Twilight 3 - po svém

Anotace: *závěr*

Bylo těžké vymyslet, kdybych mohla zůstat s Alicí o samotě a vše jí říct. Ne že bych u Cullenových trávila málo času, to opravdu ne. Jen jsem jaksi byla mimo…V Edwardově světě. Přece se ale příležitost našla sama. Edward musel s Carliste na Aljašku. Neřekl mi přímo proč, ale pochopila jsem, že tam mají ještě nějaké nedořešené záležitosti. S Alicí jsem se domluvila na sobotní dopoledne. Dnes byl pátek. Smrákalo se. Převalovala jsem se v posteli a nemohla usnout.. Najednou jsem uslyšela divný zvuk. Vycházelo to z kůlny za domem. Charlie už spal a tak jsem ho nechtěla budit. Jen tak v noční košili jsem vyklouzla z domu na zahradu. Zvuk stále slábl… Čím dál víc mi připomínal zvuk nějakého zvířete. A pak jsem ji uviděla. Stále tak nepopsatelně krásná, rozervaná a divoká.
„Věděla jsem to. Už ti nestačí být člověkem. Chceš víc…“ Zírala jsem na ni, neschopná slova. Měla bych se bránit,měla bych bojovat, měla bych se snažit utéct a zachránit si svůj obyčejný život.. A stála jsem o něj ještě? Nedívala se na mě jako na kus masa, dívala se s opovržením ale ne žíznivě.
„Co po mně chceš?“ odhodlala jsem se konečně promluvit.
„Pomstu!“ Ústa se jí stáhla do tenké čárky. Chytla mě za paži a táhla směrem k lesu. Nikdy jsem nevynikala v žádném sportu a tak to pro mě bylo utrpení. Na druhou stranu to byla šance. Mohla jsem být stejná jako Alice, Emet a můj milovaný Edward. V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že ho mohu ztratit.
Táhla mě stále hlouběji do temnot lesa až k malému jezírku. Nikdy jsem tu nebyla. Všude bylo cítit štiplavý zápach. Začínala jsem se bát… Ucítila jsem obrovskou bolest….byl to ten oheň, který jsem už znala. Křičela jsem, ale nikdo mě neslyšel. Její oči byly rozšířené a černé jako uhel. Začínala jsem ztrácet vědomí…. Bylo to jako bych padala a padala do tmy, stínů a spalujících plamenů.

V nevědomí se mi začal odvíjet příběh…. Utíkala jsem. Přitom jsem se divoce smála. Nebyla jsem lovenou zvěří, byla jsem lovec. Stačilo kousnutí a prožívala jsem ty samé pocity, jako v mých snech. Chutnalo to skvěle….poslední dobou jsem na nic, neměla větší chuť jako na tuto bublavou červenou tekutinu.. Nade mnou seděl Edward. Jeho pohled byl znechucený…plný odporu. Přesto tu byl, dokud jsem neuhasila svou žízeň.

Plameny pomalu ustupovaly a já jsem opět nabrala vědomí. Až nyní jsem si uvědomila, co právě jsem.Už nebylo cesty zpět.


/Tím to končím své vlastní fantazírovaní a jdu číst druhý díl - New Moon :) Protože originál, je originál./