Soulmate Part.7

Anotace: Pokračování mé FF. Tenhle dílek je trochu veselejší, tak snad se bude líbit...

Sbírka: Soulmate

Ruki přecházel po pokoji sem a tam a neustále si pro sebe něco mumlal. Kluci ho zaujatě pozorovali a neodvažovali se ho vyrušit. Po chvíli Aoi netrpělivě mrknul na hodinky.
"No takže_ chápu že jste všichni teď strašně zaměstnaní, ale rád bych vám připomněl že už je půl páté." Prohlásil a mrknul na Kaie, který jen nechápavě zamrkal a nedocházelo mu, co tím chce Aoi naznačit.
"Mám dojem, že za hodinu a půl máš být v rádiu, tedy máme, jestli nás opravdu vezmeš sebou." Připomínal mu Aoi trpělivě.
Kai rychle vyskočil. "Máš pravdu, úplně jsem na to zapomněl."
"Opravdu můžeme jít s tebou?" zeptal se Reita.
"Jasně že jo, budu moc rád když tam budete se mnou, alespoň mi pomůžete zabavit fanynky. Dneska jsem si slíbil že odpovím na pár e-mailů. Teď v poslední době, na to mám čas jen ve studiu, jindy se k tomu nedostanu." Přemýšlel Kai nahlas. Pak se na se na oba podíval a široce se usmál.
"Takže dneska je to na vás, hoši." Oznámil jim vesele a zamnul si ruce.
"Výborně!" vyhrkl Aoi nadšeně. "Neměj obavy, já se ti tam o všechno postarám."
Reita vedle Aoie vybuchl smíchy a zakroutil hlavou. Aoi se na něj překvapeně otočil. "Co je, co jsem řekl?"
"Ale nic, to neřeš." Odpověděl rychle Kai a radši se otočil aby Aoi neviděl, jak se směje. Pak se otočil na Uruhu a Rukiho.
"Vlastně by jsme mohli jít všichni. Fanoušci budou mít radost když tam budou mít celou kapelu." Navrhnul nadšeně.
Uruha se jen ušklíbnul. "Tak to asi nepůjde, sleduj." A pohodil hlavou k Rukimu. Ten stále procházel po pokoji a vypadal jako by byl v jiném světě.
"Mistr zase tvoří. Radši tu zůstanu a budu ho hlídat, aby si neublížil." Utrousil s úsměvem.
Kai se zasmál a Ruki se náhle zastavil.
"Já jsem to všechno slyšel! Nemyslete si, že když vymýšlím nový text, že nevím co se kolem mě děje." Prohlásil důrazně.
Kai rukama naznačil Rukimu ať se uklidní. "Ok ok, už tě nebudeme zlobit." Řekl rychle a usmál se
"Opravdu s námi nepůjdete?" ozval se Reita.
"Ne, jděte sami. My si pustíme rádio a budeme poslouchat. Vždycky by měl zůstat někdo mimo, abychom vám pak mohli popsat jakou ostudu jste nám zase udělali." Opáčil Ruki s úsměvem.
"Ty tak budeš poslouchat." Prohodil Uruha a natáhl se přes stůl pro popelník.
"Jen co se za vámi zavřou dveře, zase upadne do transu." Řekl a zapálil si. Ruki stál se založenýma rukama a zamračeně si Uruhu měřil.
"Dobře, dobře, nechtěli by jste už vypadnout?! Potřebuji se soustředit." Hulákal a mával při tom rukama, jako když odhání kuřata.
Kai s předstíraným strachem, vyrazil ke dveřím a tlačil Reitu s Aoiem před sebou. Když se za nimi zavřely dveře, bylo slyšet jak se všichni tři smějí na celé kolo.

Když konečně dorazili do studia měli ještě chvilku času. Aoi byl natěšený jako malý kluk, což u Reity vyvolávalo neustálé záchvaty smíchu.
"Čemu se pořád tlemíš?" zeptal se Aoi nechápavě a sledoval Reitu jak se dusí smíchy. "Ty dneska vážně nejsi normální." Poznamenal a zakroutil hlavou.
Kai neříkal nic, jen se usmál a připravoval se na začátek vysílání. Vybalil notebook, připojil se k internetu a čekal na povel, kdy budou moci začít.
Když konečně začalo vysílání, jako vždy uvedl svůj pořad a zhruba popsal, na co se dnes můžou posluchači těšit. Pak představil kluky a pustil první písničku. Pouštěl převážně songy od nich a nebo taky písně jiných kapel, pokud s ním byli jejich členové ve studiu jako hosté. Zatím co hrála první písnička, mrknul na kluky.
"Jakmile to dohraje, řeknu posluchačům, že můžou začít volat do studia. Pak se můžete předvést jací jsou z vás moderátoři." Oznámil jim s úsměvem.
Aoi natěšeně zatleskal a přitom se vesele usmíval. Reita radši zalezl pod stůl aby ho Aoi neviděl, jak se směje. Stejně si toho všiml a začal ho lovit pod stolem a při tom plival nadávky. Kai se smál že skoro brečel, pak si ale uvědomil že už končí písnička a rychle zakročil.
"Nechte toho vy dva, už končí písnička a vy se tady válíte pod stolem." Řekl jim a měl co dělat aby se přestal smát. Na to se Aoi s Reitou začali rychle hrabat z pod stolu. Aoi se při tom praštil do hlavy, až deska nadskočila. To u všech vyvolalo další vlnu smíchu.
"Začínám pochybovat o tom, jestli to byl dobrý nápad vás sem brát, děláte mi jen ostudu." Vydechl Kai se smíchem a snažil se zklidnit. Ti dva se mezitím s přihlouplými výrazy znova usadili na židli.
Písnička dohrála a Kai si odkašlal. Hned na to začal významně diktovat do éteru číslo telefonu, na které můžou posluchači začít volat svoje dotazy, vzkazy a podobně. Opět pustil další song a pak společně čekali. Netrvalo dlouho a ve studiu začal vyzvánět telefon. Písnička zrovna dohrávala, tak se Kai rozhodl že to pustí živě.
Než to Kai zvedl, podíval se na kluky a řekl. "Jestli to bude pro někoho z vás, tak vás chci jen upozornit aby jste se nevybavovali moc dlouho. Obvykle sem volá hromada fanynek a já bych byl rád, kdybychom jich stihli co nejvíc."
Aoi jen vážně přikyvoval. Kai se přistihl že přikyvuje spolu s ním a potřásl hlavou. "Pro tebe to platí především Aoii." Řekl vážně. "Ne že si zase budeš domlouvat rande jako minule, tady nejsme v seznamce."
"Bez obav." Prohlásil Aoi a zamračil se na Reitu, který už se zase kousal do rtu aby se nerozesmál nahlas.
"Dobře." řekl Kai spokojeně a pustil první hovor. Přesně jak očekával, telefonát byl pro něho. Nadšená fanynka mu vyznávala nehynoucí lásku a Kai se po chvíli začal silně červenat. Začal litovat toho, že to pustil do éteru, teď všichni kolem slyšeli co mu slibuje. Kai po očku mrknul po Aoiovi s Reitou, když viděl jak se dusí smíchy povzdechl si a rozhodl se hovor co nejdříve ukončit. Když to konečně položil unaveně si odfrkl.
"Myslím, že tohle tady dneska uslyšíme často." Poznamenal.
"A doufám, že se dneska nebudete smát jenom vy mě." Dodal a pustil další písničku.
"Ale musíš uznat, že se to hezky poslouchá." Opáčil Aoi vesele. "Mě osobně se to líbí. Je to příjemný."
Kai se jen usmál a otevřel notebook. Najel na svoji e-mailovou schránku a otevřel ji. Když viděl kolik nových zpráv přibylo, vyvalil oči a málem spadl ze židle.
"Pane bože!" vydechl. "Na tohle všechno neodpovím ani do důchodu." Postěžoval si.
"Ty vážně na všechny e-maily odpovídáš?" Divil se Aoi a obešel stůl. "Jsi blázen, to přece ani není možný. Já je čtu ale odpovídám, tak na jeden z deseti a to ještě na takový, co mě opravdu zaujme."
"Já vím ale_ jsou to přece naši fanoušci. Zaslouží si trochu naši pozornosti." Odpověděl Kai. Aoi jen potřásl hlavou. "Ano, jsou to naši fanoušci a my jsme jejich idoly, ne jejich otroci! Nemůžou od nás čekat, že jim odpovíme na každý e-mail. Dost na to že si urveme chvilku, je alespoň číst. No ne?!" řekl a otočil se na Reitu který jen uznale přikyvoval.
Kai se zadíval na monitor a očima přejížděl po nových e-mailech. "Asi máš pravdu." Povzdechl si a zatvářil se schlíple.

Song právě dohrával a byl čas na další hovor. Tentokrát byl na řadě Aoi, ten si to ale vesele užíval, tak ho Kai nechal ať se baví a znovu se zaměřil na e-maily. Pomalu pročítal nadpisy a hledal něco co by ho zaujalo. Chvíli jen tak bloudil, pak se zarazil a narovnal se na židli. Konečně narazil na něco co ho silně zaujalo. Dokonce tak silně, že si vůbec nevšiml, kdy Aoi domluvil. Teď na něj společně s Reitou zaujatě hleděl a ptal se co má dělat dál.
"Zvedni další hovor" řekl Kai prostě "A pusť nějakou písničku, všechny hovory nemusíme pouštět do éteru." Dodal a zase obrátil pozornost k notebooku . Aoi s Reitou se po sobě udiveně podívali a oba pokrčili rameny.
"Hm, asi narazil na něco opravdu zajímavého." Pošeptal Aoi směrem k Reitovi a zakřenil se. Reita se jen usmál a neřekl nic. Aoi zvedl další hovor a ten byl tentokrát zase pro Kaie.
"Kaii to je pro tebe." Oznámil polohlasně. Kai rychle zvedl hlavu a horečnatě přemýšlel. "Řekni že jsem si odskočil_něco si vymysli!" Zašeptal Kai naléhavě.
"Cože?!" zeptal se Aoi a nevěřícně na Kaie vykulil oči. Pak se pomalu podíval na Reitu.
"To říká někdo, kdo ještě před chvílí tvrdil, že by jsme si měli víc vážit svých fanoušků." Ušklíbl se a začal mluvit do mikrofonu, kde si rychle vymýšlel nějaké výmluvy.
Reita se otočil a se zájmem pozoroval Kaie, který byl zase zavrtaný v monitoru. Pak vstal, pomalu obešel stůl a zvědavě nakouknul. Když si Kai všiml, že stojí vedle něho, zvedl hlavu a v očích měl podivný výraz. Reita si v té chvíli připadal jako vetřelec a přesto neodolal a zeptal se.
"Narazil jsi na něco zajímavého?" Kai nic neříkal a pomalu se zase obrátil na monitor.
Reita se cítil trapně, omluvil se a šel si zase sednout. Kai si mezitím uvědomil, že se zachoval hloupě a podíval se po Reitovi, který teď schlíple seděl na židli a civěl na mikrofon před sebou.
Častokrát jim předčítal svoje e-maily, protože jako leader kapely dostával i dopisy pro celou kapelu. Když viděl jak se Reita tváří, připadal si jako blbec. Povzdechl si poškrábal se na hlavě a pak na Reitu potichu zavolal. Když Reita zvedl hlavu, zamával na něj ať se k němu zase připojí. Ten viditelně ožil, rychle se postavil a došel k němu.
"Tak už mi řekneš na co jsi narazil?" zeptal se a zadíval se na monitor…