlasy ji stojí nesouměrně na dvou místech na hlavě které vypadají jako růžky, pobíha po pokoji a snaží se učesat takže vypadá strašně komicky.
"Co vyšiluješ?" zeptám se a pobaveně sleduju její počínání když se snaží obléct sukni na hlavu a korzet na nohy.
"Nebyla už snídaně?" zeptá se šokovaně.
"Ne to opravdu nebyla"
"No tak kde si teda byla když ne na snídani?" ptá se ale už se nesnaží oblékat takže tu jen tak stojí a tupě na mě zírá.
"Šla jsem se projít probudila jsem se a už nemohla usnout" pokrčila jsem rameny.
"Tak proč teda vyšiluju?"
"No to taky nevím Alice" usměju se a pomůžu jí dostat oblečení na správné míst. Musím uznat že jí to sluší. Má na sobě zelené šaty s korzetem který dokonale kopíruje její křivky.
"No to je rozhodně lepší než předtím" dobírám si ji.
"No jo, no jo!!!" řekne s a dělá uraženou.
"Jo a potkala jsem tvýho bráchu" poznamenám jako by nic.
"EDWARDA???"
Tahle inteligence se snad v jejich rodině dědí nebo co?
"Jo, Edwarda" odpovím s úsměvem.
"Doufám žes na něj na něj zase nečuměla" pochechtává se.
"Já na něho nikdy nečuměla" řeknu uraženě.
"To říkej někomu jinému. Tak povídej!!!" vyzvala mě a posadila se na postel.
"A co chceš vědět?" zeptám se a posadím se k ní.
"No... líbí se ti?" zeptá se rozjařeně.
A komu by se nelíbil kluk se kterým by v kráse prohrál Botticelliho anděl?
"Ano" odpověděla jsem prostě. To se jí zjevně nelíbilo a tak pokračovala : "A jak moc se ti líbí?"
"Strašně moc. Stačí?"
"Ano" řekla s úsměvem na rtech.
"Tak o čem jste mluvili?" ptala se dál.
"No hlavně o tom odkud jsme. O tom kde jsme žili a o našich rodičích" vysvětlila jsem.
"Hmm… Nic víc?"
"Co probůh ještě chceš?" řekla jsem už na půl vytočená. Čekala snad že do budeme po prvním setkání bezhlavě zamilovaní? No z mé strany ano ale z jeho? VELICE POCHYBUJU!!!
"Promiń" omluvila se smutně.
"Jo v pohodě já se taky omlouvám neměla jsem být tak nepříjemná" omluvně jsem se usmála.
"To nic chápu" usmála se.
"SNÍDANĚ" ozval se hrubý hlas.
"No hurá už mám hlad jako vlk" bědovala jsem.

***Pokračování píště***