Návštěvnost
Zakázaná láska
Zakázaná láska
Anotace: 16.díl - Temná minulost
16. Temná minulost
Robin vyběhne i z auta jakmile mě uvidí. „Moc se omluvám za tu sobotu, asi jsem to opravdu neměl kouřit“ začne se kát. „Nechme to být ano, nechci se o tom bavit“ poprosím ho. Robin však nesouhlasí a prý jestli si máme pořádně rozumět, je potřeba abych něco důležitého o něm věděla. Nakonec souhlasím, že mu budu dělat vrbu a poslechnu si co ho trápí. Jakmile nastoupím do auta, ucítím na sobě pohled a proto se ohlédnu zpět k oknům našeho domu a v jednom z nich stojí Leoš. Rychle pohledem uhnu a popoženu Robina, aby už jel.
Nakonec projedeme celé město, než najdeme místo kde se dá posedět. Musíme tedy vzít za vděk kavárně u kina Centrál. „Dnes platím já ano?“ nabídnu se jakmile nám přinesou nápojový lístek. „Jak myslíš“ pokrčí rameny a začne se probírat tím nejdražším pitím. „Hele, ale zase to nepřeháněj, kde je ten tvůj názor že jsi skromný jako Lenin?“ začnu vtipkovat. „To jsem někdy řekl?“ zamyslí se a poté se plácne do čela. „Jasně hele už vím, když jsme se poznali co?“ začne tipovat. „No skoro, ale to je jedno“ usměji se a pohladím po ruce. Okamžitě jí chytne a políbí. „Moc se mi po tobě stýskalo a byl jsem jako na trní a čekal, kdy zavoláš. Potom jsem se rozhoupal já, protože jsem si uvědomil že můžeš být ještě naštvaná.“ Opět je to ten starý Robin, kterého znám a ne ten protivný a urážlivý, co mě minule nechal před diskotékou. „Mě se taky stýskalo a to moc“ přitakám a nastavím mu svoje rty na usmířenou. Robin se však k ničemu nemá a proto se ho zeptám, co je to za tajemství kvůli kterému se změnil jeho pohled na mě. „Kdepak, pohled na tebe jsem nezměnil jen bych ti nechtěl nějak ublížit a nebo něco zapírat a proto ti musím svoje tajemství o mé minulosti říct“ řekne sklesle. Přesunu se tedy k němu blíže, aby se nemusel bát že nás někdo uslyší a pobídnu ho, aby mluvil. Zhluboka se nadechne, takže se jen vyděsím a cítím, že to bude asi silné kafe.
Čekala jsem nějaký příběh o zhrzené lásce a nebo nějakou jinou špatnou zkušenost s holkou, ale to že se dva roky léčil na protidrogovém oddělení to jsem nečekala ani omylem. Vůbec by mě nenapadlo, že tenhle super kluk před dvěma roky bez koksu nedokázal žít. Proto ta tráva minule, to je jeho jediná ne tolik škodná droga jak mi vysvětlil. Jeho vyprávění o tom jak utekl z domova žil pod mostem s partou narkomanů mi nahání dost husí kůži. Dokonce přestanu mít chuť na ovocný pohár, který jsem si objednala a zbytek večera se v něm jen přehrabuji. „Asi jsem tě zklamal co?“ zeptá se jakmile opustíme v dost ponuré náladě kino. „Nevím, tohle jsem nečekala. Myslela jsem že tvoje chování minulou sobotu bylo způsobeno něčím méně závažným“ odpověděla jsem sklesle. Robin mě proto k sobě otočil, aby mi viděl do očí. „Dneska jsem naprosto čistý a nechtěl bych se do toho stavu znovu vrátit ani na zlaté prase. Bylo to hrozné ty deprese a někdy i bolesti. Nejhorší, ale bylo když jsem ztratil důvěru rodičů to byl dostatečný trest.“ Jeho slova by měla být uklidňující, ale mě to čím dál více znepokojují. „Jestli chceš tak ti dám pokoj a pochopím tvé odmítnutí“ nabídne mi velkoryse, když vidí že se k tomu nechci nijak vyjadřovat. „Musím si srovnat nějaké věci v hlavě“ poprosím ho tedy o nabízený čas. Jen smutně přikývne a dovede do auta. Celou cestu domu mlčíme a jen se na sebe občas podíváme. „Doufám, že to se nevidíme naposledy“ rozloučí se trochu rozpačitě. „Uvidíme“ pohladila jsem ho po hlavě a políbila na tvář. „TO se asi nebudu mít, abych si to nesmyl“ snaží se vtipkovat. Jen se usměji a vymáznu z auta jako kulový blesk. Hned co odjede se posadím na schody a chce se mi brečet a v duchu si nadávám jaká jsem hlupačka. On chtěl jen pomoc a pochopení a já se k němu chovám jako k odpadu. Když zjistil, že jsem z dětského domova tak neměl s tím problém a já se k němu kvůli jeho minulosti otočím zády. Musím se mu omluvit rozhodnu se a vytočím jeho číslo. Vyzvání to dlouho, ale potom se ozve jeho hlas ve kterém je slyšel smutek. „Já jsem se už rozhodla a jestli chceš vědět jak tak se vrať“ poprosím ho. „Jsem tam hned“ odpoví nadšeně. Každý má nějakou minulost a pokud to nezasahuje do budoucnosti tak je lepší na ni nemyslet. Přesně to řeknu i jemu, když přijede a přímo mě k sobě přitiskne. „Já tě mám hrozně rád proto jaká jsi a nezvládnul, bych kdybych ztratil i tvou důvěru.“ Souhlasím s ním a proto se přímo před naším domem políbíme a v tom polibku je napjetí, ale štěstí zároveň. Když odjede tak v hlouby duše cítím něco zvláštního co jsem ani s Leošem necítila. Asi jsem se zase bláznivě zamilovala a tentokrát to bude silnější.
S tátou se setkám až ráno v kuchyni, když se snaží uvařit snídani. „Co to tady smrdí“ zeptám se zděšeně při pohledu na černou pánev. „Chtěl jsem udělat topinky s vajíčky, ale jaksi se mi to nepovedlo“ pokrčí omluvně rameny. „Víš co, udělej čaj a já zatím připravím jídlo ano“ nabídnu mu. „Opravdu?“ zeptá se váhavě. „Prosím tě v domově jsem se snídaní tetě pomáhala každé ráno o a takže už v tom nějakou praxi mám“ uklidním ho. Proto mi táta předá čistou pánev a tu druhou jde vyhodit do popelnice, aby se paní Kubátová nezděsila až se dnes vrátí. „Jak na tom je?“ zeptám se starostlivě. „Je to dobré, ona měla s tlakem už dlouho problémy a včera jí to položilo úplně, potom co jí Aneta řekla o tom těhotenství“ svěří se mi. „Neměla to takhle vybalit, když to věděla že je maminka takhle nemocná“ začnu jí litovat. Táta mě proto obejme okolo ramen a dodá. „To by jsi musela být ty, abys dbala na takové maličkosti. Anetě je jedno co se stane s jejími nejbližšími, hlavně že má svoje zdraví v pořádku. Je to nevděčná holka a kdybych mohl tak jí vyhodím. Jenže teď to nepůjde, když čeká dítě.“ Snažím se ho uklidnit, že se jistě brzy odstěhuje k Leošovi a budou chtít vychovávat dítě spolu jako spořádaná rodina. „Ty jsi asi ještě nepochopila oč tady jde. Ona si sice dítě pořídila,ale jakmile se narodí šoupne ho mámě ať se stará.“ Možná má pravdu a proto mu nabídnu se bavit o něčem jiném, protože slečinka se právě dostavila do kuchyně. „Co bude k snídani“ zeptala se bez pozdravu. „Dnes si každý udělá to na co má chuť, takže tady je chleba prosím. Namazat to snad dokážeš ne?“ odpoví jí táta podrážděně. „Já ti něco připravím“ nabídnu se tiše. „Ne, ty si sedni a jez. Ona má ruce a pokud chce dítě, musí se o něj postarat a teď se ukáže, jestli se dokáže postarat sama o sebe“ upozorní mě táta. Aneta se urazí a vezme zavděk oplatkou kterou najde ve skříni a odejde do svého pokoje. „To jsi neměl, teď to bude s ní ještě horší“ postěžuji si. „Myslím, že horší to už být nemůže“ zavtipkuje a já se k jeho smíchu přidám.
Radim to myslel s tím mám tě rád opravdu upřímně, protože hned odpoledne se dostavil s kytkou růží před náš dům. Ovšem šel mu otevřít táta a proto jsem se děsila co tomu řekne. „Lauro“ zavolal mě kde dveřím a když jsme přišla tak se usmíval. „Máš tady nápadníka“ dodal. Poté nás nechal o samotě a tak jsem se s Radimem přivítala jak se sluší a patří pořádnou pusou. „Můžeš jít ven?“ zeptal se pro informaci. „Proč bych nemohla, myslíš že mě táta drží zkrátka“ zasměji se. On jen pokrčí rameny a šoupne mi kytku do ruky. „To je pro tebe“ usměje se. „Krásný děkuji“ usměji se a odběhnu ji dát do vody a říct, tátovi že mizím pryč. Souhlas samozřejmě dostanu, ale neodpustí si poznámku o tom, abych taky za měsíc nepřišla s miminkem. Na to jsem mu jen řekla, že nemusí mít strach, že tak za devět měsíců nejdříve. Vyprovodil mě proto výchovným pohlavkem a poté mě požádal, jestli bych přišla dříve a pomohla mi připravit večeři pro tetu na přivítanou. Na to jsem nic nenamítala slíbila 100% účast.
Program byl pro dnešní odpoledne jasný a to koupání na přehradě, protože to vedro se nedalo vydržet. „Hele jak to myslel tvůj táta s tím těhotenstvím“ zeptal se zvědavě Radim, když jsem se uvelebili u vody. Pochopila jsem, že zřejmě slyšel náš rozhovor. „To je kvůli Anetě, která nám včera oznámila, že je těhotná a její mámu kvůli tomu odvezly do nemocnice“ vysvětlím mu oč jde. Dost se tomu smál, prý si Anetu jako mámu představit nedovede a je na to zvědavý. Souhlasila jsem s ním já jsem na ně taky zvědavá jak to bude s Leošem zvládat. „Já bych dítě teď nechtěl ani omylem, přece jen jsme ještě mladí a na tohle je času dost ne?“ zeptá se s úsměvem. Schválně posmutním a odpovím. „To jsi mi neměl říkat, protože já chtěla dnes zapracovat a vozit tak společně s Anetou.“ Dost ho tím vyděsím, ale když vyprsknu smíchy, pochopí jak jsem to myslela. „Skoro jsi mě dostala, jsi byla tak vážná“ připíše mi jeden bod. Nechci se už o Anetě bavit a proto mu navrhnu jít do vody. „Já jsem teď hezky rozpálená od sluníčka a ta ledová voda by mě zabila asi“ vymluví se. Proto pokrčím rameny a jdu sama. Pak mě napadne však něco nečekaného a rozvážu si vršek od plavek a hodím mu ho k nohám. Rozběhnu se tedy do vody jen v kalhotkách. „Ještě se ti nechce“ zavolám, když vezme bikinky do ruky. Na víc nečeká a rozběhne se ke mně. Okamžitě mě k sobě přitiskne a začneme se o sebe třít. „Víš, že jsi větší ďábel než jsem si ve skutečnosti myslel?“ usměje se a políbí do vlasů. „Ani nevím kde se to ve mně vzalo, já jsem totiž děsně stydlivá a cudná“ odpovím a odplavu od něho kousek dál. „Tak tomu nevěřím“ zakroutí hlavou a začne mě pronásledovat. Začneme se tedy honit a báječně se přitom vyřádíme. Takže domů jedu totálně utahaná a dokonce si i schrupnu. „Vstávej“ zašeptá mi do ucha, když stojíme před domem. „Musíš jít už domů, protože jsi slíbila, že budeš vařit“ připomene mi moje povinnosti. „Ty se mě chceš už zbavit co?“ urazím se ze srandy. Robin mě místo toho políbí a pohladí po holém bříšku. „To že tě neuvidím zase celý týden je pro mě utrpení, takže bych si tě nejraději zabalil sebou a ne se zbavoval.“ Potěší mě tím samozřejmě a proto mu slíbím, že si na příští týden přichystám překvapení. Nasadím mu brouka do hlavy a celý večer po esemeskách vyzvídá co to bude. Byla bych však blázen, kdybych to prozradila ne?
Robin vyběhne i z auta jakmile mě uvidí. „Moc se omluvám za tu sobotu, asi jsem to opravdu neměl kouřit“ začne se kát. „Nechme to být ano, nechci se o tom bavit“ poprosím ho. Robin však nesouhlasí a prý jestli si máme pořádně rozumět, je potřeba abych něco důležitého o něm věděla. Nakonec souhlasím, že mu budu dělat vrbu a poslechnu si co ho trápí. Jakmile nastoupím do auta, ucítím na sobě pohled a proto se ohlédnu zpět k oknům našeho domu a v jednom z nich stojí Leoš. Rychle pohledem uhnu a popoženu Robina, aby už jel.
Nakonec projedeme celé město, než najdeme místo kde se dá posedět. Musíme tedy vzít za vděk kavárně u kina Centrál. „Dnes platím já ano?“ nabídnu se jakmile nám přinesou nápojový lístek. „Jak myslíš“ pokrčí rameny a začne se probírat tím nejdražším pitím. „Hele, ale zase to nepřeháněj, kde je ten tvůj názor že jsi skromný jako Lenin?“ začnu vtipkovat. „To jsem někdy řekl?“ zamyslí se a poté se plácne do čela. „Jasně hele už vím, když jsme se poznali co?“ začne tipovat. „No skoro, ale to je jedno“ usměji se a pohladím po ruce. Okamžitě jí chytne a políbí. „Moc se mi po tobě stýskalo a byl jsem jako na trní a čekal, kdy zavoláš. Potom jsem se rozhoupal já, protože jsem si uvědomil že můžeš být ještě naštvaná.“ Opět je to ten starý Robin, kterého znám a ne ten protivný a urážlivý, co mě minule nechal před diskotékou. „Mě se taky stýskalo a to moc“ přitakám a nastavím mu svoje rty na usmířenou. Robin se však k ničemu nemá a proto se ho zeptám, co je to za tajemství kvůli kterému se změnil jeho pohled na mě. „Kdepak, pohled na tebe jsem nezměnil jen bych ti nechtěl nějak ublížit a nebo něco zapírat a proto ti musím svoje tajemství o mé minulosti říct“ řekne sklesle. Přesunu se tedy k němu blíže, aby se nemusel bát že nás někdo uslyší a pobídnu ho, aby mluvil. Zhluboka se nadechne, takže se jen vyděsím a cítím, že to bude asi silné kafe.
Čekala jsem nějaký příběh o zhrzené lásce a nebo nějakou jinou špatnou zkušenost s holkou, ale to že se dva roky léčil na protidrogovém oddělení to jsem nečekala ani omylem. Vůbec by mě nenapadlo, že tenhle super kluk před dvěma roky bez koksu nedokázal žít. Proto ta tráva minule, to je jeho jediná ne tolik škodná droga jak mi vysvětlil. Jeho vyprávění o tom jak utekl z domova žil pod mostem s partou narkomanů mi nahání dost husí kůži. Dokonce přestanu mít chuť na ovocný pohár, který jsem si objednala a zbytek večera se v něm jen přehrabuji. „Asi jsem tě zklamal co?“ zeptá se jakmile opustíme v dost ponuré náladě kino. „Nevím, tohle jsem nečekala. Myslela jsem že tvoje chování minulou sobotu bylo způsobeno něčím méně závažným“ odpověděla jsem sklesle. Robin mě proto k sobě otočil, aby mi viděl do očí. „Dneska jsem naprosto čistý a nechtěl bych se do toho stavu znovu vrátit ani na zlaté prase. Bylo to hrozné ty deprese a někdy i bolesti. Nejhorší, ale bylo když jsem ztratil důvěru rodičů to byl dostatečný trest.“ Jeho slova by měla být uklidňující, ale mě to čím dál více znepokojují. „Jestli chceš tak ti dám pokoj a pochopím tvé odmítnutí“ nabídne mi velkoryse, když vidí že se k tomu nechci nijak vyjadřovat. „Musím si srovnat nějaké věci v hlavě“ poprosím ho tedy o nabízený čas. Jen smutně přikývne a dovede do auta. Celou cestu domu mlčíme a jen se na sebe občas podíváme. „Doufám, že to se nevidíme naposledy“ rozloučí se trochu rozpačitě. „Uvidíme“ pohladila jsem ho po hlavě a políbila na tvář. „TO se asi nebudu mít, abych si to nesmyl“ snaží se vtipkovat. Jen se usměji a vymáznu z auta jako kulový blesk. Hned co odjede se posadím na schody a chce se mi brečet a v duchu si nadávám jaká jsem hlupačka. On chtěl jen pomoc a pochopení a já se k němu chovám jako k odpadu. Když zjistil, že jsem z dětského domova tak neměl s tím problém a já se k němu kvůli jeho minulosti otočím zády. Musím se mu omluvit rozhodnu se a vytočím jeho číslo. Vyzvání to dlouho, ale potom se ozve jeho hlas ve kterém je slyšel smutek. „Já jsem se už rozhodla a jestli chceš vědět jak tak se vrať“ poprosím ho. „Jsem tam hned“ odpoví nadšeně. Každý má nějakou minulost a pokud to nezasahuje do budoucnosti tak je lepší na ni nemyslet. Přesně to řeknu i jemu, když přijede a přímo mě k sobě přitiskne. „Já tě mám hrozně rád proto jaká jsi a nezvládnul, bych kdybych ztratil i tvou důvěru.“ Souhlasím s ním a proto se přímo před naším domem políbíme a v tom polibku je napjetí, ale štěstí zároveň. Když odjede tak v hlouby duše cítím něco zvláštního co jsem ani s Leošem necítila. Asi jsem se zase bláznivě zamilovala a tentokrát to bude silnější.
S tátou se setkám až ráno v kuchyni, když se snaží uvařit snídani. „Co to tady smrdí“ zeptám se zděšeně při pohledu na černou pánev. „Chtěl jsem udělat topinky s vajíčky, ale jaksi se mi to nepovedlo“ pokrčí omluvně rameny. „Víš co, udělej čaj a já zatím připravím jídlo ano“ nabídnu mu. „Opravdu?“ zeptá se váhavě. „Prosím tě v domově jsem se snídaní tetě pomáhala každé ráno o a takže už v tom nějakou praxi mám“ uklidním ho. Proto mi táta předá čistou pánev a tu druhou jde vyhodit do popelnice, aby se paní Kubátová nezděsila až se dnes vrátí. „Jak na tom je?“ zeptám se starostlivě. „Je to dobré, ona měla s tlakem už dlouho problémy a včera jí to položilo úplně, potom co jí Aneta řekla o tom těhotenství“ svěří se mi. „Neměla to takhle vybalit, když to věděla že je maminka takhle nemocná“ začnu jí litovat. Táta mě proto obejme okolo ramen a dodá. „To by jsi musela být ty, abys dbala na takové maličkosti. Anetě je jedno co se stane s jejími nejbližšími, hlavně že má svoje zdraví v pořádku. Je to nevděčná holka a kdybych mohl tak jí vyhodím. Jenže teď to nepůjde, když čeká dítě.“ Snažím se ho uklidnit, že se jistě brzy odstěhuje k Leošovi a budou chtít vychovávat dítě spolu jako spořádaná rodina. „Ty jsi asi ještě nepochopila oč tady jde. Ona si sice dítě pořídila,ale jakmile se narodí šoupne ho mámě ať se stará.“ Možná má pravdu a proto mu nabídnu se bavit o něčem jiném, protože slečinka se právě dostavila do kuchyně. „Co bude k snídani“ zeptala se bez pozdravu. „Dnes si každý udělá to na co má chuť, takže tady je chleba prosím. Namazat to snad dokážeš ne?“ odpoví jí táta podrážděně. „Já ti něco připravím“ nabídnu se tiše. „Ne, ty si sedni a jez. Ona má ruce a pokud chce dítě, musí se o něj postarat a teď se ukáže, jestli se dokáže postarat sama o sebe“ upozorní mě táta. Aneta se urazí a vezme zavděk oplatkou kterou najde ve skříni a odejde do svého pokoje. „To jsi neměl, teď to bude s ní ještě horší“ postěžuji si. „Myslím, že horší to už být nemůže“ zavtipkuje a já se k jeho smíchu přidám.
Radim to myslel s tím mám tě rád opravdu upřímně, protože hned odpoledne se dostavil s kytkou růží před náš dům. Ovšem šel mu otevřít táta a proto jsem se děsila co tomu řekne. „Lauro“ zavolal mě kde dveřím a když jsme přišla tak se usmíval. „Máš tady nápadníka“ dodal. Poté nás nechal o samotě a tak jsem se s Radimem přivítala jak se sluší a patří pořádnou pusou. „Můžeš jít ven?“ zeptal se pro informaci. „Proč bych nemohla, myslíš že mě táta drží zkrátka“ zasměji se. On jen pokrčí rameny a šoupne mi kytku do ruky. „To je pro tebe“ usměje se. „Krásný děkuji“ usměji se a odběhnu ji dát do vody a říct, tátovi že mizím pryč. Souhlas samozřejmě dostanu, ale neodpustí si poznámku o tom, abych taky za měsíc nepřišla s miminkem. Na to jsem mu jen řekla, že nemusí mít strach, že tak za devět měsíců nejdříve. Vyprovodil mě proto výchovným pohlavkem a poté mě požádal, jestli bych přišla dříve a pomohla mi připravit večeři pro tetu na přivítanou. Na to jsem nic nenamítala slíbila 100% účast.
Program byl pro dnešní odpoledne jasný a to koupání na přehradě, protože to vedro se nedalo vydržet. „Hele jak to myslel tvůj táta s tím těhotenstvím“ zeptal se zvědavě Radim, když jsem se uvelebili u vody. Pochopila jsem, že zřejmě slyšel náš rozhovor. „To je kvůli Anetě, která nám včera oznámila, že je těhotná a její mámu kvůli tomu odvezly do nemocnice“ vysvětlím mu oč jde. Dost se tomu smál, prý si Anetu jako mámu představit nedovede a je na to zvědavý. Souhlasila jsem s ním já jsem na ně taky zvědavá jak to bude s Leošem zvládat. „Já bych dítě teď nechtěl ani omylem, přece jen jsme ještě mladí a na tohle je času dost ne?“ zeptá se s úsměvem. Schválně posmutním a odpovím. „To jsi mi neměl říkat, protože já chtěla dnes zapracovat a vozit tak společně s Anetou.“ Dost ho tím vyděsím, ale když vyprsknu smíchy, pochopí jak jsem to myslela. „Skoro jsi mě dostala, jsi byla tak vážná“ připíše mi jeden bod. Nechci se už o Anetě bavit a proto mu navrhnu jít do vody. „Já jsem teď hezky rozpálená od sluníčka a ta ledová voda by mě zabila asi“ vymluví se. Proto pokrčím rameny a jdu sama. Pak mě napadne však něco nečekaného a rozvážu si vršek od plavek a hodím mu ho k nohám. Rozběhnu se tedy do vody jen v kalhotkách. „Ještě se ti nechce“ zavolám, když vezme bikinky do ruky. Na víc nečeká a rozběhne se ke mně. Okamžitě mě k sobě přitiskne a začneme se o sebe třít. „Víš, že jsi větší ďábel než jsem si ve skutečnosti myslel?“ usměje se a políbí do vlasů. „Ani nevím kde se to ve mně vzalo, já jsem totiž děsně stydlivá a cudná“ odpovím a odplavu od něho kousek dál. „Tak tomu nevěřím“ zakroutí hlavou a začne mě pronásledovat. Začneme se tedy honit a báječně se přitom vyřádíme. Takže domů jedu totálně utahaná a dokonce si i schrupnu. „Vstávej“ zašeptá mi do ucha, když stojíme před domem. „Musíš jít už domů, protože jsi slíbila, že budeš vařit“ připomene mi moje povinnosti. „Ty se mě chceš už zbavit co?“ urazím se ze srandy. Robin mě místo toho políbí a pohladí po holém bříšku. „To že tě neuvidím zase celý týden je pro mě utrpení, takže bych si tě nejraději zabalil sebou a ne se zbavoval.“ Potěší mě tím samozřejmě a proto mu slíbím, že si na příští týden přichystám překvapení. Nasadím mu brouka do hlavy a celý večer po esemeskách vyzvídá co to bude. Byla bych však blázen, kdybych to prozradila ne?
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk