Soulmate Part.1

Anotace: Fan Fiction o mé nejoblíbenější j-rockové kapele the GazettE. Je to prostě jen takový příběh o životě a lásce, plný emocí a pocitů. Nikdy jsem se nepokoušela psát a tohle je můj první a možná i poslední pokus o povídku.

Sbírka: Soulmate

S trhnutím se probudil a cítil jak mu prudce tluče srdce a ještě teď slyšel v uších známé šumění větví ve větru.
"Zase ten stejný sen" povzdechl si Kai a projel si rukou po obličeji.
Pomalu vstal z postele a začal hledat mobil. Podíval se na displej a zaklel. "Sakra, zaspal jsem, kluci mě sežerou."
Hodil mobil na postel a rychle klopýtal do koupelny. Za krátkou chvíli zase vyběhl ven s ručníkem omotaným kolem pasu, zubním kartáčkem v puse a začal se prohrabovat v cestovní tašce. Rychle vyhazoval kousky oblečení.
"Sakra, sakra!" Nadával, zatím co si natahoval kalhoty. Doběhl do koupelny, vypláchl si pusu a zadíval se na svůj odraz v zrcadle. "Vypadáš hrozně" poznamenal sám pro sebe.
V pokoji na sebe naházel zbytek oblečení a s otráveným výrazem přistoupil k oknu, zatím co si dopínal košili.
"Ta zima začíná být vážně protivná" Postěžoval si v duchu.
Najednou se rozrazily dveře a v nich stál Reita. Na chvíli se a zarazil a pak spustil.
"Kaii co děláš? Čekáme na tebe už 40. minut dole v hale! A proč nezvedáš mobil?"
Kai se otočil s nečitelným výrazem od okna. "Neumíš zaklepat?" Zeptal se podrážděně.
"Co?" Reita se zatvářil zmateně a nevěděl co má říct.
"Ale nic, nevšímej si toho" řekl Kai a začal se sbírat k odchodu.
Reita ještě stále překvapený jeho ostrou reakcí, vstoupil tiše do pokoje a díval se jak Kai sbírá své věci.
"Co se to s ním děje?" Pomyslel si a snažil se zformulovat nějakou větu.
"Ehm, promiň že jsem na tebe tak vyjel." Řekl nakonec Reita, nic jiného ho v tu chvíli nenapadlo.
Kai se na něho podíval a přinutil se usmát. "Ty se nemáš za co omlouvat, to já bych se měl omluvit."
Po tom se začal rozhlížet po pokoji. "Kde sakra je?" zamumlal si pro sebe Kai.
"Co hledáš?" Chtěl vědět Reita a očima zkoumal pokoj.
"Nemůžu najít bundu. To je zvláštní, jsem si jistý že jsem ji měl včera večer na sobě, když jsme odcházeli z klubu?!" Sdělil zmateně Reitovi a při tom se škrábal na hlavě.
"Ty se vážně nikdy nezměníš?" řekl Reita s úsměvem a zakroutil hlavou.
"Myslím že nemá smysl ji hledat tady, určitě jsi ji zase někde nechal ležet." Přešel ke dveřím a otevřel.
"Vykašli se teď na bundu, třeba se později najde. Teď už ale vážně musíme jít, nebo nás Ruki zaškrtí oba. Už stoprocentně leze nervozitou po zdech." A zasmál se když si Rukiho představil.
Kai se taky usmál a vyrazil ke dveřím. "Máš pravdu, to sako bude muset stačit, snad nezmrznu." A mimoděk se otřásl když si představil tu zimu venku.
Reita se jen ušklíbnul. "Patřilo by ti to, třeba by ses naučil dávat pozor na své věci." prohlásil a při tom tlačil Kaie ze dveří. "Jsi nezodpovědný, tedy alespoň v tomhle" Dokončil svoji kritiku se značným uspokojením v hlase.
Kai po něm jen střelil pohledem. "A ty zase bezcitný, klidně bys nechal kamaráda zmrznout" zabručel Kai a při tom se usmíval, tím výtce urazil ostří. Na chvíli nastalo ticho a pak se oba rozesmáli. Když smích ustal, oba měli na obličeji přihlouplý výraz.
"Ehm" Odkašlal si Reita. "Měli bychom vyrazit"
Kai přikývnul a oba vyrazili směrem k výtahu. Bylo podivné ticho, ani jeden z nich nepromluvil. Reita se po očku podíval po Kaiovi, který byl zase ponořený do svých myšlenek. Nemluvil, neusmíval se, jak bylo u něj v poslední době zvykem. Obvykle veselý a upovídaný Kai, se změnil způsobem který Reitu znepokojoval. A nejen jeho samotného, změny v Kaiově chování si všimli i ostatní členové kapely, kterým to začalo dělat starosti.
Už to trvalo přes tři týdny, co začal být Kai roztržitý, podrážděný a nejen to, začal být náladový a dost rychle se rozčílil. Pořád se snažil chovat normálně ale nebylo těžké si všimnout, že něco není v pořádku a že ho něco trápí.
Největší starosti si dělal Aoi, který byl v kapele už od začátku Kaiovi nejbližší. Obvykle když měl Kai nějaké starosti nebo problémy, svěřoval se jemu. Teď to ale bylo jiné. Aoi se už jednou pokusil nenápadně zjistit, co se s Kaiem děje ale bez výsledku. Kai se jen nuceně usmál a odpověděl mu "Jsem v pohodě, co by mělo být? Nedělej si starosti." Aoi se rozhodl že už nebude dál naléhat s tím, že až bude Kai chtít řekne mu to sám.

Reita při chůzi naslouchal jejich tichým krokům na koberci. Podivné Kaiovo chování ho znepokojovalo a také hrozně rozčilovalo. Někdy měl chuť to z něj vytlouct ale věděl že tohle by stejně ničemu nepomohlo. Cítil jak mu Kaiova bezstarostná nálada a smích chybí.
Když konečně dorazili k výtahu, Kai stiskl tlačítko aby přivolal výtah a při tom zamyšleně pozoroval displej na kterém pomalu přeskakovaly číslice.
Reita civěl na dveře a přemýšlel jak by zavedl rozhovor. V pokoji viděl po dlouhé době Kaie se zase smát, ale zdálo se že to byl jen světlý okamžik, který zase rychle pominul.
Výtah dorazil a oba nastoupili.
"Ehmm… Kaii?" Ozval se po chvíli Reita.
Kai který se probral ze zamyšlení se ohledl "Ano?"
Reita chvíli přemýšlel a pak spustil. "Teď jsem si vzpomněl, nemáš dnes náhodou odpoledne zase vystoupení ve svém rádiu?"
Kai se po něm překvapeně podíval. "No, to mám, proč se ptáš?"
"Jen jsem se chtěl zeptat, jestli už máš nějaký určitý program." Odpověděl Reita a snažil se působit lhostejně.
Kai si začal okusovat spodní ret, jako to dělal pokaždé když přemýšlel nad nějakou otázkou. "No, když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně ani ne. "Někdy si něco připravím ale většinou improvizuji."
Pohlédl se zájmem na Reitu "Tebe snad něco určitého napadlo?"
"No vlastně, to ani ne." Začal ze sebe soukat Reita "Já jen že nedávno jsme se s klukama bavili, že jsi už dlouho nikoho z nás nepozval." řekl a zatvářil se schlíple.
"Aha" zamumlal Kai a podíval se na zem. Po chvilce zvedl hlavu a podíval se na Reitu. Když viděl jak se tváří, musel se usmát.
"Máš pravdu, tak dneska tě zvu, ok?" Reita najednou ožil a vypadal jako by se mu ulevilo. "No, vlastně bys mohl vzít i Aoie, už se mu začíná stýskat po tom on-line flirtování s fanynkama." Podotkl Reita s širokým úsměvem.
"To věřím, vždycky mi tím zabere skoro celý vysílací čas" ušklíbnul se Kai.a zkoumavě mrknul po Reitovi.
"No ale co ty? Vždycky ses tomu vyhýbal, tvrdil jsi že si z tebe pořád dělám šašky. Co ta náhlá změna?" a snažil se aby mu v hlase nezaznělo podezdření.
Reita se zarazil a rychle přemýšlel.
"Ééé… no vlastně, už jsem si na to docela zvykl. A potom, zase bych si docela rád pokecal s fanoušky. Tedy pokud mě k tomu Aoi pustí." Připustil s úsměvem.
Na to se Kai zasmál nahlas
"Uvidíme." a vesele mrknul na Reitu. Ten se jen spokojeně usmál a hřál ho pocit, že po dlouhé době se mu podařilo Kaje zase rozesmát…