Inspekce

Anotace: Krátký absurdní příběh.

Škola je opravdu hrozná!Zvláště druhý ročník střední školy.Nejenže se musím učit nějakou stupidní matematiku,ke všemu mě všichni nenávidí.Teda všichni ne,ale holky mě probodávají očima vždy, když jen projdu třídou.Kluci mi neřeknou jinak než děvko a myslí si,že s tímhle mě dostanou do postele.Jsem krásná a to je žere.Nechci být nějak namyšlená,ale tak to prostě je a protože inteligence jsem moc nepobrala, aspoň prsa mi Pánbůh narazil pěkná.Vždycky jsem si myslela,že všichni milují krásné lidi,ale není to tak ani zdaleka.Lidi nesnáší všechno co je lepší než oni sami a to,že je někdo hezčí je strašně žere. Proto si vybíjí svoji zlost na mém egu.Sedím sama a vlastně jsem si už na svůj osamocený život zvykla.Rodiče mě nijak nepodporují. Matka mi závidí svou krásu,protože po ní jsem ji rozhodně nezdědila a otec si myslí,že jsem feťačka a prostitutka a bůhví co.Přitom na to ani jeden nemají žádné právo mě odsuzovat a házet na mě špínu. Většinu času trávím doma sama utopená v časopisech o modě nebo v úkolech do školy.Nejsem nějaká šprtka to opravdu ne,jsem velmi hloupá a škola mě nebaví,ale když má člověk dřepět neustále doma,co má asi tak dělat.Mohla bych rebelovat a sbalit se,ale kde bych tak žila?Nikoho nemám,všichni mě nenávidí.Na jednu stranu mě hrozně těší,že mi ostatní závidí a chtěli by mít takovou tvářičku,ale na druhou bych tohle všechno vyměnila za chytrou hlavu a průměrný obličejík.Být šedou myškou přece nemusí být tak hrozné.

Tenhle týden máme ve škole inspekci.Hrůza.Všichni kvůli tomu nadělají.Učitelé se div nepřetrhnou,aby se inspektorům zalíbili a spolužáci jakbysmet.Nenávidí mě všichni,tak co bych se snažila před cizíma idiotama.Na hodinu angličtiny jsem si schválně sedla úplně dozadu,protože jsem tušila,že si inspektoři sednou nebo možná i stoupnou někam úplně dozadu.Stalo se tak.Přišli dva inspektoři. Jeden vysoký,hubený a plešatý.Brýle na nose a 14denní strniště,vypadal tak na 50 možná 55.Ale ten druhý to byl docela mlaďoučký kořínek.Černovlasý,hubený a vůbec docěla pěkný kluk. Možná 25 možná víc.Zatřásla jsem hlavou,abych vypudila hloupé a naivní myšlenky.A když všichni vstali,aby je teatrálně uctivě přivítali,já jsem zůstala sedět.Respektive jsem dělala,že jsem usnula a hlavu jsem složila na lavici na ruce.
"Svobodová stoupněte si."
Nic.
"Svobodová!Laskavě si koukejte stoupnout.Snad se pozdravíme."
Nic.Cítila jsem jak na mě všichni upírají svůj pohled.
"Svobodvá okamžitě si stoupněte nebo půjdete k paní ředitelce."
Zvedla jsem hlavu a zamávala ji,aby viděla,že jsem slušně vychovaná a pozdravit umím.Hlavu jsem pak dala zpátky na ruce.
"To snad nemyslíte vážně."
Zakřičela a vykročila si to ke mě.Nikdo nic neříkal,dokonce se ani nikdo nesmál.Všichni na mě nevěřícně zírali.Asi si mysleli,že je to nehoráznost,takhle se předvádět před pány inspektory.Učitelka mi zatahala za ruku,ale já ji ignorovala.
"Svobodová tohle překročilo všechny meze.Okamžitě se zvedněte."
Neochotně jsem zvedla hlavu a otráveně s klidem pravila:
"Vždyť jsem vás pozdravila."
"To snad nemyslíte ani vážně.Nejenže si zakládáte na velké problémy,ale také zdržujete mě a celou třídu od výuky. Pánové od inspekce si to všechno zapíšou."
Podívala jsem se po třídě,na učitelku a pak jsem se zaměřila na slavnou inspekci.
"Víte,že mi jsou tady všichni u prdele?Včetně vás pánové od inspekce."
Pak už jsem vstala a mířila ke dveřím,když mě paní učitelka zastavila.
"Kam si myslíš,že jdeš?"
"Do ředitelny prosím."
Už už chtěla jít se mnou,když ten mladý kořen od inspekce prohlásil,že mě tam odvede sám.Že je zvědav na reakce paní ředitelky.
"Dobře.Stejně už nemůžu dál otálet s výukou."
Prohlásila úča a obrátila se k tabuli.
"Dáma první."
Prohlásil pán inspektor a otevřel mi dveře.
"Dík."
Ucedila jsem skrz zuby.
"Takže rebelka?"
Velmi trapně se usmál.
"Cože?Snažíte se na mě udělat dojem?"
"Proč bych to měl dělat?"
"Asi proto,že chcete první den v nové práci,získat hodně obdivovatelů.Chcete,aby někdo řekl:Páni ten je dobrý. To bude dobrý inspektor."
Rozesmál se.
"Je mi jedno co si o mě ti dědečci myslí.Já si sám o sobě nic nemyslím a nepotřebuju,aby to dělal někdo za mě."
Vyděšeně jsem na něj pohlédla.Nečekala jsem tak drsňáckou odpověď.
"Co to na mě zkoušíte?"
"Co bych zkoušel.Ani na tebe nepotřebuju dělat dojem.Jsem tady,protože nic jinýho dělat neumím,protože mě rodiče poslali na debilní peďárnu a tohle je dobře buzerativní job."
Mrkl na mě a já nevěděla jestli si ze mě střílí nebo to opravdu myslí vážně.Vysoukala jsem ze sebe jen:
"Jste docela mladý na inspektora.To je pravda."
"Znám mladší."
"A kolik vám vůbec je?"
Došlo mi,že jsme se zastavili na půlce cesty k ředitelně a kecáme. Sakra já s někým mluvím.Doopravdy mluvím.Zázrak.
"Mě? 23."
Zasmál se a já vydechla.
"Páni.Opravdu mladíček."
"Nechci nic říkat slečno Svobodová,ale měla byste asi jít do té řediteltny.Nechci mít první den v práci hned o obdivatele méně."
Řekl cynicky.
"Ha,ha.Už letím."
"Já tady budu celý týden.Budu tě sledovat."
Mrkl na mě a zaklepal na ředitelnu.Nechtěně jsem se na něj usmála a vstoupila do jámy lvové.

No tak třídní důtka není zas tak hrozná.Teda rodiče to samozřejmě berou jako konec světa a dali mi zaracha.Upřímně jsem se tomu verdiktu zasmála,protože moje domácí vězení trvá už od první třídy základní školy.V hlavě mi pořád ležel ten mladý a drzý inspektor. 23.To je pěkný věk.6 let rozdíl.Nic zvláštního.Ale neznám ani jeho jméno.Sakra co si to tu nalhávám,co to tu kecám? Copak si vážně myslím,že by si s hloupou studentkou něco začal? Copak už jsem vážně tak nechutně naivní? Do háje s inspektorem,do háje se školou a vůbec se vším do hajzlu!

"Na co tady čekáš?"
"Nejspíš na smrt."
Nechtěla jsem se s ním už víc bavit.Počkám týden a už ho nikdy neuvidím.Stačí jen vydržet.
"S tím co jsem slyšel bych se ani nedivil."
"A co jsi slyšel?"
Odsekla jsem drze.
"Problematická studentka.Říká se o tobě,že jsi pěkná mrcha."
"Cha.Já jsem mrcha?Všechny holky tady mě nesnášejí a neustále mi podrážejí nohy,co s tím mám asi dělat?Mám se nechat urážet a ničit?Prostě se jen bráním."
"Jestli tě někdo šikanuje,měla bys to hlásit?Nebo jestli nechceš,nahlásím to sám."
"Ale ne.Už jsem si zvykla.Navíc tu budu jen dva roky a to nějak přečkám."
"Opravdu bych to měl hlásit."
"Asi ano.Jsi přece inspektor."
"Dobře jak chceš,ale jestli se to zhorší rozhodně mě o tom informuj a já o tom informuji vedení."
"Ale,ale...Co najednou tolik vážnosti?"
Musela jsem se zasmát,protože to zřejmě bude vážně profesionál. V jednu chvíli mluví jako puberťák,ale pokud jde o práci je to hotový znalec.
"Nech toho.Pokud jde o šikanu,jsem nelítostný."
"Aha.Hele já jdu na oběd,tak zatím."
Vzpomněla jsem si na svoje předsevzetí a odkráčela jsem rychle pryč.Nemůžu přece neustále myslet na nějakýho "příbuznýho" učitelů.Školní inspektor-no sakra!

Středa.Třetí den.Bože jak to letí.
"Dobrý den."
"Ahoj."
Nevšímala jsem si toho popichování a soustředila se na ignorování jeho osoby.
"Jak to jde?"
"Myslím,že mi věnujete přehnanou pozornost pane inspektore."
"Ale ne.Jsi sice docela hezká.Myslím,že na to kolik ti je,jsi moc hezká,ale nemám rád holky co na sebe nejdřív upozorňují a pak dělají neprůstupnou pevnost."
To se mě tedy dotklo.
"Cože?Tenhle popis má jako patřit mě?"
"Bohužel ano."
"Ts.No to snad ne."
"Měla by ses nad tím zamyslet."
Než jsem stačila promluvit,byl pryč.Nechápala jsem jeho počínání. Co tím sleduje?
Odpoledne jsem se ho na to chtěla zeptat,taky mě zajímalo jeho jméno,ale to nebylo tak důležité.Čím míň toho vím,tím líp pro mě.
"Co jsi tím myslel?"
"Zdravím tě."
"Už jsme se dneska zdravili,tak toho nech."
"No jo.Co potřebuješ?"
"Co jsi tím myslel?"
"O čem to mluvíš?"
"Myslím,že moc dobře víš o čem mluvím.Co mělo znamenat ta tvoje definice mé osoby."
"Jo takhle.Pořád tě to žere?"
"Mě to ale nepřijde moc vtipný."
"Víš,moc mě mrzí,že jsem ranil tvé city,ale taky bys jednou mohla projevit nějakou úctu.Chápu,že ti někdo ubližuje,nějaké hloupé krávy,které ani nevědí na co se používá vidlička,ale to ještě není důvod,aby ses k lidem co se ti snaží pomoct chovala jako ke smetí."
"Ty se mi snažíš pomoct?"
"Jo a je tvoje blbost,že si toho nevšímáš."
"Omlouvám se jestli jsem se chovala nějak špatně,ale je to určitá forma sebeobrany.Je snadnější být zlá."
"Chápu tě.Ale občas je dobré udělat změnu.Jinak já jsem Alex."
Nečekaně mi podal ruku a já tak dostala odpověď na nezodpovězenou otázku.
Alexandr...:))Nebudu se smát,když já sama se jmenuju jako čarodejnice...
"Tak to mě těší Alexi."
"Sabrina je hezké jméno."
"Jak víš...?"
"No,koukal jsem ti do spisu."
"Cože?"
"Zajímala jsi mě a to se často nestává.Chtěl jsem se ujistit,že nejsi zločinec."
"To není fér.Víš o mě všechno."
"Všechno ne.Jen datum narození,bydliště,číslo na rodiče, prohřešky,přestupky,školní a mimoškolní aktivity,průměr..."
"To stačí.Takže všechno."
"Nic z tvého opravdu osobního života."
"To ani nepotřebuješ vědět."
"To není jisté."
Zase na mě svůdně mrkl.
"A co teda potřebuješ vědět?"
"Co ty a vztah?"
"Hele o tom se bavit nebudeme."
"Stydíš se?"
"Nech toho.Tohle vážně nebudeme řešit."
"Dobře,dobře.Tak se hned nerozčiluj."
"Dobrý,ale jedno ti říct smím.Jsem sama."
Mrkla jsme pro změnu já a pak si to namířila k hlavní bráně.Pádila jsme tedy domů a cestou přemítala,jak si stojím.

Další den.Už předposlední.
Hned ráno ještě před školou si mě odchytil na chodbě.
"Můžu s tebou mluvit?"
"Jistě."
"Víš napadlo mě...nešla bys na rande?"
"Hmmm.Zajímavé.Stačí říct,že jsem volná a už mám nabídky."
"Myslím to docela vážně."
"Ok,tak kdy a kde?"
"O velké přestávce v tělocvičně?"
Zasmála jsem se.
"Originální rande."
"Věděl jsem,že se ti to bude líbit."
"Tak platí."
A tak jsem vyčkávala až do přestávky.Nevšímala jsem si okolí,to mi tedy nedělalo problém.Vždycky jsem všechny ignorovala.
O velké přestávce jsem vynechala oběd a cupitala vesele k tělocvičně.Byla odemčená a zhasnutá.Zašeptala jsem tedy do ticha na pozdrav.
"Ahoj"
Ozvalo se ze tmy a já zavřela dveře.
"Kde jsi?"
"Pojď rovnou za nosem."
Šla jsem pomalu a opatrně,protože jsem opravdu neviděla ani na špičku nosu.Šmatrala jsem rukama kolem sebe,když mě někdo chytnul a strhl na zem.Lekla jsem se,ale dopadla jsem do měkkého. Nejspíš na žíněnku.
"A mám tě."
Zasmál se radostně Adam.
"Mohl jsi mě alespoň připravit."
Špitla jsem,ale nemohla jsem moc mluvit.Cítila jsem jeho tělo na svém a celkem mi docházelo,proč jsme na žíněnkách a ve tmě.
"Promiň.Chtěl jsem tě překvapit."
Najednou jsem se vyhrabala z jeho sevření a sedla si na kraj žíněnky.
"Nevím o co tu jde,ale nevyspím se s tebou hned po pár dnech."
"Ani jsem to od tebe nečekal.Nezapomínej,jsem inspektor a opravdu si nemyslím,že by to byl dobrý nápad.Milovat se se studentkou v budově školy."
Usmála jsem se a byla jsem ráda,že nevidí jak červenám.Sama jsem tedy reflexivně nahmatala jeho obličej a přesto,že už takhle byla všude tma jsem zavřela oči.Dotkla jsem se prsty jeho rtů a políbila ho.Poprvé.Cítila jsem se v tu chvíli skvěle a tak volná,že jsem skoro zapomněla,kde jsme.Z toho už se asi nevyhrabu.

Pátek.Poslední školní den.Už jsem nedoufala v konec.Moc se mi líbila jeho přítomnost a přála jsem si,aby naše společné chvíle trvaly co nejdéle.
"Hele a jak to bude až tu skončíš?"
"No nevím.Nejspíš budu hledat práci někde jidne."
"Mluvím o nás."
"Jsem rád,že se ptáš.Pochopitelně tě neberu jako úlet.Chci s tebou zůstat."
"Už se mě nezbavíš."
Zasmáli jsme se a rozešli jsme se každý jiným směrem.
Jenže odpoledne jsem ho už nikde nenašla a číslo jsem si vzít nestihla.Nenašla jsem ani druhého inspektora.Nechtěla jsem si připustit,že by odešel bez rozloučení,nemohla jsem uvěřit,že to pro něj byl opravdu jen úlet.
Čekala jsme ve škole asi tři hodiny dokud mě vrátná nevyhodila. Celou cestu domů jsem probrečela.Říkala jsem si,že přece nemůžu být hned hysterická,ale nevěřila jsem od začátku,že je tohle všechno skutečnost.

Sobota.Neděle.Nic.Co jsem čekala?Nic.
Zamčený pokoj,miliardy kapesníčků na zemi-probrečených,opuchlý obličej,spousta myšlenek.Nikdy jsme se snad necítila hůř a to toho idiota znám jen týden.

Pondělí.Stereotyp.Nic.

Úterý.Horší už to nebude.Nic

Středa.Co myslíte?

Čtvrtek.Asi spáchám sebevraždu.

Pátek.Nic zvláštního.

Sobota.Nevím co je za den.

Neděle.Nic nedělám.

Pondělí.

Úterý.

Středa.

Čtvrtek.

Pátek.Naděje mě opustila.

Víkend bloumání po pokoji.Ztracená víra a nic.

Pondělí.
"Svobodová!"
Vzhlédnu od svého tichého přemýšlení.
"No co koukáte? Vemte si sešit a pojďte."
To snad ne!Ještě tohle mi chybělo.Jako kdybych věděla jak se jmenuju,natož co je to arenchym.
"Takže..." "Ťuk,ťuk..."
Přerušil začátek mého školního konce klepot na dveře.
"Dále."
Prohlásila otráveně paní profesorka.
"Já se omlouvám,že vás vyrušuji,ale mohl bych si na chvíli půjčit slečnu Svobodovou?"
Nemohla jsem uvěřit svým očím.To je bezva.Alespoň,že si to tak dobře načasoval a já se tak úspešně vyhla prokletému zkoušení. I když kopačky asi nebudou o moc příjemnější.
"Zrovna ji zkouším."
"Nebojte bude to jen 10 minut."
"No že jste to vy pane Kratochvíle."
Cha!I učitelka věděla víc než já.Ani debilní přijmení neznám.Co bych od toho čekala že?
"Sabrino?"
Ozval se známý hlas,ale já se nějak nemohla pohnout z místa. Nevěřícně jsem tam tak stála a v duchu si přála,aby mě přeci jen radši snad vyzkoušela.
"Hm?"
"Mohla byste na chvíli?"
Měla jsem chuť škodolibě zakřičet:Teď mi vykáš ty hajzle co?
Ale pochopitelně jsem to neudělala.V duchu jsem se nad svojí nízkou hladinou intelektuálu zasmála a nejistě jsem vykročila ke dveřím.Zavřel za mnou dveře a já se nadechla a zavřela oči.Čekala jsem proud slov,proud nadávek a slov o tom,že jsem děvka a že si nezasloužím nic jiného než odkopnout.Koneckonců nebylo by to poprvé,ale on jen stál a usmíval se.To mě ničilo.Jak se takhle může na mě usmívat?Copak mi už nezpůsobil dost bolesti?
"Teda upřímně jsem čekal jiné přivítání."
Reflexivně a úplně automaticky jsem mu vrazila facku.
Zašklebil se a zasmál se.
"Takhle jsem to nemyslel."
Pořád jsem nebyla schopná slova,i když dýchat už jsem začala v celku normálně a pohyby už jsem taky zvládala na výbornou.
"Ty se mnou nemluvíš?Co jsem provedl?"
Vytřeštila jsem oči a upřela je na něj.Nedokázala jsem ze sebe vydat slovo,ale křečovitě jsem se zasmála.Potom jsem se nadechla a opravdu potichnounku jsem do ticha školní chodby zašeptala.
"A co jsi čekal?"
"No já nevím.Třeba radostný pozdrav nebo alespoň výraz. Taky mě napadl polibek,ale nevraživost a facku jsem tedy opravdu nečekal."
"A co jsi čekal?"
Zopakovala jsem jako bych ho právě neslyšela.
"Copak jsi mě neslyšela?Co se stalo?"
"Odešel si.Nedal si o sobě nic znát.Myslela jsem..."
"Co sis sakra myslela?Že tě tu nechám?Slíbil jsem ti,že tě neopustím."
"Kdo to mohl tušit,když si se vypařil?"
Můj hlas se začal instinktivně a obranně zvyšovat a nabírat obrátky. Věděla jsem,že za chvíli propuknu v řev.
"Ach o tohle jde?Promiň,ale jediný číslo,který na tebe mám je k rodičům.Myslím,že za tohle bys mi asi vynadala."
Vydechla jsem a došlo mi jak jsem absurdní.Brečím týden jako malá a on na mě nezapomněl ani se nevypařil.Jsem opravdu větší blbec než jsme mysleli.
"Promiň."
Špitla jsem a cítila jsem na tváři zase něco vlhkého.Kurnik ze mě se stává vypatlaná citlivka.Ach jo.
"Ježiš nechtěl jsem tě rozplakat."
Objal mě a tím to celé spustil.Objala jsem ho kolem krku a přála si,aby mě nikdy nepustil.Voněl po levanduly,ale moc jsem to přes náhlý nával vzlyků nestačila vnímat.
"Promiň."
Opakovala jsem a cítila se opravdu jako totální kráva.Odstrčil mě a utřel mi slzy.Pak mi vzal bradu do svých dlaní a pomaloučku a zlehounka mě políbil.Z pomalého a usmiřujícího polibku se zrodila obrovská a spalující vášeň a než jsem stačila pochopit,kde jsme,už jsem na sobě měla jen spodní prádlo.
"Opravdu to chceš?"
Zeptal se starostlivě,ale věděla jsem,že kdybych teď řekla ne asi by skočil z okna.Jeho touha byla už více než viditelná a tak jsem jen kývla hlavou a pokračovali jsme.Rychle,ale velmi příjemně jsme se tedy pomilovali v kumbálku pro uklízečky a já pak vystřelila jako blesk,abych stihla vyučování.Upravila jsem se opravdu co nejrychleji,abych nevzbudila zbytečná a nechtěná podezření a mířila si to směrem ke třídě.Ještě jsem se naposledy otočila a zeptala se:
"Že mi neutečeš?"
"Neboj se! Jsem tu jako inspekce!"

KONEC