Dvojčata v akci ( 25 část)

Anotace: .......

Večer, kdy si jdu brzy lehnou, protože chci být sama a začít přemýšlet o důležité změně v mém životě, mě vyruší zvonek.
„Ahoj, je tu Elen?“slyším Patrikův zoufalí hlas přes dveře ložnice.
„Je, ale nevím jestli s tebou chce mluvit. Víš, že celou tu dobu brečela co se to dozvěděla?!“řekne Michal naštvaně.
„Já vím, že jsem ji nejspíš ublížil, ale každý potřebuje tátu a já to s ním chci zkusit“ sakra, tohle neměl říkat...co když se Michal prořekne?!
„Každý potřebuje tátu?“zasměje se brácha „Patriku, kdybys jen tušil něco málo z toho co nemáš“ vzdychne a to už já otevřu dveře od ložnice, protože je mi jasné, že brácha by v naštvané náladě řekl všechno a ještě by mu dal do nosu.
„Ahoj, co se děje?“zeptám se unaveně a kašlu na to, že už jsem oblečená, ač na tak brzkou hodinku, v pyžamu.
„Ahoj můžu s tebou mluvit?“zeptá se rovnou mě.
„Michale, můžeš nás tu nechat?“zeptám se bráchy, který jen pokrčí rameny a s tím, že skočí pro něco k večeři odejde.
„Co se děje?“zeptám se Patrika a oba si sedneme na sedačku v obýváku.
„Elenko, chci se ti omluvit, za to, že jsem ti to řekl tak hnusně a postavil tě před hotovou věc. Mluvil jsem s tátou, nabídl mi, že se k němu nám odstěhovat do Prahy a chce to zkusit znovu jako rodina i s jeho manželkou. Souhlasil jsem, jen pod podmínkou, že budeš souhlasit ty. Pokud řekneš ne, nejezdi nepojedu a zůstanu tu s tebou, ale pokud řekneš jeď pojedu, ale nikdy se tě nevzdám a stále budu s tebou. Budeme si volat, psát a budu za tebou jezdit jak jen to půjde to slibuji“řekne vážně.
„Patriku, měl bys jet s ním. Tvůj táta tě jednou zklamal a pokud to chce napravit neudělej chyby a skoč po té možnosti. Jeď za ním zkus to s ním a pokud se ti to nebude líbit, nebo se ti bude stýskat po nás všech, víš, že nás tu máš a my tě vždycky rádi uvidíme a budeme čekat.“ zašeptám a cítím, jak mi po tváři stékají slzy.
„Elenko, jak já tě miluju“ řekne a hned mě obejme.
„Já tebe taky Patriku, já tebe taky“zašeptám a pevně ho k sobě přitisknu. Jen co odejde, rozeřvu se jako želva a nemůžu přestat. Pro jsem mu neřekla pravdu?! Proč jsem mu neřekla, že mi test vyšel pozitivně?! Proč jsem mu jen neřekla, že čekáme dítě a ať mě tu nenechává samotnou?! Proč jsem tak blbá a všechno mu nevyklopila!?
„Ježíši ségra, co se stalo?!“vyděsí se brácha, když se vrátí a hned ke mně přiběhne.
„Řekla jsem mu, řekla jsem..ať jde!!“řeknu zoufale.
„Řekla jsi mu o mrněti?“zeptá se a já jen zakroutím hlavou.
„Nemůžu. On chce být se svým tátou a já nechci, aby volil mezi ním a námi, protože vím, jak by to dopadlo. Každý si zaslouží druhou šanci i jeho otec a proto jim ji chci dám i když to bude stát tohle.“
„Jsi super holka Elenko, opravdu super“řekne brácha a já ho hned obejmu.
I když jde Michal druhý den do práce, lehneme si spolu do jedné postele a skoro celou noc si povídáme, než z toho oba usneme únavou.

Patrik odjel hned druhý den. Prý to tak bude pro všechny lepší. Terezka i když se zdálo, že to bere dobře, tak mi brácha říkal, že je to pro ní příšerný. Brečí v noci a když ji nikdo nevidí tak ve dne u sebe v pokoji.
„Dobrý den“pozdravím skoro měsíci svou třídní učitelku, když vejdu do třídy, která ihned umlkne. Začnou si mě hned prohlížet, jako bych byla mimozemšťan a mě je to docela nepříjemné.
„Dobrý den slečno Tománková, tak se běžte posadit“usměje se na mě třídní a já hned poslechnu její žádost a vydám se do zadní lavice, kde jsem seděla týden s Martinou a pak s Patrikem.
„Ahoj pojď si sednou za mnou“řekne Nikča a já ji strašně ráda poslechnu. Hned se posadím do lavice vedle Nikči a vytáhnu si věci na hodinu.
„Slečno Tománková, učivo si dopište za tu dobu a pak prosím kdyby jste byla tak hodná a šla semnou, musíme se dohodnout na jistých věcech“řekne tajemně a já přikývnu. Zbytek hodiny, kterou učitelka vykládá učivo, já opisuji látku, která mi utekla a snažím si nevšímat Nikčiných zvědavých pohledů.
„Díky“poděkuju na konci hodiny za půjčení sešitu „můžu si to když tak půjčit pak domů a i další sešity? Hodně jsem zameškala..“
„Určitě“usměje se na mě a to už si mě k sobě zavolá třídní a společně se pak vydáme do jejího kabinetu, který má naštěstí sama, takže náš rozhovor nebude nikdo poslouchat.
„Váš bratr mi situaci vysvětlil. Volal mi a všechno mi řekl. Elenko, myslím, že jste začala brzy, na to aby jste měla dítě a ještě ke všemu na něj byla sama“
„Paní učitelko, vždyť já jsem od rozvodu rodičů skoro na všechno sama. Dítě nic nezmění a já si to dítě chci nechat a pak nemyslím si, že jsem na všechno sama. Mám brášku, kamarády, Patrikovu tetu Terezku a ještě hodně lidí, kteří mi určitě pomůžou“ujistím ji.
„Dobře, takže s paní ředitelkou si promluvím a uvidíme co se dá dělat, určitě půjde zařídit ten individuální plán na tento rok, pak si určitě dáte pauzu a školu dokončíte ne? Bylo by škoda přijít o tak skvělou studentku jako jste vy“ řekne.
„Pokusím se to nějak udělat, ale školu dokončit chci ať s dítětem nebo bez.“ujitím ji hned a s tímhle ji i opustím.
„Jak ti je po tom odjezdu Patrika?“zeptá se zvědavá Nikča.
„No dobře ne“řeknu a poprosím ji o další sešity, které bych si mohla opsat. Z jejího výrazu jde vidět, že se chce ptát dál, ale jakmile začnu opisovat látky, na otázky se nedostaneme. Probíráme učivo.
„Nezajdeme si na oběd? Brala bych si někam sednou a pokecat co? Dlouho jsme nekecali, tak co?“navrhne mi Nikča o odpolední přestávce a já nemám proč nesouhlasit. Takže naši chudinu spolužačku Lucku tam necháme samotnou a já jsem jen ráda, že vypadnu ze školy, protože sedět v ní ve třídě...
„Tak povídej co nového?“zeptá se.
„Skoro nic. Bydlím u bráchy, kterou si mě k sobě vzal a vypadá to, že u něj ještě dlouho budu.“
„Se máš taky bych brala bydlet u starší ségry, jenže ta na mě kašle no“pokrčí rameny.
„Ještě furt je to mezi vámi tak hrozný?“zeptám se a jsem ráda za změnu tématu.
„Jo. Minulej víkend u nás byla na návštěvě, že prej chce jet na dovolenou a mamka ji má pohlídat dětičky, jenže mamina ji řekla že nemůže a ségra na ni začala řvát a tak se pohádali no, prostě jako vždycky“zhodnotí situaci doma.
„Aha a proč je nemůže pohlídat?“
„No prej musí chodit do práce a kvůli tomu, že si pořídila tak brzo děti, tak ona nebude lítat jak si pískne nebo co..moc dobře jsem to neslyšela a nerozuměla tomu, ale nejspíš tak nějak to řekla. Já tu ségru taky nechápu, vykašlat se na školu kvůli dětem a klukovi, který ji týden před svatbou opustil. To je k šílenství fakt. No dovedeš si to představit? Teď kdybys měla mít dítě a ještě ho vychovávat sama? Já tedy ne“zakroutí hlavou a já nevím proč, ale nohy nás zavedli přímo k Terezce..
„Super, alespoň pokecáme“usměje se Nikča a téma děti, manželství a spol je taky za námi. Jak bych ji vlastně odpověděla? Dovedu si to představit? Ano dovedu když jsem v té situaci teď i já...
„Jé ahoj holky, běžte si někam sednou hned za vámi přijdu“uvítá nás mile Terezka, která kolem nás jen proběhne, ale já si všimnu jejich kruhů pod očima, jak nejspíš zase v noci nespala.
„Hele tak co si dáš? Já mám hlad, že bych snědla cokoliv“přizná se mi Nikča a hned začne vybírat z jídelního lístku nějakou specialitku, kterou si chce objednat.
„Tak holčiny co to bude? Elenko, něco speciálního? Jo málem jsem zapomněla za chvilku tu budeš mít bráchu“usměje se na mě. „tak povídejte“
„Jo napití kofolu a já bych si dala asi hranolky s kečupem“ řekne hned Nikča.
„Já jen vodu a ten zeleninový salát s kuřecím masem, ten větší. Díky“poděkuju a ona si naše objednávku napíše na papírek, přikývne a pak zmizí.
„Už jsem se tak těšila až si zajdeme na oběd“ řekne Nikča
„Jo to já taky“ řeknu s úsměvem a musím říct, že to myslím opravdu vážně. Chybělo mi to. Jen tak si posedět u oběda, pokecat co nového, co se stalo a tak.
„Tak holky už se to nese“usměje se na nás Terezka a položí přes nás naše specialitky, které jsme si objednali. Pro mě salát, který vypadá báječně a pro Niku hranolky s kečupem. Ovšem, jakmile uvidí mou misku se salátem, hned začne litovat, že si to neobjednala taky, protože to prý vypadá báječně.
Po celou doby oběda obě mlčíme, jako bychom nevěděli o čem si povídat nebo by jsme měli takový hlad, že to chceme co nejdřív sníst a povídání nechat na později.
„Jé čau holky! Ahoj ségra“pozdraví nás Michal, který si sem zřejmě taky zaběhl na oběd nebo možná za Terezkou. Jak jim jen závidím...vím, že závist je hnusná, ale já si nemůžu pomoct, protože teď jim oběma závidím, že jsou spolu, mají každý toho druhého...a co mám já? Já mám jen to samé, které ve mně roste a má se čile k světu.
„Ahoj,“odpovíme mu na pozdrav a brácha si k nám, bez jediného slova sedne.
„Co ve škole?“zeptá se a mě je jasné kam tím míří.
„Řeknu ti to doma jo?“řeknu mu hned, protože fakt nechci, aby někdo věděl moje velké tajemství, které už za pár měsíců tajemství nebude, ale do té doby bude...
„Dobře. Tak, kde je Terezka?“zeptá se nás, ale já jen pokrčím rameny, jako že nevím a bráchovi to jako odpověď stačí, protože se vydá rovnou do kuchyně, kde by Terezka nejspíš měla být.
„Měla by jsme jít ať stihneme hodinu ne?“drcne do mě Nikča po další chvilce, kdy ji vůbec neposlouchám a jen se dívám na to, jak se ti dva vítají, jak se objímají a jak ji něco Michal šeptá...
„Jo půjdeme“přikývnu. Zamávám na Terezku, která k nám hned přiběhne a my ji zaplatíme, abychom se následně rozloučili a vydali se do školy, kde nás čeká odpoledka a pak hurá domů.