Konečná Pedagogická

Anotace: "A to je vše lidičky" "Ale to jsem měl říct já!" ...tády dády dády dááá..

Když jsem po mnoha letech projížděla svůj život, uvědomovala jsem si, že jsem byla velmi cynická osoba. Nedělala jsem si o lásce iluze. V mých sladkých šestnácti byla láska směsicí kamarádství a sexu. Což Kamilovi vyhovovalo. Ale jak cesta ke kamarádství tak k sexu nebyla jednoduchá, protože on byl individualita vytvořená dlouhým životem starého mládence a já byla individualita od narození. Prostě se sešli dva ufoni v bytě toho jednoho ufona, mladší ufon ze setrvačnosti pořád sem tam vykal tomu staršímu a starší z něj měl občas nervy v kýblu.
Starší ufon měl komplexy protože si připadal moc starý vzhledem k mladšímu ufonovi.
Mladší ufon se bál, že se ztrapní, protože předtím spal jenom s jedním neufonem a nestálo to ani za starou kosmickou loď.
A tak seděli dva ufoni naproti sobě u stolu nad večeří připravenou mladším ufonem, který uměl vařit, což starší ufon velmi oceňoval. Mladší ufon byl natolik pitomý, že staršímu ufonovi neřekl že mu z něj vlhnou kalhotky jen co se na něj podívá a starší ufon byl natolik neempatický, že netušil co si mladší ufon myslí.
Kolik večeří takhle uplynulo, než se konečně starší ufon rozhoupal!
Cink, cink. Vidlička o talíř. Srk. Upil vína. Já ne. Měla jsem vodu. Nechtěla jsem víno, protože jsem pak měla v puse divno.
„Tobě nechutná?“zeptala jsem se překvapeně když složil příbor. Podíval se na mě jako bych mu právě oznámila, že jsem do těch masových kuliček pro zvýraznění chuti namlela několik lučních kobylek.
„Dost.“ pravil.
Rázně vstal a přešel ke mně, urychleně jsem polkla.Sklonil se, přidržel mi hlavu a bez nějakých velkých cavyků mi naprosto negentlemansky vjel jazykem do pusy.
Poplašeně jsem se zachytila jeho ramen s myšlenkou na to kde se to v tomhle usazeném profesorovi středního věku bere. Cítila jsem že mě polévá horko. Přijímala jsem jeho polibky a tiskla mu prsty do zad abych neomdlela. Vzal mě za ruku a šel do koupelny, kdyby to bylo jen na něm, počítám s tím že by shodil talíře ze stolu a prostě by mě přefik na prostírání jako v nějakém Márquézově románu. Ale jemu šlo v prvé řadě o mě. Chtěl mě zbavit psychologického panenství a sám si dokázat že je chlap.
Pustil sprchu. Já se před ním fakt nerada svlíkala.
Vlastně jsem se před ním ještě nesvlékla.
Já byla tenkrát doopravdy k popukání. Vlastně je s podivem že se v tu chvíli v pase nezlomil a nezačal se chlámat na celou vilovou čtvrť.
Ale on mě vtáhl pod sprchu tak jak sem byla. V plátěných kalhotách a domácím svetru s naprosto nechápavým výrazem.
„Co to děláme?“
(Já byla fakt prudce inteligentní…)
„Dezert.“ Sundal mi brýle a dal je ke sprchovým gelům. Pak se mi znovu přisál k ústům, tváři a krku v postupně teplajícím proudu vody si shodil nacucané džíny. Mi opatrně zajel pod čím dál těžší svetr a rozepnul mi podprsenku.
(To byly tenkráte nápady, nosit podprsenku i doma a k tomu když do ní nebylo zrovna moc co dát.
Já byla fakt vtipná).
Konečně shodil nacucanou vlnu ze mě a sebe zbavil naprosto všeho.
Snažila jsem se mu dívat do očí a ne do rozkroku, ale nebylo jednoduché překonat reflexy zakořeněné evolucí. Viděl jak to se mnou cuká. A tak mi vzal jednu ruku a normálně mi ji tam položil. Provokativně se mi zahleděl do obličeje, asi čekal že ucuknu a zatvářím se roztržitě.
Jaké asi muselo být jeho překvapení když jsem mu ho naprosto automaticky stiskla v dlani?
Ztuha polkl a podíval se mi do trochu zkrhavělých očí. Usmála jsem se s potěšujícím vědomím své nadvlády a aniž bych spouštěla pohled sklouzla jsem po jeho těle až na kolena do mokrých měkkých kusů šatstva. Pohladila jsem ho po bedrech, ostrými nehty mu sjela po zadku až ke stehnům. A přemýšlela jsem, kde se to v té naprosto asexuální studentce bere?
Pak jsem jeho výsost něžně vzala mezi povolené rty a snažila jsem se z jeho pohybů, nádechů a cuknutí vycítit co zrovna teď udělat…a ono to, k mému překvapení, fungovalo.
„Už budu,“ oznámil trhaně a gentlemansky. Ale já ho nechtěla nechat vystříknout mimo mě, protože teď byl můj a já ho chtěla se vším všudy. Byl moje osobní vlastnictví, měla jsem chuť na něj dát razítko, čárový kód, vyškrábat své jméno do jeho podbřišku. Chytila jsem na jazyk spoustu jeho spermatu, polkla jsem a něco mi z úst vzala voda. On nade mnou měl zakloněnou hlavu a na rukách husí kůži.
„N-nezdáš se.“ Prohlásil když mi pomohl vstát. „Byla jsi úžasná.“
Kapky vody dopadaly na mé ego.
A ještě pořád jsem byla v kalhotkách. Počestná až do konce. Naprosto nenapravitelná.
Byli jsme s Kamilem dva roky.
Pak jsem odjela na výšku. A nějak to vyvanulo. Já byla mladá, úspěšná, už bez komplexů, obklopená spolužáky a spolužačkami.
On byl starší, úspěšný, obklopen studentkami. Nikdy se neoženil.
Jednou jsem kázala trendy v oblasti archeobotaniky na dějepisné konferenci a po přednášce jsem dostala malou růži.

Měl hodně prošedivělé vlasy. A vrásky. Nechala jsem se od něj pozvat na večeři. A najednou začali hrát I’ve got rhythm. Zadívala jsem se mu do tváře. Sviňák starý. Tu písničku mi pustil když se mnou nic nebylo po hnusném dni ještě na střední škole. Milovali jsme se při ní nejmíň padesetkrát.
„Jestli při tomhle umřu, napiš mi na ruku, že mám bohu poděkovat za viagru, kdybych na to náhodou zapomněl.“
Rozesmála jsem se jak puberťačka a pak jsem se na něm pomalu začala pohybovat v tom nejlepším a jedinečném rytmu.
Ve skvělém rytmu který mi do života vnesl on.
Jaká škoda, že se tenhle rytmus v hudebních školách neučí. Je to věčná škoda, protože svět tak přichází o spousty jazzmanů.