Kronika mé Lásky

Anotace: S minulostí se musí člověk naučit žít.

Kronika mé Lásky

Co se týče vztahů, nikdy jsem na ně neměla moc štěstí..no spíše žádné. Do 8.třídy jsem se domnívala, že se mi líbí kluci, pak ale přišla jedna dívka, která mě nezvratně změnila a já zjistila, že víc než kluci se mi líbí holky. Samozřejmě jsem se snažila navázat ,,normální‘‘ vztah s kluky, ale až pozdě jsem si uvědomila, že to ničí nejen mě, ale i je. Bezpochyby jsem některým z nich ublížila a omlouvám se za jejich nesplněná přání, která jsem jim slibovala. Když jsem si přiznala, že s kluky to asi nepůjde, smířila jsem se se svým osudem.
Bylo mi 14 když do mého života vstoupila ,,ona‘‘ a změnila mě. Psala jsem o ní bezpočet povídek a už to nebudu raději znovu zmiňovat. Trvalo mi 3roky, než jsem pochopila, že milovat jí je naprosto zbytečné a jen se tím ničím. Odpoutala jsem se od ní a mohu snad nyní říct, že jsme kamarádky. Mezitím samozřejmě byly jiné dívky, které jsem myslela, že miluji. Vždy to po pár okamžicích pominulo. Na soustředění jsem myslela, že miluji svou trenérku a celé prázdniny jsem se kvůli tomu trápila. Samozřejmě zbytečně. Mé city neopětovala a tak jsem si řekla, že půjdu dál...Jako už tolikrát. Otřepala jsem se a šla dál zkoumat šance, které se mi nabízely. Na přelomu 9.třídy a prváku jsem v práci poznala další holku. Okouzlila mě hned na první pohled. Postupně jsem se spřátelily a bylo mi s ní..dobře. po půl roce jsem si znovu uvědomila, že tohle není to, co očekávám od života a opustila jí. Vím sama, jak jsem jí ublížila… Ve druháku k nám na školu nastoupila o rok níž..no..řekla bych také holka ale do holky měla daleko.První 2 měsíce jsem si myslela, že je to kluk a nebyla jsem jediná toho mínění. Samozřejmě to byla holka a jak jinak…začaly jsme se bavit.Bylo to chyba. Až pozdě jsem zjistila, že mě spíš využívá než cokoliv jiného. Myslela jsem, že jí miluji ale po 8 měsících jsem si řekla, že už na to nemám a přestala se s ní stýkat. Pokaždé, když jsme se míjely ve škole jsem měla chuť jí políbit a říct, že jí vše odpouštím.Ale nestalo se a tak se nebavíme doteď.
Mezitím jsme se znovu začala bavit s tou dívkou z práce. Zezačátku jsme byly pouze přáteli, ale postupem se to nějak zvrtlo a dalo by se to možná i nazvat vztahem.Takhle to šlo asi 4 měsíce. Potom jsem odjela na měsíc pryč a…znovu mi došlo to, co minule-tohle já nehledám.A tak jsme se znovu bavit přestaly. Na dovolené jsem se ,,zamilovala‘‘ do jedné Španělky. Bylo to krásné. Prostě letní láska, která po návrtu domů samozřejmě skončila. A já doma znovu brečela a říkala si, že už nemám sílu jít znovu dál. Že já asi zůstanu navždy sama.
Pak se ale ozvala jedna dívka. Už z fotek mi přišla milá, sympatická, srandovní. Psaly jsem si asi týden a jelikož bydlela celkem blízko, daly jsme si sraz. Já na rande přes internet nikdy nevěřila. Ale tohle..Bylo jiné. Přišlo mi, jako bych jí znala už pár let. Bylo mi s ní krásně. A tak jsem si až do noci povídaly a poznávaly se. Potom odjela na týden pryč a byly jsme domluvené, že hned druhý den od jejího návratu se uvidíme. Šly jsme na oběd a potom na Petřín. Romantika to ano..seděly jsme na lavičce jen my.nikde nikdo..Znáte ten okamžik, kdy si říkáte, že..nezbývá nic jiného, než toho druhého políbit? Cítila jsem to a tak jsem se rozhodla udělat 1. krok. To co se stalo, jsem vážně nečekala. Neuhnula, to ne.Jen ..neudělala vůbec nic. A tak jsem se zarazila a ptala se, jestli jsem udělala něco špatně. ,,Ne neboj,neudělala. Já jen že ještě asi nemám vyřešenou minulost..‘‘ a tak jsem šli domů. Potom jsem si napsaly asi 3 zprávy, ze kterých jsem pochopila, že tohle nemá budoucnost.

A nyní sedím doma, a říkám si, jestli tohle je ten okamžik, kdy už člověk nemá sílu jít dál. Trvá to už 10dní. Nic mě nebaví, nemám na nikoho náladu, nic mi nechutná. Směny jsem si zrušila, výlet s kamarády na Slapy také. Sedím doma a říkám si Proč já? Proč já nemůžu také někoho mít. Ano, bezpochyby jsem mnoha lidem ublížila ale můj život také nebyl dokonalý. Vyřešenou minulost?ale kdo ji vyřešenou má? Nechápu tenhle svět. Nechápu lidi v něm. Myslela jsem si, že dokážu být šťastná…s každou z nich, ale vždy to dopadlo fiaskem a já jsem ublížila buď jí nebo sobě.A nyní můžu po pár letech říct, že jsem skutečně na dně. Sice se říká, že když si na dně aspoň se máš od čeho odrazit ale já nemám čím se odrážet. Nemám sílu dát své srdce znovu do něčích rukou a čekat jestli se svět smiluje a já budu moc být také konečně šťastná. Bojím se a zavrhuji tenhle pokrytecký svět. Nechci vyznět jak nějaký sebevrah ale já s láskou definitivně skončila. Budu v pořádku..Jako už po sté a nikdo nic nepozná. Jen chci říct jednu věc: Nenávidím lásku…! A chci aby jedna dívka pochopila, že každý člověk má svou minulost. A ať je jakákoliv, musí se s ní naučit žít. Je mi líto, jak vše dopadlo.Já končím..