Soulmate Part.9

Anotace: Po dlouhé době vám sem opět dávám další kousek mojí FanFantasy, tak s to užijte... je to takový pohodový díl...

Sbírka: Soulmate

Kai si otřel slzu, která se mu pomalu kutálela po tváři a popotáhl. Pak se rozhlédl po ostatních. Ti všichni tiše seděli a v obličejích se jim zračilo dojetí a emoce, každý přemýšlel o slovech napsaných v dopise. Po dlouhé chvíli si Reita otřel zvlhlé oči a promluvil.
"Tohle byl… opravdu dojemný dopis." Řekl tiše lámajícím se hlasem. "Nevěřil bych, že by mě nějaký dopis mohl tak…" nemohl nalézt to správné slovo a tak se zase odmlčel.
"Sakra, málem jsem se rozbrečel." zaklel Aoi a přihlouple se usmíval. Tím podivné ticho povolilo a všichni se zasmáli.
"Moc rád bych ji poznal osobně." Ozval se Uruha. "Zajímalo by mě jestli je tak pěkná, jako slova v jejím dopise." Dodal ještě.
"To máš pravdu, to by mě taky docela zajímalo." Přitakal rychle Aoi.
"Všimli jste si, že vlastně o sobě vůbec nic nenapsala? Jako třeba odkud je, kolik jí je let a tak. Každá fanynka to napíše a ona nic. To je docela škoda nemyslíte?" dodal nakonec a tvářil se poněkud zklamaně.
"Ona není jako ostatní." Odtušil Kai tiše a ve tváři měl zvláštní, zasněný výraz.
Ruki který celou dobu mlčel konečně promluvil. "To máš pravdu Kai. Není jako ostatní! Je stejně jako my, jedinečná a stejně jako my, má v sobě něco zvláštního." Řekl s ironickým úsměvem.
"Musím uznat, ten dopis je vážně moc hezky napsaný. Ani já sám, jsem se ještě z dojemnějším dopisem nesetkal. Zaslouží si odpověď." Usoudil nakonec.
Kai se na něj podíval a usmál se. "To ano, máš pravdu. Já jen nevím._ Chtěl bych napsat něco opravdu hezkého, co by ji potěšilo. Ale pochybuji, že dokážu napsat něco tak pěkného jako ona." řekl zklamaně a sklonil hlavu.
Ruki se usmál a poplácal Kaie po zádech. "Určitě to dokážeš. Napiš co cítíš, to je to nejlepší co můžeš udělat." Ujistil ho mírně. "No, a kdyby sis přece jen nevěděl rady, máš tady přece mě?! Rád ti s tím pomůžu."
Kai se ze široka usmál a pak se rozhlédl po ostatních. "Co kdybychom ji každý napsali pár řádků? Určitě ji to moc potěší. Ona taky na žádného z nás nezapomněla."
"Joo, to si vzpomínám. Jak napsala, že si mě a Uruhu spletla s holkama." Utrousil Aoi.
"To vážně vypadám jako holka?!" zeptal se a prudce se postavil. Všichni kolem se začali smát. Uruha nakonec se smíchem stáhl Aoie zpátky do sedačky.
"Víš, že to tak nemyslela a nakonec přece napsala, že jsi sexy chlap." Ujišťoval ho a na tváři mu pohrával veselý úsměv.
Reita se předklonil a upřeně se na Aoie zadíval. "Ale víš, že opravdu vypadáš trochu jako holka?" podotkl s pokřiveným úsměvem a začal se rychle zvedat, když viděl jak se Aoi s nadávkami hrabe na nohy. "Tobě to dneska v rádiu nestačilo, že ne?" zavrčel a skočil po něm.Ostatní se smíchem přihlíželi, jak se ti dva spolu kočkují. Nakonec se Ruki zvedl a tím na sebe upoutal pozornost.
"No nic, já už půjdu do svého pokoje." Prohlásil a při tom sbíral papíry po stole. Když všechno posbíral, šel pomalu ke dveřím kde se ještě otočil. "Vám bych doporučoval to samé, zítra máme focení, to přece víte. Tak moc neponocujte ať vypadáte k světu." Řekl a pozorně si je všechny měřil.
"Ano mami." Vyhrkli Aoi s Reitou současně a pak se začali smát. "Pitomci." Utrousil Ruki s úsměvem a otevřel dveře. "Tak dobrou." Houknul a zavřel za sebou.
Když byl pryč, otočil se Uruha na Kaie. "Koukám, že ho to vůdcovství ještě nepřešlo. Pořád nás sekýruje." Prohodil vesele a také se zvedl.
"Taky už půjdu jsem docela grogy, to odpoledne bylo dost únavný." Řekl a odešel.
Aoi mohutně zazíval a pak se zvedl. "Tak, my taky vyrazíme." Prohodil a vytáhl Reitu z křesla. Ještě než odešel, tak se na Kaie otočil. "Neseď u toho moc dlouho." Mrknul na něj a obrátil se k odchodu. Kai se usmál a přikývnul. "Bez obav, taky už půjdu."

Když Kai osaměl, zadíval se znovu na slova v dopise. Pak si povzdechl, pomalu zavřel notebook a zvedl se. Posbíral své věci a vyšel z pokoje. Když dorazil do svého pokoje, posadil se na postel a svlékl se. Pak si lehl na postel a stále myslel na dopis a dívku která ho psala. "Kdo jsi?" zašeptal a zavřel oči, snažil se usnout ale spánek nepřicházel. Po nějaké době přece jen usnul a spal spánkem beze snů.
Když se Kai ráno probudil bylo ještě brzy. I když spal jen pár hodin cítil se osvěžený. Ležel na posteli a s úsměvem pozoroval jak sluníčko zalévá pokoj zlatavým světlem. Vstal a odešel do koupelny. Rychle se osprchoval, umyl si vlasy a vylezl ze sprchy. Přešel k umyvadlu, otřel zrcadlo a zadíval se na svůj odraz. Náhle si vzpomněl na slova v dopise. "Kaiuv úsměv mě nutí usmívat se i v těch nejtěžších chvílích." Při té vzpomínce, se Kai mírně začervenal a oslnivě se usmál.
Když vyšel z koupelny, rychle se oblékl a ačkoliv si přísahal, že s tím ještě počká, nevydržel to a znovu otevřel notebook. Rychle našel přípojku a připojil se na internet. Nedokázal odolat a znovu si začal pročítat dopis. Když ho přečetl, otevřel svůj soukromý e-mail a začal přemýšlet, co odepíše. Chvíli jen tak psal různé fráze ale stále nebyl spokojený a pořád dokola mazal co už napsal. Chtěl napsat něco výjimečného, jenže ho nenapadala ta pravá slova.
"Chce to ten správný nadpis." Usoudil a zamyslel se. Nakonec se usmál a začal psát.
"Věřím na osud."
Zdálo se, že toto byl ten správný začátek, protože během chvíle měl popsanou polovinu stránky a ještě zdaleka neskončil. Kai psal dál. Psal o svých pocitech a snech a vůbec nevnímal čas. Najednou se ozvalo tiché zaklepání.
"Dále." Zavolal Kai a čekal kdo vstoupí. Ve dveřích se objevil Ruki. Když uviděl, že Kai už je připravený, zatvářil se poněkud překvapeně ale pak se usmál. "Vidím, že už jsi vzhůru." Poznamenal a přešel až k němu, pak mu zvědavě nahlédl přes rameno.
"A nejen to, jak vidím. Už jsi začal psát, můžu se podívat?" zeptal se nesměle. Kai se mírně pousmál. "Ještě to nemám celé. Nebude ti vadit, když ještě chviličku počkáš?"
"Ale ne, kdepak, vůbec ne!" ujišťoval ho rychle Ruki. "Klidně počkám, ale rád bych tam pak taky dopsal pár řádek, za sebe a taky za ostatní, jestli ti to nevadí." Zeptal se a mrknul na Kaie.
"To ani v nejmenším, stejně jsem ti to chtěl navrhnout. Jsem si jistý, že ji to moc potěší." Vyhrkl Kai nadšeně.
"Fajn, výborně." Usmál se Ruki "Ehm, nerad to říkám ale teď už na to není čas. Chtěli jsme se jít nasnídat a pak budeme muset vyrazit na to focení." Podotkl Ruki mírně.
"Jo jasně, chápu," řekl Kai a souhlasně přikývnul. Ještě jednou rychle očima přeběhnul text a pak ho uložil, aby ho mohl později dopsat. Zavřel notebook. Postavil se a na okamžik se zarazil, přemýšlel jestli ho nemá vzít sebou. Pak jen zakroutil hlavou, nechal ho ležet na stole a vyrazil za Rukim který už čekal u dveří.
"Hádám, že dneska asi budeme mít pěkně nabitý program." Poznamenal Kai, když došel ke dveřím a při tom se soukal do bundy. Ruki se po něm podíval a ušklíbnul se. "To si piš. Dneska to bude náročný den. Už to vidím, že dnes půjdeme do postele úplně vyřízení." Utrousil Ruki a zakoulel očima, když si to představil ale pak se usmál.
Kai který šel vedle Rukiho po chodbě, se najednou zastavil a zamyslel se. Ruki se otočil a překvapeně na něj pohlédl. "Co se děje Kai, na něco jsi zapomněl?" zeptal se.
Kai chvíli neodpovídal a pak se na Rukiho podíval. "Myslíš, že je uvidí? Ty fotky?" optal se tiše. Ruki si Kaie chvíli beze slova prohlížel, pak k němu došel a dal mu ruku kolem ramen.
"Určitě ano. Tak se nezapomeň tvářit příjemně." Ujistil ho s úsměvem a zkoumavě se mu zadíval do obličeje.
"Opravdu tě zaujala, mám pravdu?" zeptal se ho. Kai se mírně začervenal a chvíli mu trvalo než odpověděl. "Ano_ Tím co napsala, se mi nějak dostala pod kůži. Musím na ni pořád myslet." Přiznal nakonec a skoro šeptal. Pak se na Rukiho podíval a v očích měl podivný, zmatený výraz. "Není to zvláštní? Ani ji neznám, nic o ní nevím. Dokonce ani nevím jak vypadá a přesto…" náhle se odmlčel a nevěděl, jak popsat co cítí. Ruki už chtěl promluvit když si všiml, že se k nim po chodbě blíží Uruha s Reitou a těsně za nimi Aoi.
"Ahoj Kai." Pozdravil Aoi, když k nim konečně všichni tři dorazili. "Jak ses dnes vyspal, zdál se ti zase ten sen?" vyptával se zvědavě a bylo znát, že ho odpověď skutečně zajímá.
Kai na něho pohlédl a v očích měl úžas. "No jo, dneska se mi nic nezdálo. Vůbec nic! Vlastně jsem se dnes vyspal lépe než za celé týdny." Přiznal zamyšleně.
Aoi chtěl znovu promluvit, když najednou mu do řeči skočil Ruki. "Myslím, že tohle můžete probrat u snídaně. Jdeme!" zavelel. Pak se otočil a šel pomalu k výtahu. Ostatní se po sobě podívali a s úsměvem Rukiho následovali.

U snídaně už o snu nepadlo ani slovo. Všichni se bavili o tom co je tento den čeká. Dnes budou mít všichni náročný den, jako vždy když měli focení. Prostát celé hodiny před objektivem nebyla vždycky jen zábava. Někdy bylo focení dost úmorné ale co by pro své natěšené fanoušky neudělali.
Po snídani všichni naskákali do auta, které je odvezlo na místo kde měli focení. Kai vystoupil z auta jako poslední a když si představil všechno to otravné líčení, česání a pózování, otráveně si povzdechl. "To zas bude den." Postěžoval si v duchu a šel pomalu za ostatními. Během chvilky, se každého z nich ujala skupinka maskérek a kadeřnic a s vervou se do nich pustily.
Focení jim zabralo několik hodin. Když konečně bylo všechno hotové, kluci si se zájmem prohlíželi své fotky a navzájem se hodnotili.
Když nakonec odjeli z ateliéru. Všichni byli hladoví jako vlci a tak se cestou do hotelu, ještě stavili na jídlo v jejich oblíbené restauraci.
Když se konečně vrátili do hotelu, byla už tma. Všichni byli tak unavení, že už je nezajímalo nic jiného kromě měkké postele. Proto se rychle rozloučili a každý si šel po svých.
Kai došel do svého pokoje a unaveně se rozvalil na postel. Chvíli jen tak ležel a pak znovu vstal. Došel k notebooku a otevřel ho. Přesto že byl velice unavený, měl hlavu plnou nápadů a nechtěl čekat až do rána. Otevřel rozepsaný e-mail a začal psát co měl na srdci. Když konečně skončil, přečetl si co napsal a musel se v duchu pochválit. Na chvíli ho napadlo že e-mail ihned odešle ale pak ten nápad zavrhl. Slíbil Rukimu, že ho nechá připsat pár řádek. S mírným úsměvem zase pomalu zavřel notebook. Svlékl se, rychle vklouznul do postele a okamžiku spal.
Ráno když se Kai probudil, pomalu otevřel oči a protáhl se. Pak ležel tiše na posteli a přemýšlel nad snem který se mu v noci zdál. Byl to obyčejný sen. Sen jako každý jiný. Ta noční můra byla pryč! Nevěděl proč ale byl si jistý, že ten hrozný sen který ho tak dlouho trápil, už se nevrátí. S dobrou náladou rychle vyskočil z postele a odešel do koupelny.
Když asi po půl hodině opět vylezl ven, došel ke svým věcem a přemýšlel co si dnes obleče. Nakonec se rozhodl pro obyčejné jeansy a triko."Dnes jdou stejně jen do zkušebny. Není důvod se nějak zdobit" Pomyslel si a přetáhl si triko přes hlavu. Když byl oblečený mrknul na hodinky. "Je osm, Ruki už určitě bude vzhůru." Usoudil nahlas. Popadl notebook a vyšel z pokoje.
Když došel ke dveřím Rukiho pokoje, potichu zaklepal. Chvíli čekal a když se nic neozývalo, opatrně nakouknul dovnitř. Rozhlédnul se po pokoji a viděl, že Ruki v posteli není. Pomalu vstoupil a zavřel za sebou dveře. V tu chvíli vyrazil Ruki z koupelny, když si všiml Kaie prudce se zastavil.
"Bože, to jsem se lekl." Vyhrkl překvapeně. "Kai co tady děláš? Vyděsil si mě!" vyčítal mu a začal se rychle oblékat. Kai se zastyděl a pak se začal neobratně omlouvat. "Omlouvám se Ruki, nezlob se prosím." Řekl a zatvářil se kajícně. Ruki nad tím jen mávnul rukou.
"Tak co máš tak důležitého, že to nemohlo počkat?" zeptal se, když už byl konečně oblečený.
"No víš, chtěl jsem ten dopis dnes odeslat. Tak mě napadlo, jestli bys tam teď něco nepřipsal. Později už na to zase nebude čas." Navrhl Kai nesměle a přitom otevřel notebook.
"Hm, to máš pravdu." Souhlasil Ruki a přisedl si ke Kaiovi. "Tak, ukaž to sem. Mám v záloze pár dojemných frází, určitě se jí to bude líbit." Řekl s úsměvem a začal psát. Kai se mezitím postavil a přistoupil k oknu. Nepřítomně pozoroval sněhové vločky které poletovaly ve větru. Po chvíli se ozval Ruki. "Tak hotovo. Pojď si to přečíst Kai."
Kai rychle došel ke stolku a posadil se vedle Rukiho. Ten si poposedl aby si Kai mohl přečíst co napsal. Kai se začetl, po chvíli zvedl hlavu a podíval se Rukimu do očí. "To je nádhera, co jsi napsal. Díky Ruki." Řekl tiše. Ruki se jen usmál.
"Tak na co čekáš? Koukej jí to poslat." Pobízel ho Ruki vesele. Kai se zadíval do monitoru. Pak najel šipkou na políčko "ODESLAT". Chvíli váhal a nakonec, třesoucí se rukou potvrdil odeslání.
Kai tiše seděl a až po chvíli promluvil. "Ruki? Myslíš že odpoví?" zašeptal a upřeně pozoroval ikonku, která svým blikáním upozorňovala, že odeslání bylo úspěšné.
Ruki se usmál, chytil Kaie za rameno a otočil ho k sobě. "Určitě!" Ujistil ho…