Velká shoda náhod

Anotace: 15. díl - Neříkej hop, dokud nepřeskočíš

15. Neříkej hop, dokud nepřeskočíš!

Domů jsme dorazily docela rychle. Já jsem pospíchala z důvodu, že jsem si přišla trapně na nechtěla být už s oběma současně. Max, který se na mě celou cestu lepil, se zřejmě těšil na naše společně milování a Matěj ten nevím proč, ale držel s námi krok a stále nás pozoroval. Asi si neuvědomoval jak moc mě to vůči němu mrzí.
Max si hned jak jsem přišly odskočil a proto jsem společně s Maxem zamířila do kuchyně, abych udělala čaj a mohly jsme se zahřát. „Proč jsi šel s námi?“ zašeptala jsem výhružně, jakmile Max zmizel. „Nechtěl jsem se už dál bavit“ odvětil a podal konvici z vodou a čaj který chtěl udělat. „Mě to mrzí, protože je to vůči tobě hloupé“ snažila jsem se mu omluvit. Chtěl něco říct a přistoupil ke mně tak blízko, že jsem čekala polibek, ale ozvalo se spláchnutí a proto zase v klidu zasedl ke stolu a nechal se obsloužit. Opustila jsem proto kuchyni a šla se převléknut do něčeho pohodlného. Nakonec jsem zvolila jen košilku a přes ní župan, protože na rozdíl od venkova, tady bylo horko k padnutí. Když jsem se vrátila do kuchyně oba se bavily jakoby nic a proto jsem tiše přisedla a poslouchala jejich rozhovor. Během toho jsem si je oba dobře prohlížela a snažila se najít alespoň jeden rozdíl mezi nimi. Nešlo to, oba byly dokonale sehraní a dokonce si stejně mračily když se jim něco nelíbilo. Smích ten byl naprosto identický a proto jsem si také uvědomila, že se smějí mě. „Co jste říkali“ zareagovala jsem rychle. „Jsi asi unavená co?“ zeptal se Max, stále se usmívající. „Jo byl to dlouhý večer a asi půjdu spát“ oznámila jsem jim. Náhle se zvedl Matěj a usmál se. „Tak já jdu taky, aby jste se mohly vy dva přivítat.“ Bylo mi jasné, že to myslel jako výsměch a proto jsem zakroutila hlavou a odešla. Max se však přidal k jeho smíchu a dokonce jsem zaslechla jak mu děkuje, že mě pohlídal když tu nebyl. Kdyby jenom věděl jak dobře se toho úkolu zhostil, asi by takhle neděkoval.
Usnout jsem samozřejmě nemohla a proto jsem počkala, až Max přišel z koupelny a přilehl ke mně. „Krásně voníš“ pochválila jsem ho. On se ke mně přitiskl a také si přičuchl. „To není nic proti tobě. Víš jak moc mi tohle chybělo“ začal se semnou mazlit a hladit po těle. Musela jsem to ale stopnout a říct mu co se stalo, výčitky svědomí mi prostě nedali pokoj. „Maxi, ty se vrátíš do té Ameriky?“ zeptala jsem se opatrně. „Jo vrátím se tam pozítří, protože jsem byl jen uvolněn a nechci, aby mi někdo místo zabral“ odpověděl tiše. Docela mě to mrzlo a těšila jsem se, že se prostě vrátí a bude to jako dřív. Tohle ale měnilo docela situaci a proto jsem se nadechla, abych mu řekla co se tady za ten měsíc stalo. Zrovna, když jsem chtěla začít ozvalo se zaklepání a za dveřmi stál Matěj. „Ano“ vyzval ho Max dále. „Já jen, že ráno odjedu k babičce, aby jste měli volno tak vám to oznamuji aby jste se nestrachovali.“ Jen tiše přikývneme a než opustí náš pokoj podivím se ke dveřím a vidím jak na mě mrkne. To je už moc a proto se otočím na bok a rozhodnu se raději spát a nechat to na osudu jak si semnou pohraje. Max se však přitulí a začne mi vyhrnovat košilku. „Maxi já nechci! Jsem moc unavená a nebylo by to dobré. Zítra si to vynahradíme ano?“ Sice je vidět jak se těšil, ale dá mi pusu na tvář a otočí se, aby mohl spát.
Přesně po půl hodině se koukám na budík a přeji si abych už mohla usnout, ovšem nejde to a proto si jdu dát do kuchyně čaj, který mi v takových situacích pomáhal. Opět začnu přemýšlet nad naším triem, které já a Max a Matěj tvoříme a je mi čím dál jasnější s kým chci být. Proto zhasnu a jdu udělat tu správnou věc. Jakmile vejdu do pokoje vidím jak spokojeně spinká a závidím mu jak mu to šmakuje. Opatrně si sednu na kraj postele a pohladím po tváři.. Ihned vyskočí do sedu a nebýt moji pozornosti dostanu pěknou pěstí do obličeje. „Promiň“ omluví se rychle a zůstane sedět. „Ty promiň chovala jsem se děsně, ale už nebudu slibuji“ usměji se. Na víc nečeká a stáhne mě k sobě do postele. Je mi naprosto jasné jak tohle dopadne a proto se navzájem rychle vysvlékáme z oblečení a ještě rychleji a vášnivěji milujeme. Je to rychlé, ale teď už vím co chci a proto si po tom všem obléknu a odejdu z Matějova pokoje. „Kam jdeš?“ děsí se, že jsem si sním pohrála a teď jdu za Maxem. „Budu spát v obývacím pokoji“ uklidním ho a zmizím za dveřmi. Pohovku si ani nerozkládám, stejně budu spát už jenom chvilku, musím se přece rozloučit s Matějem ještě než k odjede k babičce.
Matěj se sám přijde rozloučit a proto jsem mu já kdo se tentokrát lekne. „Víš, že jsem se bál, že tě tu nenajdu“ svěřil se mi, když se svlíkal a lezl ke mně do pelíšku. „To chceš říct, že mi nevěříš“ zastavila jsem ho. „No teď už jo“ odvětil a než jsem stačila protestovat už mě držel v náručí a líbal každý kousek mého těla. Přímo mě drtil svými dlaněmi jak mě pevně držel. Tentokrát jsme se milovali pomalu a lehce. Bylo to jako bychom se oba bály jeden druhému ublížit. Když byl čas se rozloučit jsem se rozhodla ho ještě potěšit. „Dneska mu to řeknu než odjede zpět. Vím, že ho to asi raní, ale já už se rozhodla.“ Matěje to potěší, ale zároveň mě upozorní, že kdyby nějak vyváděl tak mám okamžitě zavolat a on mi přijede na pomoc. Souhlasím a naposledy ho mezi dveřmi políbím.

Max vstane kolem desáté hodiny, asi je pro něj potíž ten časový posun. „Už jsi vzhůru“ diví se a přisedne ke mně na pohovku. V tu chvíli mám husí kůži, protože před dvěma hodinami takhle tady seděl Matěj. „Jsme prostě ranní ptáče“ zasměji se a chci vstát on mě však k sobě stáhne zpět. „Proč mi pořád utíkáš. Děje se něco?“ Docela se leknu, že nás třeba mohl slyšet a má podezření. „Asi bych ti měla něco říct“ rozhodnu se to vysypat na stůl. „Já taky, ale počkej chvilku ano“ poprosí mě. Za okamžik je zpět a poprosí mě abych vstala. „Maxi já myslím, že to co ti řeknu je dost divoké a bude lepší když si sedneš“ začnu se vykrucovat. „Kdepak nejdříve já a já chci abys vstala“ stojí si za svým. Proto pomalu vstanu a on si přede mě klekne. „Co blbneš“ divím se, když v tom on otevře dlaň v níž má krásný prstýnek s blýskajícím se kamínkem. „Chceš si mě vzít“ zeptá se tiše a je vidět jak mu cuká v koutcích. „Já Maxi“ nevím rychle co říct, protože mi sebral přímo vítr z plachet. „Jen řekni ano a bude to. Hned jak odmaturuješ se vezmeme a přestěhujeme do Ameriky“ začne plánovat. Prostě stačí říct jen ano, ale to není tak lehké když jsem se s ním chtěla právě rozejít. Nakonec to jako srab největší vzdám a na jeho nabídku kývnu. Okamžitě se začne radovat a líbat mě. „Jsi skvělá a já tě moc miluji a udělám tě šťastnou a budeš mít vždy na co si vzpomeneš.“ Jo moc skvělá nejsem, spíše jsem srab a zasloužila bych si plivnout mezi oči. TO mu však neřeknu a společně sním se naoko raduji, protože prstýnek je opravdu krásný a proto si ho nechám navléknout na prsteníček.
Z milováním sním mě vysvobodí nečekaná příchod menstruace, zřejmě to vyvolal ten včerejší sex s Matějem a proto se jen celý víkend bavíme a plánujeme si věci, které bude potřeba zařídit. Pak mi také pustí video s malou Klárkou, protože už pěkně vyrostla. Rozhodnu se jí proto něco koupit, aby jí to mohl dovézt a z našeho nákupu se stane romantická procházka Prahou. Takže se čím dál tím víc cítím bídněji a děsím se až dnes přijede večer Matěj a bude chtít vědět jak jsem dopadla s Maxem. On se chudák bál, že mi nějak ublíží až mu to řeknu a on mě místo toho nosí skoro na rukou. A hlavně jak se bojím jak omluvím svoji zbabělost.
V pět hodin se loučím s Maxem, protože odjíždí na letiště. Tentokrát s ním nejedu, protože musím čekat na Matěje, který klíče nemá. „Miluji tě a za půl roku si pro tebe přijedu ženo moje“ opakuje stále dokola, když se loučíme. V duchu se však bojím co vůbec za půl roku bude a jak to tady teď vydržím. Moje starosti si však nechám pro sebe. V hlavě se mi také honí vzpomínky na minulé loučení jak jsem brečela, tak proč teď ani slzu neuroním. Možná protože jsem se změnila a nebo mě někdo změnil!

Matěj dorazí těsně po sedmé hodině a jakmile vejde do bytu a projde každičký pokoj vrhne se na mě. Okamžitě ho zastavím a ukážu prstýnek na prsteníku. „Co to je?“ podiví se a vezme ruku do té své. „Dostala jsem zásnubní prste, on mě totiž v sobotu požádal o ruku.“ Jeho úsměv se ještě rozšíří. „Takže místo, aby ti nadával nebo tě zbyl, že jsi se rozhodla pro mě tak ti dal prstýnek“ diví se. Nechápu jak může být tak natvrdlý. „Já jsem mu nic neřekla“ odvětila jsem a sklopila hlavu. Právě, že jeho reakce jsem se bála. On se jen otočil a odešel do svého pokoje. Stála jsem chvilku na místě a potom šla za ním. Opatrně zaklepu na dveře a vyčkám až mě zavolá. „Jdi pryč prosím tě!“ poručí mi a v jeho hlase je slyšet vztek, ale taky slyším že pláče. Proto i přes strach otevřu dveře. Okamžitě se otočí a já vidím jeho podlité oči. „Nechci, abys sem chodila viděla jaký jsem slaboch, že brečím kvůli holce.“ Nedala jsem na jeho slova a přisedla přímo k němu. Jeho ruka nebezpečně vystartovala a já se lekla, že mě chce uhodit. On mě však objala začal líbat. Oba jsem tam jen tak seděli a líbali se a brečeli jako blázni. „Miluji tě Moniko, moc“ šeptal mi do ucha. „Já tebe Matěji a nevím jak z téhle šlamastiky ven“ zoufala jsem si. „Zavoláme mu a řekneme mu to, prosím?“ naléhal na mě neúprosně. „Matěji to přece nejde takhle jen říct, hele prstýnek je krásný a na první pohled mě dostal, ale sorry moje srdce patří jinému a to tvému bratrovi“ protestovala jsem. „Vidíš sama, že to říct jde tak to udělej než odletí“ hučí do mě. „Já…“ nestihnu dopovědět, protože se mi telefon rozehraje v kapse. Rychle otřu slzy, abych vůbec přečetla kdo volá. „Maxi co potřebuješ?“ ozvu se do telefonu překvapeně. „Chtěl jsem tě jen slyšet a vědět že jsi v pořádku“ řekne. Čím dál víc mě překvapuje, je to jako by věděl co se tu teď odehrává. „Jo jsem v pořádku“ odpovím klidně. Najednou však můj telefon vezme do ruky Matěj a já nestihnu udělat nic abych zabránila katastrofě. „Ahoj brácha“ pozdraví ho. Slyším i Maxe jak se s ním pozdraví. „Prosím nic mu neříkej“ šeptám tiše a sepínám nad ním ruce. „Musím ti něco říct“ řekne vážně Matěj. Je to jasné jako facka co asi. „Máš super holku a je blbost, že jsi jí tu nechal. Jo a ten prstýnek ji moc sluší“ špitne. Max mu také něco povídá, ale tomu nerozumím jen pozoruji Matěje a moc mu děkuji, že neprozradil to tajemství. „Jo a ještě něco“ rozpovídá se znovu. „Chci se rozloučit, protože až se vrátíš asi tady nebudu. Příští týden se vracím k tátovi do Anglie tak jsem se chtěl jen rozloučit a omluvit se, že už dál nebudu hlídat Moniku.“ Nad tímhle se pozastavím i já, on přece o ničem takovém nemluvil a takže se rozhodl až teď. Ještě chvilku si s Maxem povídají a poté mi podá telefon a i já se sním naposledy rozloučím. „Jako co jsi myslel tím stěhováním, přece jsi tady doma a nikdo tě nevyhazuje“ rozčílím se. „Musím jet zpět, táta mě potřebuje a jak je vidět tady už nikomu nic dobrého nepřináším“ odvětí tiše. Pak se otočí a hledá něco v šuplíku u postele. Nenechám to jen tak a otočím se zpět k sobě. „Tohle neříkej, jsem tu přece já a mám radost, když mi děláš společnost.“ To ho naštve a proto semnou začne cloumat. „Ale já nejsem děvka a nechci tu být pro tebe jen když zavoláš. Ještě mi začni platit a bude to naprosto dokonalé.“ Jeho slova pálí jako kdyby mě přes obličej žahal kopřivou a proto se mu vytrhnu a vyskočím na nohy. „Jak chceš, odjeď si a nech mě tady. Máš pravdu jsi přece jeho dvojče a taky se tak chováš. Nejdříve samé zamilované slovíčka a pak najednou musím jet pryč. Jenže já vím jak to s vámi je. Jste sraby a bojíte se o lásku bojovat a proto radši zdrhnete. Nic se ale neboj jak tak koukám, tak už jsem skoro to samé.“ Tentokrát kouká překvapeně on a proto abych mu dokázal svoji sílu poprosím ho, aby si zabalil a odešel z tohohle bytu už zítra. Tím naše diskuze skončí a já se uřvaná zavřu do pokoje, ze kterého nemíním vyjít než odejde on. Neměla jsem ani jednoho z nich potkat a byl by klid.