Velká shoda náhod

Anotace: 7. Díl - Malá dohazovačka

7. Malá dohazovačka

Svatba byla veliká to se musí nechat a opravdu se všechno povedlo. S Maxem jsem už nemluvila a Štěpán mi říkal, že odjel s babičkou domů. Byla jsem smutná, že jsem mu možná já zkazila radost, ale zároveň šťastná, že jsem od něho měla klid. Ne však na dlouho, protože se nastěhoval i s malou Klárkou k paní Dvořákové, takže jsem je celý týden pozorovala nenápadně z okna, když jeli s kočárkem na procházku.
Někdy jsem měla chuť jít s nimi, ale udržela jsem svoje emoce na uzdě. Jediný kdo trpěl byl Ben, kterého jsem ven brala vážně jen v nutných případech.
Jendou jsem dorazila brzo ze školy a poznala ten kočárek co stál u našich dveří. Vyběhla jsem proto a chtěla zjistit proč jsou u nás. Našla jsem doma však jen mamku s malou Klárkou. „Ahoj, to je dobře že jdeš. Měla jsem jí hlídat, protože Max odvážel babičku do nemocnice, ale volala mi klientka a musím za ní“ seznámí mě s celou situací. Klárka nadšeně zaplácá ručičkami a nechá se ode mě chovat. „Jo jasně postarám se“ ubezpečím mamku a jdu rovnou připravit sunar, nějaká krabice mi tu ještě zůstala od minule. Mamka odejde hned a proto si malou položím na deku a vidím, že už krásně sedí. „Ty jsi ale šikulka moje“ usmála jsem se a šla zkontrolovat jak je na tom sunar. Byl naprosto skvělí jak se zdálo, když ho malá přímo hltala. Vypila celou flašku a já si všimnula,že od té doby co si jí Sabina odnesla přibrala, asi se o ní dobře Max stará a vynahrazuje jí to co zameškal. Najednou začal zvonit zvonek, proto jsem malou vzala do ruky a šla otevřít. Opět jsme stáli s Maxem proti sobě tváří tvář. „Ahoj, jdu si pro malou“ pozdravil bez úsměvu. „Jasně, teď papala tak já ti jí zabalím ok. Pojď dál“ pozvu ho. „Já tady počkám, jdeme stejně ven“ zaprotestuje a proto s malou odejdu do kuchyně, abych jí oblékla a zabalila věci, které společně s ní přinesly. Když jej předávám Maxovi, tak se šíleně rozbrečí. „Co se děje pusinko, zase si tě půjčím neboj“ slibuji jí. Ona však natahuje ruce stále ke mně. „Asi se nechce loučit tak brzo“ usoudí Max a navrhne mi, abych se přidala a šla s nimi na procházku. Nakonec souhlasím, ale jen kvůli Klárce a vezmu i Bena, který mi kolem nohy omotal vodítko.
Společně projdeme celou vesnici a potom se rozhodneme jít ještě kousek dál. „Je docela zima na to že je říjen co?“ zeptá se Max nečekaně. „Jo přesně tak, člověk se bojí , aby se ráno neprobudil a neměl za okny sníh“ souhlasím s ním. To je ale celé téma k rozhovoru víc neřekneme ani jeden. „Jak dlouho tady budeš malou mít“ zeptám se zvědavě. „Napořád. Sabina požádala soud, aby dítě svěřily do mojí péče. Jede dělat modelku do Ameriky a nechce, aby jí nic stálo ve cestě“ odpoví smutně. Ta holka je fakt mrcha vypočítává, pomyslím si. „Tak já ti s ní někdy pomůžu, když toho budeš mít moc. Přece jen máš taky svojí práci“ nabídnu se velkoryse. Chvilku mlčí a pak kývne. „Budu moc rád, opravdu je toho teď dost. Rozjíždím se v nové práci a mám zadaný projekt a jeho vypracování mi možná rozhodne jaká bude moje budoucnost dalších padesát let.“ Koukám jako blázen a nechám si o tom projektu říci něco konkrétního.
Vlastně povídáme tak dlouho, že si nevšimneme jakou dálku jsem už ušly. To by tak nevadilo, kdyby se nad námi nezačali stahovat mračna a v okolí byla cítit voda. „Asi se domů tak rychle s kočárem nedostaneme a proto co zalézt do toho starého seníku a počkat, až to přejde“ navrhne. Souhlasím s ním, protože bychom byly akorát jako zmoklé slepice. Při cestě do seníku nás však sprška taky chytne a proto promočení trochu jsem. Nedbám na Maxovu přítomnost a sundám si mikinu tričko a nechám jej uschnout. On se také svlékne a dokonce mě velkoryse zabalí do deky, kterou jsem měli pod kočárem, takže je suchá. „Nenastydni prosím“ usměje se dnes poprvé a sedne si naproti mně. Klárka ta spí jako zabitá a byla přikrytá plachtou takže je ok. Když chvilku pozoruji Maxe, vidím jak mu na svalnatém těle nabíhá husí kůže, kterou se snaží krýt rukama. „Pojď ke mně, nebo nastydneš ty!“ upozorním ho. „To nejde“ odmítne a dál mě pozoruje. Proto se zvednu já a zasednu vedle něho a kousek deky přehodím přes něho. Je jasné, že se na sebe vzájemně mačkáme a to nás hřeje více než deka. „Proč jsi se mi vyhýbala“ zeptá se nečekaně a položí svoji hlavu na moje rameno. „Chtěla jsem, abys sám poznal co opravdu chceš“ špitnu a po jeho hlavě ho pohladím. „TO jsem věděl vždycky, tebe“ odpoví a svoji hlavu zvedne, aby mě mohl políbit. Neodstrčím ho, ale ani jeho polibek neopětuji. Opět se proto stáhne, ale hlavu zase položí na moje rameno.
Po půlhodince úděsného ticha se ozve Klárka, které se nelíbí zřejmě průhledná pláštěnka a chce vylézt z kočáru. Odskočím proto hned a pomůžu jí se z toho dostat. Max přijde hned v zápětí a malou pohladí po hlavičce. „Víš, že když jsi mi přišla dnes otevřít s ní v náručí tak jsem si uvědomil jak krásné by bylo, kdyby jsi mě takhle vítala vždy kdybych přišel z práce.“ Trochu se začervenám a radši předám malou jemu a obléknu svoje tričko, vystavování už bylo dost. „Nechci, aby ses urážela a nechtěla mě vidět. Já tě mám rád a to nejkrásnější co mě v životě potkalo jsi byla ty a Klárka. Proč tě teď nemůžu mít jako mám ji?“ Nevím co mu na to odpovědět a proto chci psovi, který celou dobu prochrápal připnout vodítko a jít. Zastavím se však jakmile začne Klárka zase hrozně brečet. Ta malá to snad dělá schválně a nechce, abych se vzdálila. „To jsi jí naučil ty?“ zeptám se ze srandy. Max se usměje a dá Klárce pusinku do vlasů. „Jsi šikula moje malá. Přesně takhle jsem to myslel“ pochválí ji. Musím se začít smát a vrátím se k těm dvěma. Klárka opět vztáhne ručičky ke mně. „Ty moje malá princezno, tohle se tatínkovi nedělá. Já tě mám ráda, ale musíš jít s ním“ vysvětluji jí to. Jako by tomu rozuměla začne se smát a zakroutí hlavou. Tomu se podivíme oba. „Ona dělá jako by věděla o čem je řeč!“ Max ke mně proto přistoupí a objeme nás obě současně. To jí naprosto pobaví a začne plácat ručičkami. „Asi jí tohle vyhovuje“ usoudí a já nevím co mám dělat. Nechtěla jsem se s nimi zaplést a chtěla začít znovu někde sama. Proto položím malou do kočárku a ta potvora si hned zase sedne a kouká co bude. Pohladím Maxe po hlavě a pak přitáhnu k sobě. Na nic nečeká a přitiskne k sobě tak silně, až to zabolí. Je to krásný polibek a lhala bych, kdybych řekla, že se mi nepodlomily kolena. Když mě konečně pustí a podíváme se co tomu říká Klárka tak vidím nejen jí, ale taky Bena, který se opřel o kočár a Klárka ho začala hladit. Je to jako kdyby se navzájem chválily jak to zvládly nás dát dohromady. TO už nevydržím a začnu se smát na celé kolo. Max se přidá, ale během toho mě neustále mačká ve své náruči.
Domů dorazíme promrzlí jako psy, proto udělám čaj a připravím pro malou horkou koupel. Max zatím odběhne k babičce, aby jí řekl kde jsme. Když se vrátí směje se ještě víc než celou cestu domů přestože nám pršelo na hlavu. „Co se stalo?“ zeptám se zvědavě. „Víš řekl jsem babičce kde jsme a představ si úplně šokem rozbila svůj hrneček“ svěří se mi. „No to je tady vtipné, chudák malá“ polituji jí. Max nad tím mávne rukou a slíbí, že jí společně koupíme nějaký hezčí. Pak se společně pustíme do koupání malé Klárky. „Brzo nám seženu byt a budeme tam spolu slibuji“ začne šeptat a hladit po zádech. Mě zatím nabíhá husí kůže a mám co dělat, abych malou držela. „Já ale nevím jestli to bude tak lehké, protože ještě rok budu studovat a potom jsem chtěla jít na vysokou“ začnu protestovat. Umlčí mě proto polibkem. „Nikdy bych nechtěl, abych ti já a nebo Klárka stáli v cestě za tvým snem. Neboj všechno společně zvládneme“ začne mi domlouvat. Proto se tentokrát opřu o jeho rameno já a vnímám jeho vůni.
Jen nerada se s ním loučím, ale nejde to aby u mě hned první večer spal i když byla bych radši kdyby ano. Dokonce i tom bytu tak nahlas přemýšlel, že jsem se do něho začala těšit.
Naši se vrátily až večer a taky je dost překvapilo, když jsem vyprávěla co se dnes odpoledne všechno stalo. Mamka si na mě dokonce zkusila svoje psychologické schopnosti, takže mě dokonale zblbnula. Avšak večer jsem zalehla do postele z dobrým pocitem na duši a věřila jsem, že po dlouhé době se mi bude usínat dobře. Když jsem vypnula televizi a zhasnula světlo ztuhla jsem jako solný sloup, protože za oknem se mihnul stín. Okamžitě jsem k oknu přiběhla a chtěla zjistit co to bylo. V tu samou chvíli zabouchal sní na okno a já poznala Maxe. „Jsme se málem zbláznila strachem“ vynadám mu hned jak vleze do pokoje. „Promiň ale já ti musel dát ještě dobrou noc“ omluví se a okamžitě začne líbat. „Jo vidím, jak jsi byl nedočkaví, když jsi vyběl jen ve spodku od pyžama“ upozorním ho na tenhle fakt. Max na mě mrkne a zavře dveře. „Myslel, abys to měla lehčí“ neodpustí si připomínku. Pochopím jak to myslí a vlepím mu lehkou facku. „Tedy ty jsi ale sprosťák, když si myslíš, že teď skočím do postele a budu se s tebou milovat.“ Max mě vezme do náruče a do té postele odnese. „Neboj nikam skákat nemusíš, protože by jsi dopadla jako, když jsi utíkala od nás a pak měla kotník v pytli. A já se chci s tebou milovat na ne jet na pohotovost.“ Takže stručně řečeno, dělá si srandu z mojí nešikovnosti. Proto se začnu bránit a on chytne ruce a spojí nad hlavou. Poté mě začne hladit přes košilku po celém těle. „Jsi tak krásná a moje“ vzdychne a začne zpracovávat, každičký kousek mého těla. Po chvilce pustí moje ruce a dovolí, abych ho hladila po zádech. Chvilkami musím zarývat svoje nehty do jeho zad, jak moc bych chtěla křičet rozkoší. Když mi košilku sundá začne si hrát s mými prsy a já na oplátku přejíždím po jeho poklopci, které skrývá velké tvrdé tajemství. Hrajeme si spolu tak dlouho, že se najednou Max převalí a lehne vedle mě. „A je to v pytli“ zakleje. „Neříkej, že jsi se udělal“ zasměji se. Podepře si hlavu a kouká přímo na mě. „JO bohužel jsem zklamal na celé čáře, asi si myslíš že jsem pěkný kriplík, ale já prostě nemohl vydržet, když jsem tě držel v náruči“ vzdychne si. Vůbec si nemyslím, že je to kriplík a proto ho k sobě přitáhnu a políbím. „Náhodou se nezlobím, protože jsi vlastně splnil co jsem požadovala, nechtěla jsem se s tebou dnes v noci milovat a přesto mě tvoje návštěva potěšila. Takže tě chválím hrdino.“ Rychle se obléknu a vyprovodím Maxe zase oknem. „Bacha ať ti nepřimrznou ty kalhoty k tvému mužství“ zavtipkuji. Jen se tak měkce usměje a seskočí z mého okna jako by nic. Pak ještě jednou zvedne ruku a mávne. Jestli jsem si libovala, že se mi bude usínat dobře tak teď to bude ještě lépe.