Trable s láskou

Anotace: Vždycky není všechno zlato co se třpití :)

Trable s láskou

Zápasit někdy s vlastním strachem je snad horší než prožít opravdový boj na život a na smrt. Můj boj začal když mi odešla maminka, bohužel se neodstěhovala, ale umřela mi. Nikdy nezapomenu na ten bledý obličej když se semnou loučila než jsem šla do školy a když jsem přišla už před naším domem stála sanitka, která ji v dosti špatném stavu odvážela do nemocnice. Tenkrát se na mě tak krásně usmála a já věděla, že chce abych si jí takhle pamatovala. Smála se přesně jako teď na téhle fotce, kterou má na hrobě. Položila jsem jí na hrob kytku, její oblíbené lilie a usedla na kraj. Někdy mi bylo dobře tady jen tak sedět a povídat si. Dělám to tak už dva roky a vím, že to neomrzí. A domů se mi také nechce je tam táta a ta jeho „přítelkyně“ jestli se tomu tak dá říct. Kdyby tu byla alespoň Radka, jenže ta zdrhnula hned po maturitě do Ameriky, takže jsem na všechno sama a proto jsem si často zašla alespoň za mamkou.
Pomalu se stmívalo a proto jsem se rozhodla jít domů. I když má být už dávno jaro je pěkně mizerné počasí a jeden den svítí sluníčko a druhý sněží, prostě postavené na hlavu. Proto jsem se zachumlala, abych zakryla obličej před silným větrem a vyšla směr domov. Doma bylo jako vždy veselo, protože paní docentka si přivedla své spolupracovníky a dělali si menší mejdan. Nechápu proč jí to táta trpí, on pracuje jako mezek a ona si tady užívá obletování cizích mužů. „No konečně už jsi doma, prosím tě kde má táta ty vína“ zeptá se bez pozdravu jakmile mě uvidí. „Říká se dobrý večer a nevím nikdy jsem nehledala tátovo víno“ odvětím bez úsměvu. Jen se zašklebí a odejde zpět k té bujaré společnosti. Nejraději bych šla do pokoje, ale musím se najíst a proto zajdu do kuchyně, která je celá opět zaneřáděná a všude se válí prázdné flašky a nakousané chlebíčky. Tohle by měl táta vidět, pomyslím si. Proto rychle vezmu z ledničky jogurt a zmizím. Ovšem ani v pokoji nemám klid, protože se mi tam jaksi usídlila cizí dvojice, která se dost odvážně mucká na moji posteli. „To je snad sranda“ zhrozím se a vyletím z pokoje. „Markéto co dělají vaši kolegové v moji posteli“ rozčílím se a odtáhnu ji stranou. „Nedělej hysterku je to lidské ne“ usměje se na ty dva co zrovna vychází z pokoje. „To je sice pěkné, ale proč jsi nepustila do ložnice co?“ zeptám se naštvaně. Tomu se jen zasměje. „Já ani nevěděla, že tam jsou takže jsem jim to nemohla zakázat.“ Nejradši bych jí tu její parádu co má na krku nacpala někam, ale takhle vezmu jen tu skleničku co drží v ruce a vychrstnu na její bělounké šatičky. Samozřejmě začne šílet a vyhrožovat jak to řekne tátovi, ale ať to klidně udělá. Zamknu se tedy v pokoji a snažím se alespoň číst.
Táta dorazí něco po desáté hodině a není z toho nadšený stejně jako já, ale jakmile ta kráva hodí úsměv změkne a jde se bavit také. Ve chvilce nepozornosti ho odchytím a poprosím jestli by to nechtěli trochu ztišit. „Holčičko vidíš sama, že bych nejradši šel spát ale slíbil jsem to Markétce takže to nemůžu kazit. Je mladá chce si užívat“ zastane se jí. „Tati já jsme ještě mladší a kromě dětské párty v deseti letech jsem tu nikdy nic takového nepodnikala. A navíc tohle není ani večírek ale vypadá to jako v bordelu“ přestanu se ovládat. „Dost nevykřikuj takové věci a neurážej ostatní“ zarazí mě táta, takže pochopím že u něj nepochodím a rozhodnu se zavolat Světlaně, jestli má volno. Samozřejmě kamarádka nezklame, proto sbalím potřebné věci a vyrazím aniž bych něco řekla. Hledat mě nebudou to se nebojím.
Světlana to má doma naprosto v pohodě, oba její rodiče jsou podnikatelé takže tráví většinu času doma sama a ještě si žije na vysoké noze. „Ještě jednou se omlouvám, že obtěžuji ale tam fakt nešlo vydržet“ řeknu jakmile postaví na kafe. „To máš fuk, jsem ráda že tu nejsem sama. Jenom mě děsí, že táta nic neudělá hele“ svěří se mi. „Ten tak jen se ta kráva natřese a je jako puberťák. Víš někdy mi přijde jako by neměl ani mámu rád“ rozbrečím se, protože o tomhle už jsem mluvily několikrát ale mě to vždycky dost mrzí. Světlana mě obejme a dodá mi oporu kterou potřebuji a pak ji napadne se jít radši někam opít a zapít ty naše životy. Souhlasím potřebuji se odreagovat. Problém s oblečením taky není, protože má vlastní šatnu, která překypuje nejlepšími modely. Vyberu si ze Světlanina šatníku černé tričko bez ramínek a riflouvou mini, která ukazuje moje dlouhé nohy. „Tedy chtěla bych mít taky takovou postavičku hele“ začne zase skuhrat Světlana. „Co je na ní tak pěkného, kromě dlouhých nohou nemám nic“ namítnu. Světlana však přijde blíž a pohladí mě po vlasech. „Kdepak i ty tvoje dlouhé vlasy jsou překrásný a i s těmi sklízíš úspěchy. Nemám ráda když takhle mluví a proto se rozhodnu ji také trochu povzbudit. „Světlano víš co vezmi si tyhle mini šaty, hodí se k tvým blonďatým vlasům a modrým očím. To bych taky brala na blondýny stejně letí lepší kluci. A pak taky jsi poněkud vyvinutější než já. Chvilku okolkuje a pak souhlasí. Měla jsme pravdu pomyslím si když vyleze z koupelny. Ještě namalovat a jdeme a v tom má taky výhodu protože její tvář je bez kazu a k ruce potřebuje jen řasenku na prodloužení už tak krásných řas, kdežto já bez make-upu a ostatních serepetiček bych umřela. Nechám malování na, protože jako kosmetička tuhle práci zvládá báječně a jako vždy jsem spokojená. „Můžeme“ řekne když mě namaluje a proto vyrazíme vstříc sobotnímu večeru, který jak tvrdí je ještě mladý. Nejprve zamíříme do klubu Bungs, ale už podle muziky, která vychází ven to nebude zrovna valné, takže už po hodině opustíme lokál a jdeme na oblíbené místo které nezklame a dnes je holčičí noc takže máme vstupné a prví drink zdarma. Objednáme si proto exotický koktejl s trochou alkoholu a usadíme se na baru. „Je to dneska nějaké přecpané co?“ zeptá se mě Světlana a já jen sotva slyším. „Co by jsi čekala je vstup zadarmo, takže koukej jaká je převaha holek“ usměji se a rozhlídnu po parketě. Střetnu se s pohledem pěkného dlouhovlasého kluka. Jen se na mě usměje a dál pokračuje v tanci, proto se otočím zpět k baru a piji svůj drink. Jakmile skončí písnička objeví se vedle mě. „Ahoj“ podá mi suverénně ruku. „Ahoj“ odpovím s úsměvem. „Co piješ“ zeptá se a nakoukne do poloprázdné sklenice. „No říká se tomu pití“ zavtipkuji a on můj vtip ocení a poručí dva panáky. „Víš jsem tu s kamarádkou“ upozorním na Světlanu, která sedí hned vedle mě, proto svoji objednávku změní a Světlana se jen zasměje. „Tak na co?“ zeptá se jakmile donese servírka pití. „Na tenhle večer, zatím“ mrknu na něho a použiji všechny svoje zbraně abych ho zaujala. Asi to zabere proto si přejede po rtu jazykem vyzve mě k tanci. Světlana mi ukáže prstem jedničku a vidím, že taky nemešká a jde lovit.
Jindřich jak se mi přestaví po chvilce tancuje naprosto dokonale, takže to není jen takové šlapání zelí jako ti ostatní. „Máš hezké vlasy“ pochválí mi když dostaneme opět k baru. „No ty taky, když to tak vezmu“ nenechám se tak lehce sbalit. „Tedy s tebou je to tvrdý oříšek to ti povím“ pochopí moji hru a poručí dalšího panáka. „Musím si odskočit“ omluvím se a očima vyhledám Světlanu. Ta se ke mně připojí a vyzvídá co nového. „Je sladký hele a jak se snaží pokud nic jiného tak se dneska prostě hezky zadarmo opravdu opiji“ svěřím se jí. „To já si taky nestěžuji. Potkala jsem tady toho kluka z minula takže mě pozval ke svému stolu a ti kluci jsou taky fajn“ uzná a proto si obě popřejeme štěstí a vrátíme na parket. Ovšem Jindru nemůžu najednou najít a proto se vydám k baru. „Prosím vás nenechal mi tady ten dlouhovlasý kluk nějaký zkaz“ zeptám se holčiny co nám podávala pití. „Myslíš Jindru, tak ne ale hne přijde šel si dát svoji dávku“ mávne nad tím rukou. Panebože takže on v něčem jede a já kačena se tady nechám takhle zblbnout. Rychle zamířím za Světlanou pití co objednal tam nechám, známe ten prášek extáze ne? Světlana je stejně překvapená jako já a proto mě seznámí s ostatními kluky abych neseděla jen tak sama. Jsou to vesměs vysokoškoláci ze zdejší vysoké a jsou dost přátelští. Nevadí jim další dámská společnost naopak mě mezi sebe přijmou a to doslova. Petr a Zdeněk se odsunou a nechají mě sednout si mezi ně. „Ty sem často nechodíš co?“ zeptá se Petr a je vidět jak už má dost. „Ne já nemám moc čas, jen občas se přijdu odreagovat“ odpovím s klidem. „Jo to já se odreagovávám jinak a kdybys chtěla ukážu ti to“ nabídne se a pohladí mě po stehně. „Díky to není potřeba“ odsunu jeho ruku a bavím se radši se Zdeňkem, který není takové prse. „Dej si odchod Petře a neotravuj“ odežene ho a proto se vypotácí a odejde si na parket, kde dělá něco jako tanec. „Je to vůl, nemysli si proto že jsem takový všichni“ začne se bavit. „Nemyslím si nic, a vždycky musí být nějaká černá ovce“ usoudím. Zdeněk se mnou souhlasí a protože začali hrát super písničku odvede si mě na parket. Netancuje sice tak dobře jako Jindra ale zase je s ním sranda. Najednou však náš taneček přeruší právě Jindra. „Co tady jako děláš, proč jsi nepočkala až přijdu“ zeptá se naštvaně. „Já nemusím na nikoho čekat, prostě jsme šla tancovat“ odseknu a opět se zavěsím za Zdeňka. Jindra mě však opět odtrhne a chová se jako žárlivý manžel. „Pojď semnou“ poručí mi výhružně. „To si jako děláš srandu, já jsem svobodná a kromě dvou drinků spolu nic nemáme tak tu neblbni a dej si odchod“ vyštěknu na něho. Je vidět jak jsem ho ponížila a proto jen zavrčí. „Budeš ještě litovat svého chování.“ Odkráčí rázným krokem pryč a Zdeněk se jen zasměje. „Co to jako bylo zhrzený milenec?“ „Ne nějaký blázen asi jsem si s ním dala pití a hned si dělá nárok“ dodám suverénně a opět se od něho nechám obejmout.
Všichni kluci nás jdou doprovodit se Světlanou až domů. Mě si hezky drží Zdeněk a dělá mi to dobře. „Nechceš ten dnešek završit něčím hezkým“ zeptá se při cestě. „Víš mě tohle stačilo a ten večer byl sám o sobě hezký“ odmítnu jeho nabídku na společný sex. „Jak myslíš a doufám že tě nevidím naposledy“ zeptá se a políbí mě na krk. „To já taky doufám“ usměji se a sama mu nabídnu svoje rty do kterých se okamžitě vpije a nemíní mě jen tak pustit. Až když mě Světlana odtáhne rozloučíme se. „To byl tak super večer“ prozpěvuji si na chodbě. „Jo kluci byly fajn, ale co ten kluk na tom parketu jak dělal scénu“ zeptá se. „Nevím prosím tě, přišel mi jako žárlivý manžel. Vždyť jsme si dali jen pití a on takhle, prostě blázen a asi byl sjetý jak říkala ta holka“ dodám a pomalu se přizabiji na schodech které vedou k Světlaně do pokoje. Ještě ani neulehneme a už mi přijde od Zdeňka zpráva na dobrou noc. Takže to vypadá slibně.
Domů se dostanu až kolem třetí hodiny odpoledne a zůstanu koukat jako blázen, když je všude ještě větší binec než včera. Pak najdu tátu na gauči v obývacím pokoji s hadrem na hlavě. „Kde jsi byla“ vyletí jakmile mě uvidí. „NO pryč, koukám tady se to asi pěkně rozjelo co?“ Táta však nemíní vtipkovat a čapne mě surově za ruku až mě to zabolí. „Jak to tě jsi odešla a nic neřekla, víš jaký jsem měli strach“ začne mi vyčítat. „Tomu sám nevěříš a neříkej vy když ta tvoje Markétka alespoň mohla svoje kamarády uklidit do mého pokoje“ odseknu. Za to si vysloužím facku jen to štípne. „Tohle si nezvykej já se tady starám abys měla všechno na co si vzpomeneš a tobě to bude málo. A Markétu ber jako svoji mámu a stále ji neurážej, říkala mi co jsi jí včera udělala se šatami, že se nestydíš chováš se jako malá rozmazlená holka, ale to z tebe udělala tvoje máma Radka“ začne mluvit o mámě. V tu chvíli do mě vletí naprostý vztek. „Mlč a neurážej mámu, ona byla dokonalá a nemohla za to že si vzala tebe. Protože to ty jsi jí zničil těmi svými nevěrami. Kdybys byl doma tak si všimneš že je nemocná a ona by tu ještě byla. Jenže tebe nezajímám já ani Radka. Pro tebe existuje jen Markétka, takže si ji nalož a užijte si to tady ve svém království“ vynadám mu od plic. Jeho stisk povolí a nechá mě odejít. Zamknu se proto v pokoji a rozbrečím se, protože není fér jak svádí vinu na mámu.
Odpoledne zasednu k internetu a doufám, že bude připojená i Radka. Díky bohu ano takže jí okamžitě napíšu co se tady děje. Je naštvaná stejně jako já a proto slíbí, že za týden s tím svým dorazí aby mi dělala alespoň trochu oporu. Jsem jí hrozně vděčná, protože jak to vypadá je to jediný člověk z mojí rodiny co mi ještě zbyl a můžu se na něho spolehnout. Nevím však co dělat a proto sama napíšu Zdeňkovi jestli se nechce sejít. Dlouho mi neodpovídá takže to zkusím ještě u Světlany, ta souhlasí a protože si všimni že má dnes svátek rozhodnu se jí něco fajnového koupit. V našem domě je stále klid, zřejmě slečinka ještě vyspává tu opici a proto se potichu vyplížím, aby mě neodchytil táta. Nemíním mu odteď říkat nic, stejně ho moje starosti zajímají ze všeho nejméně. Cestou se stavím v obchodním domě a koupím jí stříbrný řetízek z přívěškem na který už tak dlouho kouká a tím mám dárek vyřešený.
Přesně ve tři stojím před Světlaniným domem a míjím se akorát s jejími rodiči, kteří někam odjíždějí ve slušivých šatech. „Dobrý den“ pozdravím velkoryse. Okamžitě se semnou zapovídají, protože mě mají rádi a v době kdy maminka umřela mi paní Rážová dost psychicky pomohla. „Jak se pořád máš Mirko, koukám že celá jenom záříš takže asi dobře.“ Usměje se a prohlédne ze všech stran. Jo kdyby viděla přímo do mě vidí tu pravdu, takhle jen kývnu na souhlas a pochválím jí šaty. „Ani mi nemluv, myslela jsem že se zblázním když jsem je dnes oblékla tak jsem nemohla zapnout zip. Přibrala jsem jako blázen a proto budeme muset zase chodit cvičit jo“ navrhne mi. „No klidně můžeme se domluvit a vyrazit, nikdy to nemělo chybu“ souhlasím. Paní Rážová se tedy rozloučí, protože prý už takhle mají zpoždění a nasedne do nablýskaného mercedesu. Na Světlanu nezazvoním a vejdu rovnou do domu a chci jí překvapit jenže mě překvapí jejich Baron (rotvajler) takže mám co dělat abych ho ze sebe sundala. „Barone , slez jsi těžký. Světlano, pomoc!“ křičím zběsile z chodby. Ta přiběhne a směje se tomu jako blázen. „Koukám, že jsi přešla na pejsky co?“ usměje se a odežene konečně Barona. „Dík, ne chtěla jsem tě překvapit a zatím tohle“ ukážu na svoje tričko, na kterém svítí dvě velké otisky tlapek. „Něco ti půjčím neřeš a nechám to vyprat pojď“ hodí to za hlavu Světlana a zavede do pokoje. „Vyber si co chceš“ vybídne mě, když otevře skříň. Nakonec se rozhodnu pro žluté tričko s velkým výstřihem, protože k mým černým vlasům se skvěle hodí a měla jsem ho na sobě už tolikrát takže jsem na něho zvyklá. Konečně mi dojde proč jsem vlastně přišla a proto chytnu nic netušící Světlanu za ruku a popřeji ji. „Takže moje zlatíčko, přeji ti všechno nejlepší k svátku hodně štěstí, zdraví, lásky a sexu s tím tvým novým Daliborem, myslím co?“ usměji se a vlepím ji hubana. „Tedy dostala jsi mě“ řekne překvapeně a rozbalí balíček co jsem jí darovala. „To je přece ten jak jsme na něj koukali“ řekne radostně a skočí mi okolo krku. „Zapni mi ho prosím“ otočí se ke mně a nadzvedne vlasy. Všimnu si modřiny co má na krku. „Světlano co ta modřina prosím tě“ zeptám se tiše. Okamžitě pustí vlasy zpět a jen se omluvně usměje. „Dáme si dortíky, naši nezapomněli a koupily něco“ pobídne mě a proto zjistím, že nechce mluvit a nebudu to zní páčit.
Zdeněk se ozve až kolem páté hodiny, takže se rozhodneme za ním a Daliborem vyrazit do baru abychom to oslavily ještě jednou a řádně. Dalším volajícím je táta, takže hovor odmítnu a vypnu si telefon, nemám chuť si kazit náladu. „Najednou se strachuje co?“ všimne si mého rozpoložení Světlana. „Nebudeme to řešit, až to půjde odstěhuji se neboj“ slíbím a vyrazím společně s ní do centra. Kluci už sedí u stolu a drží dvě místa jen pro nás. „Ahoj“ pozdravím Zdeňka nadšeně a na uvítanou mu podám ruku. On se jen podiví a políbí přímo bouřlivě. „Tedy to jsem nečekala“ přiznám a posadím vedle něho. Okamžitě mě objeme okolo ramen, což mě potěší ještě víc. Asi ten včerejšek bude mít nějaké pokračování což oceňuji. „Dáš si něco k pití“ zeptá se starostlivě a zavolá poslíčka. Oba najednou ztuhneme když číšník, který nás obsluhuje je Jindra. „Dobrý den“ pozdraví zdvořile a nedá na sobě nic znát, přesto bylo vidět, že nás tu také nečekal. „Dáme si flašku šampaňského a čtyři skleničky“ objednám si aby věděl, že nejsem jen tak někdo. „Jak si přejete slečno“ uklonil se a odešel. „To byl přece?“ zeptá se Světlana udiveně. „Jo byl“ odvětím a otočím se směrem co odešel. Zrovna připravuje pití a zvedne hlavu ve stejnou chvíli jako já. Jen se usměje a pokračuje dál. Jakmile nám rozdělí skleničky, připijeme si na Světlanino zdraví a já si všimnu, že stále stojí u našeho stolu. „Potřebujete něco?“ zeptá se jakmile se naše oči střetnou. „Ne děkujeme, pro zatím je to vše“ odmítnu jeho další služby. On chytne moji ruku a políbí ji a pak odkráčí. „Ten floutek si dost koleduje co?“rýpne si Dalibor do Zdeňka. Ten mě k sobě jen přitiskne a políbí do vlasů. „Neboj já si jí ohlídám“ pochlubí se. Chci něco dodat, ale ucítím v ruce papírek nebo něco takového. Proto když se ti dva baví o nějaké zkoušce, otevřu dopis a přečtu vzkaz na něm. PŘIJĎ NA ZÁCHOD, MUSÍM TI NĚCO ŘÍCT. Světlana si toho všimne a proto jí opatrně vzkaz podám. Jen se uculí a kývne hlavou k záchodům. „Mám“ šeptnu. „Jasně hele nevíš co chce ne?“ zasměje se a vyřeší to sama. „Jdeme na dámy“ zeptá se mě a já rychle souhlasím. Zdeněk mě ještě na poslední chvíli políbí a pak propustí. „To jsem zvědavá co chce“ zděsím se a podívám se k baru odkud nás sleduje a jakmile vidí kam jdeme odloží ubrousek co nosí přes ruku a vyrazí za námi. Světlana odejde opravdu na záchod a já čekám v uličce před. „Díky“ ozve se zamnou po chvilce. „Není zač, ale mluv někdo z kluků by mohl přijít“ popoženu ho v tom povídání. „Klid, pojď semnou“ vybídne mě a já se nechám od něho zavést někam do skladu pití. „Chci se omluvit za včerejšek, měl jsem asi dost a proto jsem se tak choval. Já totiž k holkám nejsme hrubý a dost mě to potom mrzelo hlavně když vidím, že tu dnes jsi s ním. Tak kdybys mohla promiň“ omluví se na jeden nádech. Ocením jak se zachoval a proto mu nabídnu ruku. „Tak ok“ souhlasím a opadne ze mě tréma, kterou jsem celou dobu měla. „Jsi super holka a včera se mi s tebou dobře povídalo, takže by kamarádství nebylo marné ne“ nabídne mi velkoryse. „Proč ne?“ Jindra se s tím spokojí a odvede zpět na chodbu kde už čeká Světlana. „Tedy kde jsi měla jsem strach jestli se ti něco nestalo“ zděsí se když vyjdeme z vedlejší místnosti. „Neboj“ uklidním ji a vejdeme zpět do restaurace. Sednu si přesně jako předtím ke Zdeňkovi, kterému jsem zřejmě ani nechyběla jak tak koukám a nepostřehl, že jsem byla déle pryč. Alespoň není žárlivý rapl což se mi u kluků nelíbí ze všeho nejvíce. Asi pětkrát za večer mi zabloudí zrak k baru kde se na mě usmívá Jindra a kdykoliv něco chceme je první u našeho stolu, proč asi.
Když dorazím domů ve společnosti Zdeňka který mě ochotně doprovází, je uklizeno a v obývacím pokoji hraje televize. „Ještě nespí“ šeptnu a strčím ho do pokoje, než nás uslyší. Jakmile zavřu vrhne se na mě a doslova ze mě to oblečení trhá jak je vzrušený. „Já tě tak moc chci, včera večer jsem si tě jen přestavoval a měl jsem co dělat to rozchodit, ale moje představivost je dost mizerná jak tak koukám“ řekne a začne mi hladit prsa, která vysvobodil jedním trhem z podprsenky. „Pomalu nespěchej“ snažím se ho uklidnit, ale kdepak vezme mě do náruče a odnese do postele. Po chvilce je po všem a mě je to trochu líto. „TO bylo krásné“ libuje si naopak Zdeněk a odvalí se vedle mě. „Jo bylo“ odvětím tiše a přikryji nás oba dekou. Najednou do mého pokoje vletí Markéta a zděsí se. „CO to tady jako je“ začne pištět. Zdeněk se zakryje a přitiskne k sobě, abych ho zakryla. Ten křik samozřejmě přiláká tátu a ten se zděsí ještě víc. „Tedy Mirko tohle už je vážně moc. Nejen že zmizíš a neozveš se celý den, ale pak mi tady ještě děláš z domu noclehárnu a chováš se jako nějaká lehká holka“ začne mi vyčítat. „Prosím co jsi mi to řekl, to snad není možné takže mám zákaz si sem i někoho vodit“ zděsím se a mám co dělat abych se nerozbrečela, jak mě uráží. Markéta se jen usmívá a pozoruje jak to dopadne. „Jí dovolíš aby si tady dělala co chce a když si někoho přivedu já tak jsem hned lehká holka“ běsním dál. Táta vezme všechny Zdeňkovi věci a hodí je po něm. „Mladíku oblékni se a vypadni, nebo zavolám policii“ začne ještě vyhrožovat. „No tak to není třeba. On za nic nemůže nemohl vědět, že je Mirka nesvéprávná“ vloží se do toho Markéta. To si snad dělá srandu, jaké nesvéprávná. „Pojďte na kafe a promluvíme si o tom v klidu“ nabídne mu a odvede tátu vedle. Jakmile se zavřou dveře rozbrečím se. „Tedy tvůj táta je docela rapl, měl jsem z něj strach“ svěří se mi Zdeněk a podá mi oblečení. „Kam jako teď jdeš“ zděsím se. „No chci s tebou chodit a tvoje máma mi nabídla kafe tak proč ne. Pojď bude to lepší než tyhle hádky“ podá mi ruku. „TO fakt si fakt nemyslím, ale jestli chceš tak si jdi dát kafíčko“ odseknu a navleču si na nahé tělo jen tričko a kalhotky. Zdeněk mě chce obejmou, ale na tohle tedy nemám náladu a proto ho odeženu. „Koukám, že dnes už to nebude nijak valné, zavolám zítra a domluvíme se co dál“ rozloučí se a vyjde z pokoje. Slyším ho jak se dole s nimi baví a mě tím naprosto ničí. Proto vezmu do ruky maminčinu fotku co mám na nočním stolku a pozoruji jak se na rámečku tvojí mokré tečky od mých slz, které samovolně odtékají.
O celém incidentu řeknu ihned druhý den Světlaně, která je stejně překvapená jako já ze Zdeňkova chování. „A to fakt jako si chtěl dát kafíčko a pokecat po tom všem“ směje se na celé metro. „Jo přesně tak víš jak mi bylo, cítila jsem opravdu jako nějaká běhna“ přiznám se a dusím v sobě ten vztek. „Potřebovala bych se odreagovat, ale nevím jak“ svěřím se jí. „Dneska máš školu do kolika?“ zeptá se a začne hledat vlastní rozvrh. „Myslím, že do tří proč?“ Světlana je prostě prima a napadne jí jít se vyřádit na tae-bo, které v takové krizi pomůže. „Super hele takže ve čtyři před halou“ rozloučí se a vystoupí na stanici Můstek.
Zdeněk mi zavolá hned po obědě, asi čekal že mě už přešel vztek. „Co chceš“ ozvu se do telefonu podrážděně. „Promiň že volám, myslel jsem že jsme byly domluvení že se ozvu“ začne mumlat do telefonu. „Jo to jsem nějak nepostřehla, nedomluvil si se s mým tátou třeba. A jaký byl seznamovací večer“ rýpnu si. Uslyším jak si vzdychne. „Ten včerejšek byl takový celý divný co si to dnes vynahradit. Celé odpoledne mám volné, kdybys chtěla“ nabídne se velkoryse. „Promiň, ale budu radši se Světlanou ta nezradila jako ty“ odmítnu a položím než stačí cokoliv říct. Asi jsem to vzala trochu tvrdě, ale pokud ho to mrzí tak přijde.
Cvičení si užiji jako nikdy, a pod každou ránou si přestavuji tu krávu Markétu a taky tátu. I když za to vlastně nemůže jaký je zklamal mě. „Tak jak se cítíš teď“ zeptá se Světlana když ke mně vleze do sprchy. „Jsem naprosto vyčerpaná, ale zároveň ze mě největší vztek opadl“ usměji se. „Hele buď je ta sprcha čím dál víc menší a nebo mi zase vyrostla prsa“ zděsí se. „Spíš to druhé hele, neměla by jsi to s těmi prášky tak přehánět“ upozorním ji. Za to na mě pustí studenou vodu prý abych vychladla a nechala si ty vtipy. Rýpu od ní do té doby co v patnácti letech polykala prášky protože byla narvózní, že ji nerostou a pak se to nějak přehouplo a ona měla čím dál větší a proto si jí takhle často dobírám. Jakmile vylezeme z posilovny zarazí mě nejen déšť ale také Zdeněk stojící přede dveřmi. „CO tady dělá“ zeptám se tiše. „Volal mi tak jsem mu řekla, kam chodíme cvičit a vidíš přišel“ usměje se a vytáhne mě z vestibulu. „TO je trapas fakt vypadám jako zmoklá slepice“ zděsím se nad svými vlasy, které jsem stáhla ledabyle do culíku. „Ahoj“ pozdraví mě jako první. „Ahoj“ odvětím a přešlápnu ze strany na stranu. „Můžeme si promluvit sami“ navrhne mi tiše. Kývnu na Světlanu a ta mi jen zamává a vydá se domů sama. Zařadím se tedy po boku Zdeňka. „Včerejšek mě mrzí“ omluvím se první. „TO je v pořádku vlastně jsem ti chtěl říct to samé. Nebylo to asi fér, ale tvoje mamka je v pohodě docela.“ Jen se zašklebím a nesouhlasím. „Není to moje máma a není v pohodě. Je to kráva co si nevidí do huby a chtěla se ukázat jak je na mě hodná před tátou.“ Zdeněk na to nic neřekne a dál vedle sebe kráčíme tiše až k našemu domu. „Takže děkuji za doprovod a myslím, že tomu necháme volný průchod“ rozloučím se s ním u dveří. „Víš já ale nechci abychom se rozhádali kvůli takové prkotině, protože včerejšek byl krásný a nerad bych to zkazil něčím takovým“ navrhne a cvrnkne do nosu. Chvilku přemýšlím a pak se na něj zavěsím a sama od sebe políbím. „Ok souhlasím tak zítra se sejdeme v baru a vyrazíme si někam“ navrhnu pro změnu já. „Dobře tak kolem páté bude se ti to hodit“ ujistí se. „Budu tam“ slíbím a naposledy ho políbím. Pak se konečně odtrhneme a já zamířím domů. Už na schodech mě však zastaví Markéta. „Proč jsi ho nepozvala dovnitř, takový hodný kluk“ začne se rozplývat. „Dej si pauzu a nech mě být. Jdu se učit a nemám náladu na ty tvoje hlody“ odseknu jí a zalezu do pokoje. Chvilku předním nadává a vyhrožuje jak všechno řekne tátovi, ale ani to mě nedonutí otevřít. Zahloubám se proto raději do učení které se mi bude hodit na zítřejší písemku. Další nemilí incident máme když se jdu vykoupat. „Slečinko na moment“ zavolá mě do kuchyně suverénně. „Co zase jsem udělala“ zeptám se předem. „Víš nechci ti do toho mluvit ale nejsem služka a mohla by jsi tady taky udělat občas nějakou tu domácí práci, třeba vyprat nebo tak“ začne mě poučovat. „Milá Markétko, já si svoje prádlo vyperu a nikdy bych ti ho ani nesvěřila. A to nádobí a ostatní domácí práce si dělej sama, protože já ho nepoužívám jestli jsi si nevšimla. A nezapomeň to říct tátovi“ dodám suverénně a koukám jak jí padne brada, tohle ani ve snu nečekala. „Ještě něco?“ zasměji se a odejdu do koupelny. Tak tohle jsem zvládla na jedničku, pomyslím si když relaxuji v horké vodě.
Dny utíkají jako voda a náš vztah se Zdeňkem se čím dál více zlepšuje. O návštěvách u nás už napadlo ani slovo a takže nemusíme nic řešit a jen si užívat. Jako třeba dnes vyrážíme do kina na nějakou premiéru akčního filmu. Takže před pátou hodinou stepuji u kina a čekám odkud se zjeví. Dokonce mezi ostatními zahlédnu Jindru který jde zřejmě s přítelkyní jak tak koukám. „Ahoj“ pozdraví mě nadšeně, protože od toho incidentu jsem se neviděli. „Jak se pořád máš, nebyla si u nás v baru ani nepamatuji“ začne mi vyčítat. „Mám nabitý program a párkrát jsem tam byla ale zase jsi tam nebyl ty?“ odvětím. Tomu se jen zasměje a zavolá tu dívku k nám, protože netrpělivě přešlapuje opodál. Je opravdu hezká, to musím uznat. „Tak tohle je ta Mirka o které jsem mluvil a tohle je moje sestřička Radka“ přestaví nás velkoryse. Nikdy bych nepoznala, že jsou to sourozenci protože si nejsou ani trochu podobní. „Jé Radka to si budu dobře pamatovat moje sestra je taky Radka“ zasměji se té náhodě a podám si s ní ruku. „Konečně tě poznávám, brácha o tobě často mluví a je to někdy fakt děs, dělej s tím něco“ poprosí mě. Proto mu přikryji pusu rukou a dodám. „Tohle by mohlo stačit, příště si přinesu lepenku. Jo copak tvůj bratr je ukecaný až to bolí“ souhlasím s ní a proto se docela dobře bavíme než začne film. Snažím se dovolat Zdeňkovi ale ten nebere telefon, takže nechci nechat propadnout lístek a vyrazím s těmi dvěma. Bohužel nemáme stejné lístky, takže sedíme každý jinde, ale každou chvilku postřehnu jak se Jindra otáčí dozadu zamnou. Proto na něho mávnu aby se přesunul ke mně, když je volné místo po Zdeňkovi. Jen se uculí a začne přelézat sedačky. To se samozřejmě nelíbí ostatním, takže nadávají jako špačci. „Tedy to bylo něco, vidíš co kvůli tobě dělám ruším ostatní lidi“ začne si stěžovat. „Jak kvůli mně, kdybys nechtěl tak nejdeš“ dostanu ho a on s úsměvem přikyvuje. „Koukám, ty se semnou nepářeš.“ Chci něco říct, ale starší manželský pár před námi dost běsní, takže je nebudu provokovat.
Film byl sám o sobě pěkný, akorát ty sedačky byly nepohodlné, takže mám zadek jako z betonu. „Au“ stěžuje si taky Radka. „Ty sedačky jsou jako kdybych seděla na špalcích v lese. Jak to že v téhle moderní době nejsou podložené“ stěžuje si. Tomu se jen s Jindrou smějeme a nemáme co dodat mluví nám z duše. „Musím už jít domů a děkuji za společnost“ rozloučím se. „Jdeš sama a kam až“ podiví se Radka. „No pojedu tramvají k nám na sídliště a pak kousek parkem k našemu domu“ svěřím se jí. „To se nebojíš, já bych se zbláznila strachy“ zděsí se a pochválí mě za odvahu. „Příjemná cesta to nebude, ale mám pepřoví sprej tak to pomůže“ ukážu ji lahvičku. Jindra ji vezme do ruky a usměje se. „S tím toho tedy zmůžeš, když máš stržené to na stříkání. Leda že by jsi ho rozbila a ten pepř mu do těch očí nasypala. TO už by jsi byla, ale tak třikrát znásilněná“ baví se tím. Opravdu je můj sprej rozbitý a proto ho hodím do nejbližšího koše. „Takže musím spoléhat na svoje pěsti“ odvětím a vydám se k zastávce. „Stůj“ zastaví mě Jindra. „Uděláme to jinak. Nejprve pojedeš s námi abychom doprovodily Radku a pak pojedu domů s tebou jo“ navrhne. Radka souhlasí, prý by sama nešla a mě to taky nedoporučuje. Kouknu na hodinky a rozhodnu se udělat to tak jak říkal Jindra. Společně proto vyrazíme k jejích sídlišti, které je prý jen několik bloků. Těch několik bylo deset, takže pořádná procházka. „Hezké sny“ rozloučí se s Radkou a ona se jen usměje a dodá. „Díky a dej si pozor na něj. Taky je to dobytek“ zasměje se a jen tak, uteče před jeho rukou. „Počkej doma“ dodá a vyrazíme k tramvajové zastávce. „Díky za doprovod“ snažím se navázat rozhovor abych přerušila to trapné ticho. „Prosím tě nestojí to za řeč, já děkuji za super večer hele. Nechtěl jsem na ten film jít a donutila mě ona. Jenže když jsem viděl tebe zlepšila se mi nálada“ přizná. Tramvaj se dostaví v zápětí a proto si nastoupíme do zadního vagonu, abychom si mohly povídat. „A co je jinak nového?“ Nevím co mu mám povídat a proto zalžu. „No nic jsem naprosto šťastná, akorát mám teď dost učení ale jinak je to ok.“ Jindra se usměje a pokračuje ve výslechu. „Ty s tím klukem co s tebou byl v baru chodíš?“ V tomhle mu samozřejmě nechci lhát a proto kývnu. „A ten měl dneska přijít nemýlím-li se?“ Je jako Kryštof Columbus. „Jo přesně, asi mu do toho něco vlezlo dělá vysokou školu takže je to jako na vodě ty jeho přednášky“ zastanu se ho. Víc se nevyptává a změní téma za což sem mu vděčná.
Cesta přes park je opravdu docela děsivá takže Jindrovu ochotu dost ocením. „Můžu se tě chytnou za ruku“ zeptám se tiše. Jindra nic neřekne a sám ji chytne. Proto jdeme v ruku v ruce až před náš dům. „Děkuji ještě jednou“ řeknu protože nevím jak se rozloučit. „Není zač už jsem to říkal, já děkuji za hezký večer a doufám že nebyl poslední“ usměje se. „Neboj“ujistím ho a chci mu dát pusu na tvář, když v tom se otevřou naše vchodové dveře a vyjde z nich Zdeněk. Vůbec nás nezaregistruje a proto se provinile schováme za popelnici. Vypadá nějak ustrašeně pomyslím si, ale co tady dělal. „To je přece“ špitne Jindra, takže v obavě že nás prozradí mu dám zase ruku přes ústa. Zdeněk se nijak nezdržuje a docela rychlým krokem zmizí z našeho dohledu. Vytáhnu Jindru opět na světlo. „Cítím se dost mizerně, on mě asi hledal a já se tady s tebou schovávám“ začnu se strachovat. „Prosím tě nic neviděl ne a kde jsme to skončily“ usměje se a nastaví mi tvář. „Jo koukám, že si to dobře pamatuješ“ usměji se a políbím za odměnu. „Hezké sny“ popřeje mi. „Tobě taky“ rozloučím se a zalezu do domu. Díky bohu je klid, zřejmě šly spát a nečekali, tím lépe pro mě.
S tátou se bohužel srazím v kuchyni ráno. „Ahoj“ pozdraví mě a odsune židli. „Nebudu snídat musím jít“ odmítnu a chci odejít ale zastaví mě. „Budeme spolu dlouho nemluvit“ zeptá se celkem normálním tónem. „Ty jsi začal takže asi ne“ odvětím a zůstanu stát na místě. „Prosím“ hodí smutné očko, proto si odložím tašku a zasednu ke stolu a naliji si alespoň čaj. „Musíme si promluvit, protože tohle přece nejde. Jsi moje dcera a já nechci abychom na sebe byly jako cizí. Mám tě rád“ začne mluvit. „Jo to vidím, při každé příležitosti mě vynadáš nebo nějak znemožníš“ rozčílím se. „Promiň jestli jsem se poslední dobou choval špatně, ale je toho na mě moc. Nejdřív se nervuji v práci a pak přijdu domů a řeším tvoje a Markétiny spory. A pak taky ten kluk, co tě to napadlo“ promlouvá mi do duše. Nevím co na to říct. „Víš prostě tohle je můj přítel a myslím že ve svém věku mám na někoho trochu nárok nemyslíš. A já ho na kafe nezvala jestli si pamatuješ to byla Markéta. Takže se omlouvám jestli vás včera probudil večer ale netušila jsem že mě bude hledat“ omluvím se rychle, abych měla čistý štít. „Včera večer, o ničem nevím. Nebyl jsem doma přišel jsem až v jednu ráno měl jsem v nemocnici naléhavý případ. Jedině že by s ním mluvila Markéta a ta nic neříkala“ pokrčí rameny. „Nebudeme to řešit ano, přiveď si ho kdy chceš ale za denního světla prosím“ poprosí mě smířlivě. „Uvidíme a ty mi slib, že už nikdy mi nebudeš nadávat že jsem lehká holka a nebudeš se otírat o mamku, to nesnesu“ poprosím ho. Jen tiše přikývne, pak si vzpomenu že přijede Radka a oznámím mu to. Je opravdu rád a nehraje to, po dlouhé době.
Včerejší večer podrobně líčím Světlaně, která mě chválí jak dobře jsem zaválela, měla docela tíží svědomí, protože Zdeněk mě hledal a já se bavila s Jindrou. „Neřeš takové kraviny, prostě jste nic vážného nedělali hele. Víš co je ale zvláštní že Zdeněk vyprávěl Daliborovi jak si ten večer báječně užil. Proč to říkal, když nebyl s tebou?“ Tohle fakt netuším, takže jen pokrčím rameny a protože musí vystoupit domluvíme se na odpoledne, abychom zašli do baru a probrali to.
Už o oběd mi přijde zpráva, že se Zdeněk za včerejšek omlouvá a že nestíhal, proto se ho zeptám co dělal, že nestíhal. Na to už neopoví a proto chci tomu přijít na kloub. Světlana se samozřejmě zdrží, proto vyrazím do baru sama. Jindřich na mě už čeká a jakmile mě zahlédne dovede k nejlepšímu stolečku hned u baru. „Nečekal jsem že přijdeš“ řekne jakmile se usadím. „Ne tak proč je tady ta rezervace“ všimnu si cedulky. „Nečekal jsem tě, ale doufal že přijdeš“ dodá a proto se zasměji a poručím si jednu anglickou kávu. Posadil si mě schválně k baru aby semnou mohl každou chvilku blbnout a pomalu nestíhá objednávky. Když se ten nával trochu zklidní přisedne si a požádá o moje číslo, prý ho to včera napadlo až doma a proklínal se za to. Nadiktuji mu těch devět čísel a on mě prozvoní abych si mohla ji já jeho číslo uložit. Světlana dorazí po hodinovém zpoždění a ještě má rozcuchané vlasy, takže vím jak se zdržela. „Omlouvám se a neptej se“ řekne aniž bych něco řekla. „Ok, co si dáš“ souhlasím a zavolám k sobě Jindru. „No ne tebe bych tady nečekala“ zavtipkuje Světlana protože o včerejšku ví všechno. „Už je to tak“ mrkne na mě a donese i jí jednu anglickou kávu. „Povídej co máš na srdci“ začnu vyzvídat, protože doufám že z Dalibora páčila kde včera byl Zdeněk. „No nic nového, prý mlčí jako ryba a kromě toho jak si to užil neřekl nic. A dokonce tvrdil jak byl s tebou u vás“ zamračí se. „Nevím co to sním je, proč takhle kecá Daliborovi, že by se styděl za to že nic nebylo a chce se jen kasat“ navrhnu tuhle možnost. „Jo to možné“ uzná to Světlana. „To je jedno za chvíli dorazí takže se tvař, že o ničem nevíš“ poradí mi. Souhlasím, když bude chtít tak se přizná sám.
Kluci dorazí něco po páté hodině a přisednou si k nám. Zdeněk je naprosto normální a jakmile mě uvidí přímo mě zmáčkne v náruči. „Co se děje“ zděsím se a snažím se z jeho objetí dostat. „Nic, jen tě rád vidím“ dodá a vášnivě políbí. Jakmile se podívám k baru, kde stojí Jindra a tváří se jako deset čertů. Proto na něj vypláznu jazyk a on okamžitě otočí a usměje se. Nechám to být přesně tak říkala Světlana a normálně se s ním bavím o včerejším kině jako by tam byl semnou a až když Dalibor odejde na zápas uhodím na něho. „Kde jsi vlastně včera byl, když každému říkáš něco jiného“ zeptám se ho otevřeně. „Nestíhal jsem lásko. Nejdřív mě zavalila učitelka materiály k nastudování takže jsem zůstal v knihovně a zapomněl na čas. Pak jsem si to uvědomil a vyrazil ke kinu, tam jsi nebyla a tak jsem šel domů“ řekne smutně. „No a proč jsi mi nezavolal?“ divím se dál, protože se ho na to proč byl u nás nezeptám jinak bych se prozradila, proč jsem se schovávala. „Nechtěl jsem tě probudit, myslel jsem že spíš“ odvětí a dopije zbytek piva. „Zavolej toho kluka ať mi donese pití“ poprosí mě a zmizí na záchod. „Je divný“ uzná i Světlana. „Nevím necháme to být, je pravda že u nás byl takže mě hledal“ snažím se ho ospravedlnit a dojdu k baru. „Jedno pivo“ požádám Jindru. „To mu děláš služku pořád“ zeptá se podrážděně. Zůstanu koukat s otevřenou pusou. „A tady někdo žárlí, copak jsem ti k tomu dala příležitost“ zeptám se ho naštvaně. „Ne“ odvětí a vrazí mi do ruky půllitr. „Dík“ zavrčím z odjedu zpět ke stolu. Nevím co to se všemi je sakra.
Dnešní doprovod mi dělá Zdeněk jak jinak a nechá se odvést až k nám. „Nepozveš mě nahoru“ zeptá se přede dveřmi. „Nevím jestli je to vhodné“ namítnu. On mě však k sobě přitiskne a zašeptá. „Je to nutné.“ Proto ho vpustím do vrat a společně vejdeme do domu. „Musíme se ohlásit“ oznámím mu, protože jsem to tátovi slíbila. „Jsem doma“ zavolám do nitra domu. „Konečně, kde jsi jako byla. To tvoje courání jej děsné“ ozve se z ložnice Markéta. „Je doma táta“ zeptám se a nehledím na její stížnosti. „Ne, je v práci“ odsekne a vyjde z ložnice. Její tvář se jakmile vidí Zdeňka rozzáří. „To nemůžeš říct, že si přivedeš hosta, udělala bych něco dobrého“ začne se přetvařovat. „Není nutné, jdeme nahoru kdyby přišel táta tak zavolej“ dodám a táhnu Zdeňka sebou. Jen zavřu dveře vrhne se na mě a proto ho od sebe odtrhnu. „Hele tak to ne, já nejsem nějaká žíněnka. Chci s toho taky něco mít ne být jenom další potřebný článek k tomu aby sis udělal dobře“ vynadám mu. „Miláčku to si můžeme udělat jindy romantický večer, ale teď pospíchám“ namítne a opět se ke mně přisaje. „NE buď normálně a nebo vůbec“ odmítnu. Proto si vzdychne a řekne, že dnes nemá na nějakou romantiku čas a musí se učit. Jen mu dám pusu na tvář a pošlu ho domů, když nechce nebudu se vtírat, copak jsem pro něj pořád jako nějaká holka na zavolání po měsíci chození. Všechno napíšu Světlaně a ta mi jednou větou poradí, abych ho poslala do háje a šla za Jindrou. Fakticky rada nad zlato, ještě že zítra přijede Radka a budu mít čas na přemýšlení. Ještě než usnu mi přijde ještě jedna sms. Doufám že to bude od Zdeňka a omluví se mi, ale je od Jindry ale potěší mě víc, protože se omluví za dnešní chování prý nemá důvod žárlit a choval se jako pitomec. Proto ho vezmu na milost a popřeji mu hezké sny. Měla bych usínat rozpolcená z toho co se stalo se Zdeňkem, ale jsem v pohodě protože mi popřál hezké sny Jindra.
Radka dorazí přesně v deset hodin a proto jí běžím nadšeně otevřít. Okamžitě si padneme do náruče a vydržíme dokud si neodkašle její přítel a chce se semnou taky přivítat. Ovšem vidím, že to není ten jako minule a proto se podivím. Radka se jen zasměje a pokrčí rameny, její heslo je totiž užívej dokud můžeš. „Milá sestřičko tohle je Robert a Roberte tohle je moje malá sestřička Mirka“ přestaví nás a nechá nás pozdravit se. Jakmile se uvítáme zeptá se na ty nepříjemné věci. „Kde je ta špína“ zeptá se než vstoupí do domu. „Je v kuchyni a připravila na tátův pokyn oběd. Prosím tě je sice blbá ale nepouštěj se s ní do křížku hned na začátku, kvůli tátovi vypadá špatně uvidíš sama“ poprosím ji. Sice se moc šťastně netváří, ale slíbí mě i Robertovi že bude hodná. Odnesou si kufry do pokoje pro takové návštěvy a společně jdeme do kuchyně. Markéta se samozřejmě začne přetvařovat a vítat je jako blázen. Radka se sní nepozdraví nijak extra přátelsky jen jí podá rychle ruku a hned se zajímá kde je táta. „On je po noční takže se šel teď vykoupat, aby jste se prý nelekli“ odpovím za ní. Robert se s Markétou taky pozdraví jen dobrý den a víc to nehrotí, asi si konečně Radka našla pořádného kluka protože všichni předešlý se mohly zbláznit jak jí nadbíhali a proto hned letěli. „Jaký byl let“ zeptá se Markéta starostlivě. „No super, povídej co je nového“ odpoví Markétě unuděně a začne se vyptávat mě. „Jde to dobře, teď se dost učím hele, ale jinak to je dobré. Spíš povídej co ty a Amerika. Jak jsi užívala zvolení Obami“ zavtipkuji, protože vím že keci o politice nesnáší. „Docela jsem měla radost, ale když byly potom všude lidi přešlo mě to.“ „To já taky koukala a přála jsem mu to. Musel to být rachot co?“ začne se zase do našeho rozhovoru vměšovat Markéta. Radka se jen zamračí a odpoví. „Víte co, tady probíhá soukromá konverzace a jestli vás doma neučily slušnému chování tak vám to řeknu já. Neposlouchejte cizí rozhovory není to slušné.“ Markétě spadne čelist a já vyprsknu smíchy, koukám že sestřička si tu moji prosbu nebere tak k srdci. Markéta však pochopí a odjede z kuchyně. „Šla si stěžovat“ upozorním ji. „I kdyby tak co“ usměje se a jde dodělat oběd. „No podívej kouká okolo a nedokáže udělat ani obyčejné řízky. Pojď pustíme se do toho, se nedivím že táta je tak špatný když mu vaří tohle“ začne vtipkovat. Kdyby ale věděla proč nesměje se tomu. „Radko to není jídlem ale snad každou sobotu si tu dělá mejdan a jsou tu ty její kamarádky. Když táta přijde z nemocnice tak si nemůže ani lehnout a musí pařit s nimi“ začnu si stěžovat. „To je ale kráva fakt, ona si asi nevšimla že tátovi je víc než jí a potřebuje častěji odpočívat. Já ho ale varovala a co mi bylo řečeno abych se nestarala tak to nedělám“ rozčiluje se. Naši debatu přeruší tátův nadšený hlas když vejde do kuchyně. „Ahoj holčičko, tolik jsem se těšil“ usmál se a stál ve dveřích jako by měl strach nebo co. „Tak nějak podobně“ usmála se Radka chopila se iniciativy sama. Objala ho tak dojemně, že jsem měla až slzy v očích. Táta ten svoje emoce neskrýval a slzička mu opravdu ztekla. „Jsi nějaká jiná“ pustily se konečně a začaly se analyzovat. „Jo ty taky, ale to si popovídáme pak. Teď doděláme oběd a ty se tady posaď a seznam se s mým přítelem Robertem“ poručí mu a on poslechne jako pejsek. Pak se nakloní ke mně a zděsí se. „Vypadá jako chodící mrtvola, ale neboj pomůžeme mu“ mrkne na mě a začne obalovat naklepané kotlety.
Markéta se k obědu nepřidá ani když pro ní přijde taťka a protože se těšil hlavně na Radku moc se nesnažil jí přesvědčovat. Proto odejde ve dvě hodiny někam ven aniž by nikomu něco řekla. Jen se zavřeli dveře spustila Radka jako siréna. „Táto to jako si dělá srandu ta tvoje Markétka. Co to tady předváděla když jsme přijeli. A podívej se na sebe jak vypadáš, neříkej že ti tohle vyhovuje. Kdyby to viděla mamka tak se zblázní jak jsi zhubl“ rozkřikne se až nadskočím. Táta jen polekané pohlédne až mu zaskočí. „Radko přece jsi se nepřejela hádat“ snaží se jí usměrnit Robert. „Ty mlč, podívej se na to. Copak je tohle normální, je to doktor a ty pacienti se ho budou za chvíli bát a bude muset dělat jenom na pitevně, tam už je to všem jedno“ rozhořčí se. Proto se Robert vzdá a tak ho zavedu do pokoje na počítač, aby se tohohle nemusel účastnit. Když se vrátím do kuchyně už Radka nesedí, ale nervózně pochoduje sem a tam. „No řekni Mirko, jaká je ta jeho Markétka co ti dělá a jak se k tobě chová“ řekne naštvaně. Táta se po mě otočí a čeká. „Já už mu to říkala snad stokrát, že já a Markéta nejsem kamarádky a nikdy nebudeme. Vadí mi to její chování vůči mě a vlastně i tobě. Dělá z tebe blbce a tobě je to jedno“ odpovím po chvilce váhavě. Táta je naprosto hotový a proto složí hlavu do dlaní a opře o stůl. Podívám se vyděšeně na Radku jestli to nepřehnala. Ta se vedle něj posadí a donutí ho zvednout obličej, který vykazuje známky naprosté únavy a smutku. „Holky moje to bych přece nechtěl, aby jste trpěli mojí vinnou ale já jí mám rád. Je jaká je a vy taky. Nikdo nejsme bez chyb, zkuste pochopit mě. Ty jsi Radko odešla hned po škole a tady Mirka chce taky zmizet co jsem slyšel. Už teď je doma minimálně a to si myslíte, že chci zůstat navždycky sám“ začne se strachovat. Radka jen zakroutí hlavou. „Víš moc dobře proč jsem odešla tak brzo. Nebýt jí tak jsem ještě tady, nebo jsi zapomněl jak vyjela po mém klukovi a to přímo před mýma očima“ rozběsní se a je mi jasné, že jí to stále bolí. „To není pravda byla to lež a nechci tohle už nikdy slyšet. Chtěl jí zneužít a můžeš být rád, že neudělal to samé tobě“ začne se rozčilovat táta. Radka to proto vzdá a odejde z kuchyně do pokoje. Zůstanu s ním jen já a on jen vzdychá. „Mirko přece nebyl důvod si takhle stěžovat“ napomene mě tiše. „Kdepak nebyl, když to vidím měla jsem to nechat být s tebou to totiž nic neudělalo“ uznám a odejdu za Radkou. Jen slyším jak hodí zřejmě skleničkou o linku nebo o něco jak je naštvaný.
Odpoledne vyrazíme na hřbitov, který jsem teď zanedbávala a dost se za to stydím. Robert je opravdu super kluk a nechá nás o samotě, abychom si mamky užily sami. Radka má jako vždy slzy v očích a pořád mluví o tom dnešním incidentu s tátou. Je jí to tak strašně líto a já se jí nedivím. Je smutné jak je táta zaslepený. „Mirko víš co by bylo lepší, kdyby maminka neumřela. Tohle všechno bychom neřešily a byly šťastná rodina“ vzlykne a obejme mě okolo ramen. „To víš že by to bylo lepší, ale nezměníš nic a doufám že jsi nepřijela jen nadávat a smutnit, protože dnes ti chci přestavit svého přítele a jít si s tebou a Robertem trochu zapařit“ navrhnu. Nejdřív se tváří trochu nezúčastněně, ale nakonec souhlasí a proto se od nich odpojím a vyrazím za Zdeňkem abychom se usmířily a také domluvily ten večer, protože telefon má nedostupný. Zavolám pro informaci Daliborovi abych se ujistila že je doma. Ten mi dokonce nadiktuje přesnou adresu takže vyrazím k jejich bytu. Až na třetí zazvonění se mi konečně ozve zachroupání a poté jeho hlas. „Prosím“ řekne unuděně. „Tady někdo do by tě rád viděl a taky napravil ten včerejší den. A neříkej že nemáš čas, protože Dalibor mi řekl že ano“ řeknu než něco namítne. „Tak pojď“ cinkne mi a já rychle vběhnu do suterénu. Poté vyjedu výtahem až do čtvrtého patra, kde už stojí v otevřených dveřích. Musím se smát, je rozcuchaný a jen v trenýrkách. „Tedy koukám, tady jsem někoho zbudila co ty ulejváku“ zasměji se a políbím ho na krk. „Pusť mě dovnitř a já tě probudím jako vítr“ zašeptám vášnivě a chci se dostat do dveří. „Já tě tam nemůžu pustit“ zděsí se a přivře mi skoro nos do dveří. Nechápu co to s ním je proč jako pořád trucuje. „Zdeňku včerejšek se prostě nevyvedl a s tím nic neudělám. A tak si to dnes vynahradíme jo“ začnu se skoro doprošovat. On jen tiše zakroutí hlavou a zevnitř se ozvou hlasy. „Ty tam někoho máš co“ zděsím se a odstoupím od dveří. Opět mlčí jen kývne hlavou a proto mu ubalím takovou až se zakymácí. „Jsi hnusný fakt. Jdi se bodnout i stou svojí novou slečnou, jednou ti nedám a hned si hledáš náhradu co?“ vykřiknu zoufale a zaběhnu do výtahu. Brečím celou cestu než dorazím dolů a asi ten otřes výtahu způsobí, že mě napadne báječná věc a to počkat si až ta jeho slečna vyleze ze vchodu abych si jí mohla podat. Posadím se proto na lavičku kousek od jeho paneláku a vchod mám na očích. Netrvá ani patnáct minut a otevřou se vchodové dveře. Nejprve vyjde Zdeněk a potom jeho nová slečna, jenže to mě ani ve snu nenapadlo kdo to může být. Zkouším se štípnout jestli nesním, ale bohužel není to sen ze kterého bych se mohla probudit. Takhle musím koukat jak se Markéta zamilované loučí se Zdeňkem. Ten jí sice tolika lásky nevěnuje, ale na dlouhý polibek se zmůže. To byly ty hlasy a proto mě nechtěl pustit dovnitř. Pak mi to docvakne, že už jsou spolu asi dlouho a proto jsem viděla tenkrát Zdeňka odcházet od nás, proto nepřišel do kina a říkal Daliborovi, že si večer užil. On se na mě vybodnul a já ještě měla výčitky svědomí jako blbá. Přestanu se schovávat a rázným krkem vyrazím k těm dvěma. „Koukám, že jste jako hrdličky“ řeknu jim těsně za zadkem. Markéta okamžitě pozná můj hlas a nadskočí. „Co tady děláš“ začne hrát divadlo. „Já tady měla kluka, spíš co ty tady děláš. Nemáš náhodou být u kamarádky“ řeknu naštvaně a mám co dělat abych jí neskočila po krku. Zdeněk se radši ani nevyjadřuje ví moc dobře, že nejsem blbá a doplnila jsem si souvislosti. „Jsi odporná a nechápu jak můžeš takhle klidně lidem lhát. Nejdříve jsi mi sebrala tátu, pak jsi sebrala Radce kluka takže odjela a tím pádem jsi mi sebrala i jí a teď mého kluka takže mojí naději na lásku. Proč jsi sakra tak sobecká kráva“ obuji se do ní. Markéta jen suverénně pokrčí rameny dodá. „Kdybys jim dávala všem tolika lásky tak ti neutečou.“ To je naprosto poslední kapka a proto se po ní vrhnu a chytnu za vlasy. Okamžitě ji skolím na zem, protože v těch jejích jehličkách se moc bránit nemůže. Samozřejmě se mezi nás nacpe Zdeněk a začne nás od sebe odtrhávat. Chci jí tak moc ublížit a proto jí trhám vlasy pěkně po pramenech a škrábu do obličeje, aby už nikoho nemátl. Konečně nás Zdeněk dostane od sebe a já si všimnu, že mi natrhla novou bundu, ovšem proti jejímu obličeji je to maličkost. „Tohle jsi si dost pohnojila a tímhle tě zničím u táty. A ty Zdeněčku si užij sex s takovou starou kozou“ dodám a pomalým krokem odejdu od těch dvou.
Myslela jsem si jak jsem si ulevila, ale vůbec naopak padala na mě čím dál větší deprese a proto jsem zamířila znovu na hřbitov. Usedla jsem na maminčin hrob a rozbrečela se. Pak jsem zavolala Světlaně a všechno jí pověděla. Prý měla podezření, ale že s mojí macechou tak to netušila ani omylem. Chtěla se semnou sejít a proto jsme se domluvily na druhou hodinu v baru. Jakmile jsme položila telefon vše to však zamítla. Nikoho už nesmím svými problémy trápit. Proto jsem se rozhodla s tímhle mizerným životem skončit a vyrazit za mojí maminkou. Ta mě měla ráda a určitě se jí stýská. Naposledy jsem se jí omluvila a rozbila skleněnou svíčku, která se roztříštila přesně tak jak jsem chtěla a zbyl jeden velký kousek střepu. Přiložila jsem ho k zápěstí, když v tom jsem uviděla Jindřicha. Seděl na druhé straně hřbitova a pozoroval taky nějaký náhrobek. Co tady sakra dělá, proběhlo mi hlavou a proto jsem střep schovala do kapsy a pomalu se vypravila k němu. „Ahoj“ ozvu se tiše aby se nelekl. Jindra se prudce otočí a zamračí se. „Co tady děláš“ zeptá se zaraženě. „Já jsem přišla za mamkou“ odvětím a ukážu směrem kde leží. „Aha“ kývne a otočí se zpět k náhrobku. Všimnu si jmen co jsou tam napsané a zarazím se. „To je…?“ nedopovím jen vidím jak Jindra kývne. „Zabil se přesně na moje narozeniny. Dostal jsem tenkrát od našich krásné nové kolo. Nečekal jsem to a dostal jsem radostí epileptický záchvat a táta mi musel jet pro léky, které musím užívat každý den abych tomu předešel. Bohužel se domů už nevrátil, rozrušeností to napral ve sto dvaceti do stromu a byl na místně mrtví. Dodnes si to vyčítám, že to všechno bylo kvůli mně“ vzdychne a vstane. „To je mi líto“ špitnu tiše a strčím ruce do kapes, protože je docela zima. Najednou ucítím bolest a uvědomím si, že jsem tam měla ten střep. Proto vytáhnu ruku a on vypadne na dlaždičky. „Co to je“ podiví se Jindřich a sehne se pro to. „Rozbila jsem skleničku a chtěla jsem to vyhodit“ vymluvím se rychle. „A kde máš zbytek“ dostane mě. Proto jen zakroutím hlavou a otočím se abych odešla, přednášky o sebevrazích nechci poslouchat. „Koukám, že toho máme dost společného co?“ řekne tiše. Proto se otočím a chci vědět jak to myslí. „No tobě umřela maminka a mě táta a oba jsem se chtěli kvůli tomu zabít. Jenže jsme sraby a nedokázali jsme to, protože bychom v tomhle zpropadeném světě chyběli“ usmál se a nabídl ruku. „Nerozmyslela jsem si to. Jen se jsem tě viděla a chtěla se rozloučit“ odvětím a hodím hlavou. Jindřich se postaví aby mi viděl do očí. „Blbost, správný sebevrah se neloučí a udělá to po čem touží. Copak ty chceš zahodit takovou šanci žít, kvůli blbostem které tě potkali.“ Nevím co na to říct a proto mu taky podám ruku. „Tak a teď mi řekni co se stalo“ uhodí na mě. Jen zakroutím hlavou nechci mu to říkat, zařekla jsem se že nebudu lidi obtěžovat svými problémy. „Dobře tak neříkej když nechceš, ale neodmítej moje pozvání na drink a tím šanci začít znovu. A ten Zdeněk je blbý když tě nechal“ odvětí mimo. Zarazím se a chci se zeptat jak to ví. Jindra mě však dá pusu abych nemohla mluvit. Možná je tak lepší nač slova, když stačí činny, proto ho obejmu a nechám se unášet do nebe jak jsem měla v plánu.