Velká shoda náhod

Anotace: 14. díl - Moje maturantko

14. Moje maturantko

Za ten týden Max několikrát volal a já se pokaždé nechala zapřít, ale pořád to nejde a proto jsem to musela ve čtvrtek vzít, Matěj totiž odjed k babičce, aby jí přivezl a mohly jít na můj maturitní ples. „Ahoj Matěji“ pozdravil Max automaticky, proto ho překvapilo když jsem se ozvala já. „To není Matěj, to jsem já Monika“ odvětila jsem tiše. Myslím, že to nečekal proto se na chvilku ztichl. „Co jsi potřeboval Maxi?“ zeptala jsem se ho ještě tišeji, vlastně jsem skoro šeptala, protože z mého hlasu by musel poznat jak moc mi je zle. „Chtěl jsem tě slyšet a vědět, že jsi v pořádku. Moc tě totiž miluji“ odpověděl v klidu. Jeho slova mě přímo bodala, protože já ho přece taky milovala, ale nemohla jsem mu říct. „Dneska pospíchám, musím si vyzvednout šaty na maturitní ples“ začala jsem proto na něj tlačit, aby náš rozhovor dlouho netrval. „Budeš určitě velice krásná a proto pošli mi prosím po mailu fotku ano?“ Souhlasila jsem a slíbila, že udělám to co chce. Vlastně najednou jsem si neměli už o čem povídat a proto jsem si vymyslela, že dorazila Tamara, abych mohla telefon položit. On se taky velice nerad loučil, ale už musel také jít volali ho s práce a ta jak se zdála, byla to co ho zajímalo nejvíce.
Tamara ovšem přišla opravdu v zápětí a proto když jsem jí otevřela ubrečená dostala jsem přednášku o klucích jak jsou nezodpovědní a nemám se kvůli tomu trápit právě já. Nevím proč, ale ona byla poslední dobou hrozně fajn a společně s Matějem mi dávali energii do života. „Musíme jít protože mamka dnes brzo zavírá“ upozornila mě a podstrčila mi kapesníček. „Jasně jen se převléknu a jdu“ souhlasila jsem.
Ve dveřích jsem se míjeli s Matějem a jeho babičkou, kteří právě přijeli k nám. Když jsem jim vysvětlila kam mám namířeno nabídnuly se dokonce, že nás doprovodí. To ale nebylo zapotřebí, protože šaty snad ještě unesu. Jakmile se vzdálily do dostatečné vzdálenosti začala Tamara zase rýpat a povzbuzovat, abych se dala dohromady s Matějem. Prý je jedno kterého mám, když jsou stejní jako vejce. Už několikrát jsme se na tohle téma bavily a i když jsem vždy tvrdě protestovala ona na to měla jiný názor. „Matěj je přece kamarád a je to bratr mého přítele“ snažila jsem se jí to vysvětlit. „Prosím tě probuď se. Kde je teď Max v Americe a Matěj je tady a když ho tak pozoruji tak by do toho docela rád šel, ale ne ty jsi zapřísáhlá jeptiška co čeká na svého Američana, který si zatím prohání kde jakou sukni.“ Její slova občas dokázala zapálit to se musí nechat. „Blbost má mě rád, zrovna dneska mi volal“ hájila jsem ho. „Jak myslíš, ale až budeš brečet a litovat, že jsi nechytila tu šanci s Matějem za pačesy tak bude pozdě.“ Radši jsem mlčela, než se bavit na tohle téma a proto jsem v tichosti došly až do salónu, kde jsem se taky nějak dlouho nezdržovala a mazala sama domů.
Paní Dvořáková nám přivezla super domácí placky a bramborovou polévku takže jsem ani večeři dělat nemusela a proto jsme se brzy usadily v obývacím pokoji a rozhodly si zahrát karty. Do školy jsem zítra šla jen pro informace ohledně večera a na poslední zkoušku nástupu. Musím uznat, že nemám ani štěstí v lásce, ale ani ve hře. Prohrávala jsem totiž na celé čáře a jakmile měl někdo platit byla jsem to já. Vlastně se to neobrátilo a proto jsem to kolem dvacáté zabalila. I paní Dvořáková byla unavená jak z cesty tak z toho ponocování a proto nás opustila. „Dneska volal Max a mluvila jsem sním“ přiznám se Matějovi. „TO jsi statečná“ pochválí mě. „Víš jak moc mě to zase bolelo, když mi říkal ta hezká slovíčka“ začala jsem si vylívat srdíčko. „Bude zase dobře a když tak jsem tu pořád já“ zavtipkuje a nabídne mi svoji náruč. Co kdybych dala na radu Tamary a rozhoupala se k jistému kroku. Proto jsem vstala a přisedla k němu hodně těsně. Jeho ruku jsem si dala okolo ramen a opřela hlavu o jeho rameno. „Prosím hlaď mě“ poprosila jsem ho smutně. On se ke mně naklonil a pohladil po tváři. „Jsi pořád tak smutná“ povzdechl si a zvedl hlavu k sobě. Naše rty se nebezpečně přiblížily a já zavřela oči, abych si to co nejvíce vychutnala. Když v tom bouchly dveře od koupelny a proto jsem od něho odskočila a začala se vzpamatovávat. „Promiň“ omluvila jsem se a jako děcko utekla do koupelny. Pane bože co jsem to chtěla udělat a proč se on neodvrátil?
Ráno jsem utekla i na zkoušku docela brzo, protože jsem se nechtěla s Matějem u oběda potkat. Dokonce i večer, když mi přál přes dveře dobrou noc jsem neotvírala. Bála jsem se večera, kdy se s ním budu muset sejít jako čert kříže a proto jsem řekla o tom co se málem stalo včera Tamaře. Ta ovšem nad mými obavami netruchlila, právě naopak poplácala mě po zádech a pochválila jak dobře jsem ji poslechla. Další ránou pro mě byl pohled na mého partnera se kterým jsem měla dnes večer jít na celou uvítací promenádu. On však tohle neměl ani trochu v úmyslu a místo toho se snažil chytat berle. „Co se ti proboha stalo?“ zeptala se polekaně. „No prostě jsem včera před naším domem uklouzl a takhle to dopadlo. Moc mě to mrzí, ale nemůžu s tebou jít, budu rád když dokulhám pro šerpu.“ Koukám jako blázen a co teď jako, když už jsou všechny páry určené. I učitelku to dost trápí a nechce v žádném případě dopustit, abych zůstala na ocet. Proto zaběhne do školy a slíbí, že mi přivede nějakého žáka z nižší třídy, který mi pomůže. To razantně odmítnu a slíbím, že si někoho seženu, ale koho to nemám ani trochu tušení. „Já bych věděla“ poradí mi Tamara záhadně. „Koho?“ zděsím se, ale ona se jen uculí a odjede, aby mohla někomu zavolat. Ještě šťastnější se vrátí zpět ke mně. „Je tu za pět minut a uprav se hele“ poradí mi a nechá se odvést svým tanečníkem.
Přesně za půl hodinky se v kulturním domě objeví Matěj a usmívá se jako měsíček na hnoji. Hned mi to mohlo dojít, že když to zařizovala Tamara tak mohla zavolat jedině jemu. Je mi trapně hned ze dvou důvodů. Stydím se za své zbabělé útěky a hlavně, že ho i přesto žádám o pomoc. „Myslíš, že to zvládnu“ zapochybuje, když vstanu a přijdu mu naproti. „To víš, že jo“ usměji se a vtáhnu do sálu. Očima vyhledám Tamaru, která se samozřejmě uculuje a naznačuje, abych nelelkovala. Proto představím svého tanečníka učitelce a i ona souhlasí, protože na poslední chvíli se opravdu víc dělat nedá.
Matěj se obával zbytečně, protože mu to šlo lépe než dobře a až na pár šlapanců, které mi uštědřil jsme to zvládly. Ihned po zkoušce se k nám přidala Tamara a drcnula do mě. „Tak co je ruka v rukávě?“ zeptala se přímo před ním. „Jasně“ zavtipkoval Matěj a vzal mě dokonce za ruku. To jsem ale nevydržela už já a vyndala oběma. „Hele vy dva jestli jste se rozhodly se na mě spiknout tak prosím jen tak dál, ale mě neskolíte.“ Můj výpad je zřejmě překvapil a zůstali oba koukat jako blázni. Otočila jsem se proto na patě a bez rozloučení mazala domů. Taky přišel další výslech od paní Dvořákové, která se pro změnu ptala proč jsem sháněla Matěje a dokonce mi uštědřovala rady, abych si sním nic nezačínala, že by to bolelo nás všechny. Jako bych to nevěděla a měla to v plánu se sním takhle sblížit. Vzala jsem proto šaty a radši vyrazila ke kadeřnici, protože jsem si korzet musela vzít už na sebe.
Konečně přišel čas maturitního plesu, toho okamžiku na který jsem se těšila celé ty čtyři roky a ještě více před měsícem, když jsem si myslela že přijede Max. I přes smutek který jsem však měla v sobě jsem si přála dnešní večer na plno užít. Jakmile dorazily naši se Štěpánem a s Veronikou posadila jsem je ke stolu a začala je obskakovat. Byla jsem tak ráda, že mě přijeli podpořit v tomhle okamžiku. Také jsem často koukala nervózně ke dveřím a čekala, kdy dorazí Matěj, protože jsem dostala pochybnosti jestli si to po tom odpoledním představení na mě nevykašle. Mamka stále dokola chválila moje šaty a proto jsem jí musela slíbit, že jí ukážu paní která mi je půjčila. Konečně jsem jí společně s Tamarou zahlédla. Tamaře to moc slušelo a její blonďaté vlasy kontrastovali s černými dlouhými šaty. Omluvila jsem se proto mamce a vyrazila přímo k ní. Třeba mi ona řekne, kde je Matěj. „Ahoj. Moc ti to sluší“ pochválila jsem jí. Ona jen ohrnula nos a zavěšená do svého Itala odešly ke stolu. Koukala jsem jako blázen a měla čím dál větší strach, že se jich můj výpad dotkl víc než jsem chtěla.
Pořádně nervózní jsem, ale začala být pět minut před zahájením polonézy protože Matěj se nikde neobjevoval. Proto jsem vytočila jeho číslo a chtěla mu alespoň zavolat. Bohužel se mi to nepodařilo a jeho operátor mi sdělil, že je momentálně nedostupný. Co jako teď budu dělat sakra. I přes svoji tvrdou palici jsem šla za Tamarou a na rovinu se zeptala kde je? Konečně mě začala brát na vědomí a odvedla k baru. „Chceš opravdu aby přišel a nebo nechceš aby se ti stavil do cesty?“ položila mi dost divnou otázku. „To je těžký, já chci aby přišel a tancoval semnou, ale pochop nemůžu přece chodit s bratrem svého přítele. To je prostě proti všemu“ zoufala jsem si. Tamara nad tím zakroutila hlavou a odešla.
Když zazněli první tóny hudby na kterou jsme měli nastoupit vyhasla ve mně poslední naděje a chtěla odejít z řady, avšak nečekaně se přede mnou objevila Tamara a vedle mě šoupla Matěje. Nic jsem neřekla a jen se do něho zavěsila. Ani on se nijak nebavil a jen tiše hleděl před sebe. „Děkuji ti“ řekla jsem jakmile jsme nastoupily. „Není zač“ odvětil a začal semnou procházet sál. Nevím proč, ale cítila jsem si poněkud zvláštně, ale za šťastnou jsem se nepovažovala. Hudba dohrála a všichni začali tleskat a já místo toho abych se usmívala jako ostatní jsem se mračila a přemýšlela, jestli bych už opravdu měla něco s tou nejistotou co vládne mezi mnou a Matějem udělat. Takže když jsme vyšly ze sálu táhla jsem ho do ústraní s důležitou záminkou. Ovšem co jsem nečekala, že iniciativu převezme on a začne mě přímo vášnivě líbat a nekouká napravo, nalevo. Když mě konečně pustí odstoupí, zřejmě se bojí mojí reakce. Musím se tedy pořádně nadechnout, bylo to totiž přímo skvělé. „Díky“ vzdychla jsem a přistoupila k němu. „Nechci děkovat za to,že jsem ti dělal partnera“ odvětí naštvaně. Proto si ho k sobě přitáhnu a políbím pro změnu já. „Já myslela za tohle“ dodám tiše a peláším zpět do sálu, kde se budou vyhlašovat naše jména. Stoupnu si vedle Tamary a ta na mě ukáže jedničku, zřejmě nás pozorovala mrcha. „Já ti říkala, že nemáš váhat“ poučí mě ihned. „Uvidíme jak to dopadne“ pokrčím rameny a cítím, že teď už si tenhle večer můžu užívat a to taky dělám usmívat se totiž přímo jako sluníčko. Každý kdo není slepý musí vidět, že jsem šťastná. A toho štěstí asi ještě přijde hodně, když cítím jak se na mě ze všech stran sypou peníze. Očima vyhledám Matěje a ten mi jen pošle pusu a zase se krásně usmívá opodál.
Celý večer kromě sóla s rodiči a učiteli, protančím s Matějem a je to opravdu nejen super kamarád, ale taky skvělí tanečník a vlastně teď i milenec. Jen nevím jak to vysvětlím Maxovi, bohužel tím se zaobírám nejméně ze všeho.
Dokonce se i slušně opiji a společně s Tamarou řádíme jako fúrie při půlnočním odšerpování. Moje alkoholové opojení mě donutí chodit každých patnáct minut na záchod, tedy spíše se tam domotávám a nebýt Matěje, asi bych ani nedošla. Proto když vyjdu ze záchodu zarazím se a divím se jak moc špatně už na tom jsem, že vidím dvakrát. Bohužel to alkoholem není a přede mnou v celé své kráse stojí Max a Matěj. Dva bráchové naprosto nerozpoznatelní. „Ahoj lásko“ začne se usmívat Max a přijde až ke mně. Nevím co mám jako dělat a proto k němu jen natáhnu ruce a nechám se obejmout. „Jsi překrásná moje maturantko“ pochválí mě a přitáhne k sobě. Přes jeho rameno sleduji Matějovu reakci, ten se jen usmívá a s úsměvem i odejde. „Musel jsem přijet nikdy bych si neodpustil, abys byla smutná a svůj den trávila sama“ začne se mi svěřovat. „Jsi šťastná?“ zeptá se nečekaně, když neodpovídám. Proto jen tiše kývnu a nabídnu své rty. V tu chvíli vyběhne Tamara ze sálu a přijde až k nám . „Vy dvě hrdličky pojďte a tohle si nechte na doma“ táhne nás zpět. Hlavně ať se neprořekne prosím, modlím se jako malá. Samozřejmě jí nenapadne možnost,že je to Max a proto se diví, když se Max zmateně zeptá jak se jmenuje. „Matěji ty už to radši nepij hele. Jsem přece Tamara ne?“ Max se plácne do čela a neprozradí jí, že on není Matěj ale Max. Ani já jí to nestačím říct, protože se zase někam zmizí. Takže zatím můžu doufat, že se už nepotkáme a ona mu nic s tou svojí pusinkou nevykecá. Paní Dvořákovou jsem ještě takhle šťastnou neviděla, když jí pozoruji jak se střídavě tiskne k Maxovi a pak zase k Matějovi. I já Matěje nespustím z očí a divím se proč se stále tak usmívá. Kdybych byla na jeho místě tak bych se smát tedy nedokázala. Vlastně ani já už se nesměji a tohle překvapení, které mi Max přichystal mi pomohlo dokonale vystřízlivět. Všimnul si toho Štěpán a odvedl si mě k baru s výmluvou, že si ještě nepřipil na moje zdraví a štěstí. „Jsi nějaká skleslá? Copak tě netěší, že je Max zpět?“ zeptá se překvapeně. Hodím do sebe panáka vodky a poručím si dalšího. „Je to divný, ale šťastná tedy nejsem. Já ho nečekala a málem jsem si něco začala s jeho bráchou“ vyklopím mu to jako by se nic nedělo. To Štěpán trochu nepobere a začne se pitím dusit. Musím mu proto bouchnout do zad, aby se nadechl. Jakmile se nadechne spustí na mě salvu výčitek. „TO si děláš srandy a to jako řekneš jen tak. Jsem běhna a chodím s oběma současně?“ Teď se zase málem začnu dusit já protože jsem tohle nečekala ani omylem. „Já nejsem běhna a nechodím s oběma. Jen jsem se dnes s Matějem líbala, bylo mi moc smutno a hlavně se mi stýskalo a chtěla tu mít někoho při ruce“ začnu se obhajovat. Štěpán proto trochu zkrotne a objedná si nové pití. „Takže chceš pořád Maxe?“ zeptá se pro informaci, asi v tom má takový guláš jako já. „Jo přesně tak, Max je kluk se kterým chci žít a prostě jsem potřebovala, aby mě dnes někdo podpořil a proto jsem si vybrala Matěje“ zalžu pohotově, nebudu mu přece říkat, že sama nevím s kým chci být. Bohužel náš rozhovor opodál poslouchal sám Matěj a proto když se ohlédnu vidím jak na mě nechápavě kouká. Pak se otočí a vyjde před kulturní dům. Skoro se zabiji jak seskočím z barové stoličky a běžím za ním. Najdu ho až venku jak sedí a naštvaně kope do kamínků okolo sebe. „Matěji já nemyslela jsem vážně co jsem říkala“ chtěla jsem mu to vysvětlit. „Mlč prosím tě už. Jsi opravdu tak podlí člověk nebo co? Proč jsi mi to neřekla hned, že jsi mě potřebovala jako zástěrku o kterou by jsi si mohla otřít, že jsem jen obyčejný náhradník.“ Vážně lituji, že jsem tu svoji pusinku nevymáchanou nenechala zavřenou. „Matěji takhle to není. Já sama bohužel nevím s kým chci zatím být, ale pochop tohle jsem řekla, jen aby mě Štěpán nemyslel něco zlého. Ty i Max jste super kluci a já hlavně tobě děkuji, že jsi mě dokázal dostat ze spousty šlamastik.“ Matěj si naštvaně stoupne a obejme okolo pasu a přitáhne k sobě. „Já nechci být tvůj anděl spasitel, chci být něco víc“ odvětí a poté od sebe odstrčí, protože k nám přichází Max. Prostě se jen vymění a zůstanu sama s Maxem. „Co se děje princezničko, jsi taková smutná a já nevím proč?“ Proto si vzdychnu a položím si hlavu na jeho rameno. On mě obejme a začne hřát, protože v půlce ledna je docela zima. „Nechceš se ztratit?“ zeptá se tiše po chvilce. „Ráda“ souhlasím a proto se společně vrátíme do sálu, abychom se omluvily ostatním a vyzvednuly kabáty v šatně. Snažím se uhýbat očima, abych se nestřetnula Matějovým pohledem, on mě však nechá dusit ve vlastní šťávě a přijde nám říct, že se přidá a půjde už také domů. Prostě rozhodl se, že si mě parádně vychutná a proto souhlasím a společně se dvěma bodyguardy se vydám domů. Všichni tři mlčíme, vlastně co bychom si měli povídat, když Max mě stále objímá a chvilkami vášnivě líbá, zatím co Matěj mě pronásleduje svým pohledem. Kdybych tak uměla číst myšlenky a věděla co se mu honí hlavou, bylo by to asi snadné.