Láska z knihy

Anotace: Číst zamilované knihy není na zmar. Někdy je, ale lepší realita.

"Dlouho budeš v koupelně?" zařvala na mě máma a třískala do dveří.
Tak to je moje rodina. Máma je rozvedená čtyřicátnice, která si vztek s radostí vybíjí na mě. Nedivím se, že nemá druhý dítě a hlavně, že nemá žádného chlapa. Všichni od ní utekli. No já být chlapem. Beru nohy na ramena, jen co jí vidím na ulici. No já taky nejsem zrovna dokonalá. Je mi osmnáct, nikdy jsem se s nikým nelíbala ani nikoho nemilovala. Tudíž jsem panna. Lásku jsem zažila leda v knihách. Nosím brejle a pro kluky jsem spíše odpudivý typ a hlavně šprtka. Já přece nemůžu za to, že mi to ve škole jde.
"Promiň," řekla jsem a vyšla z koupelny.
Máma se na mě jen podívala, vešla do koupelny a bouchla dveřmi, až jsem nadskočila. Rychle jsem vešla do svého pokoje a vzala si pyžamo. Potom jsem si zalezla do postele a vytáhla z pod polštáře knihu. Samozřejmě červenou knihovnu. I Když jsem lásku nezažila, kvůli knihám o ní vím docela hodně, ale přece jenom ještě něco nevím. Pocit někoho milovat a být milován.

"Budete si něco půjčovat?" ozvalo se od nepříjemné knihovnice.
"Ne nebudu, jen si potřebuju něco napsat," vymluvila jsem se jí, abych jí už nemusela poslouchat.
Knihovna byla mé oblíbení místo, kam se můžu po škole tajně schovat. Nebavilo mě bejt doma a poslouchat máminy výčitky na mě. Toho jsem měla dost ve škole od třídních machrů. Zašla jsem mezi regály plné knih a začla vybírat.
"Promiň,"ozvalo se od protějšího regálu.
"Nevíš, kde jsou knihy o historii?" zeptal se.
"Hned první regál nalevo," odpověděla jsem a otočila se zpět k regálu.
"Díky…já jsem Patrik. Zrovna jsem se přistěhoval,"pokračoval.
"Já jsem Petra a…bydlím tu od narození," odvětila jsem a usmála se.
Patrik se začal smát.
"Jsi vtipná," podotkl.
Já jsem na něj trochu nechápavě koukala, ale pak se znovu usmála.
"Nechceš někam zajít? Třeba na kafe?" optal se a trochu se začervenal.
"Mám to brát jako rande?"
"Ne já myslel jako třeba…ano," odvětil.
"Dobře," zaradovala jsem se a vydala se sním do kavárny.

Celou dobu jsem si povídali. Bylo to něco neuvěřitelného. Cítila jsem se jako v ráji. Takhle dobře mi ještě snad nikdy nebylo. Asi po 3 hodinách strávených v kavárně mě Patrik doprovodil domů.
"Tak tady bydlím,"řekla jsem, když jsme došli ke mně.
Pak nastala trapná chvíle ticha radši jsem rychle vytáhla klíče a strčila je do zámku.
"Tak já už půjdu. A díky za hezký odpoledne," řekla jsem a chystala se otevřít dveře. Patrik mě ale chytil za ruku, přitáhl si mě k sobě a něžně mě políbil. Cítila jsem motýlky v břiše a taky podlomená kolena. Pak se odtáhl a usmíval se.
"Tak ahoj," řekl s úsměvem na tváři a šel zpátky.
Já tam jen stála a tiše se radovala. Od té doby červenou knihovnu nečtu. Sama si totiž připadám jako hrdinka, která našla opravdovou lásku, která není pouhým snem.