Západ slunce

Anotace: Tohleee... není ani tak povídka, je to... já nevím, mohl by to být úryvek něčeho, no nic, prostě jsem měla náladu něco takového tak vzniklo tohle, prostě bez děje...

"Myslím, že tady je to celkem hezký," řekla jsem zamyšleně.
"Je to tady nádherný," přitakal můj přítel Chris a rozbalil deku, kterou celou dobu nesl, na zem.
Byli jsme na menší lučce, kolem nás se rozlédala žlutá pole obilí, před námi byl krásný výhled na hory pokryté lesy a nad nimi? Nad těmi horami se zrovna sklánělo sluníčko a čím níž bylo, tím krásnější naoranžovělé paprsky vrhalo.
Chris se posadil na deku, roztáhl ruce - na znamení, ať si k němu jdu sednout - a usmál se. Ale jak on se usmál! Já jeho úsměv miluju. Vypadá vždycky tak šťastně a sladce! A ty jeho ďolíčky, co se mu při úsměvu na tváři vytvoří, ty nemají chybu, ty to celé ještě podtrhují!
Sedla jsem si Chrisovi do klínu a opřela hlavu o jeho hruď. Chris mi vtiskl pusu do vlasů a pohladil mě po ruce. Odvrátila jsem pohled od nádherného zapadajícího slunce k ještě nádhernějšímu Chrisovi. Koukla jsem do jeho modrých očíček a rozplývala se nad láskou, co jsem v nich viděla.
"Chrisi víš, že jsi úžasný?" zašeptala jsem a jemně mu prstem přejela po bradě.
Zatvářil se hrozně nechápavě. "A to pročpak?"
Pousmála jsem se. "Protože jsi. Můžu tě o něco poprosit?"
"O cokoliv lásko moje," řekl a vzal do ruky pramen mých vlasů.
"Usměješ se?"
A Chris se rovnou kvůli tomu rozesmál. Pak se uklidnil a věnoval mi překrásný úsměv, u kterého nechyběly ani ty ďolíčky.
Je hrozně těžký koukat na tu sladkou tvář s ještě roztomilejším úsměvem a nic nedělat, prostě jen koukat. Vzala jsem tu jeho rozzářenou tvář do dlaní a ještě chvilku na něj hleděla, jak západ slunce zbarvuje jeho kůži do oranžova. Chris už nevydržel jen se dívat a tak těch pár centimetrů mezi námi smazal tím, že ty své heboučké rty přitiskl na mé.
Jeho polibky jsem milovala. Měl tak něžné rty, tak něžné ruce... pod jeho dotykem jsem se mohla rozplynout. Nezažila jsem hezčí chvíle než s Chrisem.
Po tom jeho jemném polibku jsem se k němu otočila celá a začala se do něj vpíjet rty pořádně. Chris se začal lehce smát a trochu mě oddálil.
"Zlatíčko, ale takhle to promeškáme," pohladil mě po tváři.
"No jo," přiznala jsem neochotně, ale odlepila se od něj a otočila se směrem k horám, za které zapadalo to slunce. Chris mě chytil za ruku a já s ním propletla prsty. A společně, přituleni k sobě a ruku v ruce, jsme sledovali tu nádheru, jak se sluníčko chystá ke spánku.



***



"Ach ne," uslyšela jsem ten nejkrásnější hlas. Otevřela jsem oči. Nademnou se skláněl Chris, jeho tvář už ale neosvětlovalo oranžové slunce, ale stříbrné měsíční paprsky. Nad jeho hlavou se rozprostírala nekonečná černota, posetá tisíci světýlek.
Noc.
Moc jsem nechápala, jakto že bylo světlo a takhle z ničeho nic tma. "Co se sta-"
"Vzbudil jsem tě, lásko, viď? Strašlivě mě to mrzí, věř mi prosím, jenomže ty ses ze spaní otřásla zimou, tak jsem tě chtěl přikrýt, jenomže ty jsi se vzbudila. Opravdu se ti omlouvám, to jsem nechtěl," mumlal provinile a hladil mě po tváři.
Teprve teď jsem si všimla, že mám přes sebe přehozenou Chrisovu mikinu.
"Ššš, přestaň už s tím omlouváním," řekla jsem. "Tobě zima není?"
"Mě zahřívá pohled na tebe," usmál se.
"Jéžiš ty jseš kecka," odsoudila jsem ho. "Pojď sem," a Chris si lehl ke mně, tak napůl mě vzal do náruče. Zajela jsem mu rukou do vlasů a pocuchala ho. "Ale stejně tě miluju,"
Chris mě k sobě přivinul a políbil. "Já tebe,"
Schoulila jsem se mu do náruče, až jsem cítila každý jeho nádech a výdech a slyšela jeho tlukot srdíčka. Bylo to pro mě jako ta nejrkásnější a neúčinnější ukolébavka. A znovu jsme spolu usnuli.