1. Zlobivá holka

Anotace: Další příběh na pokračování. Tentokrát je hlavní hrdinkou rozpustilá Hanka, která se musí rozhodnout mezi přítelem a milencem. Udělá dobře?

Zlobivá holka

Naházela jsem poslední věci na tenis do sportovní tašky a rozhodla se vyrazit, než dorazí Aleš. Nechtěla jsem s ním řešit dnešní ranní hádku a neměla chuť si kazit zbytek tohohle dne. Venku bylo krásně to mě přímo vybízelo jít si zahrát tenis s Rosťou, který nadšeně souhlasil. Přece jen jsem, ale byla trochu soudná a nechala Alešovi alespoň vzkaz, aby neměl strach jen doufám, že nedorazí zamnou.

Milý Aleši, šla jsem na tenis a přijdu večer. Jídlo je v lednici zatím ahoj Hanka ?

Pak jsem se na ten vzkaz koukla a začala vzpomínat, že před dvěma lety jsem mu psala hotové romány a v každé větě bylo alespoň jedno miluji tě, proto nechápu kam se tohle období podělo. Z mého přemýšlení mě vytrhne zvonění mobilního telefonu a když vidím, že volající je Rosťa zaženu hloupé myšlenky rychle na něho mávnu z balkonu, aby věděl že jsem na cestě k jeho autu. On se jen usměje a dokonce vystoupí z auta, aby mi mohl otevřít kufr. Je prostě pozorný a milý. „Ahoj“ usměje se jakmile doskáču až k němu. „Nestíhám omlouvám se“ začnu zhluboka oddechovat, abych ze sebe udělala zaneprázdněnou chudinku. „To je ok, hlavně abys nebyla jako mrtvola na tom tenise?“ začne se strachovat. Proto ho uklidním a nastoupím si do auta. Od našeho baráku vypálíme jako žhavá střela, ale takhle rychle jedeme jen chvilku. Po chvilce zastaví na boční cestě a začne mě přímo dusivě líbat. Je mi jasné, že na to měl chuť už před naším domem, ale tam jsme nemohly takže si týdenní odloučení vynahrazuje takto. „Stýskalo se mi broučku“ začne mi šeptat do ucha a současně mi za každým slovem dává pusy po celém obličeji. Opět si vzpomenu na Aleše jak mu tímhle ubližuji, ale kdypak naposledy jsem něco tak krásného jako cítím teď zažívala s ním? Proto mu sundám pomalu tričko a rozhodnu se mu dát před zápasem trochu dopingu. Souhlasem je pro mě okamžité vykasání sukně a donucení, abych se na něho obkročmo posadila. Bohužel to musíme udělat rychle, čas nás jaksi honí.
I po menším silovém vysílení podáváme na kurtu ty nejlepší výsledky a já si užívám spokojeného obličeje Aleše, který mi chvilkami nenápadně pošle vzdušnou pusu. Nakonec své protivníky ve čtyřhře naprosto převálcujeme a jdeme slavit do tenisového baru. Tam mě ale smích přejde, když vidím jak na jedné barové stoličce sedí Aleš a usmívá se na mě. „Co tady dělá?“ zašeptá nenadšeně Rosťa. „To sama nevím, ale dnešek padá jak vidíš!“ upozorním ho. Proto se zašklebí a doprovodí mě k místu kde sedí Aleš. „Ahoj kamaráde, tebe jsem neviděl to je věčnost“ přivítá se s ním radostně Aleš. Rosťa se usměje a začne komunikovat, aby nepadlo podezření. „To víš práce mě honí a nestíhám nic jiného“ omluví se a posadí vedle něho. Zůstanu stát po boku Aleše a nechám se od něho políbit kamsi za ucho. Vidím jak Rosťa žárlí a docela mě to baví musím uznat, jenže není dobré trápit je oba najednou a proto sehraji na Aleše únavu a on velkoryse zaplatí a odvede mě do pryč. Ještě u dveří se otočím a pošlu Rosťovi pusu, aby mu to nebylo až tak líto. Chvilku otálí ale po chvilce ji přijme a usměje se. Takže je to ok, což mi potvrdí zamilovaná zpráva jakmile nasednu do auta.
Nepříjemnému rozhovoru na téma dnešní ranní hádka se bohužel nevyhnu, protože na toto téma stočí hovor Aleš už ve výtahu. „Nechtěl jsem být ráno tak hrubý, ale pochop mě jsem v nejlepších letech a chtěl bych miminko!“ začne opakovat to co ráno. „Jsem utahaná nemůžeš toho alespoň dnes nechat?“ naštvu se a otočím k němu zády. Po chvilce mě k sobě přitáhne a políbí do vlasů. „Jsi tak krásně voňavá, chci tě!“ Bohužel i na tohle mě přešla chuť a proto se vymaním z jeho objetí a jsem ráda, že jsme dojeli do našeho patra a já můžu vystoupit. Doma se zamknu do koupelny a trčím tam tak dlouho dokud neuslyším jak bouchnou dveře od bytu, tudíž vím že odešel hrát jako každý večer s kluky do hospody karty a než se vrátí budu spát a nebo si psát s Rosťou. Kdo ví?
Vyskočila jsme od sedu jen co začalo řinčet sklo a začala rozlepovat oči. Překvapením pro mě byl čas 2:00 který ukazoval budík na nočním stolku. Chvilku jsem poslouchala jestli to nebylo od sousedů, ale když jsme slyšela novou ránu oblékla jsem si župan, abych neběhala po bytu jen ve spodním prádle a vydala se prozkoumat co dělá ten hluk. Jakmile jsem vstoupila do obývacího pokoje zhnusila jsem se při pohledu na rozkopnuté boty, které se váleli na bílém koberci. Byly to boty Aleše a proto jsem uhodla co se děje, zase se opil a dělá kravál . Rozhodla jsem se mu to pěkně vytmavit a vyrazila do kuchyně. „Co tady … ?“ zasekla jsem se v půlce otázky, když jsem viděla jak je pořezaný na rukách a z jeho očí metají blesky. „Ty mrcho!“ vykřiknul zuřivě a přirazil mě ke zdi. Cítila jsem jeho silnou ruku pod krkem a snažila se ho odstrčit, bohužel ten alkohol mu dal víc síly. „Pusť“ sípala jsem a snažila se ho alespoň škrábnout nebo něco takového. „Co máš s Rosťou?“ zeptal se a vztekle oddechoval. Musela jsem na prázdno polknout a cítila jak mi pomalu dochází dech. A teď co? „Je to můj milenec!“ řekla jsem. V tu chvíli mě Aleš pustil a já se zhluboka nadechla, byl to dobrý pocit to musím přiznat. Aleš usednul na zem a rozbrečel se. „Proč mě podvádíš? Co tak hrozného jsem ti udělal? Já přece chtěl jen rodinu a tebe, protože tě miluji sakra!“ Nevěděla jsem co udělat a proto jsem se posadila k němu a chtěla si o to promluvit, bylo na čase to začít řešit. „Víš Aleši ten tvůj nátlak na mě s tím dítětem a rodinou to započalo tu moji nevěru.“ On se jen ohlédl a chtěl mě obejmou, ovšem já se ho bála jako čert kříže a uhnula před jeho rukou. „Promiň ale to co jsi před chvilkou udělal to byla poslední kapka, i když jsi byl opilý tak tě to neomlouvá a chci abys odešel. Dnes se ještě vyspi v obývacím pokoji.“ Oznámila jsem mu to jasně a chtěla opustit kuchyni, on mě však zastavil a opět přitiskl ke stěně. Nechytl mě pod krkem, ale objal okolo pasu. „Neříkej mi to prosím. Já se změním a budu jako dřív uvidíš. Nechci odejít, mám tě rád sakra!“ začal mi slibovat, jenže to bylo jen další plýtvání slov jako pokaždé. „Aleši to není možné, takových slibů už bylo a vydrželo ti to tak měsíc víc ne“ odmítla jsem ho a zamknula se v pokoji. Pak jsem jen zaslechla jak asi uklízí to rozbité nádobí a snažila se zase usnout. Měla jsem za sebou totiž dost těžké rozhodnutí a zítra začínám nový život s Rosťou, tak se na to musím vyspat.