Všude dobře, tak co doma? VII

Anotace: tudu tuduuuu Canadaaaaa :D

Připadala jsem si jako celebrita. Procházeli jsme se po městě ruku v ruce, ale měli oči za každým rohem.
"...a pak ji začal s tou rybou honit po celém lese. A nebo, když Vivi a Janne ztratili to pádlo." Vyprávění jsme každou chvíli narušovala záchvatem smíchu, když jsem se ve vzpomínkách vracela k těm situacím. "Aaach já se tak těším, až se vrátíme a zajdeme zase do Amadea." Posteskla jsem si. To prostředí plné přátel mi vážně chybělo.
"A ty bydlíš někde tam v okolí?" Otočil se na mě Anssi a mhouřil oči proti slunci.
"Kousek odtamtud máme s Katy byt." I ten byteček mi chyběl i když jsem tam nebydlela dlouho.
"Amadeus...Amadeus...to mi něco říká. Myslím, že už jsem tam taky byl. A jestli je to, to co myslím, tak to mám asi deset minut od bytu."
Zapadli jsme do maličké hospůdky a dali si panáka vodky.
"Mmm vodka. S Katy jsme si uměly vybrat." Usmála jsem se na prázdnou skleničku.
"Nejsi z Finska že?" Přejel očima po lokále a spokojeně se uvolnil, když neviděl žádnou známou tvář.
"Ne. Jsem z česka, ale nějak mě to tam nebavilo, ani nic nečekalo. Něco přes měsíc, jsem pak dělala Au-pair v Itálii, ale to bylo ještě horší. Zjistila jsem, že chování Italů je mi absolutně proti srsti. Ty jejich sladké řečičky a rozplývání se nad každou blbostí, jak je nádherná, když zajdou za roh nestačíš se divit, jak začnou kritizovat. Jediné co jsem si přivezla byly spálené záda a nové boty." Vystrčila jsem zpod stolu nohu, na niž jsem měla právě ony krátké Conversky. "A navíc se mi stýskalo po Katy. Možná jsem měla trochu výčitky svědomí, že na rodinu jsem si skoro nevzpomněla. No a když jsem přijela bylo rozhodnuto. Katy dodělala školu, takže jsme zvedly kotvy a letěly do Finska. A teď jsme obě šťastné." Uzavřela jsem svůj výklad a nechtěla to více rozmazávat.
Ještě chvíli jsme jen tak seděli a povídali si o všem možném i nemožném, když se začalo stmívat. Vyšli jsme ruku v ruce z hospůdky a smáli se. Po pár metrech ale Anssi ztuhnul. Rozhlédla jsem se co se děje, ale moc času mi k tomu nedal, protože v zápětí jsem byla vtažena do boční uličky za popelnici.
"Co je?" Zašeptala jsem přiškrceným hlasem.
"Sakra...Sheden." Oddechoval a nahlížel za roh.
"Viděl nás?" Vyklonila jsem se taky. Trenér se procházel a nakukoval do obchodů a palce přejížděl po košili, tak jak to měl ve zvyku.
"Já nevím."
"Vraťme se na hotel." Chytila jsem ho za ruku a úzkými uličkami jsme se motali, když najednou..."Počkej!!"
"Eee?" Zarazil se Anssi, který sebou trhnul, když jsem zůstala stát a zírala na velký plakát. "Aaaa Three days Grace tady budou mít koncert." Oči se mi rozzářily jako lampionky, aby vzápětí zase zhasly. "Aha...tři dny po našem odjezdu." Zamručela jsem rozladěně a nechala se odtáhnout na hotel, kde jsem tentokrát vešla jako první já. Bez problémů jsem dorazila na svůj pokoj a Anssi asi pět minut po mě. Hupsli jsme do peřin a dělali prasečinky (XD)

Ležela jsem Anssimu na rameni a mezi prsty protáčela jeho řetízek.
"Od koho ho máš?" Zvedla jsem k němu tázavě oči. Naklonil se ke mě, takže se mu udělala druhá brada...muhaha špekounek.
"Od sebe." Chytil mě za tu ruku a políbil ji. Mmm to je tak milé.
"Já myslela, že ho máš od nějaké staré známosti, protože ho vůbec nesundáváš." Nakousla jsem zajímavé téma.
"Ne to ne. Koupil jsem si ho, když jsme s Tapparou vyhráli jeden zápas. Nikdo nevěřil, že to zvládnem. Byli jsme jasní looseři a vyhráli to. No a tak ho nosím pro štěstí."
"A funguje?"
"Vidíš že jo." Usmál se na mě a přetočil se na bok, takže měl výhled na můj noční stolek plný nejrůznějších věcí.
"Nekoukej tam. Mám tam hrozný bordel." Začala jsem se s ním prát.
"Ranhojičova pouť? To teď čteš?" Zvedl svoje trenýrky z tlusté knížky. "Jak příhodný název."
Seděla jsem mu na břiše a rukama se opírala o pelest postele.
"Máš něco proti?" Skousla jsem si ret a udělala na něj oči. Položil ruce na mé boky a usmál se.
"Nooo já nevím. Měl bych?" Sjel rukama níž. Hahaa
"No možná bys mohl." Naklonila jsem se a lehce ho kousla do ucha.
"Tak ještě kousek?" Chytil mě pevněji a jedním otočením jsem zase byla dole já. A ještě k tomu úplně bezmocná, protože mi chytil ruce. Jeho oči plné chtíče mě totálně dokázaly zbláznit. Pohled mu sklouzl na mé rty a pak se mi podíval zase do očí. Jediné co jsem potom dokázala vnímat byly jeho rty na mých. A pak najednou byly pryč. Zmizely, aby se o vteřinu později přisály na krku. Pokaždé, když se jeho jazyk dotkl mé kůže mnou projely neovladatelné otřesy. A pak jel níž a níž až na břicho.
"Anssi!" Zasténala jsem.
"Emily?" POČKAT!!! Tenhle hlas znám, ale nepatřil Anssimu. Ten se vymrštil a spadl za postel. Celá rudá jsem se snažila zakrýt nás prostěradlem.
"Ka-ka-ty! Doprdele co tu děláš?" Celá rudá stála ve dveřích a snažila se rukama si zakrýt oči.
"Aaa proboha...sorry...já jsem klepala, ale asi jsi...jste..jsi neslyšeli." Stepovala ve dveřích nevěděla, jestli má vejít, a nebo zůstat stát.
"Pojď dovnitř a zavři ty dveře." Zamotala jsem se do prostěradla a narychlo celá rudá sbírala spodní prádlo poházené po pokoji.
"Co potřebuješ?" Sedla jsem si zpátky na postel a hodila Anssimu tričko.
"Jo jasně. Ee co jsem to...jo Sami!" Zvážněla. A mě polil ledový pot.
"Co je mu?"
"Pojď. Rychle!" Hodila jsem na sebe tričko a kalhoty a rychle vyběhla za Katy. Obě jsme byly rudé až na prdeli. Anssi šel pár kroků za námi a dělal, že tam ani radši není.
"Fakt promiň, já nevěděla..." Koktala ze sebe
"Ne to je dobrý. Zapomeň na to.Co je se Samim?" Můj hlas zněl možná ledabyle, ale vevnitř jsem se strašně styděla.
"No zhroutil se na tom zápase. Nic jiného nevím. Zrovna jsem si šla pro něco k pití, když ho dovezli." Došly jsem až k Samimu do pokoje, ze kterého zrovna vycházeli Vile a Antti. Sami ležel na posteli zkroucený a vydával divné zvuky.
"Brouku slyšíš mě?" Sedla jsem si na kraj postele. Podle všeho se držel za břicho. "Zlato co je ti?" Prohmatala jsem mu břicho a nic. Takže žádná kolika ani slepé střevo to nebude.
"Lask...ee ehm..Anssi. Doneseš mi můj batoh?" Otočila jsem se na něj.
"Jasně." Vyšel z pokoje a já ucítila, jak mi do klína plesklo něco teplého. Vzápětí se pokoj naplnil strašným smradem.
"Donesu nějaký kýbl." Zezelenala Katy a vycouvala s pohledem na šavli v mém klíně. Žaludek se mi zhoupl, ale udržela jsem ho. V tu chvíli jsem se považovala za člověka s nejsilnějším žaludkem. Sáhla jsem mu na čelo zbrocené ledovým potem. Anssi během chvíle doběhl s mým batohem. Uhnula jsem další Samiho šavli a píchla chudákovi injekci.
"Co je mu?" Zahuhlal od okna, které otevřel, aby vyvětral ten strašný smrad.
"Otrava jídlem. Prostě snědl něco špatného, ale nic strašného to nebude. Ráno už by měl být v pohodě. Menší dieta mu jen prospěje." Odešla jsem se do koupelny umýt. Vzápětí došla Katy a přisunula k posteli nemocného kýbl. Hned se ozval další pleskavý zvuk.
"Em já nemůžu." Slyšela jsem jak mluví a natahuje ji.
"To je v pohodě. Jen běžte, já s ním zůstanu."
"Potřebuju aspoň knížku a čisté kalhoty." Houkla jsem na ně.
Mokrým ručníkem jsem Samimu otřela pusu a druhý mu dala pod krk. Změřila jsem automaticky puls. Byl celkem v normě. Anssi mi donesl čisté kalhoty a knížku.
"Nemám tu zůstat s tebou?" Zeptal se starostlivě.
"Ne to je v pohodě." Usmála jsem se a políbila ho.
"Miluju tě." Zašeptal mi do ucha a odešel.
Za mnou se ozvalo zaskučení a další šavle padla do kýble. Prostě ideální příležitost k vyslovení citů. Oblékla jsem si čisté kalhoty, sedla si do křesla a dala se do čtení. Sami ještě asi dvě hodiny zvracel a pak usnul. Nakonec jsem taky usnula s knížkou v ruce. Spala jsem a zdály se mi divné sny o Petrim, který mi strkal do ucha nepřirozeně dlouhý jazyk a pak se z něj stal mimozemšťan a unesl mě. Anssi plaval v bazénu plném krve a naříkal, a chtěl mě zachránit, ale nakonec se změnil v malý papírový parníček, na kterém jsem ležela a Petri byl pryč. Houpala jsem se na tom parníku a bylo mi jedno, že jsem v krvavém moři. Trhnutím jsem se probrala do polospánku a zjistila, že se pohybuju. A taky jsem ucítila něčí ruce, které mě svírají v náručí. Anssi mě nesl po chodbě do pokoje.
"A co Sami?" Zamumlala jsem ospale.
"Je u něj Katy." Jeho hlas mi zaduněl v hlavě, protože jsem měla hlavu namáčknutou na jeho hrudníku. Otevřel dveře do pokoje a položil mě na postel "Hezky se vyspi." Líbnul mě na tvář, ale už jsem to skoro nevnímala, protože jsem tvrdě usnula.

Probral mě paprsek slunce, který mi zasvítil do očí a cigaretový kouř. Otevřela jsem oči vylezla na balkón. Vile opět vykuřoval.
"Brý ráno doktorko. Jak je Samimu?" Mávnul na mě a sundal si sluneční brýle.
"Snad už lépe. Byla to jen otrava jídlem, i když dost nepříjemná." Opřela jsem se o zábradlí, které spojovalo naše balkóny. Vile mi podal cigaretu. Potáhla jsem si a zase ji vrátila.
"To je fajn to je fajn." Mumlal si pro sebe a kýval hlavou
"Mmm dneska v noci se zas nevyspím." Protáhnul se a zívl.
"Jak to?" Otočila jsem se na něj se zájmem.
"Zítra je přece zápas." Odhodil nedopalek a zvedl se ze židle. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou.
"To už je zítra?" Vile přikývl. "No vlastně. Začalo mi to tady nějak moc rychle utíkat."
"Rychle? To mě se to táhlo. Už se těším domů." Mávnul na mě a zmizel v pokoji.
Oblékla jsem se a dala celkově dohromady a vyrazila na snídani. Na chodbě se táhlo celé procesí hladových krků. Všichni se mačkali a pořvávali na sebe. V davu jsem našla Katy a bledého Samiho, který se ale usmíval.
"Jak je ti ostrostřelče?" Pocuchala jsem mu vlasy.
"Heej můj účes. Ale jinak jsem O.K. Asi mi nějak nesedí řecká kuchyně." Zašklebil se.
Sestupovali jsme po schodech, když mě někdo pohladil po hřbetu ruky. Otočila jsem se. Byl to Anssi s neutrálním výrazem, ale na rtech mu pohrával lehký úsměv, když kolem nás prošel a připojil se do debaty s Jussim.
"Nezdá se vám, že od té doby co mu zmizel ten monokl má Salmela nějak lepší náladu? myslel jsem, že je to takovej morous, ale předevčírem jsem ho potkal na chodbě. Usmíval se a řekl bych, že si dokonce pískal."
"Fakt?" Podivily jsme se s Katy obě najednou a potlačovaly smích.
Zasedli jsme za stůl a dali se do jídla. Sami měl sice jen suchý rohlík a hořký čaj, ale tvářil se celkem spokojeně.