Velká shoda náhod

Anotace: 16. Díl - Udělej to nejlepší

16. Udělej co je nejlepší!

S posledních sil jsem ráno vstala z postele a vyšla z pokoje. Akorát jsem se s Matějem střeli na chodbě přestože jsem se zařekla, že nevylezu ale příroda mě donutila. Ani ahoj jsem si neřekly a proto jsem v tichosti prošla na záchod a cítila jak na mě kouká. Když jsem vylezla čekal na mě opřen o stěnu. „Prosím neřeš to“ poprosila jsem ho ihned. „Já nevím co mám říct“ roztáhl ruce. „Já vlastně taky ne“ vzdychla jsem. I přestože jsem mohla říct nechoď, ale to jsem neřekla a jen tiše prošla okolo něj. „Víš nerad tě o to prosím, ale mohl bych tady zůstat alespoň do večera, protože se stěhuji ke kamarádovi na kolej, ale teď tam není.“ Je mi to jedno a proto přikývnu a opět se zamknu do pokoje. On mi však pokoj nedá a ihned za pět minut prosí, abych ho pustila. „Jdi prosím někam pryč, nechci s tebou mluvit“ snažím se ho odehnat. On však přidává na intenzitě bouchání a proto vstanu a neochotně otevřu. Ihned se nahrne do pokoje, asi kdybych si to chtěla rozmyslet. „Proč to takhle dopadlo“ zeptá se a přisedne ke mně na postel. „Já nevím asi jsme sraby a nemáme na to být spolu“ odvětím. „To není pravda, takhle to nemůžeme nechat. Já se budu trápit někde v zablešené koleji a ty tady a ještě ke všemu sama“ snaží se ze mě dostat nějakou kloudnou odpověď. „Matěji já svoje rozhodnutí nezměním, protože sama nevím co pořádně chci.“ Najednou Matěj pozvedne moji ruku a prohlíží si ji. Musel si všimnou, že prstýnek od Maxe jsem schovala. „Proč ho nenosíš, když nevíš co chceš?“ usmál se. Měl mě v hrsti jako pokaždé a proto jsem raději vstala a odešla. V chodbě jsem si oblékla bundu a popadla šaty, které jsem chtěla odnést Tamaře domů. Holt to udělám už teď i když je teprve devět ráno.
Jak jsem čekala její reakce je poněkud zvláštní. „Co tady děláš tak brzo“ zívá na celé kolo, když mi přijde otevřít. „Nesu ti ty šaty“ odpovím tiše. „Aha a to nemohlo počkat do zítra“ zeptá se a poté mě pozve dovnitř, protože je zima jako v morně. Jakmile dojdeme do obývacího pokoje, řekne jejich hospodyni o dvě kávy. „Tak jak jsi dopadla s Matějem“ zeptá se a chce podrobnosti. „Dneska odchází z mého bytu a za týden jede do Anglie“ odpovím s klidem. Musím uznat, že se docela rychle probrala. „Prosím, to jako tě tady jen tak nechá“ začne se vyptávat. „Jo přesně takhle to je, nechá mě tady a já jsem jedině ráda. Už jich obou mám až nad hlavu.“ Asi jsem jí v tom udělala pěkný guláš, protože se musí nejprve napít skotské, kterou má položenou na stole a pak dál přemýšlí. „To fakt nepobírám, na plese jste byly jako dvě hrdličky a pak jste spolu odešly domů a tak něco bylo ne?“ Proto jí povím s kým jsem kromě Matěje odcházela z plesu a taky to, že ten co se jí ptal na jméno nebyl Matěj ale Max. Kouká přímo jako vyoraná myš. „Takže tu byl Max a dozvěděl se to a proto tě nechal on i Matěj“ snaží se přijít tomu na kloub. „Zase vedle, protože s Maxem je všechno naprosto v pořádku a dokonce jsem dostala zásnubní prstýnek, přesně v tu chvíli kdy jsem mu chtěla říct o mě a Matějovi. No řekni copak to šlo jen tak to na něj vybalit. Proto se Matěj rozhodl se vrátit do Anglie a myslím, že mě nikdy nepřestane proklínat.“ Můj hlas se z klidného měnit na rozrušený a skoro nestíhám dýchat jak polykám slzy. Tamara ihned přiskočí a obejme mě. „To bude fajn uvidíš. On je do tebe blázen a určitě neodjede jen tě straší a chce, abys něco udělala a dokázala mu jak ho miluješ.“ Všichni jsou děsně chytří koukám, to se všem lehko řekne, ale mě hůř dělá. „Co máš jako konkrétně na mysli“ zeptám se naštvaně. „Třeba, že zabalíš ten prstýnek do obálky a pošleš ho Maxovi do Ameriky, ať si ho strčí někam“ poradí mi. I přes smutek co cítím se musím začít smát, opět se totiž ukázala jako pravá blondýna. „Nechme to být“ mávnu nad tím rukou a chystám se k odchodu. „Já jsem ti ale říkala, že se budete trápit. Měla jsi to vyřešit hned“ dodá tiše. „Díky za rady“ odseknu a sama vyjdu z domu. Mám kolem sebe samé rozumbrady.
Matěje doma nezastihnu, asi se šel někam projít nebo nevím a nebudu ho vyhledávat. Mimo toho mi právě volá Max. „Jsem zase v Americe, tak jsem ti chtěl zavolat, abys neměla strach.“ Jeho obětavost je tak sladká pomyslím si. „Jo to je dobře a co Klárka, jak tě přijala“ měnila jsem rychle téma. „Jo měla radost i z toho plyšového medvídka, kterého jsi jí poslala. Jestli chceš pošlu ti mailem fotka ok?“ Nadšeně souhlasím a proto zasednu k počítači, abych se mohla hned podívat. „Jsou tam“ oznámí mi okamžitě. „Jakmile je otevřu podivím se, protože ta malá vyrostla jako blázen a je čím dál tím krásnější. Při další fotce, ale zpozorním protože na ní je Klárka se Sabinou. „Maxi, hele neposlala jsi mi omylem nějakou starou fotku“ zeptám se jen pro pořádek. „Kdepak jsou to ty nejnovější“ odvětí a slyším jak hledá, kterou mám na myslí. „A proč je na té fotce Klárka se Sabinou?“ odvětím naštvaně. Asi pochopí a proto si vzdychne a řekne mi proč. „Jakmile jsme přijeli tak jsem ji potkal na letišti a ještě ten den jsme spolu všichni tři vyrazily do parku. Chtěla si malou taky užít a já neměl sílu jí to odepřít, ale slibuji že od té doby jsme se neviděli.“ Nevím proč, ale mám takový vztek, že mi to neřekl dřív a proto položím bez rozloučení telefon. Mail s fotkami pošlu zpět a ještě mu dopíšu vzkaz:

TYHLE FOTEČKY SI NECH PRO SABINKU. MĚJ SE TAŤKO!

Jak si mohl myslet, že to jen tak přejdu. Tady mě třeba balamutí o své lásce a ten prstýnek mohl koupit jen z lítosti. Třeba tam s ní chodí a spí a já nevím co všechno. Prostě v tu chvíli se mi honí hlavou takových myšlenek, že se rozhodnu jít někam opít a zapomenout na to co se v posledních dnech stalo.

Nevím proč, ale zavolám Kamilovi a chci si sním promluvit. Sice mi taky uštědřil pořádnou ránu, ale asi je čas si o tom promluvit. Proto moje pozváni přijme a sejdeme se ještě s jedním jeho kamarádem v baru jako minule. Toho kluka ještě neznám takže přijde velké seznamování. Je velice příjemný a taky hezký a proto se mu chvilkami snažím i nadbíhat, ale hlavně plním účel proč jsem přišla a klopím do sebe jednoho panáka za druhým. „Měla by jsi se mírnit“ požádá mě Kamil, který se za celý večer napil tak jednou ze svého piva. „Jasně, kdybys věděl jak mi je tak taky piješ“ odbyla jsem ho a poručila si dalšího panáka. Taky jsem objednala pro svého nového kamaráda Bruna. „Ne díky, já ráno fotím a nesmím si dovolit přijít opilý“ odmítne razantně. „Co fotíš?“ chytnu se toho co říkal. „Já fotím modelky“ odvětí tiše. „Teda to je mazec, a to i naše známí celebrity a nebo nepodstatné modelky jen do časopisů?“ vyptávám se dál. On se jen zasměje a odpoví. „Všechny modelky, házím to do jednoho pytle víš.“ Tomu se musí zasmát, ovšem smích mě přejde při pohledu na bar, kde sedí Matěj a dost odvážně se mucká s nějakou holkou. „Kamile jsem už tak opilá a nebo je to Matěj?“ zatřesu zběsila s Kamilem. Ten vyhledá očima můj cíl a opravdu mi potvrdí o koho se jedná. „Ten parchant, jdu na něj“ rozhodnu se. Kamil mě však zastaví a sám si jde k baru, aby si s ním promluvil. Matěj se s ním překvapeně pozdraví a poté si něco povídají. „Já se snad zblázním“ rozčiluji se a můj kamarád Bruno se tomu jen směje. „Co je tu tak legračního“ divím se a nejraději bych zmizela, ovšem moje nohy mi to nedovolují. „Jen tak, chvilku tě pozoruji a jsi pěkný číslo koukám!“ Na to nic neřeknu, protože si všimnu že Kamil i Matěj koukají přímo na mě. Konečně ta čůza co seděla Matějovi na klíně odejde a proto společně s Kamilem přijdou až ke mně. „Tady ti ho vedu“ zasměje se Kamil. Matěj v taky dost opilém stavu se začne smát. „Ty se jako jen tak směješ?“ divím se jeho drzosti. „Jo jsi sladká, když žárlíš“ dodá. Proto se pomocí Bruna vyškrábu na nohy a chci mu dát co proto. „Já budu ještě sladčí, až ti dám pořádnou facku. Co si o sobě myslíš ty blbý frajere“ spustím jako siréna. Matěj zřejmě nechce problémy a proto mě čapne za ruku a táhne ven. „Kamile, Bruno pomoc“ křičím cestou ven. Oba se ale jen usmějí a opět zasednou ke stolu. Mám kolem sebe jen zrádce. Matěj mi nic neříká jen stopne taxíka, který jede kolem a strčí mě do něj. „Já nechci jet domů, chci pít“ rozkřiknu se a lezu zase ven. „Kdepak máš dost a já taky“ odvětí a opět mě strčí do auta. Abych nemohl utéct sepne mi ruce jednou rukou a druhou přitáhne k sobě. „Pusť! Před chvilku jsi se muckal s tou bůhví jakou lehkou holčinou a teď chceš krotit mě.“ Matěj zúží oči a poté vášnivě políbí, abych už zavřela tu pusu. Nejdříve se nenechám sepnu rty, pak ale povolím asi díky alkoholovému opojení a zapojím se do hry jazyků. Proto pustí moje ruce a přitáhne k sobě celým tělem. Mazlíme se jako blázni a nebýt řidiče v předu asi se milujeme přímo v taxíku. Takhle tu musíme nechat až do bytu, nebo alespoň do výtahu, který zastavíme v mezi patře a navzájem se svlékneme. Milujeme se divoce a vášnivě a je jedno jestli nás někdo slyší nebo ne, protože se to snažím prožít naplno. Když oba dosáhneme vrcholu, zůstaneme nehybně stát a zběsile oddechujeme. „Musel jsem tě mít, alespoň naposledy“ odvětí po chvilce. Poté se oba oblekneme a necháme výtah dojet do našeho patra. Jakmile zalezeme do bytu jako bychom byly zase úplně cizí. „Dobrou noc“ popřeji mu jakmile vlezu do svého pokoje. „Tobě taky“ odvětí tiše a jde se vykoupat. Chvilku sedím nečinně na posteli a poté mi to nedá a jdu do koupelny. „Matěji to je opravdu všechno co si řekneme“ spustím zoufale. „Asi to tak bude“ pokrčí rameny a dál se v klidu myje. „Já jsem nebyl ten co se nerozhodl včas. Kdyby záleželo na mě tak, už spolu teď ležíme v posteli, jenže ne slečna neumí přiznat barvu a tahá za nos mě i mého bráchu“ začne mi opět vyčítat ty stejné věci. „Víš co jdi se bodnout, víš moc dobře jaké jsem měla k tomu důvody“ rozběsním se okamžitě. „Fajn, zítra se půjdu bodnout, teď mě nech vykoupat“ odpoví s klidem. Proto naštvaně zavřu dveře a chci do nich kopnout, ovšem ozve se alkoholové opojení a proto mám co dělat, abych zaběhla na záchod. Teprve teď si přijdu jako naprostá troska.

Spát se mi nepovede a proto se vytratím z pokoje a jdu se podívat jestli třeba neodešel. Překvapí mě, jakmile otevřu dveře a jeho pohled směřuje na mě. „Chtěla jsem tě jen…“ nedopovím, protože mi naznačí, abych nic neříkala. „Pojď ke mně, vždyť já na tebe čekám a ty dveře pozoruji od té doby co jsem zalehl. Mám tě rád Moniko, tak proč nám to prostě nemůže vyjít?“ Na tohle nevím jak odpovědět a proto si stáhnu z prsteníčku prstýnek a hodím za sebe a oddechnu. „Cítíš se lehčí?“ zeptá se s úsměvem. „Jako by mi se srdce spadl kilový balvan“ dodám a lehnu si přímo k němu. Obejme mě a přitáhne k sobě, takže cítím bezpečně a hlavně vím, že jsem udělala dobře. V tu chvíli se mi rozezvoní telefon ve vedlejším pokoji. „Nechoď“ poprosí mě a odmítne mě pustit. Já se od něho taky hnout nechci a pokud je to něco důležitého tak zavolá znovu. Teď je důležitý Matěj a všechno okolo mě mizí.