Upíři existují! I.

Anotace: Je tomu tak... Tohle je pravdivý příběh...teda skoro XD

Hlukfest... No tak jsem se prostě vyrazila bavit s kámoškou, že ano. Jen doufám, že tu nikde nepotkám toho sraba, tedy mého čerstvě bývalého, který mi to nedokázal říct do očí. Tož zatím celkem nuda. Nějaká kapelka se pokouší přilákat lidi pod pódium, ale nic moc. Luky už má druhé pivo, Sandra popíjí kofolu. Jen tak pro přehled Luky chodí se Sandrou.
„Kde máš toho tvého bratříčka?“ ptá se Luky Sandry.
„Tvůj bratr taky dorazí?“ podívám se na Sandru. Nic takového neříkala.
„Jo, no... Nevím kde je. Já už mu volat nebudu,“ pokrčí rameny Sandra.
O chvíli později se dovídám, že jsou dva. Tož aspoň bude z čeho vybírat, usměju se pro sebe. Koukám tak po lidech a najednou ve mně hrkne. To je on! Ten srab. Je otočený zády, ale určitě je to on. Otočí se... ano je to on. A tamhle je další kamarád.
„Hey, Kamile!“ zařvu na něj a zvedám se z lavičky.
„Jééé, čau!“ objímá mě. Jeho si nevšímám. Kouká na nás.
„Tak tebe bych tu nečekal,“ pronese po chvíli.
„Nápodobně,“ vrhnu na něj rádoby milý pohled. Otočím se zpátky ke Kamilovi.
„Tak já odnesu ty piva,“ řekne Radek spíš Kamilovi než mně a odkráčí.
„Máš tu i Lenku?“ zeptám se Kamila.
„Jasně, pojď k nám,“ chytne mě za loket a táhne za roh k tlupě metalistů. Tyhle lidi vůbec neznám... Jen Kamila, Lenku a Radka.
Chvilku kecám s Kamilem a Lenkou. Nenápadně u toto pozoruju Radka a tu jeho novou holku. Celkem pěkná.
„Tak Radek si našel holku, jo?“ zeptám se Lenky, když Kamil odejde.
„Jo no, na Masters.“
„Aha, pěkná.“
„A hlavně sympatická,“ přikývne Lenka.

Tak se zas na chvilku vrátím k těm mým kamarádům, s kterými jsem původně přišla. Už je tu brácha Sandry s... se svojí holkou. Takže zase nic. No čas na pivko, ne?

„Ahoj, můžu jen na minutku?“ sednu si naproti té Radkovy holky.
„Jo, jasně,“ přikývne mile.
„Dej si bacha na Radka,“ mrknu na ni.
„Co? Proč?“
„Řekl mi to teprve v pondělí,“ pokrčím rameny.
„Cože? On s tebou jako...“
„Jo měli jsme spolu něco,“ přikývnu. Vím, že teď stojí Radek za mnou. „Jen upozornění.“
„Stojí za tebou,“ vmísí se do hovoru kamarádka té holky.
„Já vím,“ odpovím sebevědomě.
„Hey, někdo mi volá, hned jsem u tebe,“ zvedne se ta slečna s omluvným pohledem a s drnčícím mobilem v ruce.
Příkývnu, ignoruju jeho pohled, kterým se mi zabodává do zad a odcházím k Sandře a ostatním. Jak se ukázalo, Sandřin bratr zná Radka a pár dalších metalistů z té party u druhého stolu. No, super.

„Půjdem ven, jo?“ kývne na mě ta holčina.
„Ok,“ přikývnu a následuji ji.
„Takže já jsem to mezi váma zkazila?“ ptá se mě.
„Nic ti nevyčítám,“ začnu, ale nedopovím.
„Ano nebo ne?“
„Dalo by se to tak říct, ale moc toho mezi náma nebylo. Buďto jsem nebyla doma já nebo on,“ přikývnu.
„A on mi tvrdil, že nikoho nemá. A všichni mu to potvrdili.“
„Nikdo to nevěděl,“ pokrčím rameny.
„Máš oheň?“ zeptá se a vytahuje z krabičky dvě cigarety.
„Ne, ale někdo tu určitě bude mít,“ zavrtím hlavou a vrhnu pohled na týpka, který si právě zapaluje cigaretu. Půjčí nám zapalovač a naše debata může pokračovat.
„Promiň,“ vrhne na mě omluvný pohled.
„Hele já ho tak trochu chápu, určitě si víc rozumíte, jsi hezčí,“ pokrčím rameny.
„To určitě ne, vždyť ty jsi taky hezká,“ zavrtí hlavou.
„Ale...“
„Ne, fakt se omlouvám,“ sedla si vedla mě na zem.
„Já ti to nevyčítám, jen jsem tě chtěla upozornit, aby sis na něj dávala pozor,“ pokrčím rameny.
Hovor kličkuje nejrůznějšími tématy od kluků přes kosmetiku po hudbu. Stávají se z nás kamarádky. Začíná mi být vážně sympatická.
„Jak se asi bude tvářit, až nás uvidí spolu?“ směje se Katka, když se vracíme do areálu.
„To by mě fakt zajímalo,“ směju se s ním. „Zajdem na jedno?“
„Tak jo,“ přikývne.
Dáme teda jedno a ještě trochu pokecáme. Najednou se objeví vedle nás Radek. Kouká střídavě na mě a na Katku.
„Dovolíš na chvilku?“ řekne hrubě a odtáhne Katku za loket kousek stranou. Radši vypadnu k Sandře. U našeho stolu právě sedí Aleš a další metalisti. Tak nějak se nám to promísilo, pomyslím si a za chvíli už vesele konverzuji s kamarády i kamarády mých kamarádů.