Zakázaná láska

Anotace: 12. díl - Všechny naše omyly

12. Všechny naše omyly

S Anetou jsem se nesnášela od toho večera víc než kdykoliv jindy, takže jsme se naprosto ignorovali a oběma to svědčilo. S paní Kubátovou to však bylo přímo naopak a kdykoliv jsem potřebovala tak mi byla k dispozici a já jí zato často pomáhala v kuchyni. Byly jsme jako opravdová máma s dcerou a Anetu to samozřejmě štvalo, takže každovečerní výstupy na téma zanedbávání některých členů rodiny, byly samozřejmé ale vždy dopadly stejně a to tím, že se mi musela Aneta omluvit. Táta byl taky prima chlap a to už jsem zjistila v práci a proto jsem se s ním domluvila, abych mohla pokračovat v jeho baru jako pomocnice. Tedy nejprve v tom bylo dost problémů neboť ani jeden nesouhlasily s tím, abych nějak pracovala ale já se nenechala umluvit a nakonec svoje přání si vyprosila. Největší radost mi však dělal Robin, který mě doprovázel na každém kroku a společně jsme si užívali zbytek prázdnin.
Dnes jsem se rozhodly strávit víkend jen spolu a proto jsem si pomalu balila potřebné věci do svého cestovního baťohu. Nevím proč, ale přišlo mi že toho potřebuji víc než je zdrávo a proto jsem baťoh několikrát vysypala a snažila se přehodnotit některá rozhodnutí. Vyrušila mě přitom paní Kubátová. „Mohla bych se k tobě přidat“ zeptala se tiše než vklouzla do mého pokoje. „Samozřejmě, vy tady máte dveře otevřené“ usmála jsem se. Paní Kubátová mi poklepala na sádru a dodala. „Dnes ti to sundají co? Těšíš se až budeš zase běhat?“ Měla pravdu těšila jsem se, že konečně nebudu muset Robina při každém kroku prosit o podpěru. „Víš já jsem přišla kvůli jiné věci také“ začala se červenat. „Nejsem tvoje maminka, ale mám o tebe strach jako o vlastní dceru a proto bych se chtěla zeptat jestli používáš nějakou ochranu při pohlavím styku?“ Její otázka mě přímo šokuje a proto to musím trochu rozdýchat. „Já jsem ještě nic takového nezažila, ale vím že se chránit nějakým způsobem musím. Kamarádka na pokoji brala prášky, které ji doktor předepsal.“ Paní Kubátová přikyvovala a poté mě pochválila, že jsem si svoje panenství chránila takovou dobu. „Víš, jsi s Robinem už nějaký čas a teď spolu budete trávit víkend a proto se bojím aby se nestalo něco zlého. Nemůžu ti nic zakazovat, ale chtěla bych tě alespoň ochránit před těhotenstvím. Chci ti proto navrhnout navštívit tvého gynekologa a požádat ho o pilulky po pohlavím styku a následně i antikoncepční pilulky,které se berou pravidelně, kdyby něco opravdu bylo.“ Další šok, ona myslí že někoho takového jsem už navštívila. „Omlouvám se, ale já jsem u tohohle doktora jakživ nebyla a nevím jak se takový doktor vybírá“ svěřím se jí stydlivě. Ona mě však přátelsky obejme a navrhne, že mě vezme ke své gynekoložce až pojedeme sundat sádru. Jen velice nerada souhlasím, protože mi tím způsobila jisté bolení břicha z nervozity.

Moje nervozita byla neoprávněná jak se ukázalo, když jsem vstoupila do ordinace a proti mně stála starší příjemná paní. „Dobrý den“ pozdravila se s námi. „Tohle je moje dcera a ještě dosud nebyla u gynekologa“ uvedla mě paní Kubátová. Pak odešla a nechala to jen na mě jak si to zařídím. Paní gynekoložka semnou sepsala kartu a poté mě poslala za plentu abych si odložila a položila se na jakousi kozu. Bylo to pěkně nepříjemné a studené ta prohlídka, ale dalo se to vydržet. „Jste naprosto v pořádku“ řekla s úsměvem a dovolila se obléknout. Jakmile jsem usedla k jejímu stolu zrudla jsem a začala koktat. „Já, já bych ráda požádala o prášky po pohlavním styku“ špitla jsem. Doktorka se na mě zadívala a usmála se. „Je sladké jak se stydíš, ale to není potřeba jsme přece ženy.“ Měla pravdu a proto jsem souhlasila a ona mi zato napsala recept. „Myslím si, že budete chtít však stálou ochranu ne?“ Opět měla pravdu jakoby mi četla myšlenky a proto mi doporučila zajít na krevní testy, podle kterých se uvidí jestli to bude možné. Paní Kubátová měla pravdu ta paní je hotový anděl a dokáže v ženách číst jak v otevřené knize.
Cestou z nemocnice se stavíme v obchodním domě, abych si sebou koupila nějaké jídlo a nehladověla. Tedy nějaké je slabé slovo pomyslím si, když vidím jak to tam paní Kubátová hází. „Bude ti to stačit“ stará se cestou domů. „Myslím, že budu moci podělit zbytek táboru“ rozesměji se a ona se přidá. Doma to nacpeme navrch batohu a může se vyrazit.

Robin dorazí přesně v pět hodin a přímo nadšeně se tváří, když mu ukazuji zdravou nohu. „Vypadáš ještě lépe“ vysekne mi poklonu. Jen zčervenám a hrnu se k jeho autu. V tu samou chvíli vyjde i Aneta a přímo do mě drcne, takže ztratím balanc a padnu Robinovi do náruče. „Promiň“ upravím se a otočím na Anetu. „Dělá ti to dobře?“ zeptám se naštvaně. „Máš se hnout z místa a ne koukat jako sůva z nudlí“ usměje se povýšeně. Chci něco namítnout, ale do ulice se přiřítí auto, které dobře znám protože jsem s ním jela onehdy na výlet k rybníku. Jakmile vyleze jeho úsměv zmizí z tváře, protože Robin mě stále ještě objímá. „Polib mě“ poprosím ho tiše. „Co?“ podiví se. „Tak dělej“ nakopnu ho. On se toho s radostí ujme a vezme moji hlavu do svých rukou, aby si polibek dostatečně vychutnal. Já si zase vychutnávám pohled Anety a Leoše, kteří nás pozorují. Musím přiznat, že se cítím dobře a vítězně. Teď jsem to totiž já kdo si může vybírat a určovat pravidla hry.
Robin si moje chování však vyloží jinak a proto mi hned v autě položí ruku na nohu. Bylo by velice divné, kdybych mu ji odsunula a proto mu ji tam nechám, ale celou dobu pozoruji krajinu okolo. „Moc jsem se těšil na tenhle víkend s tebou“ snaží se mě každou chvilku zatáhnout do hovoru, avšak mě se mluvit nechce. Proto to po chvilce vzdá a pustí rádio, které přeruší ten klid a tak se na něj otočím a rozhodnu se s ním mluvit. Opět se mi podaří ho dostat a proto rádio ztiší a začne rozebírat jak včera dopadl na tenisovém kurtě a ukazovat mi bolístku na noze. „Hele nechci ti do toho mluvit, ale jestli nebudeš dávat pozor na cestu tak budeš mít těch bolísek více“ upozorním ho s úsměvem. On se také usměje a pohladí po vlasech. Najednou dupne na brzdu až vyletím dopředu a neproletím sklem jen díky pásu. „Co blbneš“ vykřiknu a třu si spánek do kterého jsem se bouchla o boční sklo jak to s námi hodilo. Proč však zabrzdil z něj nedostanu, protože jen vykuleně kouká před sebe. Konečně se také vzpamatuji a podívám se co nám stojí v cestě. Málem zakřičím hrůzou když před sebou vidím úplně zakrvácenou holku s potrhanými šaty. „Co to je“ začnu se bát. „Já nevím, ale zjistím to“ rozhodne se a pomalu vystoupí z auta. Jen co ho ta holka uvidí tak začne panicky křičet a prosit, aby jí neublížil. Proto vylezu z auta i já a snažím se jí přivolat na svou stranu. Se strachem očích se ke mně přihrne a obejme. Je celá promrzlá a všimnu si modřin okolo rukou. „Co se ti stalo“ snažím se z ní dostat něco kloudného. Jen se však rozbrečí a něco si pro sebe zmateně mumlá. „Dovezeme ji do města, ta holka potřebuje doktora“ rozhodnu. Robin souhlasí, ale není to tak jednoduché ji dostat do auta. Takže až když slíbím, že budu sedět s ní vzadu tak si na zadní sedadlo vleze. Ovšem pokaždé když se Robin koukne pro jistotu do zrcadla tak začne plašit a prosit, abychom jí neubližovali. Je mi tak úzko a zároveň nevím co mám dělat.

Společně zajedeme do nemocnice, ovšem tam nastane problém protože jí nechtějí bez dokladů ošetřit a proto musíme podle jejich rad nejprve na policii a pak teprve ať přijdeme zpět. Jsem dost naštvaná, protože tyhle praktiky se mi nelíbí a když člověk potřebuje ošetřit tak mu zdravotní péči nechtějí poskytnout. Na policii pendlujeme z jednoho oddělení do druhého, až se náš konečně ujme můj známí Leošův parťák. „Co máte za problém“ zeptá se a jakmile mu dívku ukážu znejistí. „To se jí stalo s vámi?“ začne se strachovat. „Jo neměli jsme co dělat a tak jsme jí znásilnily a pořezali“ vyštěknu na něho vztekle. „Promiň asi je to blbá otázka. Víš co přiveďte jí a sepíšeme protokol ano?“ Souhlasím a proto jdu pro dívku sama, protože Robin se k ní nesmí ani přiblížit.
Podle jejích slov stopovala na cestě kde jsme jí potkali ale už před týdnem. Nějaký muž jí zastavil a dost s ní laškoval. Ona chtěla vystoupit, ale začal na ní být hrubý a pak jí odvezl na svou chatu v lese, kde jí znásilnil a přivázal k posteli. Bohužel se už nevrátil, zato si na ní užily dva mladí kluci s vyholenou hlavou. I ty rány nožem jí udělali oni. Při jejím vyprávěni mi jde mráz po zádech a proto musím místnost opustit. Ta představa, že já tam měla taky někde spát a mohla jsem být další na řadě. Robin se objeví hned vzápětí a začne se vyptávat. „Asi už nechceš trávit víkend v lese co?“ Mluví mi přímo s duše a proto mu slíbím, že pojedu kamkoliv jen ne do lesa. Ovšem naše plány nám zničí ta dívka, protože si přeje abych tu s ní zůstala kdyby se vrátili. Nevím proč chce zrovna mě, ale souhlasím a Robin s těžkým srdcem odjede domů.

Svého rozhodnutí však hodně rychle lituji, protože toho policistu musí vystřídat noční směna a to není samozřejmě nikdo jiný při mé smůle než Leoš. Jakmile se naše pohledy střetnou, oba vytřeštíme oči. Chvilku s tím druhým policistou o něčem debatují a potom se rozloučí. Leoš chvilku stojí přede dveřmi a poté vejde. „Jak je na tom“ zeptá se starostlivě, když vidí jak se utrápeně opírá o stůl. „Bylo jí asi i lépe, ale myslím že by to spánek zlepšil“ navrhnu. Souhlasí semnou a zavede do jeho kanceláře, kde je připraveno kanape. Nechci si ani přestavovat, proč tady je a kolik holek tady měl. „Tady je ještě deka“ podá mi úsměvem přikrývku. „Díky“ přijmu jí a tu dívku přikryji. Okamžitě mě chytne za ruku a nemíní pustit. „Dala by jsi si kafe?“ zeptá se starostlivě. „Já kafe…“ nestačím dopovědět a už to poví za mě. „Já vím nepiješ kafe, jsem trubka. Co by jsi si teda dala?“ zajímá se starostlivě. „Trochu čaje by mi bodlo, ale nechci tě obtěžovat“ začnu se hned zase vymlouvat. Jen se usměje a opustí pokoj. V tu chvíli mnou probíhá spousty myšlenek jak tahle noc skončí a proč nedokážu být silná a nebavit se sním.
Čaj mi opravdu pomůže a taky zahřeje, jediné co nedokáže je mě uklidnit, protože v přítomnosti Leoše klidná být nemůžu. Ta dívka usne jako špalek a chvilkami spokojeně chrápe. „Chudák holka“ začnu jí tiše litovat. „Proč chudák, podle toho co jsem slyšel tak stopovala a kdyby nebyla hloupá tak ví, že jí hrozí velké nebezpečí“ upozorní mě Leoš. Nesouhlasím s ním ani trochu. „Nemohla to tušit, protože nebezpečí nečíhá jen v autech na zmetky narazíš dnes i na ulici, nebo v baru“ zaútočím na něho přímo. Pochopí hned o čem mluvím a vysměje se mi. „Prý na zmetky a taky na potvory jako jsi ty. CO dokáží lidi jen zblbnout a pak dělají jako, že nic.“ Musím se zhluboka nadechnout než mu můžu odpovědět. „Tak hele, já nebyla ta kdo se schovával a nechtěl semnou kvůli mé minulosti mluvit. Já se nestranila holky z dětského domova. Přesně proto jsem ti to neřekla na začátku, věděla jsem že jsi srab a nedokáže to skousnout.“ Leoš zúží oči a oddechuje nosem jako naštvaný být. „Neříkej takové pitomosti prosím tě. Já se s tím prostě musel jen vypořádat a chtěl jsem za tebou několikrát přijít, ale to tvoje lhaní to udělalo tu bariéru mezi námi.“ Jen zakroutím hlavou a jsem rozhodnuta mu zase odporovat. „To, že jsi srab udělalo tu bariéru.“ Asi už je to na něj moc a proto mě čapne za ruku a vyvede z kanceláře. „Pusť“ zasyčím nenávistně. „Kdepak dostaneš studenou sprchu, takovou jakou dáváme opilcům“ upozorní mě. Chci začít křičet, ale zacpe mi pusu a než se naději šoupne mě do nějaké místnosti kde to příšerně páchne. „Tohle tě bude mrzet“ upozorním ho výhružně. Na víc nečeká a šoupne mě do jedné ze sprch a pustí na mě proud studené vody. Je to jako led, takže začnu výskat a škrábat a nadávat. „Okamžitě to vypni slyšíš. Budu mít zápal plic jestli si to nedošlo ty blbče.“ Leoš se však jen směje a ještě si ke mně vleze, aby mě mohl obejmout okolo pasu a poté vášnivě políbit. Je to jako ten večer na rybníku, akorát to bylo více romantické a chtěla jsem ho. Teď ho chci tak akorát nakopat do rozkroku. Proto se rozmáchnu a dám mu pěstí mezi nohy. Můj výpad nečekal a proto se začne kroutit bolestí a já zatím uteču pryč. Nevydržím ale dlouho jen tak stát, protože to oblečení je studené a musím se do něčeho převléci. Leoš se vypotácí ze sprchy a jakmile mě uvidí, že se svlékám tak se na mě vrhne a přitiskne ke stěně. „Lauro já tě miluji“ zašeptá mezi polibky, které mi pokládá na tělo. Měla bych ho odstrčit a odejít a klidně si udělat ostudu, ale já držím jako beránek a dokonce se mu nabídnu. Asi mi z té studené vody mrzne mozek nebo nevím co to semnou je. Leoš si proto také svleče svršek a jde zamknout. Poté vytáhne ze skříně deku a položí mě na ní. „Jsem panna“ špitnu než si ke mně přilehne. „To jsem poznal jsi stejně vášnivá jako všechny panny“ usměje se a políbí na nos. „Neměla bych to dělat“ zaskuhrám ale on mě přesvědčí o opaku a jemně do mě vstoupí. Chvilku to bolí, takže i s dekou utíkám jak to jen jde. Leoš mě k sobě však pevně přitiskne a vnikne do mě celou délkou. Po chvilce se z bolesti stává slast a proto si musím zacpávat pusu, abych nekřičela nahlas. I Leoš má dost problémy a proto se chvilkami zakusuje do mého krku. Pak se překulí a ztěžka oddychuje. „Jsi tak báječná“ pochválí mě. Najednou mi ale svitne co se stalo a začnu bláznit. „Já s tebou neměla spát, byl to omyl a podvedla jsem Robina. To s ním jsem dnes měla prožít svoje poprvé sakra.“ Snaží se mě uklidnit a stáhnout zpět k sobě. „Budeme spolu, slibuji že teď už se mezi nás nikdo stavit nebude.“ Kdepak, i přes jeho prosby si obléknu mokré oblečení a vyjdu z té proklaté místnosti. Nejprve se stavím pro kabelku, kde mám své tabletky a poté uteču domů. Je mi na zvracení a proto se musím chvilku posadit v parku, abych to rozdýchala.