Strasti láska

Anotace: 6. díl - Jako počasí

6. Jako počasí

Usedla jsem ke krbu a hřála si zmrzlé prsty u nohou. Nevím proč jsme se museli vykoupat v rybníku a to ještě v říjnu. Viktor si také přisedl a ještě si z vlasů vymotával imitaci, která se mu do ní zamotala. „To byla zase jednou akce“ zasmál se a odhodil poslední kousek do krbu. „Jsi nějaká zamlklá. Přece nebudeš smutnit jen kvůli tomu, že jsem se potopili?“ Zakroutila jsem hlavou, protože jsem mu nemohla říct co se mi honilo hlavou. Pořád jsem si vybavovala to jeho volání o pomoc a byla si jistá, že to on mi tu noc pomáhal. „Dáme si tedy hranolky s kuřecím biftekem, když není ryba co?“ snažil se komunikovat. Vstala jsem a šla připravit maso společně sním, ale opět v tichosti. Vlastně jsme byly jako vyměnění a skoro se sami sobě v kuchyni vyhýbali. Jendou jsem se však otočila dost nepozorně a padla mu přímo do náruče. Okamžitě toho využil a začal mě líbat. „Co se stalo?“ zeptal se znovu zvídavě. „Nic“ odvětila jsem a přitáhla si ho zpět k sobě. U líbání jsme nezůstali a proto si mě posadil na linku a začal se semnou mazlit. Bylo to fajn a já jsem chtěla zapomenou na ty pochybnosti co jsem o něm měla. Vedlo se to docela dobře, dokud mu někdo nezačal volat a já se tak lekla až jsem vykopla nohu a kolenem ho nabrala do rozkroku. Okamžitě se sesunul k zemi. „Promiň“ štěbetala jsem a sebrala mraženou zeleninu, abych mu to mohla ledovat. On si jí však vzal do ruky a odešel vedle, aby mohl telefonovat v klidu. Neposlouchala jsem co říká, ale snažila se zachránit, alespoň večeři.
Telefonoval dlouho a proto jsem připravila i svíčky, které jsem našla v šuplíku. Usedla jsem na židli přesně naproti němu a čekala. Konečně se rozloučil a vrátil se do kuchyně. „Omlouvám se“ špitla jsem hned jak se na mě podíval. „To je ok hele, dá se to rozchodit“ zavtipkoval a přisedl si. „Voní to báječně ty moje kuchařko“ pochválil mě a znovu mě políbil do vlasů. Při večeři jsme nemluvily, i když jsem měla chuť se ho zeptat s kým mluvil. On mi to prozradil hned jak jsme se přesunuli k televizi. „Volala mi Jana a zítra se zastaví“ oznámil mi nenadšeně. „To bude fajn ne, mohly bychom někam vyrazit?“ navrhnu nadšeně. „Staví se jen na moment, prý s tebou musí mluvit“ odvětí. To vůbec netuším co mi může chtít, ale budiž nebudu si tím kazit dnešní večer.

Koupání jsem zvládla sama i přestože jsem lákala Viktora k sobě. Chtěla jsem prostě ušetřit teplou vodu. Viktor byl však ohleduplný a dokonce mi dovolil plnou vanu, abych se zahřála. Nevím proč, ale přišlo mi děsně smutno a proto jsem ho zavolala a chtěla si sním alespoň povídat. „Mám ti dělat společnost?“ zeptá se překvapeně, když vstoupí do koupelně. „Nerada se koupu sama a když nechceš přijmou společnou koupel, tak si semnou alespoň povídej.“ Souhlasí a posadí se těsně k vaně, aby se mohl rukou máchat ve vodě. „Povídej mi něco o sobě“ požádám ho opatrně. „Co by jsi chtěla vědět?“ zeptá se zmateně. „Všechno, protože mi přijdeš děsně zajímavý“ usměji se. Viktor mi však řekne, že nic na něm zajímavého není. „Ty mi řekni, proč už nejezdíš s tátou na ryby“ obrátí otázky proti mně. „Já nevím jestli je to zrovna vhodné téma“ zapochybuji. „No myslím, že by bylo fajn si s tebou o tomhle popovídat“ navrhne. Jen nerada se tedy pustím do vyprávění. „Víš já jsem měla s tátou velice dobrý vztah, protože jsem byla nejmladší a proto jeho mazlík. Kupoval mi co jsem chtěl a já mu za to dávala svou lásku. Jednou jsem jeli spolu na ryby a on už si ráno stěžoval na bolesti hlavy. Mamka nás varovala a nechtěla, abychom jeli. Já však protestovala a skoro dupala, abychom jeli. Měla jsem pocit, že dneska něco ulovíme. Táta souhlasil a nenechal se mamkou ukecat. Byl to beran jako jsem já.“ Tomu se jen zasměje a dokonce mě chytí za ruku. „Dojeli jsme na řeku a táta si musel odskočit a proto jsem měla hlídat pruty. Pamatuji si, že ryba nám zabrala a já křičela, aby přišel. Bohužel se z křoví nevracel a proto jsem se tam šla podívat. Ležel na zemi a vypadal jako když spí. Tak klidně a bez jakýchkoliv křečí mi umíral před očima. Ráno se pomoc těžko hledala a proto když přijela sanitka nebyla žádná šance.“ Hlas mi klesne a do očí se mi naženou slzy. „Promiň tohle jsem netušil, kdybych to věděl tak tě nenutím nic říkat.“ Chci být sama a proto ho požádám, aby odešel. Poslechne a opravdu opustí koupelnu bez jakéhokoliv protestu. Jakmile se zavřou dveře, rozbrečím se na plno a vidím přímo před sebou stále ty ošklivé obrázky, které jsem chtěla už dávno zahnat. Jenže to nejde tak jednoduše jak se to řekne!

Jakmile jsem vylezla z koupelny a nahlédla do obývacího pokoje a ztuhla, protože jsem viděla Viktora jak leží na připraveném lůžku před krbem a usmívá se. „Děje se něco?“ zeptám se opatrně. „Myslím, že bych tě měl zase rozveselit, když jsem tě donutil plakat“ řekne tiše a vstane. Dojde až ke mně a chytne do náruče, aby mě mohl odnést do postele. „Viktore to není tvoje chyba. Už dlouho jsem si chtěla s někým o tom promluvit“ omluvím se mu za své chování. „Nemusela jsi to, ale říkat mě. Nejsem nejlepší společník na tohle řešení“ stojí si za svým. „Já ale lepšího přítele než tebe nemám“ uznám okamžitě. Za to mě odmění sladkým polibkem a pomalu mě položí na polštář. Začne kroužit jazykem po mém krku a hladit moje prsy přes tenkou noční košilku. Vzrušuje mě tak, že se celá otřesu. „Je ti zima, přiložím?“ strachuje se. „Kdepak ani se ode mě nehni“ upozorním ho a přitáhnu k sobě. Poslechne mě a opět na mě nalehne, aby mohl pokračovat tam kde začal. Zapojím se také do hry a oplácím mu doteky a polibky. Vlastně chvilkami nerozeznávám chvilkami komu steny patří. „Chci tě“ zašeptám než dojde k samotnému aktu. Viktor však zastaví a dokonce se odsune. „Řekla jsem něco?“ zděsím a chci k němu přiblížit. „Za chvilku bude po ohni“ odpoví stroze a oblékne si trenýrky, aby mohl jít pro dříví ven. „Proč teď?“ nechápu jeho chování. „Nechci znovu roztápět“ odvětí u dveří a zmizí venku. Vztekle na sebe naházím oblečení a zabalím do županu, abych si mohla jít sednout od křesla a pustila si televizi. Viktor venku stráví docela dost dlouhou dobu. „Je tam pěkná zima“ řekne a oklepe se nejen aby sklepl kůru, která se na něj nalepila. „Hlavně, že nevyhasl oheň“ zasyčím nenávistně „Dáš si čaj?“ začne se znovu starat. „Ne jdu spát dobrou noc“ odmítnu jeho snahu a vyběhnu schody do druhého patra jako střela. Dokonce si i zamknu, kdyby si chtěl něco zkusit, tak má smůlu.
Probudí mě divný zvuk ozývající se zespoda a proto na sebe hodím župan a jdu se podívat co se to děje. To Viktorův telefon vydává tihle odporné zvuky jak cestuje po stole. „Viktore“ budím ho marně. „Vstávej, tady ti zvoní telefon“ drcnu do něho. On se však jen obrátí na druhý bok a zase usne. Chci hovor odmítnout, ale všimnu si jména volajícího a je jím Jana. „Viktore volá ti ségra“ začnu s ním cloumat víc. „Cože“ promudruje se konečně. „Volá ti Jana“ vykřiknu a strčím telefon před oči. „Hm“ odvětí a vstane, aby mohl odejít vedle. Proč sakra dělá takové tajnosti a proto se připlížím a začnu poslouchat o čem se ti dva baví. „Co chceš?“ zašeptá naštvaně. „Ne spíme každý zvlášť, protože poslouchám jako pejsek“ nadává do telefonu. „Jo ví o tom, že přijedeš. Víš co uvidíme se zítra takže si nech výčitky na zítra. Musím končit čau“ položí vztekle telefon a pak sním hodí na stůl. Nevátí se však do postele, ale začne hrabat v lednici. Vyndá si flašku a nalije skleničku kterou do sebe hodí. „Můžu“ vstoupím opatrně do kuchyně. „Co chceš“ vyjede i na mě. „Jen čaj, ale jestli ti to vadí tak se bez něho obejdu“ oplatím mu stejným tónem. Jen zakroutí hlavou a dokonce mi jde připravit hrnek a sáček s čajem. „Sedni si“ pokyne mi a já poslechnu. „Ty piješ, takže na noc?“ zavtipkuji a přičichnu ke skleničce. „Jen když se potřebuji uklidnit“ svěří se mi a bouchne pěstí do linky až nadskočím. „Proč si všichni starší sourozenci myslí, že vědí všechno nejlépe a míchají se i to toho do čeho jim nic není“ zeptá se tiše. Vstanu proto a pohladím po zádech. „To nevím, ale vím jaké to je“ špitnu a zaliji si čaj. Viktor se usměje a posadí ke stolu. „Dáš si taky vodku“ zeptá se ochotně. „Kdepak, ještě dnes ráno do mě dopovali bůhví co a nechci být opilá“ odmítnu a radši si do čaje přidám mléko. „Fuj“ zašklebí se při pohledu na mě. „Náhodou je to chuťovka“ usměji se a strčím pod nos. „Tak si jí vypij sama“ odmítne a proto se s chutí napiji. Opět mlčíme a pozorujeme jeden druhého. „JE čas jít spát“ usoudím, když dopiji čaj. „Mohla by jsi zůstat tady dole. Já se omlouvám za své chování a už se to nebude opakovat“ poprosí mě naléhavě. „No nevím, nevím“ zapochybuji a usměji se. „Takže jo“ usměje se také a jde mi dokonce do podkroví pro deku. „Já ale nic neřekla“ upozorním ho, když se vrátí dolů. „Smůla“ pokrčí rameny a pomalu mě do postele strká. „Tady je stejně víc teplo“ usoudí a proto ulehnu, tak abych mohla pozorovat plameny mihotající se za skleněným víkem. Viktor si přilehne a dokonce mě obejme okolo pasu. „Co to?“ podivím se. „Abys mi neutekla“ zašeptá a políbí na tvář. Ten kluk je jako počasí pomyslím si v duchu. „Dobrou noc“ popřeji mu. „Krásnou noc“ uvede to na pravou míru a za chvilku slyším jak oddechuje.