YY Hakusho Sněhová nadílka

Anotace: prozatím poslední dil,pracuje se na dalších,a podle ohlasu je budu dodávat dále .-)

Sbírka: Yu yu Hakusho

Genkai svolá všechny do obýváku. Kurama,Keiko,Kubawara,Hiei, Yusuke i Yukina seběhnou ze svých pokojů dolů. Genkai na ně chvili kouká a pak promluví:" Prozatím jsou všechny úkoly splněny.Napadlo mě jedno místo kde byste si mohli všichni odpočinout." Podává Kuramovi kliče a lístek s adresou. "Přála bych si aby jste tam jeli a využili volna podle své libosti." Všichni pokývají hlavou, a odeberou si zabalit věci. Yusuke najde přesně kde se dané místo nachazí. Je to v horách asi 100km od města. Jedinou dopravou je tam vlak, a zbytek cesty je potřeba ujít pěšky. Chatka je ukrytá lese, se 4 mi pokoji, malou kuchyní a koupelnou. Yusuke mrkne na Keiko a ta ho praští do hlavy. "Na to vůbec nemysli" Yusuke zkřiví obličej a utíká si zabalit také. Kurama s Hieiem balí spolu.Trička ,kalhoty i ostatní věci rychle mizí v batohu.
Hiei tam dokonce hodí i dýku co od něj dostal.Kurama se na něj překvapeně podívá. Hiei se usměje:" Co kdyby náhodou", a balí dál.
Kurama spokojeně odběhne do koupelny nabrat hygienické potřeby a když se vrátí nestačí se divit co to rve Hiei do batohu. " Hej to tady nech, polštářů tam bude dost" Hiei pozvedne zrak." Ale já chci tenhle" Sedne si trucovitě na batoh ve snaze ho tam namačkat.Kurama protočí oči a vzdá to. S usměvem tam vloží i taštičku z koupelny zavře batoh.
Hiei zatím spokojeně seběhl dolů a jal se oblékat na ven. Kurama ho zavolá zpátky jestli na něco nezapoměl. Hiei se s tázavým obličejem vrátí zpatky a mezi dveřmi ho chytne Kurama za ruku a vtáhne dovnitř. Přitlačí ho na zeď a políbí, pak ho lehce podepíra než nabere dech.Hiei ještě moment lapa po dechu a celý rudý se opře hlavou o jeho rameno.Kuramova ruka zatím sjede po jeho zádech až k pasu, tam mu lehce odhrne triko a svými prsty krouží po jeho obnaženém těle.Jemně se dotýká jeho páteře. Pak přestane a pomalu od něj poodstoupí." Během cesty na to nebude čas ani místo, budeme muset vydržet až do hor." Hiei se na něj zklamaně podívá , chytne ho za vlasy a přítáhne si jeho ohlavu dolů a stojíce na špičkách ho políbí sám. " Ještě jedna na cestu." Sbalí kožený kabat co mu Kurama připravil a seběhne dolů se obléci a obout.
Kurama chvili mlčky stojí překvapen Hieiovou reakcí a pak rychle sbalí tašku a svůj kabát a seběhne dolů také.Ostatní již čekají u dvěří, rychle tedy oblékne svůj kabát s kožešinou kolem krku , boty a vyrazí na cestu. Na nádraží nastoupí do daného vlaku a zaberou dvě celé kupé, holky hrají hry a Yusuke s Kubawarou se odeberou spát, čeká je 5ti hodinová jízda vlakem. Hiei sedí vedle Kuramy a opírá se o něj.Po chvíli usíná i on. Kurama si jeho hlavu složí do klína aby se mu pohodlněji spalo.Po pěti hodinách jizdy konečně dorazí na místo určení, zbývá jen vylézt do mírného kopce.Kubawara vyrazí jako první, a nese věci holkám.Yusuke se s Keiko drží hned za ním a Hiei,Yukina a Kurama uzavírají celou partu.
Kubawara nalitne až k chatě a odemče. Věci shodí hned za dveřmi a přiběhne rovnou ke krbu stím že zapalí oheň.
Ostatní v rychlosti zaberou pokoje a věci zatím hodí do rohu.Yusuke s Kuramou odběhnou ven nasekat dřevo v kůlně a Hiei vytahuje pytel s uhlím. Do hodiny mají v chatce teplo a sedí kolem krbu a popíjejí teplý čaj.
Brzy je tma a všichni začnou unaveně zívat. Jeden po druhém odchazí na pokoje spát. Hiei a Kurama jediní ještě chvili zůstanou u krbu. Kurama zatím dopíjí svůj čaj. Když se Hiei náhle zeptá:" Co je stebou? Stalo se něco?Když jsem se vrátil, neustále mě pozoruješ, nehneš se odemě,jako by si se bál že mě ztratíš." Kurama mlčky dopíjí čaj. Pak pozvedne k němu oči a zadívá se na něj:" Vadí ti to? Měl jsem o tebe strach. Delší dobu sme se neviděli,ale jestli ti to vadí přestanu." Zvedne se zklamaně a odchází do pokoje.
Hiei překvapen reakcí Kuramy zůstane chvíli sedět a pak rychle vyběhne po schodech k jejich pokoji. Vejde dovnitř a vidí že Kurama si sedl na postel a drží si hlavu v rukou. Jako by ho něco hodně tížílo. Přisedne si tiše k němu a zezadu ho obejme." Promiň taky se mi stýskalo a moc,ale takhle tě neznám. Neustále se strachem pozoruješ okolí, jako kdyby tě někdo sledoval, když se zeptám odsekneš mi, a nakonec se na mě vždy vrhneš jako by si mě neviděl kdoví jak dlouho,ale stejně když příjde na něco mezi námi hned se stáhneš.Už 3 týdny mezi námi nic nebylo. Nevím co si mám myslet, to už mě nemáš rád?." Kurama chvili mlčky sedí a nechá se objímat. Pak ale Hieovi ruce sundá a zvedne se.
Zůstane k němu otočen zády. Hiei sedí dál a sleduje ho. Kurama se náhle otočí a po tváři mu tečou slzy. Hiei se až lekne. Kurama si zatím klekne na zem a položí svou hlavu na jeho kolena a začne: "Něco se stalo, nevím jestli ti to říct rovnou, ale zapírat nemůžu."odmlčí se.
Hiei ho chytne za ruku a čeká." Když jsi bojoval stím démonem víš.. má batra, jmenuje se Shinji." Hiei ho tiše sleduje a začnou se mu úžit zorničky a trást ruka kterou drží Kuramu."Poslal ho na mě, aby ti ubližil a zabil mě. Ale místo aby mě zabil se stalo něco jiného." Zvedne pohled k němu a pátrá v jeho očích.
Hiei se zlostí klepe:" Udělal ti něco! Pokusil se o něco?" Kurama sklopí oči a otočí hlavu trochu na bok:" Ano pokusil." Hiei volnou rukou praskne do pelesti."Zmetek jeden, já to tušil. Jeho bratr se jmenuje Souhe a vykládal mi kdoví co v boji.Ale věřil jsem ti." Kuram pozvedne obličej:" A už nevěříš?" Hiei se zvedne a přistoupí k oknu.Chvili hledí ven.Pak se otočí:" Co se tedy stalo?"
Kurama se mu dívá přímo do očí a vrychlosti mu odvypráví co se stalo. Hiei zlostí chodí po místnosti a je ticho.
Kurama čeká co mu na to řekne. Hiei se náhle zastaví, prudce se na něj otočí a srazí ho na postel a přidušeně zakřičí:" A jak si se rozhodl!! Mě nebo jeho?" druhou část věty už říká smutně a se zlomeným hlasem. Kurama hodnou chvíli neodpovídá, pak jej chytí za ruku a opatrně ho odsune: "To právě nevím, mám sám v sobě zmatek" v tichosti opustí pokoj a zmizí dole. Hiei jen slyší šustění oblečení a klapnutí dveří, v tu chvíli sebou trhne a sklopí hlavu.Lehne si do postele a zůstane tam zklamaně ležet.
Kurama doběhne dolů v rychlosti se oblékne a zmizí venku. Potřebuje si provětrat hlavu. Jde na bok chatky a opře se tam o zeď, pozoruje padající sníh a údolí co se nachazí pod ním.Když uslyší hluk ze střechy prudce se otočí a všimne si už jen letícího těla přímo na něj. Ve snaze ho zachytit zapadnou oba do sněhu. Kurama se snaží vyprostit z pod těla a přitom zjišťuje že jeto Shinji. Odžuchne ho jemně od sebe a šeptne:" Co tu chceš?"
Shinji se na něj dívá a potutelně se usmívá:" Co asi." A natahuje se po něm ve snaze dát mu pusu. Kurama ho drží na délku své paže od sebe:" Jsi střelenej nebo co? Tady být nemůžeš."rozhlíží se zatím po okolí jestli je někdo nevidí. Shinji se zarazí a podívá se na něj:" Proč? Jen protože je tu Hiei?"škodolibě se usměje" Ten mě nezastaví". Kurama ho chytne za rameno a nečekaně Shinjiho políbí." Pro tohle sis přišel ne? Tak teď zmizni." Shinji si přejede jazykem přes rty:" Tohle nestačilo, chci víc" Najednou si připadá Kurama jako kdyby letěl vzduchem a ucítí už jen za zády stěnu chatky a žhavý jazyk Shinjiho ve svých ústech, a teplé ruce zkoumající jeho tělo. Celý se chvěje a trošku se podvolí.
Hieiovi to nedá , chvíli přechází po pokoji zmaten celou událostí a neví co dělat. Pak si řekne že tím že tu bude chodit nic nenapraví, nebo nevyřeší a seběhne tiše dolů, rychle na sebe natáhne bundu a boty. Bez vrznutí otvírá dveře a mizí venku. Chvili Kuramu hledá, když ho zaujme hluk za chatkou. Opatrně se tam přiblíží a nenápadně nakoukne co se děje. To co spatří ho uplně dorazí. Kurama tam je opřený o zeď a líbá se s jiným.Opře se o stěnu chatky a chvíli ještě na ně kouká. Bolest v srdci co cítí je nepředstavitelná. Po tvářích mu začínají stékat slzy. Tak tohle se tedy stalo. Nemá ho už rád. Jako v mátohách odchází zpět do chatky a rychle se zeslékne a zmizí vpokoji, kde ulehne na svoji stranu postele a tiše pláče.
Kurama má divný pocit jako kdyby je někdo sledoval.Mírně štouchne do Shinjiho a ten ho pustí. Kuramův pohled sjede na roh a vidí jen stín který rychle zmizne. Že by tam byl Hiei?
Beze slova tam nechá Shinjiho stát a rozeběhne se na místo kde zahlédl pohyb. Ve sněhu spatří pár stop. Pochopí že Hiei to vše viděl. Vběhne tedy do chatky a velice tiše vyběhne schody a zamíří rovnou do pokoje. Hieie spatří jak leží na posteli a celý se chvěje.
Přistoupí k němu a položí mu ruku na rameno. Ucítí jen jak sebou Hiei škubnul a odsunul se od něj.
Kurama sklopí oči a pochopí, sebere se a odejde dolů ,sundá kabát,lehne si ke krbu na pohovku a zůstane spát tam.Trápí ho velice divoké sny. Ráno se probudí a zjistí že na malém stolku má nachystaný teplý čaj, a crosaint, podívá se zmateně co se děje, ale nikoho nevidí. Rychle snídani spořáda. Vrátí se na pokoj ale Hiei tam není. Prohlíží celý pokoj když si všimne vzkazu na stolku. S chvějícíma rukama ho vezme a chvíli otálí než ho otevře. Co tam stojí ho velice překvapí." Schuichi, pochopil jsem, už to není jako dřív, máme na sebe velice málo času.Dnešní noc jsem vůbec nespal a to sám víš, přemýšlel jsem o nás dvou. Vím že nejsem zrovna sdílný a nedávám své pocity občas najevo. Ale sám taky víš ,známe se již dlouho, že tě velice Miluji, a udělám cokoli proto abych ten vyvolený byl já. Ale pokud se rozhodneš jinak nebudu ti bránit. Vracím se zatím domů, a nechám ti čas na rozmyšlenou. Nebudu na tebe nijak tlačit."
Kurama drží dopis, ještě hodnou chvíli v rukou než mu spadne na podlahu. Takhle Hieie nezná, sedne si na postel a kouká na podlahu kam dopis spadl. Po chvíli se pro něj nátáhne a znovu si ho přečte. Hiei sám od sebe tohle napsal? Po tvářích se mu začnou kutálet slzy. Proč si ten hlupáček nenechá nic vysvětlit, chce jen mít jistotu že jeho city jsou k němu pravé. Zvedne telefon a zavola Genkai, jestli je Hiei doma.Ta mu ale odpoví že vůbec nedorazil a ani domů nejel. Kurama tipne telefon a vyskočí z postele. Kde je ten hlupák?
Seběhne dolů a pátrá po něm. Stopy vedou nahoru do kopce, rychle se tedy vydá po stopách nahoru. Kousek od lesa je ale ztratí.Zmateně se rozhlédne kam jen mohl jít?
Vyrazí tedy dál do lesa a pátrá jestli nenarazí na nějakou stopu nebo známku toho že tu šel.
Vyběhne až na kopec a dívá se dolů do údolí, neví proč ale začíná mít divný pocit že se něco stalo.
Všímá si skály opodál sebíhá kopec dolů. Ocitne se v ústí jeskyně a slyší odtud divné zvuky přitiskne se ke skále a nepozorován se plíží podél stěny do útrob. Na konci se před ním objeví velká místnost kde spatří Hieie ležet na zemi. Přiběhne k němu aniž by dával pozor. Zvedne ho do náruče a podepře mu hlavu."Co tu jen děláš ty blázínku" Hieiovi se zachvějí oči a trošku je pootevře a tiše promluví" Jsi tu? Nezdá se mi to." Náhle uslyší smích z příšeří a vystoupí ven mladík, jeho dlouhé blond vlasy jsou svázané do copu, a má pronikavé fialové oči. "Tak si dorazil.Tvůj přítelíček si myslel, že mě zabil. Ale opak je pravdou. Nechal jsem ho přitom ať si to myslí.A zatím spřádal další plán." Vtu chvíli k nim háže Shinjiho." Tohle má být můj bratr? Nedokáže tě ani zabít. " ušklibne se." Tohle my máme v rodině. Slabocha, který je na nic." Shinji zkusí zaprotestovat , ale svým bratrem je umlčen velice rychle. Otočí se zpátky na Kuramu a Hieie. "Doufal jsem že splní svůj úkol, a pak my tu začne něco říkat o lásce." Nakopne ho do boku tak až se odkutálí až knim. " Budu muset aspoň zachránit čest rodiny já, když tenhle se nezmůže na nic."
Bez povšimnutí překročí Shinjiho a přistoupí až knim. Úderem ruky odhodí Hieie od Kuramy pryč a natáhne ruku po něm. Kurama odskočí rychle dozadu.A hodlá se bránit. Kábát velice rychle mizí na zemi, vytahuje svoji růži a je připraven k boji. Souha se usměje a duchovním útokem zaútočí,překvapivě ne na Kuramu,ale Hieie. Kurama na poslední chvíli skáče před útok a nastaví mu svoje záda.Padne na Hieie a ten se opět probere. Spatří Kuramův obličej hodně blízko svého a jak mu vytéka ze rtů krev. Smutně se na něj podívá a vpije se mu do očí. Vidí vnich bolest, i lásku.Toho překvapí. Všimne si také rychlého pohybu za jejich zády a zposledních sil odmrští Kuramu pod sebe. Kurama překvapeně kouká když vidí jak se Hiei zepjal a jeho hlava poklesne na jeho hruď. Podívá se co se děje a vidí že Shouho právě dokončil nečekaný souboj se Shinjim. Shinji stojí nad tělem svého bratra a drží v ruce Hieovu černou dýku celou od krve. Podepře Hieie a cítí na ruce cosi teplého. Podívá se na svou ruku a spatří krev.
Zděšeně zvedne Hieovu hlavu a podívá se na něj. Ten je celý bílý, a jeho oči tmavnou.Kurama vykřikne:" Hiei nééé vydrž prosím moooc."Shinji se podívá co se stalo a vídí že Hiei na poslední chvíli zachránil Kuramu od smrtící rány. Ale sám zato asi zaplatí životem. Skloní zrak, a přistoupí k nim. Položí ruku na rameno Kuramy a lehce ho stiskne, vídí jak mu stékají slzy po tvářích, a jeho oči.. ty jeho oči, jsou jiné než sním. Plné něhy, lásky strachu, obav, to co vnich vídal než se zamiloval. Uděla překvapivou věc , kterou ani sám od sebe nečekal. Vezme Hieie do náruče a odnášího za velkých prostestů Kuramy ven z jeskyně.Kurama to po chvili vzdá a jde sklesle v jeho stopách. Náhle se zastaví a Kurama narazí Shinjimu do zad hlavou. Překvapeně zvedne hlavu a dívá se co se děje. Shinji pokládá Hieie na sníh a otočí ho na břicho, odrhne mu jeho kabát a začne ránu na jeho zádech léčit. Kurama na něj překvapeně kouká proč to dělá? Shinji skončí a otočí se k němu. " Tohle jsem ještě nikdy necítíl.On se objetoval pro tebe."Sklopí zrak." Očividně tě hodně Miluje."Ustoupí od nich a sleduje je.Kurama přiskočí k Hieimu a vezme ho do náruče, jeho hlavu si položí na hruď a líbá ho do vlasů, a rukou hladí jeho tvář a tiše k němu hovoří:"Hiei nemusím se rozhodovat, sám si mě přesvědčil co pro tebe znamenám a tak stejně to cítím i já." Otočí hlavu na Shinjiho a ten pokýve :"Chápu ,rozhodl jsi se sám. Nebudu zavazet,ale i tak , kdyby si přece jen změnil názor stačí mi zavolat" podává mu lístek. Kurama se otočí s pokývnutím zpátky na Hieie a lehce ho políbí na rty. Hiei ho beze slova jemně kousne do rtu, a tiše prohlásí:" Už jsem se bál, že tě navždy ztratím. Jsi jediný koho jsem si nechal takhle pustit k tělu, jediný koho mám doopravdy a z celého srdce rád." Vezme jeho tvář do rukou a posadí se mu v klíně a začne ho líbat na rty,oči, a jazykem pátra po jeho krku. Kurama se pod jeho dotyky celý chvěje. Zvedá se ze země sním v náručí a chce poděkovat Shinjimu,ale když se otočí zjistí že ten už tam není. Podívá se znovu na Hieie ,který se uvelebil v jeho náručí a spokojeně se na něj dívá.:Ty jsi mi tedy dal co proto, tohle at už nikdy u tebe nevidím jasné?" Naoko zlostně pokárá Kurama Hieie. Hiei přivře oči a uraženě vystrčí bradu. " Co já, ja nic nedělal, to ty." a štípne ho do tváře. Kurama se naštve:" Tohle jsi přehnal." Shodí ho do sněhu a vyváli ho vněm. Hiei se nevzdává bez boje a se smíchem Kuramovi nahaže sníh za krk a pod kábát až na holé tělo. Kurama se prohne a skočí po něm. Začnou se chvili valet ve sněhu. Pak se oba zarazí a dívají se jeden na druhého a přerývaně dýchají. Hltají se pohledy. Pak Kurama roztáhne svůj kabát na zem a lehce do něj Hieie zabalí, a začne ho hladit po těle. Hiei se pod jeho dotyky prohýbá a slastně vrní.Kuramovy ruce hladově a toužebně hladí jeho tělo, jazykem mu přitom laska ušní lalůček. "Hiei Miluju tě, a slibuji že už nikdy nebudu pochybovat o tom co cítím." Hiei vzdychne a přikývne a rukama si přítáhne jeho obličej k sobě a laskyplně ho líbá." Já tebe taky, a moc."
Ještě hodnou chvíli se laskají a hrají si. Když se oba začnou třást zimou, zvedne se první Kurama a nechá Hieie ve svém kabátě, zabalí ho a odnáší zpátky na chatku. Protáhnou se dveřmi nehledíce na zbylé překvapené osazenstvo a zmizí nahoře na pokoji.Hiei se nechá odnést,ale jakmile ho Kurama pustí shodí kabát na zem, a odběhne do koupelny a táhne Kuramu sebou. Během cesty tam mizí i zbylé oblečení. Hiei stíhá zapalit po cestě i svíčky které umístí na umyvadlo a zem.Během okamžiku jsou spolu pod tekoucí vodou. Kurama chvili žasne, Hiei je postavou opravdu jiný. Je vyšší, silnější a svalnatější, a jeho tělo se celé chvěje pod jeho pohledy. Hiei nakloní hlavu a pozoruje Kuramu. I jeho tělo zesílilo, ale při představě že se ho tam ten dotýkal otřese. Představa že tělo které miluje hladil někdo jiný mu vhání lačný pohled do očí. Jako šelma se k němu přiblíží a prsty sjede do jeho vlasů.Voda stéká po jejich tělech a vytváří malé mapky.Hiei se ho přitiskne ke stěně koupelny a přebere iniciativu sám. Vždy to byl Kurama který prvni začal, ale dneska ne, odedneška to bude jiné. Kurama s potěšením sleduje jak se Hiei mění, začíná se chovat jako dospělý a říká si sám co chce. Nechá se laskat, v očekávání něčeho nového v jejich vztahu.
Hiei se nenecha zahanbit a jeho ruce hladově bloudí po Kuramově těle. Ten slastně vzdychá a zaklání hlavu. Hiei neotálí a zakousne se jemně zuby do jeho krku a nechává na něm drobné ranky.
Kurama sklopí hlavu zpátky a podívá se mu hluboce do očí, Hieovy zorničky jsou úplně rozšířené a hltá ho pohledem. Kurama chytne jeho ruku a sám ji navede do rozkroku. Hiei vzdychne a začne se věnovat tedy tam. Napřed jen prsty, pak si ale kleká a hraje si s jazykem.Najednou se zvedne a zmizí vedle do pokoje. Kurama zklamaně zavrčí a kouká kam šel. Náhle je zpátky a drží něco za zády. Kurama couvne co mu sprcha dovolí až narazí opět zády na stěnu. Hiei přistoupí až k němu a v rukou má rampouch co ulomil na parapetu. Začne mu sním jemně jezdit po těle.Kurama překvapeně výskne, a lapá po dechu. Po chvíli se začne celý třást a snaží se Hieie zastavit.
Ten ale jeho ruce lehce chytne a zablokuje mu je nad hlavou a dráždí ho kouskem ledu dál. Jemně mu sním jezdí po břiše a po vnitřní straně stehen.Kurama to nedokáže vydržet a přitáhne ho těsně na své tělo,hrajíce si s jeho vlasy.
Hiei už neotálí ani chvíli a otočí si ho k sobě zády.Vstoupí jemně do něj a začne se v něm pohybovat, napřed pomalu a vyčkává, pak ale zrychlí bere si jeho tělo podle svých potřeb a touhy.
Kurama se začne chvět ještě více a chvilemi má problém udržet se na nohou.Hiei si natočí jeho hlavu a hladově ho u milování líbá.Oba se spolu vzepnou ve společném orgasmu.Hiei i Kurama společně šeptnou:" Miluji tě." Náhle Kuramovi se podlomí nohy a kleká na zem. Hiei ještě chvili nad ním stojí a namáhavě dýchá.Pak si ale kleká k němu, obejme ho zezadu a znovu ho políbí.Chytne ho opatrně do náruče a přenáší k posteli, kde si po zbytek noci spolu hrají.