Strasti láska

Anotace: 3. díl - Výpadek

3. Rána za ranou

Do práce se mi nechtělo ani omylem, přišla jsem si jako přejetá parním válcem a moje kruhy pod očima to také nebylo nic přitažlivého. Ještě že jsem měla škrabošku, jinak by zákazníci utekli bez placení. „Jsi nějaká zdrcená“ všimne si toho Jana, když se lochtám hřebenem ve vlasech. „Nemám náladu hele“ odpovím tiše a opět se mi zalijí oči slzami. „CO blbneš prosím tě. Snad tě netrápí svědomí“ začne se strachovat. „Možná trochu jo. Víš včera jsem celý den strávila se super klukem, ale pak jsem se vyspala s ním i s jeho kamarádem a večer na mě padla taková euforie. Nikdy jsem to neřešila, ale včera mě moje chování mrzelo a nevím co s tím mám dělat. Dokonce jsem potkala svého bráchu a mluvil semnou jako s onucí. I to je důvod mojí blbý nálady.“ Jana se usměje a podá mi kapesníček. „Víš co tak toho prostě nech a bude to jednodušší. Vrátíš se ke svému tancování, které jsi tak chtěla dělat a tuhle práci necháš holkám, kterým nevadí tyhle stavy.“ Jí se to řekne, ale jak mám asi teď najít práci se svými prioritami to tak lehké nebude. Přesto slíbím, že si o tom popřemýšlím.
Ještě než nastoupím na scénu tak se mi ozve Honza a chce se ještě dnes sejít. Musím mu to však odmítnout a proto se domluvíme na zítřejší odpoledne. Zve mě dokonce na oběd, což je od něho moc milé. Vlastně nad jeho chováním přemýšlím tak urputně, že se nesoustředím na svou práci jak bych měla a večer strávím na koberečku u Kamila. „Co to s tebou je. Předevčírem jsi jako dračice a teď jako panna“ zeptá se naštvaně. „Já končím“ špitnu tiše. Karel se ztěžka posadí na židli a zakloní hlavu. „Jak to myslíš končím. Tady nejsi v nějakým supermarketu, abys mohla říct čau zítra nepřijdu. Tohle je těžká dřina a ty to chceš zahodit jen tak?“ Jen tiše přikyvuji a dávám na rady od Jany. „Proč?“ chce slyšet pádný důvod. „Protože jsem tanečnice a tím se chci živit. Nechci zbytek života strávit u tyče a krotit před dědky, který si vzali viagru a machrují. Nemám na to prostě už náladu“ ukončím tuhle debatu. „Fajn takže čau“ odvětí po chvilce a bez jakékoliv dalšího rozloučení mě vypakuje s kanceláře. Nevím proč, ale necítím úlevu jak jsem počítala, spíše strach jestli teď bude někde pro mě nějaká práce.

S hledáním začnu hned večer, kdy usednu k počítači a hledám po internetu. Najde se tu pár nabídek a proto si je vytisknu a rozhodnu se zítra ty firmy obejít a nebo zatelefonovat na příslušná čísla. Když se už skoro chystám do postele zazvoní mi zvonek u dveří. Úplně se divím kdo to může být a když vidím kukátkem Honzu, divím se ještě víc. „Ahoj“ pozdravím ho rozpačitě. „Můžu?“ zeptá se napjatě. „No chtěla jsem jít zrovna spát, ale tak pojď“ pustím ho do bytu. Okamžitě se na mě vrhne a přitiskne ke dveřím až to zastudí. „Omlouvám se, ale já nemohl čekat do zítra“ usměje se smířlivě. „To je v pořádku, ale co si takhle dát nejprve něco na zahřátí“ nabídnu mu skleničku. Tu přijme a proto se posadíme v obývacím pokoji na kobereček a povídáme si. „Dneska jsem měl těžký den, protože jsem celý den myslel na tebe a jako na potvoru jsme měli několik zásahů. Víš jaký to byl trapas, když jsem dal lupičovi dýchnout a za zvýšenou rychlost mu nasadil želízka.“ Dost mě jeho vyprávění pobaví a proto dokonce zapomenu na své starosti s prací. Připomene mi je však záhy. „A co ty v práci, asi jsi z toho tancováni unavená a nechceš, abych tady otravoval?“ Musím ho proto zastavit když chce odejít. „Zůstaň protože já nechci dneska být sama“ poprosím ho tiše. Souhlasí a proto mě pohladí po vlasech a poté do nich zaboří svou hlavu. „Krásně voníš“ pochválí mě a přitiskne k sobě. Začneme se mazlit, ale jinak než ostatníma kluky. On je hodný a snaží se mě svými doteky vzrušit a nejen uspokojit. Oplácím mu proto stejnou mincí a podle vzdechů poznám, že se mu to líbí. Když mu však chci rozepnout poklopec tak zastaví mou ruku. „Zůstanu tu celou noc, tak nespěchej“ usměje se smířlivě a jde zhasnout lampičku. Oba nás zalije tma a tím pádem je to ještě vzrušivější.
Když je po všem zalehneme do postele a já si položím hlavu na jeho hruď. „Už dlouho jsem s nikým takhle neusínala“ postěžuji si. On se ke mně přitočí a políbí na špičku nosu. „To není ani možné, protože s tebou bych si přál usínat každý večer.“ Ten nápad se mi docela zamlouvá a proto mu společné soužití nabídnu. On však vstane a začne se hrabat v peněžence. Nakonec přilehne zpět a podá mi fotku nějaké dívky. Okamžitě mi to dojde a nevím co na to říct. „Chodíme spolu už dva roky a je to super holčina“ odůvodní to jednoduše. Tentokrát jsem to já kdo vstane a zabalí se do županu. Pak vezmu jeho věci do náruče a vyhodím je na chodbu. „Jdi prosím tě pryč a neopovažuj se mi ještě napsat nebo cokoliv jiného. Jestli jsi si myslel, že jsem holka na jednu noc tak to ne!“ Honza vstane a obejme okolo pasu. „Proč tak vyšiluješ, myslel jsem že to chceš. Radkovi jsi taky včera neřekla ne“ rýpne si. Mám toho akorát dost. „Jenže já se sním už nemusela vidět jako s tebou, jenže to ty jsi se dnes ozval ne?“ Honza jen pokrčí rameny a dodá. „Je to s tebou pěkné tak proč bych si nedal říct.“ Víc mě urazit nemohl a proto mu jednu ubalím a než vzpamatuje tak ho vystrčím ze dveří. Já jsem taková kráva co jsem si mohla myslet, že mě má rád po takové chvilce.

Musím se někomu vyplakat a proto zavolám Janě, která se ochotně nabídne a vyrazíme na kafe. Jakmile jí řeknu co se stalo tak si poklepe na čele a vysvětlí mi, že tyhle blbce by měli vykastrovat s čím souhlasím. „Hele víš co, dneska slaví můj Patrik narozeniny a má spousty kamarádů fotbalistů. Určitě by jsi si vybrala, takže půjdeš?“ No proč ne, na tom nemám co ztratit. Domluvíme se tedy na určité hodině a jsem jí opět vděčná.
Po schůzce se vydám na pohovor, který jsem si smluvila na dvanáctou hodinu. Už když vstupuji dovnitř tak cítím jak se klepu. Při pohledu na recepční však přímo zblednu. Ta holka si mě změří a dokonce mi přijde, že protočí oči. „Dobrý den, jdu za panem Houserem“ představím se. Nejprve asi třikrát přežvýkne a poté zavolá telefonem nějaké jiné osobě. „Jděte“ odbude mě a dál si pozoruje nehty, zřejmě doufá že jí poporostou tím jak na ně bude civět. Sekretářka pana Housera je přívětivější a proto mi dokonce nabídne nějaké občestvění. Ovšem jsem tak nervózní, že bych ani vodu nepozřela. Konečně se jeho dveře otevřou a do místnosti vstoupí tak čtyřicetiletý pán s úsměvem od ucha k uchu. „Dobrý den“ přijde ke mně a podá mi galantně ruku. „Dobrý“ špitnu a nechám se zavést do jeho kanceláře. „Posaďte se!“ odsune mi židli a sedne si naproti mně, aby si mohl současně s pohovorem pročítat můj životopis. „Takže vy se ucházíte o místo učitelky moderního tance“ zeptá se s pohledem upřeným do papíru. „Přesně tak Tancuji od svých deseti let a pravidelně jsem navštěvovala různé kroužky jak s moderním tancem tak společenským. Dále mám sebou několik doporučení od lidí, kterým jsem hlídala děti.“ Pán ke mně natáhne ruku, takže mu desky doporučením podám. Pak se usměje a podívá se na mě. „Takže profilem by jste vyhovovala i znalosti a zkušenosti máte, ale zaráží mě jedna věc a to vaše poslední místo.“ Čekala jsem, že to bude překážka a proto jen smutně přikývnu a povím mu proč jsem došla až sem. Bohužel tím jeho srdce neobměkčím a s přáním dalších úspěchů mě vyprovodí před kancelář. Jaké sakra úspěchy to netuším, když mi právě dal najevo to co asi všichni. Jsme prostě odpad a to jen kvůli hloupé chybičce.

Nemíním se tím trápit však celý den a proto se na večer obléknu do dřínové minisukně a trička přes které přehodím košili. Vím moc dobře, že tohle zaručeně přiláká pohledy některých mužů. Na nohy nasadím vysoké boty, aby vynikli moje štíhlé nohy a ještě se natřu krémem, abych zbytečně neměla šupinky po těle. Ve vší parádě vyrazím z domu, ale všimnu si ihned policejního auta. Jen zakroutím hlavou a nechápu co mi ještě chce a proto jdu dál. On však vystoupí z auta a doběhne mě. „Co chceš?“ vykřiknu naštvaně. „Musím ti říct, že včera jsem to přehnal a pak jsem doma uvažoval a chci být s tebou“ začne si klekat na zem. „Vstaň a nedělej komedii“ požádám ho rychle. „Jen když řekneš, že budeš semnou“ začne mě vydírat. „TO jsem nikdy neřekla a taky neřeknu. Jestli jsi zapomněl tak máš přítelkyni a té by se asi co tady provádíš nelíbilo“ upozorním ho. On se jen usměje a vstane, poté mi podá telefon a donutí číst nějakou zprávu. Pochopím, že se spolu rozešli a to kvůli mně. „Takže už mám šanci?“ zeptá se napjatě. Jen mu hodím telefon na hlavu a odvětím z výšky. „Sotva, protože právě jdu za jiným klukem.“ Honza tohle asi nečekal protože mu zmizí z tváře úsměv a natáhne ke mně ruku. „Já myslel, že včera jsi říkala..“ nedopoví, protože ho zastavím. „To se ti asi něco zdálo.“ Víc nevím co bychom si povídali a proto se otočím a upaluji k Janě. Ještě jednou se ohlédnu a vidím ho tam stát se svěšenými rameny. Proč si každý kluk myslí, že budu skákat jak píská.

Jana mě za moje chování pochválí, prý by mu ještě dala ránu do rozkroku. Místo toho mě však zavede mezi ostatní. Měla pravdu, když tvrdila že vybrat bych si zaručeně měla. Ihned mi do oka padne krátkovlasý kluk s modrýma očima, které mě sledují jen co přijdu. „To je Filip, je to slaďoušek bohužel však jeho sladkost už ochutnala jeho přítelkyně.“ Jana prostě ví jak mi zkazit náladu. Proto se jen uculím a ztratím se v davu, aby mě zbytečně nehledal. Nějak se neangažuji a proto si v klidu naliji drink a čekám jestli někdo sám přijde a bude se chtít o mě zajímat.
Po dvou hodinách toho se toho moc nestane a proto se rozhodnu vyrazit domů. Stejně jsem si vzpomněla na Honzu a nechce se mi něco nového rozpoutávat. Opravdu bych měla být zodpovědnější a chovat se jako dospělá. Jana mě zastihne těsně přede dveřmi. „Kampak?“ zeptá se a je vidět, že už nějakou tu opičku má. „Musím domů“ odvětím rychle. „TO si děláš srandu, teď se to teprve rozjelo. Za chvilku se budeme koupat nazí“ usměje se šibalsky. „To si klidně nechám ujít“ odpovím naštvaně. Když však vezmu za kliku tak se dveře otevřou moc prudce a já dostanu přímo do hlavy jen to zaduní. Složím se jako domeček z karet a mám co dělat, abych zaostřila. Jana se směje jako blázen a kluk, který mě srazil k zemi. „Jsi slepý“ vynadám mu naštvaně a třu si čelo. „Já netušil, že někdo takhle brzo půjde pryč“ usměje se a podá mi ruku. „Tedy brácha ty jsi pako“ začne se řehtat ještě víc Jana. Brácha, to je její bratr. Pořádně si ho prohlédnu a opravdu jsou si šíleně podobní. „Tohle je můj bratr a tohle moje kolegyně z práce“ představí nás Jana. Jen v mrákotách mu podám ruku a pokusím se o úsměv. „Takhle nikam nemůžu, musím to ošetřit“ zhrozím se při pohledu do zrcadla. „Jo to je jasné. Jdi do koupelny“ souhlasí semnou a nechá mě odejít. Ještě u dveří koupelny se otočím a ten kluk se usměje. Rychle proto zalezu dovnitř, je mi jasné že musí být moje boule děsně vtipná.
Jakmile to nějak zamaskuji vystartuji ven a opět se s ním setkám. „To jsem se lekla“ nadskočím těsně před ním. „Koukám, že jsem dnes jako pohroma.“ Musím se tomu smát a dokonce přijmu jeho pozvání na skleničku. Chtěla jsem odejít, ale takhle to bude lepší a zrovna se mi domů ještě nechce. Viktor, tak se Janin bratr jmenuje je super společník a ihned mi zlepší náladu. Dokonce z něho vypadne, že jsou s Janou dvojčata ač mi to došlo samo. Stačí se jen podívat a je to jasné jako facka. Oba jsou krásně snědí a hlavně mají nádherně tmavé oči. „Nenudí tě“ zeptá se Jana, když běží okolo nás s drinkem v ruce. „Kdepak“ odpovím až moc přesvědčivě, takže se jen šibalsky zasměje a ukáže mi jedničku. Nejradši bych jí uškrtila. „Takže ty také tančíš ve striptýzovém baru?“ zeptá se otevřeně. „Kdepak už ne, protože jsem včera dala výpověď a teď hledám práci jako učitelka tance. Jednou bych chtěla tancovat v nějaké skupině, která dělá křoví hvězdám na přestavení. Není to ale jednoduché k něčemu takovému přijít a proto se musím spokojit, alespoň s málem“ svěřím se mu se svými problémy. „Souhlasím s tím. Dneska si musíš všechno vynutit jinak je to v čudu. To já jsem začínal jako archivář v té firmě co pracuji teď a dneska jsem jeden z hlavních referentů. Neříkám, že je to super práce, ale lepší než se hrabat v papírek a zaprášených šanonech ne?“ Souhlasím s ním a nebýt písničky, která se právě rozehraje a on mě vyzve k tanci, zřejmě by jsme v konverzaci na tohle téma pokračovali. Viktor je nejen skvělý společník, ale i tanečník. Některé kreace jsou dokonce tak zvláštní, že se bojím že to nepřežiji. On mě však vždy jistí svými pevnými pažemi, na kterých je vidět, že tráví v posilovně víc času než je zdrávo. „Tancovat umíš to se musí nechat“ pochválí mě a nalije další skleničku. „Chceš mě opít a pak zneužít?“ zavtipkuji. On mi skleničku sebere a položí na stůl. „To nemusím vím, že kdybych chtěl tak by jsi mi dala“ upozorní mě tiše. Dost mě tím rozhodí, protože semnou jedná jako z děvkou. „To jsi se spletl, protože bych s tebou nespala ani opilá, to nemám ve zvyku“ odseknu a dokonce se zvednu k odchodu. „Promiň“ omluví se rychle a přitáhne a donutí opět sednout. „Zkoušel jsem tě, protože ty co sem Jana vodila dříve byly přesně to co jsem zkoušel na tebe. Stačilo zamrkat a měl jsem jí v posteli hezky rozpracovanou.“ Nevím co na to odpovědět a proto si místo skleničky vodky naliji džus a rozhodnu se abstinovat. To ho pobaví a přidá se ke mně, takže oběma dá brčka a závodíme kdo dřív vysaje plnou skleničku. Jsem na tom dost mizerně, pomyslím si při pohledu na to jak mu džus mizí v žaludku. Já sotva funím, abych to zvládla. „Konec“ zakřičí vítězně a já vedle něho zhluboka vydechnu. „Jsi dobrá, že jsi to nevzdala, ale trochu ji zezelenala“ zavtipkuje. Vypláznu na něho jazyk a dělám uraženou. „Jak to můžu odčinit“ zeptá se okamžitě. „Třeba dalším tanečkem“ ukážu k rádiu a on souhlasí. Jana ta mrcha nám tam pustí ploužák takže se k němu přitisknu a nechám vést jeho pohyby. Je to krásné a vzrušující a docela se z jeho pohledů a doteků těším. Škoda, že tenhle večer se blíží pomalu ke konci.