Soulmate Part.2

Anotace: Další pokračování mého pokusu o povídku...

Sbírka: Soulmate

Jakmile Kai s Reitou vstoupili do haly, vyskočil Ruki z křesla a hnal se jim naproti s Uruhou a Aoiem za patami. Přiběhl k nim celý rudý a divoce mával rukama. "Kde jste sakra byli tak dlouho?! Vztekal se a vrhal na oba vražedné pohledy. "Za dvacet minut máme být ve studiu!" Podíval se na Reitu a v očích se mu blískalo."Co ti tak dlouho trvalo, přivést ho sem dolů?!"
Reita se na Rukiho zamračil a chtěl se začít hádat, když v tom se ozval Kai.
"Promiň mi prosím to zdržení Ruki, moc se omlouvám." A při tom se hluboce poklonil.
Tohle gesto vzalo oběma vítr s plachet a překvapeně se na Kaie podívali. Ten tam stále ještě stál v předklonu.
"No, tedy" odkašlal si Ruki a cítil jak začíná rudnout, něco takového vážně nečekal. Ohlédl se po ostatních a všiml si že mají co dělat aby se nezačali smát.
"Mohl by ses zvednout, sakra!" štekl na Kaie, který se v zápětí narovnal.
Poté Kai přešel blíž k Reitovi, položil mu ruku na rameno a podíval se na Rukiho. "On za nic nemůže, hledal jsem bundu, to proto jsme se zdrželi. Jestli se chceš na někoho zlobit, tak na mě." Prohlásil rozhodně a čekal na Rukiho reakci.
Ten tam stál a měřil si je podmračeným pohledem. Po chvíli se zašklebil a usmál se. "Já se nezlobím, nechal jsem se jen trochu unést, to je celé." Podíval se na Reitu "Promiň že jsem na tebe tak vyjel." Omlouval se.
Pak se znovu obrátil na Kaie a usmál se. "Nic vážného se přece nestalo a nakonec, musím říct že to byla docela příjemná změna. Obvykle jsi to ty, kdo nás neustále honí abychom nepřišli pozdě."
"Tak to je fakt" řekl Aoi, který celou dobu mlčel, přišel blíž a poplácal Kaie po zádech. Ten se uvolnil a s nevinným úsměvem se škrábal na obočí.
"Tak co tady tak stojíte?" ozval se Uruha, který stál opodál se založenýma rukama. "Měli bychom vyrazit nemyslíte? Zatím co se tady udobřujete, už uběhlo dalších sedm minut." Poznamenal a při tom klepal prstem na hodinky.
Ruki zamrkal a podíval se na čas. "Sakra tolik hodin, padáme odsud bando!"
Všichni rychle posbírali svoje věci a vyrazili k autu, které už na ně čekalo venku.

Když se všichni nasoukali dovnitř, dosedl Reita na sedadlo a hned zase vyskočil. Kouknul pod sebe a zjistil, že právě našel Kaiovu ztracenou bundu. Zvedl ji a strčil Kaiovi přímo pod nos. "Myslím že tohle je tvoje." Prohlásil s úsměvem.
Ten si ji od něj vzal a složil do klína, aby na ni viděl. "Díky, můj starostlivý příteli." A taky se usmál.
"Nemáš vůbec zač, můj nezodpovědný příteli." Odpověděl Reita vesele a zase se posadil.
Aoi který to všechno sledoval, se konečně ozval. "Přišel jsem snad o něco, nebo je to nějaká hra?"
"Ale kdepak" ozval se Kai. "Už jsem přece říkal, že jsem hledal bundu. No a jak to vypadá nechal jsem ji včera večer tady v autě."
Uruha se k nim otočila zazubil se. "To by nebyl náš Kai, aby jednou někde něco nezapomněl"

Ruki si jich nevšímal, seděl zaražený v sedačce, se sluchátky na uších a duchem byl už v nahrávacím studiu. Dnes měli nahrát další píseň, která bude v novém albu. Když všechno půjde dobře, mohli by ho vydat už za pár měsíců. Ještě stále neměli vybranou píseň, kterou uvedou jako nový singl, to mu trochu dělalo starosti. Měli nachystané celkem tři písničky, ze kterých budou muset nakonec jednu vybrat.
Ruki se zamyslel. "Bude těžké vybrat jednu, všechny jsou úžasné. Nakonec je to moje práce." Rozhlédnul se po autě a pozoroval kluky v jejich rozhovoru. "A taky jejich, dohromady jsme prostě dobrý tým" pomyslel si a přitom se usmíval.
Najednou se k němu otočil Aoi a něco mu říkal. Pak si všiml že má Ruki v uších sluchátka a rukama mu naznačil ať si je vytáhne. Ruki si povzdechl a vytáhnul si sluchátka. "Co?" štěknul.
"Ptal jsem se tě čemu se tak směješ?" řekl Aoi a tázavě si ho měřil.
"Á, teď už ničemu, jak vidíš" zavrčel Ruki otráveně a zase si nasadil sluchátka. "Bože, to je ale otravná banda." Zamumlal si pro sebe, zatím co koukal z okna. Po chvilce se zase po očku podíval na ostatní, kteří už zase o něčem debatovali a Rukiho si nevšímali.
"Stejně vás všechny miluju." pomyslel si s úsměvem a nedovedl si představit že by některý z členů opustil kapelu. Při té představě se otřásl.
Zadíval se na Kaie, který tiše seděl a zamyšleně vyhlížel z okna. On mu teď v poslední době dělal největší starosti. Choval se úplně jinak, už to nebyl ten starý Kai, který se neustále smál i když neměl čemu. Svým srdečným a veselým smíchem vždy dokázal zvedat náladu i ostatním. Jenže v poslední době, byl naopak důvodem jejich největších starostí a obav.
Možnost že by chtěl Kai kapelu opustit, napadala Rukiho stále častěji. Zdálo se mu že se Kai v poslední době ostatním vyhýbá a je podivně odtažitý. Jaké jiné vysvětlení jeho chování, by mohlo existovat?!
"Ne, to nemůže být pravda, nesmí být!" Pomyslel si Ruki a při představě že by Kai odešel ho zamrazilo. "Přestaň myslet na takové hlouposti!" napomenul se v duchu a přinutil se myslet na něco jiného.

Mezi Aoiem, Reitou a Uruhou mezitím stále probíhala živá diskuze. Zrovna probírali e-maily od fanynek. Aoi měl ve zvyku se neustále chlubit tím, jak jeho obdivovatelky milují jeho sexy rty. I když musel připustit, že některé už si mu stěžovaly, jak moc jim na nich chybí ten piersing co dříve nosil.
"Co myslíte, neměl bych si ho zase nasadit? Zeptal se Aoi a při tom zkoumal svůj odraz v mobilu.
"Co myslíš ty?" uculoval se Uruha. "No myslím že bych možná měl, co bych pro své fanynky neudělal?" odpověděl Aoi s širokým úsměvem.
"Bože, ty jsi ale pozér" zašklebil se Reita a podíval se po Kaiovi, který nevypadal že by je nějak registroval. "No, je na čase zatáhnout ho do hovoru" pomyslel si a přemýšlel, jak to udělat. Po chvíli si vzpomněl na Kaiovo pozvání do rádia.
"Ehm, Aoii? Ozval se a trpělivě čekal než se Aoi přestane zálibně okukovat. Když k němu Aoi konečně obrátil svoji pozornost, spustil. "Právě jsem si vzpomněl, že Kai nás dva dnes pozval, abychom mu dělali v rádiu společnost. Je to tak, Kaii?" houknul Reita, otočil se jeho směrem a položil mu ruku na rameno, aby se ujistil že ho Kai bude poslouchat.
Kai sebou škubl jako by se právě probral ze snu. "Cože? Jo jasně, to je pravda. Dneska vás zvu, ať to tam zase trochu oživíte." připustil a nutil se do úsměvu.
"No vida, tak přece jen není úplně mimo" pomyslel si Reita.
Aoi chvíli na Kaie překvapeně civěl a pak se ze široka usmál. "Super, už se na to těším. Zase si pokecáme s holkama. Budeš dnes zase přijímat hovory fanoušků, že jo?" Zaprosil a udělal na Kaie smutné oči.
Ten mrknul na Reitu, který měl co dělat aby se nezačal smát nahlas. "Jasně že jo, tohle bych ti neodepřel. Oznámil mu s úsměvem a znovu se podíval na zubícího se Reitu.
Aoi po Reitovi hodil zamračeným pohledem. "To už mi zase něco uniklo, nebo co? Díky vám dvěma mám dnes pocit, jako bych si pořád seděl na vedení."
Tohle už Reita nevydržel a začal se smát naplno. Jeho smích brzy nakazil ostatní a dokonce i Kaie. Když se konečně uklidnili, Reita si odkašlal aby mohl Aoiovi všechno vysvětlit. Když v tu chvíli se o slovo přihlásil Ruki.
"Tak pánové, konec srandy jsme na místě." Oznámil a začal se chystat.
Kai pohlédl z okýnka a pozoroval, jak limuzína pomalu zastavuje před vchodem do budovy nahrávacího studia. Když auto konečně zastavilo povzdechl si a uvnitř pocítil zvláštní neklid...