Hra na dospělou

Anotace: snad to jednou budu opravdu já :)

Jeho úsměv se s blížícími kroky zvětšoval. Na přivítanou mě políbil a já stála na špičkách, tak jako vždycky. Najednou jsem zase byla šťastná,celý týden těšení na to až si mě povede za ruku se naplnil. Sedli jsme si k řece na lavičku a já se dotýkala jeho velkých rukou,které mě hladili. Snad bylo i zbytečné snažit se o nějakou rozmluvu mezi námi. Byli jsme spolu a to nám stačilo. Pomalu se zatahovalo a s úderem deváté hodiny na kostelní věži se na obloze objevili první hvězdy. Teplá letní noc nás oba unášela a já si vychutnávala každé jeho slovo, pohlazení, úsměv a polibek , tak jak jsem to dělala pokaždé když jsem byla s ním. Nevěděla jsem jak mu říct, jak mi na něm záleží a co k němu cítím, možná jsem ani nechtěla, snad jsem nebyla připravená. Prý že láska dělá divy a já tomu asi nikdy nevěřila. Přes týden sem byla usměvavá a nespoutaná. O víkendech s ním taky, ale přesto jinak. Možná je to moje víkendová hra na dospělou. Loučil se semnou svým neodolatelným úsměvem,který lemovalo pět vrásek u obou očí. Polibek, já v křeči na špičkách, aby se nemusel alespoň tolik sklánět…
Hluboká noc se rozprostřela nad naším městem. Seděla jsem v okně , pozorovala hvězdy a zase vzpomínala na to, jak jsem před pár minutami měla husí kůži,když mě hladil po krku. Ulehla jsem do postele a chtěla usnout,jenže myšlenky mi bloudili kdesi u něj.
U něj doma jsem to zbožňovala. Cítila jsem se s ním v bezpečí. Obejmul mě, držel za ruku, chtělo se mi smát a zároveň i brečet. Štěstím. Při listování jeho fotoalbem z dětství jsme se smáli, vůbec se nezměnil. Jen dospěl - v člověka pro mě blízkého a důležitého. Byl to on kdo mi pomáhal a snažil se mi splnit má přání. Ten, kdo mě krmil jahodami ikdyž sám měl na ně chuť, ten, pro něhož bych snad byla schopna všeho…