Jde přece jen o inspiraci!

Anotace: Kdo si přečtě, pochopí název :D moje první zamilovaná povídka takže prosím komentáře jak moc se to povedlo či ne. :) děkuju

Sbírka: Jde přece jen o inspiraci!

Sedím u počítače nejméně hodinu, než si uvědomím, že to nemá smysl. Prostě mi to nejde. Vyčerpaně si přejedu rukama po obličeji a znovu zamžourám na text.

"Veronika šla po mostě volným krokem. Nic ji nerušilo a mohla se v klidu zamyslet, zatím co pod jejíma nohama plynula řeka. Podvedl ji tak co teď? Život jde dál, říkala si, ale sama tomu nevěřila."

Sakra! Vím, že to není dobré ale co je hlavní, tohle je jediné co jsem za tu hodinu napsala! A ke všemu nevím jak dál. Potřebuju inspiraci! Znovu složím hlavu do dlaní. Můj rozchod s Hynkem mě pronásleduje jako stín kdykoli chci psát. Když jsem byla s ním, psaní mi šlo samo. Byla jsem zamilovaná a bohužel i naivní.
A takové byly i mé povídky.
S povzdechem zavřu Word a automaticky klikám na ikonku internetu. A jako první na řadu přichází samozřejmě facebook. Najdu tam pár šťouchnutí od přátel a dva nebo tři vzkazy jestli s nima někam vyrazím, že Hynek tam určitě nebude. Jen je přelétnu očima a má odpověď je krátká a jasná. Nemám čas.
Dnes je tam však i další zprávička. Zvědavě klikám na fotku přitažlivého španěla, který si mě nedávno přidal do přátel.
To že není z Česka, mi potvrzuje i krátká zato potěšující zprávička.
" Hi queen! I just want to say 'thanks a lot' to add me."
Hmmm tak královno říkáš? No vlastně…proč ne! Můžu mít přece toho, na koho si ukážu nebo ne? Rozhodně vstávám a jdu před zrcadlo. Vidím neupravenou, i když docela hezkou holku. Přírodně blonďaté, rovné vlasy, nebesky modré oči a smyslné rty. Mohla bych mí tucet chlapů a taky že mít budu!
Náhle se cítím silná. Hynka nepotřebuju! K čertu s ním však já mu ukážu! Pohled mi padne na mobil. Nerozmýšlím se ani na vteřinku. Jen vyťukám číslo a je to!
"Ahoj Báro, tady Elen."
"No ahoj. Ty ještě žiješ?" slyším její napůl vyčítavý, napůl pobavený tón.
"Jo žiju. Jdete dnes někam?" na chvilku se odmlčí a je mi hned všechno jasné.
"Nevadí mi, když tam Hynek bude." další chvilka ticha
"Opravdu ne? Ale víš on…“ její rozpaky cítím i přes telefon
"Někoho si přivede. V pořádku."
"Tak fajn…buď v 8 u mě ano?" její úleva je tak patrná, že se musím zasmát. Kdyby věděla, co mám v plánu!
Hmmmm v 8? Mám ještě 4 hodiny čas. Sednu tedy k počítači a španělovi odpovím ve stejném duchu. Pak už počítač vypínám a jde se na to! Musím ze sebe udělat královnu večera.
_______________________________________________________

K Bářinu bytu dojdu s desetiminutovým předstihem. Jsem sama se sebou spokojená. Měsíce trápení mi pomohly shodit kila navíc a svou novou perfektní postavičku mám zvýrazněnou tílkem s hlubokým výstřihem a úzkými kalhotami.
Vlasy jen vyfoukané a nalíčená nejsem moc výrazně. Dobře si pamatuji, jak jsem se Hynkovi líbila nejvíc!
Zhluboka se nadechnu a zazvoním. Bára se ani neptá, kdo je to a bzučákem mi otevírá.
Jakmile mě uvidí, vrhá se mi do náruče.
"Elen!! Už jsem myslela, že jsi na nás zapomněla!" slyším upřímnost, ale ani ta mi neodežene jízlivé myšlenky. Jak bych mohla zapomenout? Na své věrné kamarádky, z níž jedna mi svedla Hynka a pak se mi s tím ještě přišla pochlubit!
Rychle si však uvědomím, proč jsem dnes šla a jen to mi dovolí s lehkostí odpovědět.
"Neboj, to se nikdy nestane." Dávám si dobrý pozor, aby v mém hlase nepostřehla ani stopu sarkasmu. Trochu mě mrzí, že ji takhle zneužívám, ale v lásce a válce je dovoleno vše ne?
Za půl hodinky přátelského tlachání konečně vyrážíme. Kam jinam než do Amsterodamu, klubu, kam jsme chodili téměř každou sobotu.
Po očku se podívám na Báru. Vlastně se jmenuje Barbora. Nepříjemně mě překvapilo, jak moc jí to dnes sluší. Její husté, vlnité vlasy mají barvu mědi, a zelené kočičí oči jako by zářily. Sice je o dost menší než já ale štíhlá postava a vysoké podpatky ten rozdíl rychle stírají. A ještě navíc má jen řasenku a tužku na oči! Je prostě přirozeně hezká a to se mi do plánu vůbec nehodí!
Za chvíli je vidět neonový nápis Amsterodam. Těsně před vchodem mě však Bára zarazí.
"Elen chci ti jen říct že…“ těká očima po mé tváři, ale přímému pohledu se vyhýbá. To je divné!
„… že tě mám ráda!" zakončí neobratně. Tohle určitě říct nechtěla, ale já teď nemám čas o tom přemýšlet. Uvnitř už je celá parta a Hynek právě vesele vypráví nějakou příhodu. Jakmile se dostanu do jeho zorného pole, celý ztuhne, ale do očí mi vzpurně zírá dál. Když jsme se viděli naposledy, řekla jsem mu toho až dost o jeho charakteru. Tentokrát však můj pohled není zlý.
Koketně přimhouřím oči a můj svádivý úsměv ho nemůže nechat na pochybách, na co právě vzpomínám.
"Ahojte!" pozdravím všechny vesele a napětí z nich okamžitě spadne. Objímají mě a líbají. Když mě David, Hynkův nejlepší přítel zvedne do vzduchu a zatočí se mnou, moje rozhodnutí o pomstě trochu slábne.
Pořád mě mají rádi!
Pak ale koutkem ona zachytím Bářin obličej. Tváří se vyděšeně. Sleduji směr jejího pohledu a střetnu se očima s Hynkem, který si mě zkoumavě prohlíží. Proč by se Bára dívala na Hynka tak…
Bára a Hynek?? Tak holčička si začal myslet na Hynka. Pro tebe moc vysoká liga, chudinko! Pomyslím si a touha po pomstě je silnější než dřív. Dnes rozhodně budu mít spoustu inspirace co mých povídek!