Divoká kočka 39

Anotace: Pokračujem v krasojízdě. Koukám tak zpětně, že jsem se v tomto duchu nějak rozepsala. Asi to bylo zajímavé období. :)

Sbírka: Divoká kočka

„Netrap mě, prosím. Nikdo se mě nedotýkal víc jak dva roky. Moc to potřebuju. Viď že mě nebudeš týrat tolik, jako já tebe.“ Zamrkala na Marii svýma svůdně dlouhýma řasama. Jenomže to nezabralo. Tentokrát ne.
Kdoví odkud vytáhla Marie dva šátky.
„Neboj se, nebudu tě týrat tolik, jako ty mě. Jen mnohem víc.“ Přetočila rychlým pohybem Štěpánu pod sebe, pořádně ji stiskla stehny a její ruku přivázala k rámu postele. Asi kdyby se bránila, tak to nepůjde. Ale ta z toho byla v takovém šoku, že neudělala ani jediný pokus. Co se to s tou její hodnou Marií stalo?
„Kde je moje Marie a co jsi s ní udělala?“ zeptala se opatrně.
Marie na ni upřela pohled plný absolutního chtíče a touhy. Oblízla si spodní ret a maličko uvolnila sevření stehen. Na otázku ale neodpověděla.
Štěpána si snad uvědomila tu spoutanost a začala se zmítat. Jako když svážete divoké zvíře. Cukala za šátky, ale byly svázány hodně dobře. Teď byla Marii vydaná na milost a nemilost. Ta s ní ale nemínila mít nejmenšího slitování.
„Pusť mě.“ Zaprosila a myslela to vážně. Nebylo jí to uvázání příliš po vůli. Vždyť by se jí přeci poddala, tak proč to?
„V žádném případě.“ Řekla Marie vědoma si své celkové převahy.
Rychlostí blesku se přiblížila k jejím ústům a razantně zajela do jejích úst. Nejprve pomalu, aby stihla ochutnat její zoubky. Ucítila svou vlastní chuť a snad jí to ještě dodalo divokosti. Brala Štěpáně dech a neměla jí dost. Přestala, až když se Štěpána už nezmítala. Jen na ni lehce vyčítavě hleděla. Na to se Marie usmála a popojela po jejím těle níž. Pečlivě si při tom dávala pozor, aby se o sebe jejich přirození patřičně třela. Pak si na ni lehla skoro celou svou vahou a vytáhla se zase nahoru do sedu.
„Nechci být svázaná.“ Snažila se ještě jednou Štěpána bránit. Bezvýsledně.
„Ještě jednu poznámku bez mého svolení a dám ti i roubík.“ Varovala ji Marie s ďábelským úšklebkem a rozhodla se patřičně věnovat jejím bokům. Měla je teď náramně hezky nechráněná.
Trošku se posunula, aby měla dost prostoru a přejela jazykem po celé délce Štěpánina boku až nahoru k podpaží. Tam špičkou jazyka jemně zarejdila a posunula se dál po předloktí po loketní jamku.
Pak se vrátila na začátek a místo toho, aby ji znovu laskala jazykem, zlehýnka na ni foukla studený vzduch. Štěpána se zatřásla. Zpola z chladu, zpola protože se jí to líbilo. Marii se zase zalíbila její husí kůže, která okamžitě vyrašila Štěpáně po rukou. A také to způsobilo zhrocení bradavek, což jí přišlo ještě zajímavější. Ovšem teď se jim nemínila věnovat. Hodlala jí provést ještě spoustu krutostí, protože ona na ni přeci taky hodná nebyla. Měla toho dost co oplácet.
Raději tedy zahnala předčasné choutky a věnovala se stejným způsobem jako předtím i druhému boku. *Zase ta husina* pomyslela si s uspokojením.
Štěpána už se dál svázání nebránila. Brala to jako nutné zlo a kupodivu se jí docela začínalo zamlouvat, že dala Marii nad sebou volnou ruku. Chtělo to opravdu hodně sebezapření a naprosté důvěry v ni. Ale když se uvolnila, docela si to užívala. Být poddajnou nemusí někdy být zase tak špatné, uvědomila si. Vždycky předtím byla tou zcela dominantní ona. Ráda dávala a ráda se kochala tím, že způsobila rozkoš. Nemohla tudíž tušit, jak nádherné může být se podvolit někomu jinému. Dát nad sebou moc a přijímat divokost a touhu, kterou nemůže ovládat. Bylo to dosud nepoznané dobrodružství, které v sobě skrývalo jistý nádech tajemna a nebezpečí. Přeci si teď Marie může s ní dělat cokoli uzná za vhodné. Třeba jako zrovna teď s jejím bříškem. V ten okamžik se jí tok myšlenek nenávratně roztrhal a kontinuitu v ten večer už nenašel. To když ji Marie kousla do bříška kolem pupíku. Kdo by to byl řekl, že to může být tak silné?