Všude dobře, tak co doma? X

Anotace: A máme tady závěr drahouškové. Díky za všechny krásné komentáře a možná, když budete hodní, tak přidám další povídku o Em a Anssim :)

Katy s funěním vytáhla svůj kufr z velkého pásu a otřela si čelo.
„To je mi líto.“ Poplácala mě po zádech.
„To je jedno. Já jen že…ANSSI!!!“ Zaječela jsem a hodila batoh na zem. Do haly se vřítil můj hokejista se sportovní taškou přes rameno a hned si to s úsměvem namířil k nám. Skočila jsem mu kolem krku a nevšímala si jeho hekání. Byl celý zpocený a celkově vypadal hrozně nezdravě.
„Promiň. Měl jsem trénink a nějak jsem to nestihl.“ Mumlal mi někam do rukávu.
„To nevadí.“ Bylo to tak nádherné zase ho mít u sebe. Cítit, jak mě jeho silné paže pevně drží.
„Vypadáš unaveně.“ Prohlédla jsem si ho pořádně, když mě spustil na zem.
„To se ti zdá.“ Vzal můj obličej do dlaní a vtisknul mi krásný, i když udýchaný polibek. Objala jsem ho kolem pasu a ucítila, jak před mým dotekem trochu ucuknul.
„Copak je?“ Vrhla jsem na něj starostlivý pohled.
„Ahoj Katy.“ Mávnul někam za mě.
„Anssi Salmela nesnaž se mě odvést od tématu.“ Šťouchla jsem ho do břich, takže ruka mávající na katy rychle klesla.
„Nic mi není.“ Usmál se a zvedl můj batoh. Všimla jsem si, že u toho zatíná zuby a celý se nějak kroutí. Obě jsme ho s Katy pozorovaly s vytřeštěnýma očima.
„Ukaž já ti to vezmu.“ Natáhl ruku, ale Katy jen zavrtěla hlavu.
„To-to je dobrý. Má to kolečka.“ Zakoktala se, celá zaskočená Anssiho zjevem.
„Lásko co je ti?“ Neměla jsem tohle oslovení ráda, ale teď jsme prostě nevěděla co říct.
„Říkám že jsem v pohodě. Půjdeme?“ Kývnul hlavou ke dveřím. Rozhodla jsem se to z něj dostat ještě dnes. Koukla jsem na Katy a ta hned věděla.
„Ty Em?“ Pronesla ledabyle a trochu se otřásla, když jsme vešly na studený vzduch. „Já. Dneska bych potřebovala, volný byt.“ Aaa byla perfektní. Tohle bylo prostě dokonalý, že věděla, co potřebuju.
„No dobře no.“ Protahovala jsem a šilhala po Anssi.
„Tak půjdeš ke mně ne?“ Ha chytnul se, přesně jak jsem chtěla.
„Fajn.“ Nasedli jsme do taxíku a rozjeli se ulicemi tmavého Tampere.
Za pár minut už Katy vystupovala z auta. Taxikář ji pomohl s kufrem až ke vchodu a od pusy mu šla pára. Spiklenecky jsme na sebe s Kat mrkly a pak už zmizela ve vchodě.

„Tadaaaa. Vítej v mém brlohu.“ Zasmál se Anssi a vtlačil mě do svého bytu. Bylo vidět, že tady bydlí jen on sám. Prostě typický bych samotného sportovce. Zdálo se, že se snad snažil uklidit, ale efekt byl opravdu vtipný. Špinavé trička byly naházené na jedné hromádce a zakryté ledabyle pohozeným časopisem. Možná to teď bude znít přehnaně, ale už teď jsem to tady milovala a chtěla tady s ním žít. Viděla jsem nás, jak se mačkáme na tom malém gaučíku v obýváku a koukáme na televizi s mísou popcornu na klíně.
„Dáš si sprchu?“ Houknul na mě z malé kuchyňky, kde něco dělal. Když jsem se k němu zezadu připlížila, všimla jsem si, že vytahuje z krabice pizzu.
„Dám si sprchu,….ale ne sama.“ Slyšela jsem, jak se pousmál, když jsem mu stahovala z ramen mikinu. Když klesla k zemi otočil se ke mně čelem a položil mi dlaň na krk. Naklonil se, ale když byly jeho rty těsně u mých, tak že jsem cítila, jak dýchá, usmál se.
„Chyběla jsi mi.“ Stoupla jsem na špičky, takže se naše rty střetly.
Stáhnul mi tričko, takže jsme se na chvíli museli odtrhnout. V tu chvíli jsem chtěla i jeho zbavit nadbytečného kusu látky, ale když jsem chytila okraje trička a začala tahat nahoru zarazil se a stáhnul ho zpátky dolů.
„Co je?“ Zamračila jsem se nechápavě.
„Nic.“ Odrazil další pokus zbavit ho trička.
„Anssi.“ Koukla jsem na něj se vší něžností. Zatvářil se rezignovaně a nechal se svléknout. Když jsem odtrhla pohled z jeho očí a koukla mu na tělo, zmrznul mi úsměv.
„Co je to?“ Jala jsem se bližšího zkoumání veliké modřiny na jeho pravém boku. Na některých místech měl sedřenou kůži. Jemně jsem se dotkla ošklivé podlitiny. Anssi syknul a ucukl.
„Máš strašné studené ruce.“ Okamžitě mu naskočila husí kůže.
„Co se ti stalo?“ Koukla jsem na něj pohledem plným starosti.
„Nic to není, jen jsme měli zápas s Pelicans a jejich útočník mě nemá moc v lásce.“ Usmál se a znovu mě objal.
„Vypadá to, že máš asi zlomené žebro.“ Hladila jsem ho po zádech.
„To se ani nedivím. Taky jsem se moc nevyspal.“ Usmál se.
„Dáme si sprchu a já tě pak namasíruju.“ Zaklonila jsem hlavu a uculila se.
„Tak fajn.“ Zvedl mě do náruče.
„Počkej. Dej mě na zem, vždyť si ublížíš ještě víc.“ Mé protesty, ale vůbec nebral na vědomí.
Vydali jsme se do koupelny, kde mě konečně postavil na zem. Manévrovat v té malé místnosti bylo dost nebezpečné.
„Zavři oči.“ Zašeptala jsem. I tak můj hlas zněl v té malé místnosti zkresleně. Zaváhal. Chvíli měl chuť něco namítnout, ale rozmyslela si to. Poslušně semknul víčka a na rtech mu pohrával spokojený úsměv. Pomalu jsem mu odepnula opasek a stáhla kalhoty. Položil ruce na moje boky. Chvíli jen tak spočinul, stále se zavřenýma očima, a pak zamířil k zapínání. Pustila jsem teplou vodu a chytila ho za ruku.
„Pojď za mnou.“ Nasměrovala jsem ho do sprchového koutu, který byl pro dva tak akorát velký. Stačilo udělat krok a oba jsme se ocitli pod proudem vody. Líbilo, se mi jak mu voda stéká po kůži a jak příjemný je každý jeho dotek. Hladila jsem ho a on mi to oplácel. Vzala jsem mýdlo a přejížděla s ním po kůži. Byl ještě zpocený z tréninku, a tahle sprcha byla dokonale očistná. Nejen fyzicky, ale také psychicky. Spláchla všechny ty chmury, které nás oba napadaly v nepřítomnosti toho druhého. Už nebylo žádné, ale a co když. Milovali jsme se v Kanadě, milujeme se i ve Finsku. Nebyly, žádné hranice, které by náš vztah utnuly. Odložila jsem mýdlo a přitiskla se k němu.
„Budeš od mýdla.“ Poznamenal s úsměvem.
„To nevadí.“ Zavřela jsem oči a vychutnávala si jeho doteky. Hladila jsem ho po zádech a cítila, jak se celý uvolňuje. Po chvíli jsme ze sebe spláchli mydlinky, zachumlali se do teplých měkoučkých županů a odebrali se do ložnice. Stáhla jsem Anssimu z ramen župan a začala mu jemně masírovat ztuhlé svaly. Vrněl u toho, jako kotě. Cítila jsem, jak se svaly pod mýma rukama uvolňují. Kůži měl teplou a ještě vlhkou.
„Lepší?“ klekla jsem si a naklonila se, takže jsem se Anssimu naklonila přes rameno.
„Úžasný.“ Chytil mě za zápěstí a stáhnul do náruče. „Co budeme dělat teď?“ Zvedl obočí a v očích mu zajiskřilo. Cítila jsem, jak mi jeho ruka zajíždí pod župan.
„Počkej.“ Vytáhla jsem ji. „Nejdřív ti aspoň stáhnu ty žebra, nebo budeš plivat krev.“ Zvedla jsem se z postele. Neodpustil si to a pohladil mě po obnaženém stehně.
„Nefandi si tolik.“ Uchechtl se. Vytáhla jsem z batohu nějaký pružný obvaz, co mi zbyl ještě z mistrovství a vydala se zpět do ložnice.
„Tak to počkej.“ Zpražila jsem ho pohledem. Poslušně zvedl ruce do vzduchu a nechal se ošetřit. „Nešiko.“ Zašeptala jsem mu do ucha a nepatrně olízla lalůček.
„Nešiko? Vždyť mě sprostě přetáhnul hokejkou.“ Nasadil uražený pohled.
„Už nic neříkej.“ Umlčela jsem ho polibkem, když se nadechoval, k další poznámce. Povalila jsem ho na záda, až syknul bolestí.
„Promiň.“ Zamumlala jsem a sjela rty níž, přes hruď až k okraji obvazu. Byli jsme nazí, vedle sebe v posteli a nebylo kam spěchat.
Přejížděl mi polibky po krku a putoval stále níž a níž. A pak v tom jednom okamžiku jsem mu zaryla nehty do ramene a slastně vydechla. Později, když jsme jen tak leželi mi připadalo, jako by nic kolem neexistovalo. Žádný svět kolem nás, žádný čas. Jen my dva.
Měla jsem hlavu položenou na Anssiho rameni a jemně jsem mu prsty přejížděla po břiše.
„Víš, když jsem přijela do Kanady, tak první co jsem řekla, bylo…“
„Všude dobře, tak co doma. Slyšel jsem tě.“ Dodal na vysvětlenou, když jsem nadzvedla hlavu a tázavě se na něj podívala. Musela jsem se zasmát.
„Ale teď….“ Nadechla jsem se.
„Teď co?“
„Můžu říct. Všude dobře, doma nejlíp.“ Usmál se a líbnul mě do vlasů.
„Nechci už bez tebe žít.“



KONEC